Stará Ľubovňa

Stará Ľubovňa

Jakoby centrální osu severního Spiše vytváří řeka Poprad, pramenící u Popradského plesa. Klikatí se k Dunajci, aby se společně s ním prostřednictvím Visly dostala k Baltickému moři. Je to jediná řeka, která si svým korytem překousla cestu Slovenskem k severu.

Výhodné polohy území si všiml už člověk ve starší době kamenné, i když první stopy života pocházejí z velmi dřívějších dob. Strategické polohy tohoto kraje si všiml také římský císař Marcus Aurelius, který zde chtěl po zřízení provincií Marcomania a Sarmatia, posunout hranice Římského impéria.

Historie
Nejstarší písemná zmínka o Staré Ľubovni je z roku 1292. Nesporné však je, že existovala už dříve. Po postavení hradu Ľubovňa se obec změnila na podhradí, a tím se zvětšil její význam.

Pro rozvoj města, byl významný rok 1364, když král Ľudovít I. udělil Staré Ľubovni dvě privilegia. První listinou na královské město s právy, jaké používalo město Košice a Budín. Druhou listinou z 13. října 1364 dal městu široké výsady při organizování výročních trhů. Další vývoj podstatně ovlivnilo zálohování území polskému králi v letech 1412 až 1772.

Město se stalo známým hospodářským a kulturním centrem. Po skončení zálohy město ztratilo výjimečné postavení, opustili ho úředníci a šlechta. Stará Ľubovňa se stala centrem jen širšího okolí.

Také dnes tvoří historické jádro pravidelné náměstí obdélníkového tvaru s měšťanskými domy s renesanční dispozicí a pozdějšími barokními a klasicistními úpravami. Dominantou náměstí je Kostel sv. Mikuláše pocházející z období kolem roku 1280 a Provinční dům – bývalé sídlo gubernátora zálohovaných spišských měst, v roce 1639 přestavěné v renesančním slohu.

Památky

Náměstí sv. Mikuláše

Dům č. 2
Pozdně renesanční budova městské radnice postavená v druhé polovině 17. století. Nad vchodem do budovy je umístěná kamenná tabule poukazující na stavební úpravy v 19. století. Na fasádě se nachází pamětní tabule, která zaznamenává vstup sovětských vojáků do Staré Ľubovně 24. 1. 1945.

Dům č. 5
Postavený na starších základech v polovině 18. Století a upravován kolem roku 1910. Roková budova byla při přestavbě v roce 1910 neorokokově upravená, přičemž původní rokokové detaily ponechali. Celkově však působí secesním dojmem, byl inspirován také rokokovými a neorokokovými tvary. Místnosti v přízemí jsou zaklenuty valenými a křížovými klenbami. V jedné z nich je klenba zdobená bohatými štukami.

Dům č. 12
Bývalé sídlo gubernátora zálohovaných spišských měst. Je to renesanční arkádový dům na pilířích, přestavěný po požáru města v roce 1639 spojením dvou samostatných staveb. Při spojení řešili vstupní síň, zaklenutou na střední sloup. Klenby na poschodí mají bohatou štukovou výzdobu, přičemž v jedné z místností se nachází také vročení výstavby domu (1639) a iniciály G. G. Zachovala se také dvě pozdně renesanční kamenná ostění, časově shodné s ostěními nacházejícími se v kostele sv. Mikuláše a v domě č. 21.

V chodbě v přízemí byla zazděná, tzv. mramorová ruka, kolem které koluje legenda o osvobozování rekrutů během „lapačky“. Tvoří ji v podstatě větší kamenný blok ve tvaru ruky ohnuté v lokti, oděné do plátového brnění. Toto tvrzení přežívalo v povědomí občanů poměrně dlouho. V 90. letech 20. století došlo k vynětí kamenného prvku ze stěny. Po prohlídce bylo zjištěno, že jde o část epitafu s částí postavy muže v plátovém brnění, které zazdili otočené o 90°. Proč se tak stalo, nevíme s určitostí konstatovat, ale předpokládá se, že tzv. ruka byla vlastně pevnou mírou délky – lokte. V přízemí vedle schodiště se nachází také erb a tabulka s nápisem datovaným do roku 1639. Na fasádě domu je umístěná pamětní tabule věnovaná Andrejovi Čepišákovi, který v roce 1956 založil ve městě muzeum.

