Púchov

Púchov

Poloha města
Město Púchov leží v dolině středního toku Váhu a severní části Ilavské kotliny na rozhraní Bílých Karpat, Javorníků a Strážovských vrchů. Z hlediska administrativního členění Slovenské republiky patří do Trenčianského kraje, který tvoří 9 okresů: Bánovce nad Bebravou, Ilava, Myjava, Nové Město nad Váhom, Partizánské, Povážská Bystrica, Prievidza, Púchov a Trenčín.

Historie
Poprvé historie písemně zaregistrovala Púchov v roce 1243, kdy král Belo IV. vydal více darovacích listin a v jedné z nich se vzpomíná také muž jménem Puch, vlastník stejnojmenné osady. Její založení můžeme datovat do období okolo roku 1100, kdy se púchovští lidé po opětovném zničení hrádku a jejich sídliště u púchovské „Skály“ Maďary – přestěhovali na rovinu pod touto skálou. Púchovskou „Skálu“ ještě i dnes archeologové řadí k nejintenzivněji osídleným polohám z období pravěku a rané doby historické. Vždyť v archeologii má své pevné místo také pojem „púchovská kultura“, která reprezentuje osídlení hornatých částí Slovenska v období pěti století na přelomu letopočtů.

Pro název „púchovská kultura“ se staly základem archeologické nálezy vykopané baronem Hoennigem. Tento rodák z Hildeshermu, který je pochován v Púchově, získal při prokopávání sídlištních vrstev vícero pozoruhodných nálezů. Jedinou známou podobu Skály vytvořil právě Hoennig. Zachycuje archeologickou situaci a upozorňuje také na lidovou tradici: bralo údajně připomíná Marii Terezii s jejím dvorním rádcem Václavem Antonínem Kounicem.

Od konce 15. století až do druhé poloviny 19. století ovládal Púchov rod Marczibányovců. V první polovině 17. století se ve městě usadili moravští bratři a Púchov se proslavil jejich soukenickými výrobky. Díky výhodné zeměpisné poloze se Púchov stal přirozeným obchodním centrem oblasti.
V roce 1649 král Ferdinand udělil městu právo konat výkladní jarmarky. Právě v roce 350. výročí udělení jarmarečních práv město Púchov tradici jarmarků a trhů obnovilo organizováním Prvního púchovského jarmarku v zářijovém termínu ´99. Tradičními řemesly, jejichž rozvojem město rostlo, bylo soukenictví, hrnčířství a knihtisk.

Centrem púchovského tkalcovství byla právě Moravská ulice, kde v roce 1761 působilo 68 soukenických dílen. Tu se zrodil také púchovský lidový kroj zdobený modrotiskem, který též patří ke specifikům města. Dílna Stanislava Trnky je totiž jedinou výrobnou modrotisku na Slovensku a svým způsobem je malým muzeem. Jednou z mála historických památek, která se v Púchově zachovala, je Župní dům. Barokně historickou stavbu dal na konci 18. století postavit Imrich Marczibányi. Je uměleckým a hodnotným dokladem historického vývoje, životního stylu a prostředí společnosti. Dnes je Župní dům sídlem muzea púchovské kultury. Po útlumu rozvoje města v 18. století dochází ke zlepšení poměrů ve druhé polovině 19. století vybudováním železnice.

Od začátku 20. století se objevují první továrny, postupně Syderolit a Syenit na výrobu střešních tašek, první slovenská továrna na oděvy „Rolný“ (dnešní Makyta) a nakonec také výroba pneumatik – dnešní Matador. V době Rakouska-Uherska patřil Púchov pod správu Trenčianské župy, po vzniku ČSR se zařadil jako okresní město pod Žilinský kraj. Tento stav trval až do roku 1960, kdy byl okres Púchov zrušen a jeho území se stalo součástí okresu Povážská Bystrica. Od roku 1996 je Púchov opětovně okresním městem.

Kulturní a historické památky

Župní dům – Nábřeží svobody
Barokně-klasicistní budovu dal na konci 18. století postavit Imrich Marczibányi. Původně byla využívaná jako sklad soli a úřad. Dnes je Župní dům sídlem Muzea púchovské kultury a nacházejí se v ní také obřadní a reprezentační prostory města.

