Vranov nad Toplou

Vranov nad Toplou

Historie města

První zmínky o městě
Pokud se podíváme na skok do minulosti, z dostupných pramenů zjistíme, že Vranov před 730 lety neměl proti sousedním dědinám významnější postavení. Od 11. do 13. století bylo toto území Vranova a jeho okolí majetkem uherských králů. Z listiny krále Štefana V. z roku 1270 vyplývá, že král tehdy daroval šlechtici Rainoldovi za účast a zásluhy na výpravách královského vojska do Uherska mnohé majetky na východním Slovensku, například majetky panství Čičva, ke kterému patřily i vesnice Vranovské Dlhé a Višňov. Vranovské Dlhé se vyskytuje pod maďarským názvem Huzeumezew. V této listině Vranov není jmenovitě zapsán, proto obsah listiny třeba pokládat jen za nepřímou zprávu o Vranově.

První přímé zprávy o Vranově jsou v registrech papežského desátku z let 1333 až 1337. V těchto letech působil ve vranovském kostele farář Štefan. Podobně jako faráři z jiných farností také on odvedl papežům desátou část z příjmů od farníků (desátek). Z těchto zpráv je zřejmé, že vranovská farnost v tomto období už byla ustálenou církevně správní jednotkou, která nepochybně existovala už předtím. Archeologické památky a společenský rozvoj Vranova v 14. století dokazují, že Vranov existuje nepřetržitě už od 9. století.

Původ názvu
V latinských písemnostech se Vranov pravidelně vyskytuje pod názvem Warano. Název Warano byl maďarizovanou podobou původního slovenského názvu Vranov, odvozenou od slova „vrána“. O slovenském, resp. západoslovenském původu tohoto názvu nemohou vzniknout žádné pochybnosti. Typologicky patří k starobylým slovenským názvům zakončeným na –ov.

To, zda název Vranov souvisí s případným mimořádným výskytem vran, anebo je odvozen od rodového či osobního jména Vrana, z jazykového a historického hlediska není možné jednoznačně zjistit. Z maďarizovaného názvu Warano vznikl v 15. století latinizovaný název Varanovia, který se používal jen zřídka. Slovenský název, většinou ve zkomolené podobě Wrano, Varanow, ale také ve správném tvaru Vranov se dostal do latinských písemností zejména samotného městečka Vranova do 15. století. Z toho je zřejmé, že tehdejší měšťané, ale také rychtář a členové rady byli slovenského původu.

Středověká osada
Na významné postavení Vranova v rámci čičvanského hradního panství začátkem 14. století poukazuje existenci jediného farského kostela na tomto území už roku 1314. Výška papežského desátku, který vranovský farář roku 1332 odváděl jágerskému biskupovi (7 gr) je v porovnání s některými farnostmi Zemplína poměrně nízká, takže Vranov na zemplínské poměry v tomto období příliš nevynikal. Navzdory tomu, muselo v tomto období dojít k postupnému přechodu z původně zemědělsky se vyvíjející osady ve významnější řemeslně-obchodní centrum.

Díky tomuto přechodu vytvořilo se ve Vranově tržní středisko, které zde v nelegalizované podobě existovalo do roku 1350. Privilegovanou listinou Ľudovíta I. z tohoto roku získali Rozgoňovci pro Vranov právo svobodného trhu („forum liberum“). Tou samou listinou se Rozgoňovcům uděluje právo meče a šibenice, čímž se má zajistit všem kupcům, jdoucím tímto územím, svoboda nákupu, prodeje a výměny zboží bez jakékoliv újmy a překážky.

Středověké městečko
Legalizování tržní tradice mělo pro další vývoj Vranova velký význam a bylo jednou z podmínek získání městských výsad. Nejstarším písemným dokladem o Vranově, ve kterém se poprvé vzpomíná jako město („oppidum“), je listina krále Zikmunda z 29. května 1410. Vnějším vyjádřením těchto proměn byl vznik městské samosprávy, v čele níž stál rychtář a přísežní.

V porovnání s předcházejícím stoletím zaznamenává město od začátku 15. století především větší rozmach řemeslné výroby. V jednotlivých letech 15. století jsou vzpomínání následující řemeslníci: mlynář, kožešník, sedlář, řezník, kovář, krejčí, hrnčíř a jiní. Rozvoj řemesel souvisel s rostoucím významem obchodní cesty procházející Vranovem. Potvrzují to také některé výsady, které město získalo v druhé polovině 15. století. V první řadě to bylo právo mýta.