Dům č. 21
Z konce 18. století, postavený na starším základě. Jak ukázali výsledky archeologického výzkumu uskutečněného ve sklepě domu, jeho základy byly postaveny na přelomu 14. a 15. století, o čemž svědčí zde nalezený keramický materiál. Jedno ze sklepení se nachází pod úrovní nynějšího chodníku, což je pravidlem u všech domů nacházejících se na této straně náměstí. Architektonická situace ve sklepě a výsledky archeologického výzkumu nás nabádají k teorii, že začátkem 19. století došlo k posunu čelních zdí směrem dovnitř, čímž se zvětšilo náměstí o tři metry po celé délce.

Zajímavých architektonickým prvkem je pozdně renesanční ostění dveří v průchodu do přízemí, ve kterém je na horním překladu vytesán latinský nápis svědčící o rozsáhlém požáru města v roce 1369. Jde o jeden z dvou přímých písemných dokumentů o tomto neštěstí a mezníku architektonického vývoje města. Ve slepém okně na čelní stěně je umístěná malba sv. Trojice. Na poschodí je téměř neporušená úprava fasády.

Kostel sv. Mikuláše
Ve středu náměstí je římsko-katolický gotický kostel z konce 13. století. Přestavěn byl v druhé polovině 17. století. V interiéru kostela je vzácná pozdně gotická kamenná křtitelnice z 16. století a pozdně gotické náhrobní desky z pískovce a červeného mramoru. Hlavní barokní oltář sv. Mikuláše – biskupa z poloviny 18. století je zdoben dřevořezbou. Ve středu sloupové architektury dominuje rozměrný obraz sv. Mikuláše z druhé poloviny 19. století. Historicky cenné jsou také boční oltáře a plastika Oplakávání Krista.

Prohlídku interiéru zabezpečuje Turistické informační centrum – tel. 052/43 217 13.

Hrad Ľubovňa
Na vápencovém brale, v nadmořské výšce 711 m, se nad Starou Ľubovňou vypíná kamenný hrad, postavený na přelomu 13. a 14. století. První písemná zmínka dokumentující hrad Ľubovňu jako jeden z královských hradů je z roku 1311. Nejstarší část hradu tvoří věž a palác. V 15. století byl hrad v zájmu zlepšení obrany dostavěn o další věže a bastion. V roce 1553 hrad úplně vyhořel. Jeho rekonstrukce, během které byl postaven také nový palác, se skončila v roce 1642. V roce 1655 – 61 v něm byly před Švédy ukryty polské korunovační klenoty.

Po skončení polské zálohy v roce 1772, hrad chátral. V roce 1412 si uherský král Zikmund Lucemburský půjčil od polského krále Vladislava II. Jagelonského 37 tisíc kop českých stříbrných grošů, za něž mu dal do zálohy 13 spišských měst ze saské provincie, 3 královská města – Starou Ľubovňu, Podolinec, Hniezdne, hrady Ľubovňa a Podolinský hrad společně s obcemi patřícími do hradních panství.

Když Zikmund peníze nevrátil a později Poláci odmítli vrácení půjčené sumy, zůstaly města a obce v polské záloze 360 roků, až do roku 1772. Založená města a obce zůstaly součástí Uherska. Poláci měli jen právo vybírat daně a poplatky a spravovat území. Sídlo správy bylo na hradě Ľubovňa.

Expozice lidové architektury – Skanzen
Pod hradem Ľubovňa se nachází expozice lidové architektury, veřejnosti zpřístupněná v roce 1985. Dominantou a nejcennějším exponátem je kulturní památka – srubový kostelík východního obřadu z Matysové z roku 1883, zasvěcený sv. Michalovi Archandělovi. Nejpočetnější zastoupení v expozici, mají dřevěné obytné domy ze začátku 20. století.

Při řešení interiérových obytných domů, byl respektován způsob života a poměry rodiny. Výběr exponátů je bohatý a mimo předmětů denní spotřeby zde najdeme i výrobní nástroje doplňkových zaměstnání: dráteníčka, obuvníka, bednáře, tkadleny, stolaře. V obytných domech je vytvořeno také analogické prostředí pro rekonstrukci zvyklostí rodinných událostí: narození, svatba, Vánoce a Velikonoce.

