Svidník

Svidník

Okresní město Svidník leží v severní části Nízkých Beskyd, na nivní terase u ústí řeky Ladomirky do Ondavy v nadmořské výšce kolem 230 m.

Obec vznikla roku 1944 sloučením dvou obcí – Nižný Svidník, ležící u levého břehu Ladomirky a Vyšný Svidník, ležící na pravém břehu Ondavy.

Městem Svidník vedou dvě státní cesty 1. třídy. Cesta 1/73 z Prešova přes Giraltovce do Polska. Cesta 1/77 z Popradu přes Starou Ľubovňu, Bardějov, Vranov n/Topľou na Ukrajinu.

Současnost
V současnosti je město Svidník s více než 12 tisíci obyvateli přirozeným administrativním, hospodářským, kulturním, rekreačním a sportovním centrem regionu. Přes Svidník vede také významná mezinárodní cesta, směřující přes Vyšný Komárik – Barwinek největší přechod ze Slovenské republiky do Polska. Na okraji Svidníku je vybudováno letiště.

Největšími podniky jsou Svik, s. r. o., a Potravinářské strojírny, a. s. V ostatní čase se rozvíjí soukromé podnikání, zejména ve zpracovatelském průmyslu, v obchodě, službách a zemědělství.

Jestliže v minulosti péči o zdraví obyvatelstva zabezpečovali 1 až 2 lékaři, v současnosti je ve Svidníku moderní nemocnice s poliklinikou, uvedená do provozu v roce 1981.

Ve městě jsou čtyři státní základní školy a církevní základní škola sv. Juraje, Základní umělecká škola, Zvláštní škola internátní a čtyři střední školy – Gymnázium dukelských hrdinů, Střední průmyslová škola oděvní, Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola církevní Milosrdného samaritánství a také učňovské školy – Střední odborné učiliště oděvní a Střední odborné učiliště strojírenské s maturitou. Základní školy jsou také v obcích regionu.

Kromě dvou muzeí (SNM – Muzeum ukrajinsko-rusínské kultury a Vojenské muzeum) ve Svidníku sídlí také Státní okresní archiv, s cennými fondy a dokumenty z období 1918 až 1990. Poddukelská okresní knihovna ve Svidníku, jako první na Slovensku, realizuje holandsko-slovenský projekt biblio-busové formy vypůjčování knižních jednotek.

Turistiky atraktivní v letním období jsou zejména celostátní Slavnosti kultury Rusínů-Ukrajinců Slovenska, které se konají v místním amfiteátru už od roku 1956.

Památky
Město a okolní obce se sice nevyznačují honosnými a umělecky bohatými světskými stavbami, o to víc však sakrálními, zděnými a zejména dřevěnými, ve kterých se naplno projevil génius místního lidového stavitelství. Jedenáct dřevěných chrámů východního obřadu v regionu, nejvíc na východním Slovensku, je zařazeno v kategorii národních kulturních památek.

Některé zděné řeckokatolické chrámy a římskokatolické kostely, respektive zemědělské stavby dřevěné lidové architektury byly vyhlášeny za kulturní památky. Mezi národní kulturní památky patří také Památník Československé armády na Dukle s areálem a Památník Rudé armády ve Svidníku s hřbitovy. V Hunkovcích je hřbitov padlých německých vojáků ve druhé světové válce.

Nad areálem amfiteátru ve Svidníku je národopisná expozice v přírodě ŠMURK – skanzen. Mezi kulturní památky patří také klášter z roku 1795 a budova bývalého okresního soudu, kde v současnosti sídlí Poddukelské osvětové středisko. Je to účelová stavba z přelomu 19. a 20. století s převahou neoklasicistních prvků. Z 19. století pochází také původní budova stálé expozice Muzea ukrajinské kultury v centru města.

Dominantou centra Svidníku je Socha armádního generála Ludvíka Svobody, jediná ve střední Evropě. Architektonickými dominantami jsou oba řeckokatolické chrámy, obnovené v letech 1993 – 1996, pravoslavný chrám sv. Trojice, vybudovaný od srpna 1993 do srpna 1994 a římskokatolický kostel Božského Srdce Ježíšova, vysvěcený v červenci 1996.