Dalšímu rozvoji obchodů napomohlo právo skladu, které roku 1461 udělil Matěj Korvín. Toto právo zaručovalo, že obchodníci procházející městem museli svoje zboží vyložit na místním trhu a až potom směli neprodaný zbytek vézt dále. Nové možnosti odbytu od roku 1461 umožňuje právo jarmarků, udělené opět Matějem Korvínem. Údaj z 18. Století hovoří, že výroční jarmarky se konaly ve dnech sv. Valentýna, sv. Juraje, Navštívení Panny Marie, sv. Mikuláše a sv. Štefana.

Významnějšímu hospodářskému nasměrování v druhé polovině 15. století bránily mnohé politické události. Byly to boje Huňadyovců s Jiskrou a později také bratřícké hnutí, které se šířilo územím východního Slovenska jako hnutí s prvky protifeudálního odboje. Velmi těžce dolehly na obyvatelstvo Vranova, události spojené s uhersko-polskou válkou v letech 1491 – 1492 a později politický zápas mezi Ferdinandem I. a Janem Zápoľským o uherskou korunu.

Novým zeměpánem Vranova a celého panství je od roku 1523 jeden z nejmocnějších feudálních rodů Uherska – rod Báthoryovců.

Protihabsburská povstání
Protihabsburské povstání, které od začátku 17. století vedla uherská protestantská šlechta, se přímo i nepřímo dotýkají také dějin Vranova.

První povstání vedená v první polovině 17. století (Bocskayovo, J. Rákocziho) se přímo města nedotkla, poznamenala však jeho hospodářství. Totiž po ukončení povstání přikazuje Rudolf II. vyplatit povstáním poškozenému Prešovu odškodné mimo jiného i z vranovského třicátku. Současně však Rudolf II. vydává i privilegium, kterým Vranovčany osvobozuje při obchodování s Poláky od placení mýta (r. 1607).

S osobou Gabriela Bethlena, vůdce druhé protihabsburského povstání spojuje město donační listina, kterou roku 1629 zabezpečuje obyvatelům chudobince ve Vranově desátou část úrody z obce Slovenská Kájňa. To už vranovské panství opět mění majitele. Majetky panství si rozdělily Barkóczy, Forgách a Zichy.

Do života města přímo zasáhly dvě protihabsburská povstání, povstání Imricha Thökölyho a Františka Rákocziho II. Ještě před vypuknutím povstání zničili kuruci Imricha Thökölyho roku 1672 „slovenský“ kostel. Roku 1676 zpustošily klášter paulínů a představeného kláštera Imricha Fajerváryho a kněze Juraje Dubnického mučili. Během svého pobytu ve městě (1682) nejvíc věnovali objektům katolické církve. Do rukou evangelíků vrátili „maďarský“ kostel, který od roku 1672 spravovali katolíci a z paulínského kláštera vyhnali mnichy. Ke stabilizaci těchto konfesionálních třenic ve městě došlo až roku 1686, když František Barkóczy obnovil řád paulínů a svěřil jim do opatrovnictví farský kostel.

V 18. století do života města, rušivě zasáhly mnohé pohromy. V dubnu 1718 to byl velký požár, který zachvátil celé město a silně ho poškodil. V prosinci 1778 a v dubnu 1779 postihlo okolí Vranova zemětřesení, které nadělalo mnoho materiální škody.

Vranov v letech 1848 – 1918
Sociální poměry rolníků se už před rokem 1848 zhoršovaly. Tento problém se stal o to palčivějším, že ani nastupující kapitalismus neměl větší vliv na změnu třídní struktury obyvatelstva, které nadále zůstalo zemědělským. Od začátku 19. Století Vranov hospodářsky upadá a stává se typicky zemědělským městečkem s méně významnou řemeslnou výrobou. Zčásti také nadále si udržuje význam společensko-politického centra, hlavně proto, že se stal sídlem okresu.

Skutečnost, že město nedisponovalo v tomto období žádným průmyslovým podnikem (nepočítaje mlýny), měla za následek opoždění vzniku dělnické třídy a revolučního dělnického hnutí. Řemeslná výroba, která až do roku 1872, kdy byl vydán tzv. průmyslový zákon, byla organizovaná v ceších, svým rozsahem nepřesahovala rámec města a blízkého okolí a její podíl v politickém životě města není známý.

