Bytča

Bytča

Město Bytča patří svou polohou mezi nejkrásněji situovaná města na severozápadním Slovensku. Rozprostírá se v údolí Váhu, přesně ve středu spojnice měst Žilina a Považská Bystrica, na severozápadě ho ohraničuje pohoří Javorníky a na jihovýchodě Súlovské vrchy.

Historické památky

Palác
Navzdory svému nespornému architektonickému a historickému významu se areál paláce doposud komplexně nezkoumal ani nehodnotil. Poznatky o jeho stavebním a umělecko-historickém vývoji nejsou úplné. Částečné výzkumy realizované od šedesátých let 20. století však dávají možnost aspoň předběžně zhodnotit tvar i celkový výraz objektů v jednotlivých etapách jeho stavebního vývoje.

V historické literatuře se za nejstarší stavební etapu paláce označuje obytná gotická věž s dvorcem či vodní hrad. Dosavadní výzkumy však existenci staršího objektu tohoto charakteru nepotvrdily, ale ani nevyvrátily. Za hmotný důkaz je možné zatím považovat jen mnohé – ve zdech paláce a ostatních budovách jeho areálu sekundárně – zabudované fragmenty architektonických článků, pocházející pravděpodobně z původního objektu. Jedinou indicií, proto zůstávají jen písemné prameny.

V roce 1563, získal František Thurzo, zakladatel bytčansko-oravské větve rodu, za 17 tisíc zlatých panství Hrišov a Bytča. Díky jeho významným kontaktům s kulturou tehdejší Evropy, vzniklo na starších základech ve své době velmi moderní architektonické dílo. Základní koncepci tohoto díla vytvořil stavitel Jan Kilian de Syroth z Milána.

Celá základní stavba paláce byla pravděpodobně hotova v průběhu 4 let. Dosud jediné známé data vážící se k započetí a skončení stavebních prací se nacházejí na stavbě samé. O započetí výstavby informuje nápis nad vstupním portálem, který v překladu zní: Za spravedlivého a nepřemožitelného Maxmiliána, voleného římského císaře, krále Německa, Uherska a Čech, dal od základů postavit toto dílo na vlastní náklad František Thurzo z Betlanoviec roku Pána1571.

Štukový nadstavec portálu do slavnostní síně, tzv. paloty, s erby Františka Thurzy a jeho manželky Kataríny Zrínské nese zase datování ukončení první etapy stavby v roce 1574, stejně jako známý renesanční komín s plastickou figurální výzdobou a erby. Do nového sídla se však v roce 1575, po smrti Františka Thurzy, přestěhovala z Lietavského hradu už jen vdova Katarína s dětmi.

Sobášny palác
Čilý společenský ruch v Bytči za palatina Juraje Thurzy si vynutil potřebu zřízení samostatného reprezentačního objektu v bezprostřední blízkosti kláštera, tzv. Svatebního paláce. Palác sloužil především pro slavnostní příležitosti a svatební hostiny Thurzových šesti dcer, jak o tom vypovídá nápis s rokem výstavby 1601 nad hlavním portálem:

Slovutný a velkomožný pán Juraj Thurzo z Betlenoviec, župan Oravské stolice, přednosta královských kališníků v Uhersku a rádce Jeho posvěceného císařsko-královského Veličenstva dal tento palác postavit z otcovské lásky pro svatební slavnost svých milých dcer, od Pána Boha mu darovaných – jak je Pán Bůh bude chtít tak dlouho živit – roku Pána 1601.

Do našich dob se zachoval palác jen ve svém vnějším vzhledu jako bloková, jednoposchoďová stavba obdélníkového půdorysu, jehož fasády už z dálky upozorňují na její renesanční původ a umělecko-historickou výjimečnosti. Svatební palác svým architektonickým výrazem a celkovým uspořádáním plnil jen společenské funkce a v tomto smyslu patří mezi ojedinělé renesanční stavby v celé Evropě.

Kostel Všech svatých
Původně gotický římskokatolický farský Kostel Všech svatých vytváří další významnou dominantu města. Kostel prošel ve své více než 700leté historii několika stavebními úpravami a přestavbami, které se bezprostředně v jeho celkové architektuře a zanechaly v ní zvláštní, specifické stopy konkrétního slohového období. Když ho později rozšířili a uskutečnila se jeho vlastně nejvýznamnější, tzv. thurzovská renesanční přestavba, existoval už několik století. Samotný vznik současného kostela je možné tak podle torzovitě dochovaných gotických architektonických prvků a detailů posunout do zhruba druhé poloviny 13. století.