V současnosti neustále probíhají práce na rekonstrukci a zvelebování města. V roce 2000 se začalo s přemostěním řeky Ladomírky, čímž se spojily sídliště Dukla a Utra. Pracuje se na rekonstrukci pěší zóny. Dokončila se část budovy nového kulturního domu, ve které sídlí pobočky Národního úřadu práce a Slovenské spořitelny, a. s.

Příznivce sportu potěší ve Svidníku tenisové kurty a letní koupaliště. Cestující potěší zajisté nová autobusová stanice.

Významné osobnosti
Nevelký region Svidníku, dal světu významné osobnosti. Mezi nimi se vyjímá akademik SAV Dionýz Ilkovič, rodák ze Šarišského Štiavnika, fyzik a spoluobjevitel polarografie, akademický sochař František Gibala, rodák z Krájné Poľany a pravoslavný arcibiskup Laur-Vasiľ Škurla, rodák z Ladomirové, působící v USA. Komunistický politik Vasiľ Biľak se narodil v Krajně Bystré. Ve Svidníku působil také národní umělec, malíř Dezider Millý. Jeho obrazy jsou ve stejnojmenné galerii.

Okolí Svidníku poskytuje možnosti poznávání lidových zvyků a obyčejů, malování velikonočních vajíček, také pěší turistiky po značkových chodnících, stanování, cykloturistiky, autoturistiky, koupání se a v zimě lyžování a sáňkování. Je zde možný sběr hub, jahod, malin a lískových oříšků v letním a podzimním období.

Historie
Stopy o osídlení Svidníku a jeho okolí jsou zřetelné už v pravěku. Jsou to nálezy mamutích klů a zubů a kamenného sekeromlatu z mladší doby kamenné. Roku 1992 u řeky Ondava u Svidníku byl nalezen stříbrný denár z dob císaře Marca Aurélia (r. 161 – 180), což dokazuje existenci starověké jantarové cesty procházející přes Svidník.

Výhodná zeměpisná poloha, název a postavení Svidníku v raném středověku a první zprávy o okolních dědinách v povodí horní Ondavy a také existence středověkého hradiště na blízkém vrchu Kaštielik (328 m n. m.) znamenají, že proces trvalého osídlení regionu a samotného Svidníku se začal už před 13. stol.

Širší území kolem dnešního okresního města Svidník, patřilo už před polovinou 13. století totiž feudálům Abovcům. Roku 1269 koupil Štefanův syn (comes) Šimon od (comesa – šlechtice) Půda, syna Artolfa z rodu Abovců zem Smilno za 30 marek. Její hranice sahaly na východě až po řeku Chotčianku. Tehdy také území Stročína patřilo k zemi Smilno. Roku 1317 se vzpomíná Stročín jako rozvíjející se vesnice, kde se vybíralo mýto. V tom samém roce 1317 zkonfiskoval uherský král Karel Robert majetky dalšího feudála, a to nevěrného Petra Peteňa, kterému patřilo také území Stročína a daroval je magistrovi Mičkovi, synovi Michala, comesovi a kastelánovi na hradě Šariš. Tehdejší rozsáhlý chotár Stročína zahrnoval také území pozdější osady Svidník, a také dalších osad.

Poslední třetina 13. století a první polovina 14. století byly takto velmi rušné ve změnách vlastnických poměrů také na území pozdějšího Svidníku. První písemná zpráva týkající se přímo Svidníku je v listině Jágerské kapituly z 28. června 1355, kde je Svidník zapsán jako „Scyuidnyk“.

Jižně od Svidníku se na pravém břehu řeky Ondavy vypíná nápadný kopec „Kaštielik“ (kóta 328), na kterém pravděpodobně sám vzpomínaný Michalův syn magistr Mičk anebo jeho syn Lórand zde vybudoval v polovině 14. století hrad – opevněné šlechtické sídlo. Podle pokusných archeologických sond existenci hradu třeba datovat také do 15. století. Nalezený úlomek ústí komorové dlaždice z 15 století a cihloviny, příkop a zemní val svědčí, že v 14. až 15. století u Svidníku existoval honosný hrad.