Sociální těžkosti, se kterými pracující Zemplína zápasili v 70. a následujících letech, vedli k masovému vystěhovalectví. Jen v letech 1899 – 1901 se vystěhovalo ze Zemplína za prací 15 891 osob. Tento stav byl také ve Vranovském okrese, kde roku 1858 žilo 23 355 obyvatel a roku 1895 jen 22 261.

Hospodářský vývoj nejen Vranovského okresu, ale celé Zemplínské župy je v tomto století poznamenán dominující zemědělskou výrobou, upadající drobnou výrobou a téměř nepozorovaným vzestupem průmyslové výroby. První náznaky oživení politické činnosti pozorujeme roku 1905, když na území východního Slovenska pronikly první zprávy o ruské revoluci. Při této příležitosti se konaly shromáždění a přednášky také ve Vranově.

Události 1. světové války se Vranova přímo nedotkly, ale i toto období, znamená v životě našeho obyvatelstva další zhoršení sociálních poměrů.

Novodobé dějiny po roce 1918
První světová válka, se sice přes Vranov nepřehnala, ale naše město bylo pro blízkou frontovou linii procházející přes Prešov a Bardějov týlovým zázemím, kde byly sklady potravin a škola sloužila jako lazaret. Také vranovský hřbitov se stal posledním místem odpočinku pro 250 neznámých padlých vojáků, ke kterým v roce 1935 byly uloženy ostatky také 35 vojáků z Vranova, kteří padli na frontě. Další hřbitov z 1. světové války byl v Kelči.

Na začátku století Vranov velmi zaostával v obchodování. Způsobila to nízká úroveň spojení s okolním světem. V roce 1903 byla dokončena železniční zastávka v Čemerném. Do Vranova přijel první vlak až v roce 1939, kdy byla slavnostně otevřeny železniční stanice a po vybudování mostu přes Topľu se zprůjezdnila také trať Vranov – Trebišov. Bylo to východisko z bídy zdejšího kraje. V 30. letech bylo v zimních měsících v okrese až tisíc nezaměstnaných. V létě si však všichni našli práci při žatvě.

Historickým mezníkem ve vývoji města a okresu byl 16. květen 1948, kdy byl položen základní kámen na stavbě Celulózky a papíren v Hencovcích a 1. září 1955 – slavnostní spuštění závodu do provozu.

Sedmdesátá léta byly poznamenány plánovaným rozvojem velké vranovské aglomerace od Čemerného až po Hencovce. V sedmdesátých letech začíná psát první kapitoly také družba s českým Žďárem nad Sázavou, která vydržela dodnes, zakarpatským Veľkým Berezným a východoněmeckým Cottbusem. Určitou atrakcí byly pracovní pobyty zahraničních expertů a montérů v Bukóze. Na ubytovnách v Rodinné oblasti se tak vystřídali Finové, Švédi, Kanaďané, Vietnamci a jiní. Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou obdobím největšího stavebního rozmachu města. Můžeme říci, že v průběhu dvaceti let přibyly všechny dominanty Vranova – úřady, školy, nemocnice, obchodní jednotky a sídliště.

Památky ve městě
Podobně jako v ostatních bývalých poddanských městečkách, také ve Vranově se zachovalo poměrně málo umělecko-historických památek. Vývoj těchto míst ani neumožňoval větší předpoklady pro rozsáhlou stavební činnost, jakou známe například ve svobodných královských městech. Chybělo zde bohaté měšťanstvo a později buržoazie, jež stavební činnost podporovali. Ve Vranově a okolí se hlavním představitelem reprezentačních staveb stává feudál a církev. Největší počet zachovaných památek představují stavby sídel světských feudálů (hrady, paláce, kúrie) a sakrální stavby (kostely, kláštery), méně je památek z jiných uměleckých odvětví (malířství, sochařství, zlatnictví aj.).

Římsko-katolický kostel Narození Panny Marie
Římskokatolický kostel Narození Panny Marie byl postaven v roce 1580 za podpory Eufrozíny Drugethové, manželky Štefana Báthoryho, tehdejšího zeměpána města. Z architektonického hlediska představuje typ pozdně gotické monumentální sakrální stavby. Vysoká masívní věž byla koncem minulého století regotizovaná. Z původního gotického zařízení, se nezachovalo nic.