Památná fara – Moravská ulice
Budova je z roku 1904 a má přímý vztah ke dvěma významným osobnostem. V letech 1911 až 1925 byla působištěm slovenského básníka, buditele, evangelického faráře Vladimíra Roya. Instalovaná je na ní pamětní cedule s reliéfem. Druhá pamětní tabule připomíná pobyt J. A. Komenského v Púchově.

Kostel evangelické církve a. v. – Moravská ulice
Novogotický kostel, postavený na místě starého kostela v roce 1880. Uvnitř je renesanční oltář z roku 1643. Oltář byl původně v Marczibányiho kapli, která už dnes neexistuje. Je dílem neznámého řezbářského mistra, který ho vyhotovil pravděpodobně podle cizího vzoru. Vyrobený je z lipového dřeva v rokokově-renesančním slohu. Po stranách oltáře jsou obrazy čtyř evangelistů a těsně po bocích postavy Petra a Pavla.

Kostel římsko-katolické církve – Náměstí svobody
Z renesančního kostela, postaveného na základech staršího kostela, pravděpodobně ze 13. století, stojí dnes jeho stará loď, v první třetině 18. století zbarokizovaná, spojená s novou lodí, postavenou v roce 1940. Renesanční loď měla dvě pole hřebenové křížové klenby. Původní loď byla připojená až asi ve 13. století k věži. V letech 1939-40 kostel přestavěli.

K přebudování staré lodi přistavili moderní bazilikový kostel. Venkovní architektura je moderní, věž má barokově-klasicistický charakter s názornými pilastry a barokovou báň. Vnitřní architektura hlavní lodě je velmi reprezentativní. Velmi dobře je v ní začleněný oltář sv. Kříže s plastikami, který je dílem sochaře J. Bártfayho. Nejstarší památkou v kostele je malá plastika Piety z druhé poloviny 17. století.

Kostel římsko-katolické církve – Horní Kočkovce
Postaven byl v roce 1771 na místě původního kostela, jehož datum stavby není známý. Je postaven v barokově-klasicistním slohu. V interiéru kostela jsou tři oltáře. Na hlavním je cenné dřevěné tabernákulum. Kostel má klasicistní kazatelnici s křtitelnicí. Obrazy na bočních oltářích jsou z druhé poloviny 19. století. Kostel několikrát vyhořel.

Barokní kaple Panny Marie – Komenského ulice
Kapli nechali postavit Marczibányiovci v roce 1746. Je vytvořená ze čtyř nosných sloupů, na kterých je klenba na způsob baldachýnu. Ze třech stran je mezi sloupy otevřená, před čtvrtou stěnou je socha Panny Marie s Jezulátkem.

Kaple – Trenčianská ulice
Dvou věžová kaple stojí nedaleko železniční stanice, na straně pod hřbitovem a je z 19. století.

Socha sv. Jana Nepomuckého – Náměstí svobody
Barokní socha z roku 1733 je umístěná na dnešním Náměstí svobody obklopená čtveřicí lip před římskokatolickým kostelem.

Přírodní zajímavost

Púchovská skála
Velký kus při odhalování tajemství dějinného vývoje města udělal baron Emil Friedrich Johannes Hoening O´ Caroll, rodák z Hildeshermu, který je pochován v Púchově. Přičinil se o odhalení tajemství púchovské Skály, odkud při prokopávání sídlištních vrstev, získal množství pozoruhodných nálezů. Od roku 1888, po počátečním úspěchu, kdy zde zašel bronzový náramek a dvě velké bronzové spony, přikročil k soustavné výzkumné práci a Skále se už věnoval natrvalo.

Výzkumy potvrdily, že se zde na poměrně malém prostoru nachází vícero period starých kultur od starší doby kamenné po dobu římskou. Výsledky jeho výzkumné práce jsou uloženy ve sbírkách Slovenského národního muzea v Martině, ale i v Budapešti a ve Vídni. Jedinou známou podobu Skály vyhotovil právě Hoening. Zachycuje archeologickou situaci a upozorňuje také na lidovou tradici: bralo prý připomíná Marii Terezii s jejím dvorním rádcem Václavem Antonínem Kounicem. Dnes má Púchovská skála úplně jinou podobu, protože v minulém století sloužila jako kamenolom.