Byl pravděpodobně zpustošen vpádem polských vojsk koncem 15. století. Na hradě „Kaštielik“ je třeba vykonat hloubkový komplexní archeologický výzkum, jenže předtím je třeba udělat zde také pyrotechnický průzkum, protože na „Kaštieliku“ byli v období Karpatsko-dukelské operace na podzim 1944 boje a jsou zde také stopy po zákopech z první světové války. Na kopci je v současnosti řídký dubovo-bukový porost. Nedaleko od hradu také v 15. století ve Svidníku pulzoval život. Vždyť kolem něj vedla krajinská cesta a makovičtí majitelé, kteří se při Zborovu zdržovali také na kaštielickém hradě, z toho těžili.

O starobylém rusínském osídlení Nižního a Vyšného Svidníku a také o tom, že byly dvě samostatné dědiny od začátku, svědčí soudní záznam (ručitelský závazek) v bardejovské městské soudní úřední knize, jejíž latinský název je Iudicium bannitum 1416 – 1443. Záznam je na straně 19 a nachází se ve vzpomínaném Státním okresním archivu v Bardějově. Byl sepsán v městské kanceláři ve svobodném královském městě v Bardějově 27. října 1434. Do té doby je to nejstarší známý písemný údaj o Rusínech ve Svidníku a v jeho okolí. Přímo vyvrací tvrzení renomovaných slovenských historiků, o příchodu starých Rusínů do obou dvou Svidníků až koncem 15. století a dokonce později.

V dalších letech se příznivěji vyvíjel Nižný Svidník, ve kterém začátkem 17. století existuje chrám a fara, 9 poddanských domů a majer, který sestával z kláštera, mlýna, pily, zahrady a staveb pro hospodářská zvířata. Při prvním úředním sčítání obyvatelstva roku 1787 zde žilo ve 43 domech 299 obyvatel. V průběhu 18. století, se vyvíjel dynamičtěji Vyšný Svidník.

V polovině 18. století význam Svidníku vzrůstá, protože se stává sídlem třetího okresu Makovického panství. Jeho majetky vlastnili Erdödyovci a Szirmaiovci. Svidník byl později také sídlem slúžnovského okresu.

Zeměpisná poloha Svidníka a jeho okolí v pohraničním pásmu byla příčinou, že jeho obyvatelstvo se nejednou ocitlo ve víru zlomových událostí. Většinou pokojný Dukelský průsmyk, sloužící jako obchodní tranzit, ukázal občas také odvrácenou tvář. Po jeho cestách projížděly vojenské vozy se zbraněmi a vojskem. Na jaře 1799 procházeli přes Svidník do severní Itálie ruská vojska pod vedením generála G. L. Rebindera. V březnu 1800 to byli kozáci Suvorovského vojska, a jak dokazuje i pamětní tabule na budově, v které sídlí úřady státní správy, v roce 1806 pobyli v obci vojska generála Kutuzova.

Velmi kruté, vůči místnímu obyvatelstvu, bylo devatenácté století. Po neúrodných letech vypukla cholera. Nepříznivé hospodářské poměry a bída byly v poslední třetině 19. století hlavními příčinami hromadného vystěhovalectví do zámoří.

Situace, se ještě zhoršila v období první světové války, kdy ustupující jednotky císařsko-královské armády podpálily Svidník.

Po první světové válce Svidník a okolní obce patřily mezi nejbídnější v republice. Košíkářství, podomní obchod, ani další drobné činnosti na obživu nepostačovaly. Svidník a jeho okolí zachvátila další vystěhovalecká horečka.

Příslovečná bída, zaostalost a chudoba provázely však obyvatelstvo tohoto regionu až do skončení druhé světové války. Málokterou vesnici či město postihlo tolik válečných hrůz, a to jak v první, tak také ve druhé světové válce, jako Svidník. Dukla a samotné městečko Svidník se staly natrvalo symbolem obětí druhé světové války.