Dnešní jednotná ucelená barokní výzdoba interiéru, pochází z první poloviny 18. století, kdy po požáru, který tehdy zachvátil město, přistoupila řehole paulínů k větším stavebním úpravám. V tomto období chrám dostal nové barokní oltáře a kazatelnici. Cenné řezbářské práce pocházejí z dílny řezbáře Josefa Hartmana z Košic a jsou vzácným dokladem barokního sochařství na východním Slovensku.

Hlavní oltář, který je zasvěcen Panně Marii, nese její obraz. Tři boční oltáře jsou zasvěcené sv. Pavlovi Poustevníkovi, sv. Klementovi a sv. Janovi Nepomuckému. Vysoká valená klenba s lunetami byla v roce 1754 vyzdobena nádhernými freskami, jejichž autorem je významný český barokní malíř J. L. Kracker. Požár v roce 1873 však zanechal z jeho díla jen zlomky. Dodnes se zachovaly jen fragmenty těchto fresek na severní a západní stěně chrámu.

Vranovský kostel opatruje také velmi cennou zlatnickou liturgickou soupravu, kterou pro vranovský kostel vyhotovil v letech 1759 až 1761 levočský zlatník Jan Siláši. Souprava sestává z barokní monstrance a kalichu. Je vyhotovena z pozlaceného stříbra a zdobená tepaným a emailovým dekorem. V současnosti byly v kostele provedeny konzervační práce na hlavním oltáři a záchranné práce na freskách a malbách. V kostelní zahradě se nacházejí dva klasicistní náhrobky zeměpánů města.

Plastika sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie s Ježíškem
Typicky barokní exteriérová skupina plastik vysoké umělecké úrovně z roku 1770 časově i slohově koresponduje s barokními úpravami kláštera paulínů. Plastika je vytvořena z pískovce. Klečící světec v bohatě nařaseném rouše v levé ruce drží palmový list a v pravé, pokrývku hlavy. Panna Marie na půl sedící v rouše s bohatou drapérií drží u kolenou stojícího Ježíška. Postavy se vznášejí na iluzivních rotujících oblacích. V současnosti se sousoší po restaurování akad. Sochařem Andrejem Dzúrikem v Bratislavě nachází v římskokatolickém kostele sv. Františka z Assisi.

Klášter paulínů
Ještě před založením kláštera paulínů máme zprávy o existenci řádu františkánů ve Vranově, který zde už od roku 1478 měl svůj klášter. Tento byl zničen a roku 1480 byl postaven nový. Poslední údaje o něm jsou ze začátku 16. století. Na jeho základech dala Mária Eszterházy postavit klášter paulínů. Původní budova měla čtvercový půdorys. Dnes představuje poschoďovou budovu s klasicistní úpravou, jejíž půdorys má tvar písmene L.

Podobně jako na kostele, také na této budově se přikročilo k větším stavebním úpravám po požáru v roce 1718, když dostala barokní portál. Fasáda je symetricky členěna pilastry, ve středu s jemně vystupujícím rizalitem, který je ukončený akcentovaným tympánovým štítem.

V interiéru budovy, na schodišti vedoucím z přízemí na poschodí, je na jednom klenbovém poli freska iluzivní rokokové architektury, jejíž autorem je J. L. Kracker. Od zrušení paulínského řádu roku 1786 slouží klášter účelům římsko-katolické fary.

Vodní hrad
Vodní hrad, se nacházel v centru dnešního města, v oblasti gymnázia. Toto honosné opevněné sídlo si okolo 15. století postavili Rozgonyovci, kteří tehdy vlastnili hradní panství Čičva a Vranov. Vranovský hrad měl v tomto období obdobu v mnohých zemplínských městech. Hrady, které si šlechta stavěla v nížině, se nacházely ve vícerých okolních městech. O původní podobě hradu víme velmi málo. Známá je až jeho podoba z druhé poloviny 17. století, která se zachovala na rytině Bucharda von Pürckensteina „Zábava kuruců“, zachytávající bavící se Tökölyho vojáky před Vranovským hradem.