K dalším objektům patří hospodářské stavby: stodoly, maštale, sýpky, studny a sezónní polní obydlí „majdány“. Součástí expozice jsou i technické stavby, které prezentuje: srubová kovářská výheň z 2. poloviny 19. století, mlýn a stolařská dílna. Během letní turistické sezóny se v přírodním amfiteátru konají programy folklórních skupin a souborů.

Římskokatolický kostel sv. Josefa
Kostel se nachází v městské části Staré Ľubovně v Podsadku. Součástí kostela je zvonice postavená v roce 1991, která nahradila dřevěnou zvonici postavenou v 60. letech 20. století. Inventářem zvonice je také zvon, který byl 2. 6. 1964 převezen do Podsadku z hradu Ľubovňa, kde byl dosud instalovaný v jedné z rohových střílen na vstupním nádvoří hradu. Vrchní okraj zvonu lemuje latinský nápis hovořící o tom, že zvon dala vyrobit církevní obec hradu v čele s kapitánem Samuelem Heyraszem v roce 1789. Tělo zvonu na jedné straně zdobí reliéf sv. Michala – patrona hradu a na druhé straně je latinský text jmenovitě zachycující úředníky státní správy a samosprávy ze Staré Ľubovně a Podolince. Podle toho víme, že rychtářem Staré Ľubovně byl Michal Rembeczský a rychtářem Podolince Johan Rubovits. Zvon byl vyroben v Levoči mistrem Antonem Oberem.

Starý hřbitov
Hřbitov byl založen v polovině 19. století za městem. Svědčí o tom také náhrobní kameny, z kterých nejstarší pocházejí právě z tohoto období. Ve středu hřbitova se nachází neogotická kaple ze začátku 20. století. Její interiér tvoří neogotický oltář s centrálním obrazem znázorňujícím výjev z nového zákona – Ukládání Krista do hrobu. Kaple má dvě boční vitrážová okna, která dala zhotovit rodina Krafčíkova.

Na jihovýchodní straně kaple stojí starý pískovcový kříž, který byl před výstavbou kaple centrálním modlitebním místem na hřbitově.

Do začátku 60. let minulého století se hřbitov nacházel ještě na okraji města a při jeho zdi končila tzv. Vyšná ulice, která se táhla směrem k náměstí a sledovala současnou pěší zónu. Bohužel na přelomu 60. a 70. let podlehla necitlivé stavební činnosti. Výstavbou sídliště západ a individuální bytové výstavby se město ve druhé polovině 20. století rozrostlo do takové míry, že hřbitov dnes tvoří, téměř střed intravilánu města.

Židovský hřbitov
Hřbitov ještě před druhou světovou válkou, ležel 600 až 700 metrů od města na polích u cesty směřující do Prešova. Dnes je součástí intravilánu. V roce 2001 byl zrekonstruovaný, takže je po celém obvodě ohrazen. Na hřbitov se vstupuje přes malou budovu nazvanou Ciduk hadin. Řady hrobů směřují na jih. Uprostřed vede cestička, na východ od ní jsou umístěné hroby mužů a na západ hroby žen. Častým motivem náhrobních kamenů je koruna. Nacházejí se zde také figurální ozdoby, jako jsou lvi a orli. Většina náhrobků je z vápence. Bohatší rodiny si nechávaly vyhotovit náhrobek ze švédského granitu. V jedné hrobce je pochovaný levita.

V roce 1933 žilo ve Staré Ľubovni 351 Židů a tvořili samostatný rabinát. Ve městě na Levočské ulici měli vybudovanou synagogu. Posledním rabínem byl Moše Rosenberg, který podobně jako většina jeho soukmenovců zahynul během druhé světové války v koncentračním táboře. V současnosti se k židovské víře nehlásí ve městě ani jeden občan.

Výlety do okolí

Středověký vojenský tábor
Jedinečností a lákadlem Staré Ľubovně je středověký vojenský tábor v podhradí – obraz vojenského života v 16. Století. Je ideálním místem pro letní tábory, školy v přírodě, výlety a pro každého, kde chce prožít středověk na vlastní kůži. Ubytování v historických stanech, střelba z luku, kuše, jízda na koni, sokolníci, středověká jídla a jiné atrakce jsou lákadlem, za kterým se oplatí přijít.

