Senica

Senica

Geografické údaje
Senica se nachází v severovýchodní části Záhorské nížiny, na jejím rozhraní s Myjavskou pahorkatinou v povodí potoku Teplica, v nadmořské výšce asi 200 metrů. Rozloha měst je 5 031 hektarů a počet obyvatel v lednu 2007 činil přes 20 tisíc. Senica patří administrativně do Trnavského kraje. Svou polohou tvoří přirozené centrum většiny obcí severního Záhoří. V roce 1996 si Senica připomenula 600. výročí udělení městských výsad a 250 let Senice jako okresního města.

Historie – nejstarší osídlení Senice
První důkazy o existenci pravěkého člověka v tomto regionu bylo získány ze štěrkovny v katastru Čáčova. Z profilu se podařilo zachránit dvě mamutí stoličky, úlomek skla a několik úlomků kostí, které dovolují předpokládat, že na tomto území se pravděpodobně nacházela tábořiště pravěkých lovců mamutů. Tyto nálezy spadají do období středního paleolitu, přibližně 50 tisíc let před naším letopočtem. Oblast Kunova, Sobotišťa, Podbranča – to je západní část Myjavské pahorkatiny, obsahovala nejvyšší koncentraci těchto nálezů.

Z období mladšího paleolitu jsou významné zejména naleziště z katastru obcí Častkov, Rohov, Rybky, Smrdáky a Kunov. Jedná se už o kamenné nástroje, které používal Homo sapiens přibližně 32 tisíc let před naším letopočtem. Osídlení starší doby kamenné postupně na začátku „nového věku“ rolnických civilizací střídají společenství kultur s lineární keramikou (5000 - 4300 let před n. l.). Nejstarší památky z tohoto období patří do okolí obcí Kunov, Čáčov a Radošovce.

V průběhu střední doby bronzové, ale zejména v mladší době bronzové osídlení tohoto regionu opět narůstá. Citelný je zásah středně-dunajské mohylové kultury (1500 až 1300 před n. l.), kde řadíme hlavně hrobní nálezy z Čáčova. Z mladší doby bronzové se dochovaly také nálezy tzv. velatické kultury. K nálezům velatické kultury řadíme rekonstruované hliněné nádoby z Beňovské štěrkovny v Čáčově, jako i bronzové výrobky v hrobech na území obce Kunov.

V průběhu mladší doby železné (laténu) do tohoto prostředí postupně pronikají Kelti, kteří v následujících stoletích až do přelomu letopočtů, výrazně ovlivnili ranou historii Slovenska a celkem přirozeně i jeho severozápadní oblast Záhoří. Na území Senice nebyly zjištěné hroby z období plochých keltských pohřebišť, zato známe naleziště v polohách Sotiná – Čapkova roľa, Kruhy I. a v Kunově. Objevené pozdně laténské sídliště v povodí Maliny (Teplice) patří do komplexu dobových sídlišť v katastrech obcí Sekule, Kuklov, Kúty a Gbely.

Na přelomu letopočtů, kdy se v středoevropském prostřední zásadně změnila geopolitická situace, vstoupilo také území Záhoří do kontaktu se starověkým Římem. Sídlištní nálezy z doby římské (1. až 4. stol. n. l.) jsou evidované v katastru Senice, v areálu židovského hřbitova a v katastru Čáčova, poloha Lúky.

Další období je pak ovlivněno obchodními cestami, přecházejícími přes toto území z Norika a Panónie až do povodí Odry a Visly. Naleziště v Čáčově obsahovala mimo jiné jantarové ozdoby, čínské hedvábí, římské mince apod. Později, ve 2. polovině 8. století je toto území zasaženo velkomoravskou kulturou. Po vzniku Uherského státu žilo toto území jakoby v ústraní královského města Skalica, navzdory tomu bylo nadále důležitou hospodářskou základnou na obchodní cestě z pohraničí Uherska přes Malé Karpaty do Čech.