Historické boje z konce druhé světové války, zde připomíná Památník Sovětské armády a Vojenské muzeum ve Svidníku a také rozsáhlý přírodní areál Památníku Československé armády na Dukle – národní kulturní památky.

Od roku 1956 se v místním amfiteátru každoročně konají Slavnosti kultury Rusínů – Ukrajinců. Ve městě sídlí Státní muzeum ukrajinsko-rusínské kultury. Jeho součástí je skanzen a galerie Dezidera Millyho. Z unikátního souboru východoslovenských dřevěných kostelíků (cerkví) se 12 těchto národních kulturních památek nachází v blízkosti Svidníku. Nejstarší sakrální památkou ve městě je řeckokatolický chrám z druhé poloviny 18. století. V roce 1994 byl vybudován nový pravoslavný chrám a roku 1996 dokončen římskokatolický kostel.

Poválečné období je ve znamení intenzivního rozvoje celého svidnického regionu. Postavilo se mnoho objektů občanské vybavenosti, rodinných domů, bytů i významné průmyslové závody. Zprůmyslnění znamenalo pro zde žijící obyvatelstvo fakt, že jeho celoživotním údělem už není jen práce na poli a v lesích. Výstavba oděvních závodů, strojírenských závodů potravinářského průmyslu, několika podniků místního významu a zařízení služeb urychlily růst městečka. Vybudovaly se nové školy a moderní nemocnice, nesoucí jméno čestného občana Svidníku, armádního generála Ludvíka Svobody.

Příroda a okolí
Příroda a okolí Svidníku je pestrá a mnohotvárná. Orograficky patří území do oblasti Nízkých Beskyd, celkově Ondavská vrchovina a Laborecká vrchovina. Představuje širokou sníženinu mezi horstvy Východních a Západních Karpat. Nadmořská výška hřebenů se pohybuje kolem 500 až 600 m. Největší výšky dosahuje v pohraničním rozvodném hřebeni. Ten je poměrně úzký a prostoupený sedly. Reliéf území je typický flyšový, má mírné, hladce modelované tvary. Ondavská vrchovina se poměrně rychle snižuje ze severu na jih. Údolní dna Ondavy a jejích přítoků, jsou v nadmořské výšce kolem 200 m n. m.

Klimatické poměry
Celá oblast, leží v mírném pásmu. V klimatických oblastech mírně teplé, teplé a chladné s průměrnou roční teplotou vzduchu 6 – 8°C. Průměrné roční úhrny srážek se pohybují v rozmezí 700 – 800 mm. Roční počet dní se sněhovou pokrývkou je 80 – 100 dní. Maximální sněhová pokrývka v severní části je 80 cm, na ostatním území 40 cm.

Vodní toky
Území širokého okolí Svidníku odvodňuje řeka Ondava, která pramení v Ondavské vrchovině u obce Ondavka. Jejími významnými přítoky jsou Ladomirka, Chotčianka, Vojtovce a Brusnička. Na řece Ondava se nachází vodní nádrž Velká Domaša s vodní plochou 15 km2. Nádrž je v poměrně úzkém údolí, které se mírně rozšiřuje pouze nad přehradní zdí. Orientovaná je převážně ve směru sever-jih a severozápad-jihozápad. Poskytuje výborné podmínky pro rekreaci, vodní sporty a rybolov. Dalšími důležitými toky v regionu jsou Radomka a Topľa.

Minerální prameny
Okolí Svidníku se může pochválit bohatstvím minerálních vod. Nejvýznamnější a nejvydatnější soustava minerálních pramenů se nachází v obci Šarišský Štiavnik. Nejvýznamnější z nich je Šťava s vydatností 25 l/s nacházející se v areálu lázní. Z ostatních jsou známé a často navštěvované prameny v Radomě a Dubové.

