Rimavská Sobota

Rimavská Sobota

Rimavská sobota je okresním městem. Město a okres leží ve Slovenském Rudohoří, v údolí řeky Rimavy, obklopené CHKO Cerovou Vrchovinou a NP Muránská Planina.

Leží v nadmořské výšce 208 m nad mořem na rozloze 7 751 ha.

Městské části: Bakta, Dúžava, Mojín, Nižná Pokoradz, Vyšná Pokoradz, Kurinec, Sabová, Sobotka, Včelinec, Vinice, Rimavská Sobota.

Katastrální území: Rimavská Sobota, Bakta, Dúžava, Mojín, Vyšná Pokoradz, Nižná Pokoradz, Tomašová.

Od historie po současnost
Nejstarší stopy po osídlení území dnešního města sahají až do mladší doby kamenné (6000 – 2900 před naším letopočtem). Nálezy tří pokladů bronzových šperků vedou k předpokladu, že v prostoru Rimavské Soboty existovaly ve střední a mladší době bronzové (15. až 7. stol. před naším letopočtem) dílny na výrobu bronzových předmětů.

Další archeologické památky dokládají přítomnost lidí na tomto území ve starší době železné (7 až 3. stol. před naším letopočtem). Po Keltech (3. až 1. stol. před naším letopočtem) a Germánech (1. až 4. stol.) prošlo v období stěhování národů (5. až 6. stol.) tudy několik skupin rozličného etnického původu. Posléze se zde natrvalo usadili Slované. Z několika náznaků lze předpokládat, že převážně rolnické slovanské (slovenské) obyvatelstvo se v oblasti Rimavské Soboty zdomácnělo v 7. až 8. stol.

O následujícím vývoji tohoto osídlení svědčí například esovité náušnice, příslušející do velkomoravského období (9. stol.) nebo slovenské motivy názvů místních osad zakonzervovaných v jejich maďarských variantách (Mučín, Trnove, Gač, Techan a další). Od začátku 10. stol. pronikali ze střední Poipelí do tohoto prostoru vojenské skupiny staromaďarských kmenů. Maďarští pastevci – dobytkáři se zde nastálo usazovali avšak až od poloviny 11. stol. A postupně i oni přecházeli k rolnickému způsobu života.

Středověká Rimavská Sobota vznikla si v 2. pol. 11. stol. kolem tržního místa u kostela sv. Jana Křtitele, kde se konaly pravidelné sobotní trhy. Tato lokalita měla už předtím funkci náboženského a obchodního střediska pro osady Mučín, Trnove, Gač, Techan, Sobotka, Rimava (nyní Tomašová) a Kurinec, které ležely v jeho blízkosti. Mnozí obyvatelé opustili později (v 11. až 14. stol.) tyto osady a přešli bydlet do Soboty, v které doufali nalézt lepší podmínky nejen pro svoje materiální a duchovní potřeby, ale také pro osobní a majetkovou bezpečnost.

Nejstarší písemná zmínka o Rimavské Sobotě v podobě „Rymoa Zumbota“ pochází z roku 1271 a svědčí už o jejím nadregionálním tržním významu. Prvním písemně doloženým feudálním pánem Rimavské Soboty byl kaločský arcibiskup. Ve 13. stol. se stala zároveň sídlem hradského špána („come curialis“), který odtud spravoval nejen samotnou Rimavskou Sobotu, ale i ostatní arcibiskupovy majetky na středním a horním povodí Rimavy, tvořící zvláštní hospodářsko-správní jednotku tzv. Rimavské španstvo („Comitatus de Rymua“).

V roce 1334 se novým vlastníkem Rimavské Soboty stal Tomáš Sečéni (v té době sedmihradský vojvoda a solnocký župan). Získal ji spolu s ostatními okolními dědinami od kaločského arcibiskupe výměnou za svoje majetky v Báčské a Sriemské stolici.

Na základě žádosti vojvody Tomáše vydal král Karel Robert v roce 1335 Rimavské Sobotě privilegovanou listinu, kterou jí udělil budínské městské právo. V roce 1387 navštívil Rimavskou Sobotu král Zikmund Lucemburský. Při této příležitosti jí daroval erb, který tvoří na stříbrném štítu černá orlice s červenou zbrojí (zobák, jazyk, pařáty). Z erbových barev je odvozena také současná černo-červeno-bílá vlajka města.