Starší dějiny Senice
V průběhu 11. století vytvořili noví vládcové nad územím Slovenska (Maďaři) právě v této oblasti tzv. konfinium. Byl to pohraniční pás široký někde 40 až 60 kilometrů, který tvořily husté lesy, na přístupnějších místech s umělými záseky. Podle všeho byla tato oblast tehdy vylidněná a celé území přísně střežené.

Do jižní části dnešního Záhoří se přistěhovaly kočovné kmeny příbuzné Maďarům, které na jih a jihozápad od Senice vytvořily síť strážných pevností. Nejznámější je hrad Korlát, hrad Ostrý Kameň a Plavecký hrad. Následně na to rozšířili uherští králové do této oblasti také administrativní síť, tzv. pohraniční komitáty. Okolí Senice patřilo do severního, Holíčského komitátu.

Když se v průběhu 13. století královské komitáty přeměnily na šlechtické župy, území Holíčského komitátu se začlenilo do Nitrianské župy. V tom stejném období se oblast okolo Senice odpoutala od vzdáleného Holíče a dostala novou dominantu, hrad Branč, který stavěli mezi lety 1251-61. Hrad se stal administrativním i hospodářským střediskem oblasti, která v následujících stoletích vystupovala jako feudální brančské panství. V období od 13. století se objevují první písemné zmínky o obcích v tomto regionu, konkrétně první písemná zmínka o Senici pochází z roku 1256 na listině, kterou vystavil král Belo IV.

Jako součást panství hradu Branč sdílela Senica jeho osudy. Prvními známými zemany tohoto panství byli Abovci, ještě ve 2. pol. 13. stol. Začátkem 14. století dostalo panství nového majitele – Matúša Čáka, který jako pán Holíča a Branča odrazil roku 1315 vojsko Jana Lucemburského od hradu Holíč. Docházelo však k novým srážkám, dokonce obě dvě panství byly nějakou dobu v rakouských rukou. Až okolo roku 1322 je uherský král Robert získal natrvalo zpět.

V roce 1387 začalo období vlády Zikmunda Lucemburského a ten roku 1394 daroval hrad Branč a jeho panství grófovi Stiborovi ze Stiboric. Tento původem polský šlechtic postupně získal rozsáhlé panství včetně Nového Města, Modry, Beckova, Čachtic a jiných karpatských a záhorských panství. Roku 1396 získalo městská privilegia i město Senica. K nim přibyly roku 1419 dvě výsadní listiny krále Zikmunda, na základě kterých měli Seničané právo konat výroční trhy, byli také osvobozeni od placení mýta a třicátku na celém území Slovenska. Privilegia Seničanům opětovně potvrdil nový panovník Matěj I. v roce 1464 a jeho nástupce Vladislav II. roku 1493. Opětovné potvrzování privilegií pomáhalo obyvatelům Senice udržovat výsadní postavení městečka a jeho značnou hospodářskou samostatnost.

Začátek novověku
Přinesl změnu pána hradu a panství Branč. Jeho vlastníkem se stal rod Nyároyovců společně s dědici Pankráce z Mikuláše. Když roku 1551 sestavoval František Nyáry testament, vyjmenoval své obce v tomto pořadí: Senica, Sobotiště, Čáčov, Chropov, Rybky, Smrdáky, Častkov, Prietrž, Pustá Myjava a Suroviny. Kulturní život v tom čase reprezentovala církev a škola. Podle údajů z roku 1560 měla Senica pěkný a udržovaný kostel, církevní obřady se vykonávaly podle zvyklostí katolické církve. Tento stav se však brzo změnil. Nyárovci se okolo roku 1570 přiklonili k reformaci, čímž otevřeli cestu novému náboženství na svoje panství i do Senice. V tomto čase nastal silný příliv obyvatelstva do Senice, vznikaly nové obce, kde si obyvatelé zakládali vlastní církevní sbory. Senica už měla vlastní školu, na které působili například Jozef Gál, Ján Balthasarides a Ján Francisci.