Kultura

Muzeum ukrajinské kultury
SNM – Muzeum ukrajinské kultury ve Svidníku je národnostní institucí, jejíž posláním je dokumentova základní etapy kulturně-historického, politického a sociálního vývoje Rusínů – Ukrajinců Slovenska od nejstarších dob po současnost. Vzniklo v roce 1956 v Prešově (do roku 1993 Muzeum ukrajinské kultury), ve Svidníku sídlí od roku 1964. Zde se postupně rozvíjela jeho systematická sběratelská, vědecko-výzkumná, publikační, metodicko-odborná a kulturně-výchovná činnost.

Toto muzeum je jedinečně specializované a nejstarší národnostní muzeum na Slovensku.
Na ploše 1 700 m² dokumentuje kulturně-historický vývoj ukrajinsko-rusínského obyvatelstva Slovenska od nejstarších dob po současnost.

Skanzen
Národopisná expozice v přírodě SNM – Muzea ukrajinsko-rusínské kultury ve Svidníku se rozprostírá na desetihektarové ploše v bezprostředním sousedství amfiteátru. Komplexní národopisná expozice, zpřístupněná v roce 1982, na základě výrazného hmotného materiálu podává návštěvníkům ucelenou představu základních životních podmínek Rusínů – Ukrajinců Slovenska v minulých historických obdobích.

Zde se soustřeďují nejtypičtější památky lidové architektury a bydlení v této části Slovenska. V přenesených a zrekonstruovaných objektech je instalován typický lidový nábytek, domácí inventář, tradiční pracovní nářadí a ukázky lidového umění. Mimo hlavní typy obydlí jsou v expozici zastoupené také všechny druhy tradičních hospodářských budov: stodoly, chlévy, sýpky, seníky, sklepy, studny a další menší stavby. Tyto objekty jsou využité pro instalaci tradičního zemědělského nářadí – různých typů vozů, pluhů, bran, košů na obilí a jiného rozmanitého náčiní.

Technické a hospodářské budovy reprezentuje vodní mlýn, větrný mlýn, vodní pila a jiné menší objekty. Umístěné jsou podél potoka, kde jsou všechny potřebné podmínky pro demonstraci jejich činnosti.

Z kultovních staveb se v expozici nachází dřevěná cerkva (r. 1776) z Nové Polianky (Mergeška) s bohatou interiérovou výzdobou.

Areál skanzenu navazuje na moderní amfiteátr, kde se každoročně shromažďuje 30 – 50 tisíc návštěvníků tradičních Slavností kultury Rusínů-Ukrajinců Slovenska.

Galerie Dezidera Millyho
Je třetí expozicí SNM – Muzea ukrajinsko-rusínské kultury ve Svidníku. Byla zpřístupněná v roce 1983. Nachází se v barokním paláci z 18. století. Představuje vývoj lidového a profesionálního výtvarného umění Rusínů-Ukrajinců od 16. století po současnost. Dominantou expozice je vzácný soubor ikon, které patří mezi nejstarší a nejcennější sbírkové předměty tohoto muzea.

Expozice sestává z exponátů chronologicky prezentujících vývoj ikonopisného umění 16. – 18. stol. Mimo toho jsou v expozici prezentována díla představitelů starší a mladší generace.

Zakladateli současné zakarpatské malířské školy byli Adalbert Erdélyi a Josef Bokšaj. Svou ranou tvorbou jsou s ní nerozlučně spjatí také mnozí výtvarníci na Slovensku, kteří u Erdélyiho a Bokšaja získali základní poznatky a orientaci pro další tvorbu.

Ústřední místo v expozici mají díla národního umělce Dezidera Millyho (1906 – 1971) – příslušníka Generace 1909, který vešel do dějin moderního výtvarného umění na Slovensku jako jeden z jeho zakladatelů. Charakteristickou črtou tvorby D. Millyho, jehož jméno nese tato Galerie, a který se hrdě hlásil, ke svému ukrajinskému původu je námětová pestrost, bohatost, technická rozmanitost, mistrovské ztvárnění vesnického člověka a proniknutí do jeho vnitřního pocitového ovzduší, poetičnosti a baladičnost.

