Piešťany

Piešťany

Historie
Osídlení dnešního lázeňského města Piešťany a jeho okolí (území dnešních obcí Banka, Moravany nad Váhom, Ratnovce) sahá až do dávného pravěku, kdy se v blízkosti horkých termálních pramenů usídlil lovec mamutů. To také potvrdil archeologický nález Moravské Venuše – plastika ženy vyřezaná z mamutího klu z mladšího období starší doby kamenné.

První písemnou zmínku o Piešťanech (pod názvem Pescan) nacházíme v Zoborské listině uherského krále Kolomana I. z roku 1113.

V letech 1299, 1301 až 1321 byly Piešťany součástí panství Matúša Čáka Trenčianského, pána Váhu a Tater. Po jeho smrti se části jeho majetků zmocnil král Karel Robert z Anjou. Piešťany byly i královským majetkem a součástí hradního panství Tematín. V roce 1348 daroval král Ľudovít I. hrad a panství Tematín (v rámci toho i Piešťany) magistrovi Mikulášovi Kontovi. Po vymření tohoto rodu Piešťany od krále Ľudovíta II. získal Alexej Thurzo.

Administrativní činnost městečka v 16. století dokládá i první slovensky psaný list z roku 1564, který napsal piešťanský rychtář Valo Kudlas trnavskému magistrátu.

Nejkrásnější písemnou vzpomínku na piešťanské termální vody, lázně a život v nich zanechal Adam Trajan z Benešova ve své oslavné básni „Uzdravující piešťanské lázně“ z roku 1642.

Roku 1720 daroval panovník Karel VI. panství Hlohovec (a s ním Piešťany) Jánovi Leopoldovi Erdödymu. Erdodyovcům patřilo městečko Piešťany až do roku 1848 a lázně až do roku 1940. Začátkem 19. století (kolem roku 1820-1822) dal Jozef Erdödy vybudovat v klasicistním stylu první zděné lázeňské budovy, které byly dobudované a přestavované v průběhu celého 19. století. Gróf Erdödy založil také lázeňský park.

V 19. století působil v lázních také první odborník – balneolog, lékař František Ernest Scherer, autor knihy „O léčebných pramenech a lázních v Uhersku“ (Lipsko 1837), pozdější zakladatel Vojenského lázeňského ústavu v Piešťanech (1863).

Největší rozmach lázní nastal po roce 1889, poté, co si lázně pronajala od Erdödyovců rodina Winterovců. V období let 1889 až 1940 firma Alexander Winter a synové změnila lázně na podnik mezinárodního významu a městečko Piešťany a obec Teplice na známé lázeňské město. Koncem 19. století v roce 1894 vzniká symbol lázní – „barlolamač“ (lamač berlí), který je i dnes ve znaku města Piešťany.

Po skončení 2. světové války v roce 1945 byl Piešťanům přidělen statut města. K rozvoji cestovního ruchu a sportovně-rekreačních aktivit v okolí Piešťan přispělo vybudování umělé vodní nádrže Sľňava v letech 1956-1959, výstavba Interhotelu Magnólia v roce 1968 a letech 1965-1980 výstavba komplexu lázeňských budov „Balnea“ na Lázeňském ostrově. Městskou část Piešťan s Lázeňským ostrovem spojují dva mosty. Pěším slouží architektonicky zajímavý Kolonádový most, jižně položený Krajinský most je zajímavý z technické stránky stavby a slouží pro cestovní dopravu.

Významné osobnosti
V Piešťanech žili a tvořili mnohé významné osobnosti uměleckého života. Patří k nim básník Ivan Krasko, spisovatel a dramatik Ivan Stodola, spisovatel Gejza Vámoš, grafik a malíř Aurel Kajlich. V letech 1932 – 37 tu založil malířskou kolonii Janko Alexy, který sem přilákal takové mistry štětce jako byli Martin Benka, Miloš A. Bazovský, Zolo Palugyay, Jozef Kollár, Jozef Ilečko a mnozí další.

Trvalé působiště tu našli také dva sochaři – Valér Vavro a Ladislav Ľ. Pollák. Cenným uměleckým dědictvím zůstává také tvorba malíře Ctibora Krčmára. Emil Belluš obohatil město o tři objekty, ze kterých zejména Kolonádový most patří mezi vrcholy funkcionalistické architektury.

K excelentním návštěvníkům Piešťan patří císař František Josef s manželkou Alžbětou, populární Sisi, bulharský car Ferdinand I., německý císař Wilhelm II., maharadžové z Indie a Malajska, prezidenti a diplomati z nejrozličnějších států světa. Ze světa umělců je možné do této skupiny zařadit světoznámého malíře a tvůrce plakátů – Alfonse Muchu, ruského zpěváka Fjodora Šaljapina, tenoristu Richarda Taubera a celou plejádu spisovatelů, básníků, dramatiků, herců a skladatelů. Delší čas tu pobýval český botanik, univerzitní profesor Karel Domin, autor knihy Piešťanská květena (1931).