Muzeum púchovské kultury
Amatérské výzkumy barona Emila Hoeninga na Skále v Púchově poskytly možnosti rozpoznat jednu z nejvýznamnějších kultur rané doby dějin na území Slovenska – púchovské kultury. Různorodost materiální kultury tohoto fenoménu osídlení severního Slovenska se podařilo přesněji datovat až po několikerých výzkumech na středním a horním Pováží, kde bylo také hlavní teritorium jejího rozšíření.
Púchovská kultura vyrostla z domácích kořenů původního obyvatelstva, přestože za přispění keltských a dáckých kolonistů. Dominantní složkou společnosti se stal keltský kmen Kotínů, kteří také římští autoři umístili do hornatých částí naší vlasti s poznámkou, že byli vynikající hutníci a kováři.

V průběhu 1. století před Kristem se sídliště púchovské kultury objevila také na dalších územích – severovýchodní Moravě, jižním Polsku, na Spiši, Pohroní a také Ponitrí. K nejdůležitějším nalezištím púchovské kultury patří rozsáhlé hradiště – oppidlá – kde se soustřeďovala nejen výroba a obchod, ale byla to také významná strategická centra příslušných regionů, střediska kultu a kulturního vývoje vůbec. Mezi nejvýznamnější mimo Skaly v Púchově, je možné zařadit také Divinku, Vyšný Kubín, Liptovskou Maru, Spišský hrad a další.

Púchovská kultura zaznamenala největší rozvoj na rozhraní letopočtů, kdy dosáhla také maximálního územního rozšíření. Avšak v prvních desetiletích nového letopočtu přišel výrazný zásah do jejího prostředí, který způsobil zánik nejen sídlišť, ale také hradišť a hrádků na celém území. Byl to vpád germánských vojenských družin, buď z oblasti jižního Slovenska, anebo ze severu – Lugiové. Po této katastrofě se jen pomalu vracel život do horských údolí severního Slvoenska, ale už na přelomu 1. až 2. století po Kristu je možné pozorovat rozvoj osídlení a výroby, přestože v o mnoho menší míře a na menším území, než to bylo ve starším období. Tento obrodný proces však netrval dlouho, protože ho zastavily těžké boje Římanů s Germány, které se odehrávaly na našem území v době tzv. markomanských válek za císařů Marka Aurelia a Commoda. Koncem těchto bojů byly násilně odvlečeni také Kotíni do provincie Palónia (dnešní Maďarsko), a tak postupně koncem druhého století po Kristu zanikla také púchovská kultura.

Její význam pro kulturní vývoj severního Slovenska zůstává stále nedoceněnou kapitolou naší historie a tato expozice je jen skromnou ukázkou mnohotvárnosti kulturního bohatství tohoto regionu. Vždyť jen ražba zlatých, stříbrných a měděných mincí se na tomto území už nikdy nezopakovala. Hutnická zařízení z Varína pracovala na tak vysoké úrovni, že podobnou dosahovalo slovenské hutnictví až v 16. století. Výroba keramiky na hrnčířském kruhu a v takovém velkém množství a kvalitě se opět zopakovala až ve vrcholném středověku. Železné radlice používané při orbě na přelomu letopočtů se tu opět objevily až v 9. století, kdy toto území bylo součástí Velké Moravy. Mimořádný rozvoj ve všech oblastech života, jaký můžeme sledovat v období púchovské kultury se v tomto prostředí opět zopakoval až po vzniku měst ve 13. – 14. století.

Otevírací hodiny: pondělí až pátek od 8 do 12 a od 12.30 do 16 hodin. Vstupné – dospělí 10 Sk, děti 5 Sk. Kontakt: 042/4635 538.

Turistické tipy

Lázně Nimnica
Lázně Nimnica jsou nejmladší lázně na Slovensku u slaného alkalicko-zemito-uhličitém pramenu s částečným obsahem jódu. Pramen byl náhodně nalezen při stavbě Nosické přehrady v roce 1952. Od roku 1959 se zde ve čtyřech léčebných domech léčí nespecifické onemocnění dýchacích cest a chorob s poruchou látkové výměny. Centrem léčebných procedur je moderní budova balneoterapie. Atrakcí je vodní nádrž Přehrada mládeže. Turistický chodník vede na vyhlídkový vrch Holíš, pod jehož úpatím je salaš.

Belušské Slatiny
Rekreační a turistické středisko asi 10 km od Púchova. Těsně po 1. světové válce zde vybudovali lázně. V lázních jsou celkově tři zemito-sirnaté prameny na léčení revmatických, vnitřních a kožních onemocnění. V Belušských Slatinách jsou možnosti na odpočinek i rekreaci, což umožňují ubytovací zařízení s kompletními službami.