Od začátku 15. stol. se z hlediska právní kategorizace měst vyvíjela Rimavská Sobota jako zeměpanské město – městečko („oppidum“). V letech 1447, 1451 a 1452 byla dějištěm mírových jednání mezi Janem Jiskrou, zastupujícím nároky nezletilého krále Ladislava V. a správcem Uherského království Janem Huňadym. V první polovině 15. stol. došlo však také k jejímu významnému hospodářskému rozvoji, začaly vznikat první cechy – kožešnický, valchářský, řeznický.

V roce 1460 zemřel poslední mužský potomek z rodu Sečéniovců Ladislav II. a Rimavská sobota se prostřednictvím jeho dcer dostala jako dědictví do vlastnictví Lošonciovců a Orságovců z Gutu. V následujících desetiletích přibyly ve městě další cechy. Pozoruhodný je zejména sdružený cech zlatníků, kovářů, sedlářů, řemenářů, zámečníků, brusičů a bednářů, který se zformoval v roce 1479 jako tzv. oltářní bratrstvo sv. Michala Archanděla.

V roce 1506 zachvátil Rimavskou Sobotu zničující požár, největší v dějinách. Aby se mohla z jeho důsledků pozdvihnout, osvobodil ji král Vladislav II. na dobu osmi let od všech daní a dávek. Později jí potvrdil také výsady, které dostala v minulosti od jeho předchůdců. Samotní obyvatelé Rimavské Soboty si z nich cenili zejména osvobození od jakýchkoliv mýt, cel a jiných cestovních poplatků na celém území Uherského království z roku 1512. V rámci následující obnovy dostalo rimavskosobotské náměstí čtvercový tvar a k němu přiléhající pravidelnou soustavu ulic, která se v jádru zachovala až do 20. stol.

Slibný vývoj Rimavské Soboty překazil vpád Turků, kteří ji obsadili už v roce 1553. Od roku 1555 až do roku 1593 ji potom ovládali z nedaleké vodní pevnosti Sobotka, ve které zřídili také sídlo správního okresu. Druhé období turecké okupace města se začalo v roce 1596 a trvalo až do roku 1686. Z těch dob se v Rimavské Sobotě zachovala jedinečná sbírka 256 tureckých listin a listů, které souvisí zejména s jejími tehdejšími poplatnými povinnostmi.

Z hlediska uherského feudálního práva získali Rimavskou Sobotu koncem 16. stol. Forgáčovci a Séčiovci. V tomto období a poté až do poloviny 19. stol. se v latinských písemných dokumentech označuje zpravidla jako privilegované město, respektive městečko („oppidum privilegiatum“).
V 17. stol. prošlo Rimavskou Sobotou několik výprav protihabsburských povstalců. Na jejím území tábořilo vojsko Gabriela Betlen (1626) i Juraje Rákocziho (1645). Z hospodářského hlediska měli důležitou roli jarmarky, kterých zde bylo do roka až osm. Od 80. let 17. stol. se zvýšil význam Rimavské Soboty jako politického, později také správního centra Malohontského dištriktu.

Určitý úpadek přinesly městu důsledky porážky povstání Františka II. Rákociho (1711). Ale jinak bylo 18. stol. po dlouhém čase pro Rimavskou Sobotu opět obdobím hospodářského a společenského rozkvětu. Král Karel III. jí formou privilegia potvrdil právo na výčep pálenky (1725), právo meče (1735) a další výsady. Přední místo v jejím životě patřilo řemeslnickým cechům. Kromě vzpomínaných výrobců je tu měli zřízené hrnčíři, na Slovensku ojedinělí čutoráši, tkalci, obuvníci, ševci, krejčí a jiní.

Začátky těchto cechů, podobně jako v případně místního kupeckého cechu, sahaly  většinou do předcházejícího století. Rimavská Sobota se v roce 1747 vykoupila z poddanské závislosti od Forgáčovců a v 90. letech 18. století také od Koháriovců, kterým zde tehdy patřily zeměpanská práva po Séčiovcích. Od té doby se označovala jako svobodné privilegované město.

V roce 1769 přepadli rimavskosobotští kalvíni procesí katolíků, neboť se domnívali, že chtějí zabrat jejich kostel. Za trest jim ho potom královna Marie Terezie v roce 1771 dala zbourat a na jeho místě postavit nový katolický chrám. V době josefínské reformy veřejné správy se Rimavská Sobota stala sídlem první Gemersko-malohontské stolice (1786 – 1790).