Vojenské muzeum Svidník
Dukelské muzeum, v současnosti Vojenský historický ústav, Vojenské muzeum Svidník vzniklo 2. června 1965. První expozice muzea byla otevřena u příležitosti 25. výročí bojů o Dukelský průsmyk 4. října 1969. Posláním muzea je dokumentovat a odborně zpracovávat dějiny vojenství na východním Slovensku. Hlavní expozice byla po reinstalaci veřejnosti zpřístupněná v roce 1996, dokumentuje vojenské dějiny v regionu východního Slovenska od roku 1914 až po období roku 1945.

V expozici je zvýrazněn vojensko-strategický význam Dukelského průsmyku v období dvou světových válek, které přinesly velké oběti na lidských životech, materiální škody a měly celkový dopad na další dějinný vývoj v tomto regionu. Vystavené dokumenty v první části expozice poukazují na průběh 1. světové války v příhraničních oblastech východního Slovenska se zvláštním zřetelem na ofenzivu ruských vojsk přes Dukelský průsmyk v roce 1914. Bojové operace v Karpatech si vyžádaly velké ztráty na lidských životech, což ve skutečnosti představovalo kolem jednoho milionu ruských a kolem 800 tisíc rakousko-uherských vojáků. Vystavené dobové exponáty doplňují toto historické období.

V areálu u hlavní budovy Vojenského muzea ve Svidníku se nachází Památník sovětské armády, kde je pochováno více než 9 tisíc vojáků. Postavený roku 1954 a s přilehlým parkem je národní kulturní památkou. V regionu Svidnického okresu se mimo toho nacházejí také vojenské hřbitovy a památky z období 1. světové války.

Turistické tipy a zajímavosti
V nedalekém okolí je množství krásných míst, historických památek a dalších zajímavostí pro turisty.

Dřevěné kostelíky
V průběhu dlouhých staletí vznikaly na našem území cenné stavební památky, které patří do klenotnice světové kultury. Jejich významnou součástí jsou dřevěné kultovní stavby, které se svou originalitou, technicko-uměleckým řešením a společenským významem zařadily mezi národní kulturní památky. Celkově bylo na Slovensku vyhlášených za Národní kulturní památku 27 dřevěných kostelíků. V okolí Svidníku je zachovaných 11 takových uměleckých skvostů lidové architektury. Většina dřevěných kostelíků pochází ze 17. a 18. století. Mnoho těchto památek bylo zničeno v letech první a druhé světové války.

Prešov (56 km)
Krajské město, kulturní a historické centrum, s množstvím památek, muzeí a galerií.

Bardějov (35 km)
Okresní město, kulturní a historické centrum, městská památková rezervace.

Bardějovské lázně (30 km)
Známé lázeňské středisko u Bardějova s minerálními léčebnými prameny; skanzen lidové architektury.

Zborov (25 km)
Zřícenina hradu ze 14. Století, sídlo panství Makovica, renesanční klášter, hřbitov z 1. světové války, německý hřbitov z 2. světové války.

Stropkov (13 km)
Okresní město, východně od Svidníku. ZOO park, jezdecký areál, goticko-renesanční palác, řeckokatolický chrám z roku 1947, gotický kostel, františkánský klášter.

Medzilaborce (45 km)
Okresní město, východně od Svidníku. Muzeum moderního umění rodiny Warholovců se sbírkou originálů Andyho Warhola.

Vodní nádrž Domaša (25 km)
Centrum letní rekreace s výbornými sportovními možnostmi ve střediscích na pobřeží celé vodní plochy.

Nej z regionu

Nejvýše položené místo: Nástavok (752 m n. m.)

Nejvýše položená obec: Belejovce (463 m n. m.)

Největší obec: Kračúnovce (1 073 obyvatel)

Nejnižší z karpatských průchodů na východ od Oravy: Dukelský průsmyk (502 m n. m.)

Nejníže položená obec: Mičákovce (180 m n. m.)

Nejmenší obec: Príkra (7 obyvatel)

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.svidnik.sk, na kterých najdete další informace.