V době thurzovské renesanční přestavby se provedla úprava svatyně a osadily se nová okna s bohatší kamennou výplní. Loď kostela je přibližně tak široká jako svatyně a její vnitřní stěny člení mohutné pilíře nesoucí široké nadokenní pásy. Na začátku 18. století byly do plochy pilířů včleněny pilastry se zdobenou a zlacenou kompozitní hlavicí. Ve spodní části jednoho z nich se nachází nenápadná mramorová deska s datováním. V její ploše dominuje erb s korunou, rukou v brnění s tureckou šavlí, dvě hvězdy a latinský nápis, který udává rok 1710. Pravděpodobně v tomto období byla zhotovená také současná okna jednoduchého barokního půlkruhového tvaru.

Typické renesanční valené klenby, zdobí nástěnná malba z 20. století s výjevy ze Starého a Nového zákona, scénou Poslední večeře a Ukřižování a postavami čtyř evangelistů.

Původní středověké vnitřní zařízení kostela se nezachovalo. Novější barokní, realizované v jednotícím stylu, je charakteristické širokým ikonografickým programem. V jeho výzdobě převládá šedivě zelené mramorování, bohaté zlacení detailů a několik polychromovaných soch starozákonních a novozákonních biblických postav. Hlavní oltář s monumentální sloupovou architekturou dal postavit bytčanský rodák biskup Ondrej Marušek na konci 17. století.

V roce 1904 poškodil kostel velký a ničivý požár. Na věži, pocházející z roku 1787, byla zhotovená nová střecha strmějšího stanového tvaru. Původně existující malou věžičku nad triumfálním obloukem, tzv. sanktusník, už neobnovili. V roce 1939 podle projektů architekta M. Harmince se uskutečnila opětovná přestavba kostela, zejména jeho věže. Jihozápadně od kostela se nacházela samostatná stavba poměrně masivní a vzácné renesanční zvonice. Měla čtvercový půdorys. Zvonici, tak jako kostel opravili po požáru v roce 1904, ale o 35 let později kvůli rozšiřující se cestě, bohužel, asanovali.

Kostel sv. Barbory
Přesné datum výstavby menšího kostela sv. Barbory, který se nachází v prostoru městského hřbitova, není dosud celkem jednoznačně určen. Podle datování nástěnné malby v jižní stěně lodě, je možné vznik kostela určit rokem 1629. Není to však vůbec jisté, zda uvedený rok zhotovení malby je totožný s rokem výstavby chrámu. Je pravděpodobné, že v té době už stál a mohl být postaven na přelomu 16. a 17. století, v době přestavby velkého farského kostela. Ze severní strany je ke svatyni přistavěna poschoďová sakristie, přístupná z interiéru kostela přes jednoduchý kamenný pravoúhlý portál. Empora na poschodí poukazuje na skutečnost, že kostel mohl být postaven už na konci 16. století místními věřícími evangelického vyznání.

Kostel původně neměl věž. Tu k ucelené stavbě už existující starší lodě dostavěli později. Věž s jehlanovitou stříškou je v lodi kostela částečně zapuštěná a samotný její vzhled a celkové architektonické řešení svědčí o tom, že ji několikrát stavebně upravovali. To dokazuje téměř současný obdélníkový tvar okenních otvorů a jejich novější výplň, ale především pravoúhlý vstupní portál s nově vloženým překladem a datováním 1939.

Na druhé straně zachovaná geometrická výzdoba ostění portálu s diamantovým vzorem poukazuje na jeho starší, renesanční původ. Dvoukřídlové dřevěné kazetové dveře dokumentují umělecko-řemeslný um a zručnost tvůrců v první polovině 19. století.

Synagoga
Existence poměrně monumentální stavby synagogy úzce souvisela s velkým počtem židovského obyvatelstva, které v Bytči žilo a zejména na konci 18. a na začátku 19. století se aktivně podílelo na hospodářském i kulturně-společenském zvelebování města.

Zděná stavba synagogy stála v Bytči už v roce 1801, ale její současná podoba v tzv. neorománském stylu je výsledkem stavebních aktivit židovské náboženské obce ze začátku 20. století.

Bloková stavba s půdorysem ve tvaru náznaku písmena „T“ má rozdílnou výškovou úroveň jednotlivých hmot a pětiboký polygonální uzávěr. Čelní fasáda objektu je bohatě členěná s výrazem neorománské architektury. Portál hlavního vstupu má plastické lemování do oblouku s vloženým rostlinným a geometrickým ornamentem a po stranách ho ohraničují sloupy s charakteristickou románskou hlavicí. Nad vstupní bohatě vyřezávanou dřevěnou bránou je osazený mozaikový vitrážový světlík a nad ním kruhové okno s hvězdicovitou výplní. Štít ukončuje prodloužený obloučkovitý vlys s náznakem románských sloupů a reliéfní rozety v omítce. Celou plastickou výzdobu doplňuje malovaný hebrejský nápis.