Tři hlavní momenty středoevropského vývoje 17. století – turecké války, protihabsburské povstání a zápas reformace s protireformací – poznamenaly i dějiny Senice. Mimo těchto vnějších vlivů Senice překonávala svůj vnitřní přerod. Místní zeměpánové začali stále více ostřeji zasahovat do vývoje městečka, vzniká nová společenská vrstva – tzv. svobodníci. Zeměpánové požadují od Seničanů určité peněžní a naturální dávky. Rozpor mezi zájmy senických měšťanů a zeměpánů vyvrcholil roku 1614 otevřenou vzpourou Seničanů proti pánům na Branči. Vzpoura skončila dohodou, která znamenala úplnou kapitulaci Seničanů, zároveň vedla k sestavení prvního „urbára brančského panství“ z roku 1617 (soupis poddanských povinností.).

Lidová kultura Senice
Senica, v minulosti malé městečko, v posledních desetiletích podstatně změnila svoji vnější podobu. Starou Senicu vystřídala nová, moderní. Nezměnila se jen venkovní podoba města, ale i život obyvatelů.

Celkový charakter města a způsob života v minulosti do značné míry určovalo národnostní, náboženské i sociální složení obyvatel. Nejpočetnější sociální vrstvou obyvatelstva v minulosti byla vrstva řemeslníků, po ní vrstva nádeníků, pracujících převážně na místních velkostatcích. Tato část obyvatelstva byla výrazně slovensky smýšlející. Slovensky smýšlející byla také úzká vrstva místních vzdělanců z řad učitelů, knězů, případně příslušníků svobodných povolání. Podstatnou menšinu části obyvatelstva tvořila šlechta, velkostatkáři a bohatí obchodníci.

Koncem 19. a začátkem 20. století měla Senica výrazný charakter malého řemeslnického městečka s minimálně rozvinutou manufakturní a průmyslovou výrobou. Byly zde zastoupené všechny druhy řemesel, ale nejpočetnější skupinou řemeslníků byli ševci. Začátkem dvacátých let 20. století, v souvislosti s rozvojem průmyslové výroby, která začala intenzivněji zásobovat trh levnějším zboží, začalo řemeslo upadat a zanikat.

Polnohospodářskou půdu v okolí města koncem 19. a začátkem 20. století z velké části vlastnili místní statkáři a velkostatkáři, kteří ji obhospodařovali ve vlastní režii. Mimo ně vlastnila téměř každá řemeslnická rodina aspoň kousíček země – tzv. „tál“.

Začátkem dvacátých let 20. století se začíná měnit sociální složení obyvatel, vytváří se početná vrstva dělníků. Zásluhu na tom má příchod průmyslu a to zejména díky výrobě umělého hedvábí.

Historické pamětihodnosti

Pozdně barokní klášter
Vybudovaný v roce 1760. Dvoupodlažní budova symetrické barokní dispozice. Klášter je umístěný v areálu parku, který byl původně rozsáhlejší a osazený vzácnými dřevinami. V letech 1978 až 1984 byl klášter renovován a od té doby je sídlem Záhorské galerie.

Záhorská galerie
Od svého založení rozvíjí odbornou galerijní práci v celém rozsahu – od činnosti sběratelské, výzkumné, výstavní až po práci kulturní. Záhorská galerie je centrem výtvarného umění se zaměřením na profesionální výtvarnou tvorbu, dokumentující vývoj, ale i současnost výtvarného umění v Záhoří. Svou činností podporuje také výtvarnou práci mladých umělců – posluchačů výtvarných škol organizováním výstav trienále Talenty.

Otevřeno v letní sezóně: pondělí – pátek od 8 – 16 hodin, v sobotu od 9 – 13 hodin jen v čase výstav, v neděli od 13 do 17 hodin v období výstav, kontakt: www.muzeum.sk.