Sídlo je dnes už zaniklé, ale v podzemí se zachovaly rozsáhlé prostory, které byly objeveny při stavebních pracích ve dvoře gymnázia. Prostory jsou dvoupodlažní, zaklenuté valenými klenbami. O zániku sídla není v dostupných materiálech zmínka. Na jeho místě si v 2. polovině 18. století postavili Forgácsovci klasicistní palác. Podzemní prostory vodního hradu se v něm využívaly jako sklep.

Řecko-katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie
Řecko-katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie (v městské části Čemerné) byl postaven v letech 1905 – 1910 v tzv. uherské secesi arch. E. Lechnera, na místě původního barokního kostela. Představěná věž je v horní části dekorativně členěná secesně aplikovanými prvky východoslovenské renesance a ukončená je byzantsko-orientální kupolí. Vnitřní zařízení pochází z dob stavby kostela. Ze starého barokního kostela, zbouraného po roce 1903, se zachovala jedna dřevěná lavice a lidový obraz Nanebevzetí Panny Marie.

Památky v okolí

Hrad Čičva
Nachází se na strategicky zajímavém místě, v katastru obce Sedliská. Poprvé se hrad vzpomíná v roce 1323. Byl centrem hradního panství, které v roce 1270 daroval král Štefan V. šlechtici Rainoldovi za zásluhy na výpravách královského vojska. Až do roku 1523 patřil hrad Rozgonyovcům. V roce 1524 král Ľudovít II. daroval panství Báthoryovcům. Alžběta Báthoryová se v roce 1575 ve Vranově vdala za Františka Nádašdyho. Svatba byla nepochybně na Vranovském hradě anebo na hradě Čičva.

Alžběgta, neslavně známá jako krvavá grófka Báthoryčka nebo čachtická paní, si chtěla – jak pověst praví – udržet mladost tím, že se koupala v panenské krvi. V letech 1585 – 1610 surovým způsobem mučila a zavraždila stovky děvčat a mladých žen na hradech a v palácích manžela a příbuzných. Zda to dělala také na Čičvě, o tom se žádné důkazy nezachovaly nebo zatím nenašly. Příležitostně se však zdržovala na Vranovském a Čičvanském hradě.

Od roku 1527 se na hradě konala shromáždění Zemplínské župy a byl zde umístěn župní archív, který při požáru hradu shořel. V průběhu 17. století hrál důležitější roli v protihabsburských povstáních. Po vítězství císařských vojsk ho nařídili zbourat (1711) a od té doby leží v ruinách.

K zajímavostem hradu patřila tzv. Kniha lží a lhářů, do které se zapisovaly nejnemožnější lži a nepravdy spolu se jmény lhářů. Pod hradem je hrobka – přízemní stavba postavená v roce 1909.

Hanušovce
Renesanční palác pochází z roku 1564, v polovině 18. stol. byl upraven. Je čtyř věžový, s arkádami, na fasádě jsou barokní štukové ornamenty, na oknech barokní mříže.

Dnes v něm sídlí vlastivědné muzeum. V raně barokním paláci jsou tři expozici – Historie, Příroda, Dobový nábytek, výstava dějin vystěhovalectví a reprezentační síň. Ve druhé budově muzea je výstava etnografie.

Klasicistní kostel z roku 1783 byl později empírově upravený.

Vzácnou technickou památkou je viadukt. Patří k největším ve střední Evropě. Jeho zvláštností je oblouk.

Na území je sirnatý minerální pramen. V lokalitě Grodzin je chatová osada.

Nižný Hrabovec
V obci se zachovala kúria z roku 1666, původně renesanční stavba, vícekrát přestavěná. Renesanční katolický kostel pochází ze začátku 16. stol., později byl barokně upraven. Klasicistní pravoslavný kostel byl postaven v minulém století. Budova paláce je z poloviny 18. stol. Vyvěrá zde slaný železnatý minerální pramen.

Kostel v Nové Kelči
Barokní kostel z roku 1780 stojí těsně u břehu přehrady Domaše jako památka na zaplavenou obec. Vnitřní barokní a rokokové zařízení doplňuje chrámový poklad, který v roce 1781 pro zeměpána obce zhotovil známý levočský zlatník Jan Szilassy. V interiéru se nacházejí vzácné původní dubové lavice.