Mojtín
Horská obec leží v Zliechovské hornatině asi 18 km východně od Púchova. V blízkosti obce bylo odkryto púchovské osídlení z laténské doby. Pocházel odtud známý „císařský věčný voják“ Jozef Škultéty-Gabriš, který bojoval celé desetiletí v armádách habsburských panovníků. V neoklasicistickém kostele z roku 1858 jsou obrazy od J. B. Klemense z 19. století. Dnes jsou v obci bohaté možnosti sportovního vyžití, lyžařské vleky a výchozí bod na vícero turistických chodníků.

Lysá pod Makytou
Obec v místě spojení Bílých Karpat a Javorníky v horní části Bielovodské doliny, asi 14 km severozápadně od Púchova. První písemná zmínka o obci je z roku 1471, kdy patřila panstvu Lednice. V obci stojí klasický kostel, který začali stavět v roce 1800 a dokončen byl v roce 1842. Zajímavostí je zvon z roku 1776 přenesený sem ze zoborského kláštera. Z obce vychází značkovaná turistická trasa na 922 metrů vysoký vrch Makyta, který dominuje celému okolí.

Lazy pod Makytou
Obec 22 km od Púchova dlouhá asi 7 km. Má vícero osad – Dubková, Potok, Rieka, Tisové, Mladoňov, Čertov, s dobrými lyžařskými terény. Makytka – nejvýše položená osada Lazov. Z Čertova je výchozí bod na víceré turistické stezky. K nejkrásnějším patří trasa po hřebeni Javorníků přes Portáš. V zimě se tato oblast mění na vyhledávané lyžařské středisko s vícerými lyžařskými vleky.

Lednické Rovně
Leží 10 km jihozápadně od Púchova. V roce 1892 zde založil Jozef Schreiber sklárnu. Od jejího založení se stále rozšiřovala a výrobky dnešního závodu se prezentují čím dále více za hranicemi Slovenska. Návštěvníky Lednických Rovní v první řadě zaujme krásný barokní kostel, zrekonstruovaný v roce 1860 v romantickém slohu, ve kterém se v současné době nachází Slovenské sklářské muzeum. Okolo něj se rozprostírá park s botanickou zahradou o rozloze 20 hektarů, ve kterém se nacházejí domácí i cizokrajné dřeviny. Okolí Lednických Rovní poskytuje množství nenáročných turistických tras. Mezi nejznámější patří výlety ke zřícenině hradu Lednice a k Lednickému bradlu – chráněnému přírodnímu výtvoru (nad obcí Lednice).

Současnost
V současnosti je v Púchově zastoupen především gumárenský a textilní průmysl. Především podnik Matador se postaral nejen o zaměstnanost obyvatelstva, ale také o silné podnikatelské prostředí. Ekonomickou sílu regionu dokumentuje existence Sdružení podnikatelů regionu Púchov. Díky Fakultě průmyslových technologií Trenčianské univerzity je Púchov také vysokoškolským městem. Dnes tu studuje více než čtyři stovky mladých lidí se zaměřením na technologii gumy, textilu a skla.
Púchov se právem pyšní kvalitním sportovním areálem. Patří k němu dvě sportovní haly, fotbalový stadion, krytý i otevřený bazén, tenisové kurty.

K púchovskému koloritu patří každoroční přehlídka zvyklostí Folklórní Púchov. Obnovené Náměstí svobody je vždy třetí zářijovou sobotu místem konání Púchovského jarmarku, na kterém ožívají řemesla našich předků. První říjnovou sobotu Městská tržnice na ul. Moravská ožívá atmosférou Mikulášského jarmarku.

Samotné centrum města doplňují místní části Horné Kočkovce, Nosice, Hrabovka, Vieska-Bezdedov, Ihrište a Hoštiná.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.puchov.sk , na kterých najdete další informace.

Púchov s nejmladšími lázněmi Nimnice

Město se Púchov se nachází v severozápadní části Slovenska ve středním Pováží na řece Váh. Púchov je situován mezi městy Trenčínem a Žilinou a leží na hlavní železniční trati mezi Bratislavou a Košicemi. V dnešní době žije ve městě přibližně 19 tisíc obyvatel a má tu sídlo Fakulta průmyslových technologií bratislavské Technické univerzity.

celý článek

 

Další články