Během návratu z bitvy u Slavkova přenocoval v roce 1805 v Rimavské Sobotě se svými vojáky ruský generál M. Kutuzov. V roce 1831 zachvátila město epidemie cholery, která si vyžádala 231 mrtvých. Během revoluce v roce 1848 vystrojila Rimavská Sobota pro uherskou vládu 220 vojáků a 28 příslušníků národní gardy. V únoru 1849 tábořilo ve městě několik dní rakouské císařské vojsko v čele s generálem F. Schlikem. V srpnu zde zase působili slovenští dobrovolníci pod vedením plukovníka H. Lewartowského.

Po nástupu Bachova absolutismu se Rimavská Sobota stala podruhé správním střediskem Gemerské solice (1850 – 1860). Potřetí nabyla funkce úředního sídla Gemera – Malohontu v roce 1883 a měla ji potom až do konce župního zřízení v roce 1922.

Na samém začátku 20. stol. vznikla v Rimavské Sobotě konzervárna (1902), která předznamenala pozdější rozvoj zdejšího potravinářského průmyslu. V květnu a říjnu 1918 vypukly živelné vzpoury vojáků místní posádky. Po vzniku ČSR obsadil v lednu 1919 Rimavskou Sobotu prapor 32. pluku československý italských legionářů. Ale už koncem května do ní vstoupila Maďarská rudá armáda a následně vzniklo městské direktorium. Od 5. června 1919 se dostalo město opět pod kontrolu československého státu.

Změna tohoto stavu nastala od listopadu 1938 do prosince 1944, kdy v důsledku Vídeňské arbitráže okupovalo Rimavskou Sobotu horthyovské Maďarsko. Rimavskou Sobotu osvobodili 21. prosince 1944 vojska 240. střelecké divize II. ukrajinského frontu.

Po osvobození, zejména však v druhé polovině 20. stol. došlo k prudkému vzestupu hospodářského i společenského života Rimavské Soboty. Počet jejích obyvatel vzrostl z 9 160 v roce 1948 na 25 507 v roce 1998. Vznikla řada nových výrobních podniků – mlékárna (1948), tabáková továrna (1957), cukrovar (1966), pivovar (1967), masokombinát (1977), mlýn a pekárna (1980) aj. Po roce 1989 některé z nich upadly, některé jako například akciová společnost Tauris zpracovávající maso, se dále dynamicky rozvíjejí.

Současnost

Průmysl a služby
Průmyslový základ Rimavské Soboty představují hlavně potravinářské společnosti, dále stavební a strojírenského firmy a další. Neustále se zřizují rozličné provozy poskytující požadované služby, budují se obchodní provozy.

Vzdělávání
Výchovu a vzdělávání mladší generace ve městě Rimavská Sobota zabezpečuje 6 mateřských škol, 7 základním škol, dvě speciální základní školy – Evangelická základní škola a Základní umělecká škola. Dále zde funguje gymnázium, Reformované církevní gymnázium a střední školy – Obchodní akademie, Střední průmyslová škola potravinářská, Sdružená střední zemědělsko-potravinářská škola a odborné učiliště – Střední odborné učiliště služeb a Střední odborné učiliště strojírenské.

Kultura
Městská galerie, která ve své expozici a během léta také na náměstí, prezentuje současné umění. Výhodnou polohu v Tomášové má Hvězdárna, evropsky známá pozorováními zákrytů hvězd.
Ve městě působí Ženský pěvecký sbor, zpěvácké kvarteto, dechová hudba Sobotienka, folklórní soubory Rimavan, Háj, Új Gömör, dětské folklórní soubory Lieskovček a Oriašok, divadelní soubory Divosud, Badido, Pictus, DDS Buratinko.

Sport
Odpočinek u sportu najdete ve sportovních klubech a oddílech: fotbalovém, hokejovém, tenisovém, volejbalovém, zápasnickém, džudistickém a jezdeckém. Osvěžení najdou domácí i hosté v Městské zahradě a městské plovárně.

Památky

Římsko-katolický kostel sv. Jana Křtitele
Vybudován na základech původní gotické baziliky. Mimořádně vzácný je centrální obraz „Stětí sv. Jana Křtitele“ – nejlepší práce Vincence Fischera.