Banské
Zdejší řecko-katolický kostel sv. Petra a Pavla je jedním z největších kostelů pravoslavného typu v našem regionu. Představuje typ tereziánských východoslovenských sakrálních zděných staveb. Postaven byl v roce 1788. Uspořádáním cibulových věžiček připomíná byzantské stavby. Jednolodní prostor s půlkruhovou uzávěrou se u prvního klenového pole rozšiřuje dvěma bočními kapličkami, naznačujícími centrální prostor křížení.

Architektonické řešení venkovního prostoru přebírá myšlenka dřevěných kostelů lemkonvského typu s trojicí věží a s odstupňovanými střechami, ukončenými báněmi.

Vnitřní zařízení kostela pochází z první poloviny 20. století, ikonostas z roku 1930. Kamenná křtitelnice, vyrobená na způsob nádoby, je však podstatně starší – už z roku 1688.

V obci je výchozí bod turistického chodníku na hlavní hřeben Slanských vrchů a cesty do rokliny Zapikan.

Vechec
Kúria, původně renesanční stavba ze začátku 17. stol., byla vícekrát přebudovaná a přefasádovaná. Dispozice interiérů je renesanční, zachovala se i černá kuchyň a v některých místnostech také původní hřebenové křížové klenby.

Kultura ve městě

Vranovské chůdové divadlo Mira Mihaľa
Na formu pouličního divadla se začalo specializovat v roce 1993, kdy uvedlo snově-poetický kus Cupki-Lupki. Divadelní tvar měl navodit atmosféru absolutní duševní pohody v kontrastu se všedností a starostí ulice a běžného života.

V roce 1995 vytvořilo divadlo v duchu této poetiky další happening Šťastný den. Poprvé použilo chůdy a masky vlastního typu a výroby. Ve hře vycházelo z tanečního a pohybového divadla. V roce 1996 se začíná orientovat více na tvorbu pro děti. Příšery a bláznivá princezna je žíznivou pohádkovou show už také s použitím slovního projevu. Tato pohádka přinesla nové efekty, které se staly typickými pro všechny následující hry tohoto souboru – akrobatické kousky na chůdách ve výšce 5 metrů, pyrotechnické efekty a oheň, zapojování diváků do hry, čímž hra umocňuje zábavu a přináší humor.

Představená jsou zvlášť vhodná na oslavy měst, obcí, jarmarky a různé jiné akce. Padesátiminutová představení se odehrávají na náměstí, ulici, pěší zóně nebo na jiné zpevněné ploše. Speciálně upravené chůdy umožňují hrát i v zimě. Soubor je stálým účastníkem bojnického festivalu strašidel. Svou specifickou činností patří k ojedinělým na Slovensku.

Folklórní soubor Vranovčan
Folklórní souhlas Vranovčan patří mezi špičkové folklórní soubory na Slovensku. Ve své činnosti se zaměřuje na vyhledávání, sbírání, uchovávání, scénické zpracovávání a formou veřejných vystoupení propagování folklórního bohatství lidových zvyků, písní a tanců ze zemplínské a šarišské oblasti východoslovenského regionu. Od svého vzniku uskutečnil více než 1 350 vystoupení na různých folklórních festivalech, slavnostech, soutěžích a přehlídkách doma i v zahraničí. Absolvoval 79 zahraničních zájezdů v 21 státech Evropy, Asie, Afriky a Ameriky, na kterých uskutečnil 282 vystoupení.

V současnosti má soubor 75 členů. Tvoří ho vyvážená hudební složka, dívčí zpěvácká složka a taneční složka, ve které účinkuje 60 mladých lidí ve věku od 14 do 30 let. Díky nadšení, elánu a talentu všech členů tento kolektiv mladých lidí existuje a svou činností, zejména vystoupeními doma i v zahraničí, přináší radost a potěšení všem příznivcům lidového umění.

Rekreace a sport

Lesopark v Továrnom
Dnešní lesopark je pozůstatkem lesoparku, který byl v minulosti součástí paláce grófa Hadik-Barkóciho. Park byl budovaný na způsobn anglického lesoparku. Jeho součástí byl systém cestiček, mysliveckých chodníků, protože se tam nacházela také obora pro zvěř, tenisové hřiště, skleník, koupaliště.