Římskokatolický farní kostel Panny Marie
Kostel byl postavený v roce 1631 původně jako evangelický. V roce 1654 se stal kostelem katolickým. V dalším roce byl ve značné míře stavebně upravován. Přibližně o sto let později (v letech 1754 – 1788) byla nadstavěná věž na západním průčelí kostela. V průběhu 2. světové války byl kostel poškozený a v roce 1949 opravován.

Kostel představuje trojlodní stavbu, na východě po celé šířce uzavřenou. Hlavní oltář je zasvěcen Panně Marii. Pochází z druhé poloviny 17. století. Boční oltář sv. Anny pochází z konce 17. století. Pozdně barokní dřevěná kazatelnice vznikla v druhé polovině 18. století. Dnes už není využívaná. Z první poloviny 19. století pochází klasicistní kamenná křtitelnice. Nástěnné malby v kostele jsou datovány do roku 1719. Neměly by se opomenout dva kalichy od neznámých autorů. Jsou vyhotovené z tepaného pozlaceného stříbra. Starší z nich pochází z druhé třetiny 18. století. Druhý kalich je datován do let 1770 – 1780.

Kaple sv. Anny
Představuje nejstarší stavební památku města Senica. Nachází se na náměstí, jižně od římskokatolického farního kostela. Kaple je gotická stavba ze začátku 15. století. Z počátečního stavebního období se zachoval lomený gotický portál, dva zděné oblouky, část nadzemního zdiva i fragment sloupu ve vnitřní jižní stěně. Uvnitř kaple se nachází dřevěný oltář. Je složen z fragmentů dvou různých oltářů, datovaných do 18. století. U oltáře sou postavy Panny Marie a sv. Jana. Je zde také umístěn obran Seslání Ducha svatého. Na klenbě je elipsovité štukové zrcadlo vyplněné malbou s ústřední postavou sv. Anny. Původní fresková výzdoba se nezachovala.

Pod kaplí existuje krypta s valenou klenbou. Krypta je přístupná otvorem v podlaze. Ten je zakryt kamennou deskou s nápisem a letopočtem 1754. Kaple zřejmě byla kaplí pohřební.

Evangelický a. v. kostel
Byl vystavěn v letech 1783 až 1784 v klasicistním slohu jako toleranční kostel bez věže. V roce 1794 byl dodatečně doplněný o věž, která byla stavěná do štítového průčelí chrámu. Původně dvouřadová okna byla v roce 1882 nahrazena velkými jednořadovými okny, které jsou půkruhově ukončené. Uprostřed oltářní architektury, bohatě zdobené klasicistním ornamentem, je umístěný obraz, olejomalba na plátně s námětem ukřižovaného. Obraz namaloval malíř Oeser v roce 1884. Z doby vzniku kostela pochází klasicistní kamenná křtitelnice. Pochází z roku 1829, kdy ho chrámu věnoval Michal Žarnócsay.

Současnost
Území plán je základní dokument města, který komplexně řeší a určuje hranice prostorového uspořádání a funkčního využívání území. Vytváří předpoklady pro soulad všech činností na území se zřetelem na ekologickou stabilitu. Řeší podmínky, požadavky a kritéria pro rozvoj, způsob a kvalitu využití území tak, aby byli platné na delší časové období. Je to dokument, který slouží pro plánování, přípravu a realizaci staveb ve městě.

Cestovní ruch
Rekreační služby města Senica poskytují služby rekreačního, sportovního a rehabilitačního charakteru nejen obyvatelům města, ale i návštěvníkům a turistům, kteří zavítají do Senice a rozhodnou se strávit tu svůj volný čas. Tyto služby jsou poskytovány na jednotlivých střediscích, kde najdete vše potřebné pro klidnou relaxaci, aktivní odpočinek a můžete prožít příjemnou dovolenou u vody na Kunovské přehradě. Získat jakékoliv informace o Senici a jejím blízkém okolí můžete v Informační kanceláři města Senica.