Kostel reformované církve

Kostel ECAV

Župní dům
Původně hotel Černý orel, postavený podle architektonického návrhu Fr. Miksa

Župní dům – Grémium

Gymnázium, radnice, dětský útulek

Budova bývalých dělostřeleckých kasáren
Dnes sídlo Gemersko-malohontského muzea, které ve svých sbírkách ochraňuje vzácné archeologické nálezy z vykopávek ve městě, ve Včelincích, Kyjaticích, Skerešově, atrakcí je mumie egyptské ženy z 26. dynastie z let 945 – 525 před naším letopočtem z města Abusír-el-Melek. Uvedené budovy dnes tvoří městskou památkovou zónu.

Významné osobnosti
Ve městě se narodili básník Mihály Tompa, nejvýznamnější uherský sochař té doby – Štefan Fereczy, Aladár Richter – významný botanik, Lujza Blahová – zpěvačka a herečka, Libuše Mináčová – novinářka, redaktorka časopisu Slovenka (1. manželka spisovatele Vlada Mináče, rodáka z Klenovce).

V Rimavské Sobotě v době napoleonských válek přenocoval legendární ruský vojevůdce Kutuzov. V době hnutí bratříků – po bitvě u Lučence v roce 1451 v Rimavské Sobotě J. Huňady aj. Jiskra podepsali mír. Jako župan zde působil spisovatel Janko Jesenský.

Tip na dovolenou
Známé letovisko Kurinec nabízí návštěvníkům koupání ve vodní nádrži, rybolov a procházky přírodou. Vodní nádrž Teplý Vrch s nejteplejší vodou na Slovensku nabízí ubytování a stravování v rekreačním zařízení Ormet a Drieňok.

Tip na výlet

Pro příznivce cyklistiky doporučujeme cyklotrasy:
R.Sobota - N. Pokoradz, Čerenčany, Rim. Sobota - Vyšná Pokoradz  - Horné Zahorany, Kraskovo - Vyšný Skálnik, Rim.Sobota – Bakta – Semsúrov - Veľký Blh,Teplý Vrch –Padarovce - Nižná Pokoradz, Rim.Sobota – Majša – Antalka - Babin Vrch, Rim.Sobota – Kurine c- Suchomlynské údolie.

Pěším doporučujeme výlet naučným chodníkem na Šomošku, do působiště slovenského vypravěče, do Drienčan, cestou lásky z Fiľakova na Muráň, kterou chodil F.Vesselény na "zálety" za muránskou Venuší.

Tradiční setkání

Kulturní léto – cyklus aktivit proti letní nudě

Letavy (letní tábor výtvarníků)
Letavy je setkání lidí, kteří mají k umění blízko, ale není jejich profesí, lidí, kteří hledají cestu ke krásnu a potřebují usměrnit, lidí kteří už vědí kam směřují, ale hledají nové cesty k dosáhnutí cíle. Tímto cílem je výtvarný, divadelní, filmový, literární a fotografický způsob komunikace.

Význam Letav je v setkávání člověka s člověkem – tváří v tvář, člověka s uměním, umění s přírodou.
Během pobytu na Letavách se výrazně prokazují schopnosti kooperace, soudržnosti a utajené vlastnosti osobnosti – potlačení agrese, nevůle, nadřazenosti.

Letavy znamenají:
- podporu talentů
- dodání odvahy jiným i sobě samému
- jsou místem, kde touha beze strachu zkusit to, posouvá mnohé dopředu.

Gemersko-malohontský jarmark
Představuje také výrobky lidových výrobců a řemeslníků z našeho města – řezbářské, řemenářské, hrnčířské ale i zvono-litecké.

Dobšinského vypravěčský Gemer
Mezinárodní setkání přátel, obdivovatelů a tvůrců příběhů a pohádek pro děti všech uměleckých žánrů, inspirovaný sběratelskou činností Pavla Dobšinského.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.rimavskasobota.sk , na kterých najdete další informace.

 
 

Rimavská Sobota spojená s historií Gemeru

Rimavská Sobota je městem nacházejícím se v historickém regionu Gemer na jižním Slovensku. Okresní město leží asi 70 km jižně od Banské Bystrice nedaleko hranic s Maďarskem. Rimavská Sobota je přirozeným administrativním a hospodářským centrem okresu a okolí.

celý článek

 

Další články