Nacházejí se zde staré jedince stromů, dosahující velkých rozměrů a pozoruhodných tvarů. Jejich zdravotní stav je různý. Roste zde také dub červený. Zastoupení má akát bílý, lípa, javor, třešeň ptačí, bříze, vrba, osika, kaštan jedlý, topol bílý, topol černý, kaštan, tis aj. Z botanického hlediska vzácný cyklámen evropský zde byl uměle vysazen už v roce 1905, na jaře je zde hojně česnek medvědí, později ibišek lékařský. V současnosti probíhá rekonstrukce lesoparku, který realizuje obecní úřad v Tovarnom. V rámci rekonstrukce se buduje naučný chodník, oddychová místa, chodníky zdraví.

Herľany
Jediný studený evropský gejzír leží asi 30 km od Vranova ve starém lázeňském areálu. Jeho zvláštností je, že byl aktivován uměle. Herľany byly už v roce 1859 považovány za nejlépe zařízené a vybavené lázně v Uhersku. Na začátku století patřily do první kategorie lázní – spolu s Piešťanami a Karlovými Vary. Léčily se zde zažívací choroby, dýchací a ženské nemoci.

Kvůli malé vydatnosti pramenů pověřila tehdejší vláda geologa Viliama Zsigmnodyho navrtat vydatnější zdroj minerální vody. Práce se začaly v roce 1870. O dva roky později, při dosáhnutí hloubky 172 metrů, nastala první erupce vody do výšky čtyř metrů. Byla tak silná, že prorazila střechu vrtné věže. Když vrt dosáhl hloubku 330 metrů, voda vystřikovala nepřetržitě 10 dní až do výšky 112 metrů.

Vrt ukončili v roce 1875 v hloubce 404,5 metru. Intervaly erupce byly v té době 8 – 10 hodinové, v současnosti se prodloužily na 32 – 34 hodin. Studená minerální voda stříká do výšky 15 metrů, erupční činnost trvá 20 – 25 minut. V obci jsou prameny zásadité, slané, uhličité, železité a jódové vody.

Když se, ve 2. světové válce zničilo lázeňské zařízení, lázně v roce 1945 zanikly. Areál později sloužil jako odborářská zotavovna. Zachovala se klasicistní budova z poloviny 19. století.

Dubnické opálové doly
Chráněný areál, vyhlášený v roce 1964, na výměře 6 ha. Je to území s labyrintem starých dolů. Podle některých domněnek byly opály v Dubníku dolovány už v římských dobách. První písemný záznam je až z roku 1497 o těžbě cínu. Historii dolování opálů je možné sledovat od dob Marie Terezie. Dubnický opál byl vzácný ppro svoji mimořádně krásnou a citlivou hru barev. Od poloviny 19. století byla v Dubníku také brusírna opálů. Horníci u přijetí do práce museli skládat přísahu, ve které slibovali věrnost, poslušnost, zákaz opuštění práce, podřízenost. V lednu 1900 stávkovalo v dole více než 100 dělníků, kteří odmítli složit přísahu a žádali zvýšení mezd. Provoz byl v dolech zastaven v roce 1922 a šachty byly zatopeny.

Největší opál, tzv. Harlekýn, byl nalezen v korytě potoku na Dubníku v roce 1775, vážil 607 gramů a na přelomu 19. a 20. století byl oceněn na 700 tisíc dukátů. Dnes je tento kus uložený ve sbírkách vídeňského Přírodovědného muzea. I když byla těžba opálů na Dubníku po první světové válce ukončena, dodnes jsou tato místa vyhledávaná sběrateli z celého světa, kteří zde pokoušejí svoje sběratelské štěstí. V šachtě opuštěného dolu je největší zimoviště různých druhů netopýrů na Slovensku.

Zlatá Baňa
Stará hornická obec, jejíž název souvisí s nalezišti zlata. Už záznamy z roku 1431 hovoří o hornické osadě. Těžil se zde zlatonosný antimonit a stříbrné rudy. Dolovalo se ještě za 1. světové války. Ve 2. světové válce obec vypálili fašisti za pomoc partyzánům. Vzpomínkové materiály na tuto událost jsou uloženy v pamětní jizbě. Na území obce vyvěrají železnato-uhličité prameny Šťavica. Okolní terén je vhodný ke sjezdovému lyžování (lyžařský vlek) a pro lyžařskou turistiku.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.vranov.sk, na kterých najdete další informace.