Architektonické památky
Piešťany, město, které vděčí za svou dalekosáhlou pověst jedinečným přírodním zdrojům – téměř 70 stupňů teplé sirné vodě a léčebnému peloidu – navracejícím zdraví nemocným, na revmatické choroby, vstupují do historie v roce 1113 pod jménem Pescan. Jejich sedmisetleté působení mezi tímto datem a rokem 1813, kdy apokalyptická povodeň zničila téměř všechny budovy, připomíná jen nemnoho památek. Z nich nejstarší je ruina středověkého sakrálního objektu, pocházejícího ze 14. století. Po roce 1813 je možné sledovat souvislou řadu dochovaných staveb, zahrnujících zejména klasicistní, romanticko-historizující, secesní, puristické a funkcionalistické, ale i poválečné slohové hodnoty.

Mnohé stavby i celé soubory staveb byly i formálně uznány za kulturní památky, některé patří i celostátně k nejvýznamnějším. Mezi nimi jsou i takové, které dosáhly i mezinárodní uznání. Mimo hodnotnou architekturu zdobí město i cenná sousoší, fontány a samozřejmě parky i jednotlivé rostlinné solitéry.

Sakrální stavby

Gotický chrám
Ruina sakrální objektu (Detvianska 9) – kulturní památka. Jediný zachovaný doklad stavební činnosti ve středověkých Piešťanech je datovaný do rámce 16. století. První písemnou zmínku o jeho existenci obsahuje až vizitační zápis z roku 1560. Gotický chrám, pravděpodobně součást předpokládaného stavebního komplexu, možná johanitského kláštera, byl v roce 1813 poškozen v takovém rozsahu, že se ho – navzdory snahám, už nepodařilo obnovit. Na pozemku ve vlastnictví města Piešťany zůstaly pouze rozbořené zdi neobvyklého uzávěru presbytáře. Opakované archeologické výzkumy odkryly na pozemku důkazy o zaniklém hřbitově a vynesly na světlo víceré hodnotné nálezy.

Římskokatolický farský kostel sv. Štefana krále
Klasicistní kostel slouží věřícím od roku 1831. Postavili ho na místě odstraněného staršího „staropiešťanského“ chrámu, po kterém novostavba převzala patronaci. Ne velmi členěná stavba je korunovaná věží, mírně vystupující z bohatěji zdobeného západního průčelí. Tři klenbové pole chrámové lodi a prostor presbytáře s plytkým oválným uzávěrem překlenují pruské klenby, vyzdobené místními malíři kostelů F. Papom a E. Petrovičom. Oltářní obraz patrona chrámu namaloval roku 1831 malíř Ziegler, vitráže navrhoval o 120 let později malíř Janko Alexy. O počátcích chrámu podává latinské svědectví dobová mramorová tabule s chronogramem, umístěná v předsíni kostela, avšak autora neznáme.

Lázeňská kaple (Winterova 74)
Nevelký novogotický sakrální objekt postavili v roce 1897 podle projektu neznámého autora, jako náhradu za zbouranou barokní kapli sv. Jana Nepomuckého, která svého času stála v sousedství bývalého Panského hostince. Kapli zasvětili Božskému srdci Ježíšovu. Zařízení eklekticky pojatého interiéru pochází z poslední čtvrtiny 20. století.

Evangelický a. v. kostel (Pod Párovcami 1)
Novogotický chrám postavili v roce 1905 podle projektu J. Krátkeho. Strohá loď má tři pole zaklenuté křížovou klenbou a rovný uzávěr – z prostoru není vyčleněn presbytář. O historii vzniku chrámu – stavební práce společně se zařízením trvaly pět měsíců – se zachovala podrobná zpráva z pera hlavního protagonisty události E. Köhlera, publikovaná v roce 1909 v Budapešti.

Kostelík Krista Krále (Kocurice)
Z inspirace tvary tradičních lidových hospodářských staveb vznikl návrh římskokatolického kostela v izolované městské čtvrti – do sloučení s Piešťany (1974) samostatné obci – Kocurice. Návrh architekta Ľ. Mrni uskutečnili v roce 1997. Malířská výzdoba pochází od L. Sulíka, řezbářské práce jsou dílem Ľ. Šimíka, mobiliář A. Imricha. Objekt stojí na hřbitově, kde se zachovalo také několik přibližně stoletých náhrobních kamenů.