Součástí tábora je kapitánský domeček – středověká krčma, vhodná během celého roku k posezení pro kolemjdoucí, na organizování rodinných a podnikových oslav. V zimních měsících tábor nabízí přírodní sáňkařskou dráhu, kluziště, pro ohlášené skupiny tradiční spišskou „zakálačku“ a dobové hostiny.

Středověký vojenský tábor je výchozím místem pro pěší turistiku do blízkého lesoparku a na další turisticky značené trasy, v zimní sezóně na udržování běžecké tratě.

Ľubovňanské lázně
Historie lázní navzdory tomu, že z jejich pramenů si místní obyvatelé léčili žaludeční problémy odedávna, není velmi bohatá. V roce 1870 dal Alfred Probstner do provozu třináct obytných objektů, které až do druhé světové války sloužili k ubytování návštěvníků převážně z Budapešti.

I když jedinečné svahy lázeňského parku vysazené v minulosti dnes ztratily svou parkovou úpravu, exempláře vzácných druhů borovic, jedle bílé, dvousetleté exempláře buku a dubu vás dozajista potěší. Přes tento přírodní zázrak vede krátký naučný chodník, ale také pěší okruh, který ve dvou směrech prochází širší lokalitou lázní.

Chodník vede kolem pěti minerálních pramenů – Andrej, Emília, Alfred, Marie a Nový pramen. Nejvýznamnější je pramen Andrej s vydatností 12 – 15l/min., s bohatým obsahem CO₂, vápníku, magnézia a sodíku. Voda je čirá a bez zápachu. V bezprostřední blízkosti trasy naučného chodníku je vyhlídka na blízké obce, Starou Ľubovňu, ale také vzdálené panorama Vysokých Tater. V zimě jsou k dispozici sjezdové tratě různé náročnosti, už také s umělým zasněžováním. Samotné lázně jsou jakoby ukryté v lůně okolních, ne velmi vysokých kopců. Za nimi jsou položeny malebné obce, z kterých každá skrývá pro návštěvníka něco zajímavého.

Nová Ľubovňa, Kolačkov, Jakubany, Šambron
Nedejte se zmýlit názvem obce Nová Ľubovňa, protože nazvat obec, která má více než 700 let, novou, je skutečně značně zavádějící. V obci se nachází gotický kostel z roku 1310 s barokní výzdobou.

Celkem jiný je řeckokatolický kostel v Jakubanech, který byl postaven v secesním stylu v letech 1904 až 1911, stejný kostel stojí jen v maďarském Debrecíně. Interiér kostela, ale také zvonice se 120 schody vás zajisté nenechají lhostejnými. Naše nabídka vede také do Kolačkova, který ukrývá římsko-katolický kostel ze 13. století. Jeho vzácnost je umístěná na západní straně lodě, kde najdete původní gotický vchod s kamenným ostěním ze 14. století.

Navštivte také dědinku Šambron, osvěžte se pramenitou vodou a vydejte se ve směru Chmelnice – Hajtovka, kde vám nabízíme chráněný přírodní útvar Skalní jehlu. Naší destinací je Plaveč, šarišská obec s opevněným kostelem a ruinami vzácného hradu.

Hrad Plaveč
Jedním z hradů, které strážily severní hranici Uherska, byl také hrad Plaveč, důležité ohnisko soustavy hradů Plaveč – Ľubovňa – Niedzica – Oravský hrad. První, nepřímá zmínka, o předpokládaném hradu pochází z 1. pol. 13. stol. a váže se k listině Bely IV. z 6. srpna 1269. Navzdory tomu se hovoří o tom, že hrad byl postaven ve druhé polovině 13. století šlechticem Detrikem ze Spiše, resp. jeho synem Arnoldem. Domněnka se opírá o listinu Ondřeje III. ze 7. října 1294.