Interiér synagogy je řešený jako halový prostor trojlodí s galerií (emporou) po bocích a nad vstupem, který zároveň tvoří předsíň stavby s křížovou klenbou. Dřevěné ženské galerie nesou čtyřboké ozdobné litinové sloupy, charakteristické pro židovské synagogy a modlitebny druhé poloviny 19. století. Prostor tzv. mužského sálu má rovný kazetový strop s malovanou ornamentální výzdobou a polygonální závěr se zvýšeným pódiem ukončuje žebrová klenba. Bohužel, současný stavebně-technický stav této významné památky je velmi narušený a naléhavě vyžaduje zvýšenou pozornost a péči.

Náměstí
Je to čtvercové tržní náměstí, které v minulosti sestávalo z přízemní a jen výjimečně poschoďové řadové zástavby.

V Bytči podobně jako ve většině měst byl nedostatek stavební plochy a domy stály blízko sebe. Několik domů na náměstí patřilo panstvu, které je většinou pronajímalo obchodníkům. Velkou část většinou dřevěných domů, zničených nebo značně poškozených množstvím požárů, následně přestavěli a upravili v duchu eklekticismu a dobových požadavků obyvatelstva.

Z původních středověkých měšťanských domů se ve větší míře zachovaly jen kamenné sklepy s valenou klenbou, svědčící o původních středověkých dispozicích jednotlivých objektů. V některých objektech, jak na náměstí, tak také v Uličce existovaly průjezdové dispozice domů s velkou bránou, situovanou přímo na ulici, resp. náměstí.

V zachovaných dispozicích je možné vidět renesanční klenby s lunetami a častější mladší barokní pruské klenby s rozšířenými štukovými obrazci. Na fasádách jednotlivých měšťanských domů, které ukončoval v mnohých případech dřevěný deskový štít s lomenicí, dominovaly jednoduché plastické prvky. Novější městskou výstavbu u první poloviny 20. století charakterizují budovy bývalé Tatra banky (dnes objekt Slovenské spořitelny) z roku 1921 a bývalé Rolnické vzájemné pokladny, postavené v roce 1938.

Cestovní ruch

Apartmány Bytča
Nacházejí se přímo v centru okresního města Bytča, které je hospodářským a kulturním střediskem Bytčanské kotliny.

Nově otevřené moderní apartmány představují nový pohled na stále se zvyšující standard ubytování na Slovensku. Díky luxusnímu a špičkovému vybavení interiéru splňují požadavky nejnovějších světových trendů a standardů na poskytování komplexních hotelových služeb a jsou důkazem toho, že komfort není jen otázkou peněz.

Apartmány nabízejí ideální možnost ubytování při organizování akcí trvajících více dní seminárního charakteru, obchodních setkání, firemních prezentací s možností využití konferenční místnosti. Jsou také vhodným prostředím pro trávení svatební cesty, nebo příjemné rodinné zimní či letní dovolené, protože okolní příroda nabízí velké množství příležitostí pro různorodé trávení volné času: lyžování – sjezdové i běžecké, tradiční turistika s výběrem tras různého stupně náročnosti, cykloturistika, horolezectví, rybolov, jezdectví, tenis a nově otevřené letní koupaliště.

Ranč Súlov
Jízda na koních pod nádherným panoramatem Súlovských skal. Ježdění přímo v prostorech ranče v jízdárně – první kontakt s koněm, vyzkoušení si koně, jezdecký výcvik. Ježdění v okolí ranče po prostranných pastvinách, hradských a lesních cestách.

Hippoterapie
Podrobné a odborné informace poskytne Mgr. Alena Bušovská (0903 123 676).

Klub
Pro zájemce, kteří by chtěli věnovat koňům více ze svého volného času, je možnost přihlásit se do klubu.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.bytca.sk, na kterých najdete další informace.

Bytča – město v údolí Váhu

Bytča je významné slovenské město v Horním Pováží. Okresní město Bytča leží převážně na pravém břehu řeky Váh v Bytčianské kotlině. Průmyslové město je známé výrobou lyží, saní a hokejek. Město je situováno v Žilinském kraji na severozápadě Slovenska.

celý článek

 

Další články