Budovy

Ředitelství lázní (Winterova 29) – kulturní památka
Nejstarší funkční budova ve městě – původně Panský hostinec zaznamenaný roku 1806 mědirytcem J. Fischerem – je pravděpodobně shodná s objektem, opěvovaným už v roce 1642 Adamem Trajanem z Benešova.
Pod dnešním eklektickým vzhledem – nabytým v důsledku několikerých přestaveb vykonaných vícerými známými i neznámými architekty, kteří udělali z hostince nejdřív Lázeňský dům a posléze administrativní budovu Ředitelství lázní s obchody v přízemí – se skrývá přinejmenším klasicistní, ale možná až renesanční substance.

Napoleonské lázně (Lázeňský ostrov 12, 10, 8) – kulturní památka
Urbanistický soubor třech klasicistních lázeňských budov vystavěných nad prameny nabyl známé podoby v rozmezí let 1821 až 1862. Lichoběžníkové náměstíčko vymezené budovami N-I, N-II, N-III má vlastnosti prostoru – úročícího efekt perspektivního klamu. Přestože se počátky dnešních Napoleonských lázní částečně kryjí s dobou napoleonského empíru, pojmenování nevzešlo z nijakého opodstatněného vztahu k některému z trojice známých Napoleonů, ale je bystrým reklamním tahem.

Vojenský lázeňský ústav (Teplická 81)
Vybudovaný z podnětu lázeňského lékaře F. E. Scherera v roce 1863 podle anonymního projektu. Od prvopočátku sloužil k ubytování a stravování lázeňských pacientů z řad příslušníků armády. Původní, v slohovém výraze historizující budovu postavili uprostřed rozměrného pozemku, což dovolovalo rozšiřovat kapacitu zařízení dostavbami. V letech 1908-1909 vybudovali solitérní vilu Izabela, na přelomu 20. a 21. století doplnili rozsah poskytovaných služeb o balneoterapeutický provoz, včetně bazénů, což učinilo Vojenský lázeňský ústav nezávislým na službách poskytovaných balneoterapeutickým zařízením na Lázeňském ostrově.

Termální koupaliště Eva (Lázeňský ostrov 9) – kulturní památka
Areál sestávající z 25metrového krytého bazénu, z otevřeného 50metrového bazénu se skokanským můstkem, z dětského otevřeného bazénu, z prostor pro příslušenství, bytu správce a ploch vyhrazených na slunění a pro různé sporty, vybudovali v letech 1933-34 podle projektu architektů F. Wimmera, A. Szönyiho a V. Kolátora. Koupaliště bylo několikrát rekonstruováno, v poslední čtvrtině 20. století byl přistavěn nový vstupní objekt.

Lázně Piešťany
Historie lázní je úzce spjatá s historií města. První hodnověrná zpráva o Piešťanech, jako lázních, pochází až z roku 1549, nachází se ve spise Juraje Wernhera - De adminirandis Hungariae aquis hypomnemation – „O podivuhodných vodách Uherských“, který byl vydán v Bazileji.

V roce 1682 – císař Leopold I. na žádost majitelů panství Hlohovec, do kterého patřily i Piešťany, vzal Piešťany a Banku pod svoji ochranu. První písemná ochrana lázní – Salva guardia (1682, statut lázní – je to jeden z prvních písemných dokumentů o ochraně lázní v Evropě), zbavil obec povinnosti ubytovávat vojsko, což mělo příznivý vliv na rozvoj lázní.

V průběhu 19. století působí v lázních první balneolog v Piešťanech MUDr. František Ernest Scherer (1805-1879) autor monografie o lázních. MUDr. Martin Marschall je autorem v němčině vydané disertační práce o piešťanských lázních (1838). O lázních psal také MUDr. David Wachtel (1859) a další jiní.

Základními přírodními léčebnými zdroji piešťanských lázní je sádrově-sirná termální voda s teplotou 67-69 stupňů Celsia (aplikuje se formou bazénových a vanových lázní) a léčivé sirné bahno (aplikuje se ve formě částečných nebo celkových zábalů).

Lázně jsou zaměřené na léčbu chorob pohybového ústrojí a nemocí nervů. Patří mezi nejvýznamnější evropské lázně svého druhu – známé po celém světě.

Současnost
Město Piešťany má v současné době necelých 30 tisíc obyvatel. Struktura obyvatel se vyznačuje vysokým podílem vzdělanosti a kvalifikovanosti pracovních sil. V regionu dominuje obyvatelstvo slovenské národnosti (97 %).