Možnosti výletů a turistiky v okolí Senice
Zájemci o kulturní a historické památky v blízkém okolí mimo jiného mohou navštívit Senicu, historické město Skalicu, zříceninu hradu Branč, Habánký dvůr v Sobotišti, Bradlo s mohylou M. R. Štefánika a mnoho dalších památek.

Sobotiště:
Habánský dvůr
Renesančně-barokní klášter
Družstevní muzeum S. Jurkoviče
Hvězdárna

Turistika:
1.    Naučný chodník „Historií Sobotiště“ – asi 2 hodinový pěší okruh

2.    Výstup k útulně pod Uchánkem – asi 1,5 hodiny pěšky (možnost opékání)

3.    Síť turisticky značených tras – výchozí bod a návrat na náměstí:
-    vrch Havran (542 m n. m.) – asi 2 hodiny pěšky tam (možnost bufetu)
-    hrad Branč (485 m n. m.) – asi 2,5 hodiny pěšky tam
-    vrch Pecková (575 m n. m.) – asi 2,5 hodiny pěšky tam

Podbranč:
Zřícenina hradu Branč ze 13. století.

Smrdáky:
Přírodní léčebné lázně.

Borský Mikuláš:
Rodný dům, muzeum Jána Hollého

Šaštín – Stráže:
Bazilika Sedmibolestné Panny Marie, rekreační středisko Gazárka.

Hlboké:
Pamětní dům Jozefa Miloslava Hurbana.

Prietrž:
Pamětní místnost SNP v osadě U Rehušů.

Borský sv. Jur:
Rekreační oblast Tomky.

Sekule:
Sekulská keramika – keramická dílna, Sekulské muzeum: sedlácký řemeslnický dvůr, dobová místnost.

Cerová - část Rozbehy:
Zřícenina hradu Korlátko, část Lieskové: kostel, park, zvonice, 1. větrný park na výrobu elektřiny na  Slovensku.

Brezová:
Bradlo – vyhlídkový vrch s mohylou M R. Štefánika, Památník J. M. Hurbana.

Košariská:
Muzeum M. R. Štefánika.

Vrbovce:
Vrbovčanská izba – expozice lidového bydlení.

Holíč:
Větrný mlýn, barokně-klasicistní kostel – letní sídlo Marie Terezie, Hipos Holíč – středisko Kopčany – hřebčín: jízdy na koních, Expozice holíčské manufaktury na výrobu fajansy.

Kátov: pštrosí farma

Skalica:
Historické město s množstvím kulturních památek, Záhorské muzeum, vinotéka.

Smolenice:
Jeskyně Driny,, Smolenický zámek.

Častá:
Muzeum Červený Kameň, sokolský dvůr Astor.

Rekreační oblast Kunovská přehrada
Kunovská přehrada je od okresního města Senica vzdálená 5 km směrem severovýchodním na výběžku Bílých Karpat směr Myjava. Okolo vodní nádrže (45 ha) jsou travnaté plochy a písková pláž v délce 250 metrů. Vodní plocha je vhodná na koupání, projížďky na bezmotorových člunech a rybolov (možnost zakoupení rybářského lístku pro hosty).

Rekreační oblast je vybavená velkým parkovištěm s kapacitou 300 aut, převlékárnami, sociálním zařízení, loděnicí (půjčovna loděk a vodních šlapadel), sportovním areálem s půjčovnou sportovních potřeb (minigolf, tenisové a volejbalové hřiště, obří šachy, ruské kuželky), hřištěm pro plážový volejbal. Pro děti jsou zde houpačky, prolézačky a pískoviště. V letní turistické sezóně jsou v provozu restaurace, bufet, potraviny a stánky s občerstvením. Mimo tuto nabídku služeb zde mají v provozu i rekreační zařízení, přičemž si můžete vybrat ubytování různého druhu (Chata nad pláží, turistická ubytovna, chatky Okal).

Čerpáno z oficiálních stránek obce http://www.senica.sk , na kterých najdete další informace.