Počet ekonomicky aktivních obyvatel ve městě je přes 18 tisíc, z toho 9 425 můžu a 8 837 žen. Míra nezaměstnanosti v okrese se pohybuje asi kolem 5 %, přičemž Piešťany patří dlouhodobě k okresům s nejnižší mírou nezaměstnanosti.

Na území města se nacházejí 4 předškolní zařízení, 5 základních škol, 8 středních škol (2 gymnázia, 6 středních odborných škol nebo odborných učilišť), 1 speciální škola a 2 vysoké školy (Institut fyzioterapie, balneologie a rehabilitace Univerzity sv. Cyrila a Metoda v Trnavě a Vysoká škola zdravotnická a sociální práce Sv. Alžběty). Bakalářské studium je možné absolvovat na Střední zahradnické škole, která je ve svém obore pilotní školou v programu Phare. Dlouhodobou tradici má také Hotelová akademie.

Kultura
Město Piešťany je jedním z nejvýznamnějších center kulturního a společenského života na Slovensku. V průběhu celého roku se tu konají setkání nejen místního či regionálního, ale i celoslovenského a mezinárodního významu. Organizátoři mládežnických setkání, festivalů, masových a různých jiných akcí do našeho města rádi přicházejí, protože tu vždy najdou pozorného diváka, posluchače či účastníka zábavy z řad obyvatel i návštěvníků Piešťan.

Sport
Piešťany jsou nejen městem lázní, parků, společenského života a kultury, ale také důležitým centrem pro rozvoj sportovních možností obyvatel i návštěvníků městu. Dlouhodobou tradici tu má plavání, tenis, vodní pólo, fotbal a vodní sporty všeobecně. Město disponuje širokým spektrem sportovišť – jako jsou tenisové kurty, fotbalový a zimní stadión, jezdecký areál, areál pro vodní lyžování, ale také squash a golfové hřiště. V průběhu roku se na území města konají mnohé významné sportovní setkání s mezinárodní účastí.

Geografické údaje
Světoznámé lázeňské město Piešťany se nacházejí v západní části Slovenské republiky, v Trnavském kraji, v údolí dolního toku nejdelší slovenské řeky Váh. Rozprostírá se na rozloze 4 420 hektarů pod západními svahy Považského Inovce v nadmořské výšce 162 metrů.

Město je sídlem okresu Piešťany, který tvoří 27 obcí. Doprava a možnosti spojení Piešťan se nacházejí na spojnici mezinárodních dopravních koridorů (vzdušného, dálničního a železničního – v budoucnosti s perspektivou propojení také říční dopravy).

Letecká doprava – letiště s mezinárodním statutem s přistávací dráhou s rozměry 2000 x 30 m vytváří dobré předpoklady pro turistický a ekonomický rozvoj širšího regionu.

Dálniční doprava – dálnice D1 (Bratislava, Trnava, Piešťany, Trenčín, Žilina) s mezinárodním propojením na Vídeň a Brno vytváří ideální propojení města Piešťany s regionem hlavního města Slovenska a s regionem horního Pováží.

Železniční doprava – město Piešťany leží na mezinárodní železniční trati s propojením na Budapešť, Vídeň a Varšavu.

Příroda
Neoddělitelnou součástí neodlučitelně spjatou se životem je příroda. Příroda města Piešťany je jedinečná a unikátní, je ovlivněná polohou a historií. Zdědili ji tu po předcích a odevzdávají ji následujícím generacím. Příroda Piešťan umožňuje rozmanité způsoby využití ke sportu a relaxaci, ale hlavně přímo ovlivňuje běžný život. Povinností každého je přispět k ochraně přírody a krajiny s cílem přispět k zachování rozmanitosti podmínek a forem života na Zemi a taktéž utvářet podmínky na trvalé udržování, obnovování a racionální využívání přírodních zdrojů. Výsledkem tohoto snažení bude záchrana přírodního dědictví, charakteristického vzhledu krajiny a udržení ekologické stability pro další generace. Ochranou přírody se rozumí také péče o ekosystémy.

Město Piešťany přijalo některé dokumenty týkající se ochrany přírody a krajiny, které charakterizují zásahy a způsoby využívání, které mohou ohrozit, poškodit anebo zničit podmínky a formy života, přírodní dědictví, vzhled krajiny anebo snížit její ekologickou stabilitu. Také stanovují odstraňování následků v takových zásazích.

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.piestany.sk , na kterých najdete další informace.

Honosné Piešťany

V západní části Slovenské republiky se na řece Váh rozkládá světoznámé lázeňské město Piešťany. Leží uprostřed krásné přírody a je obklopeno svahy Považského Inovca. Navíc díky dobrému dopravnímu spojení má toto okresní město výborné předpoklady pro turistický i ekonomický rozvoj.

celý článek

 

Další články