O důležitosti hradu svědčí skutečnost, že po vymření Arpádovců, zůstal i nadále královským majetkem až do roku 1317, kdy se dostává do rukou rodiny Drugethovců. Po smrti Viliama Drugetha v roce 1342 se hradní panství stává opět královským majetkem. Na přelomu 14. a 15. století ho však král Zikmund dává vlastnictví šlechtického rodu Bebekovců. V 15. století se hradu zmocnil Jan Jiskra a později, od roku 1453 se stal sídlem hlavního velitele bratříckého hnutí – Petra Aksamita. Po jeho smrti v roce 1458 hrad dostal Imrich Zápoľský, který se podílel na likvidaci bratříckého hnutí, a později jeho nevlastní syn Jan Korvín.

V 16. století hrad mění majitele. Vlastní ho rod Horváthovců, kteří začínají používat přízvisko Plavečský – Paločay. Paločayovci hrad renesančně přestavěli, opevnili a už v 17. Století ho doplnili obytnými budovami natolik, že ho při demolici hradů v roce 1715 nezbourali, ale vyhlásili za palác. V roce 1830 prošel hrad velkou přestavbou, takže dnes si skutečný vzhled hradu můžeme představit jen neúplně.

Požár v roce 1856 a následné vymření rodiny Plavečských, způsobili, že začal pustnout a změnil se na ruiny. Ještě donedávna se mohl turista procházející tímto krajem pokochat krásnou siluetou hradních zdí, čnících jako němý svědek své doby nad malebným údolím řeky Poprad. Bohužel v květnu 1989 se zřítila také nejlépe dochovaná část hradních zdí – západní stěna, čímž se podstatně změnil vzhled hradu.

Hniezdne – Nižné Ružbachy – Vyšné Ružbachy
Necelých pět kilometrů od Staré Ľubovně leželo významné středověké městečko – Hniezdne, které získalo městské výsady už v roce 1412. Dnes je to dědinka, jejíž zašlou slávu připomínají už jen měšťanské domy na náměstí ze 17. – 19. století. Původně renesanční kostel sv. Bartoloměje na začátku 19. století úplně přestavěli, v klasicistním duchu.

Dalším putováním se dostanete do Nižných Ružbach, jejichž dominantou je raně gotický kostel z 13. století a klasicistický klášter s retardovanými rokokovými prvky z přelomu 18. – 19. století. Pokud se rozhodnete vaši cestu na chviličku změnit, zajděte do dědinky Vyšné Ružbachy. Nabídne vám rozvinuté služby cestovního ruchu, kvalitní lázeňskou péči, celoroční možnosti sportovního vyžití a pohladí duši, v unikátním sochařském sympoziu.

Podolínec
Spiš patřil ve středověku mezi kraje s nejhustějším městským osídlením na Slovensku. Proto asi nikoho nepřekvapí, že na území dnešního okresu Stará Ľubovňa ležely až tři města.

Jedním z nich je Podolínec – městská památková rezervace. Turistu zajisté upoutá malebné náměstí s renesančními domy z 16. století. Pozornost si zaslouží dům č. 15, původně gotická stavba z 15. stol., která byla začátkem 17. století upravena. Farský kostel pochází z konce 13. století (údajně z let 1295 – 1298), přestavěn byl v 2. polovině 14. století a později renesančně upravovaný, hlavně po požáru 1684. Pohlédněte dovnitř a uchvátí vás středověké nástěnné malby – národní kulturní památka. Za ním se nachází klášter a kostel piaristů v barokním stylu. Postavil ho v letech 1647 – 1651 stavitel Pochsberg z Vídně.

Návštěvník se zajisté zastaví také u městských hradeb, jejichž jižní část se téměř úplně dochovala. Opevnění města dokládá listina z roku 1292, ve které se ukládá obnova hradeb.

Jen málokdo ví, že v Podolínci stál v minulosti hrad. Vzpomíná se v dokumentech z 15. až 18. století, zpočátku jako pevnost, později jako sídlo hospodářské správy dědin podolínského panství. Podle zachovaných dokumentů vznikl začátkem 15. stol. Tehdy se totiž Podolínec dostal do vlastnictví královského tajného sekretáře Imricha Perényiho, kterému král Zikmund dovolil roku 1409 postavit uvnitř městských hradeb hrad anebo pevnůstku.

Navzdory tomu, že v roce 1410 panovník Perényimu město odňal, dá se předpokládat, že stavba hradu se už začala a že ho v krátkém čase také postavili. Možné je usuzovat z toho, že ho nedobila ani Jiskrova vojska. Hrad však postupně ztrácel svůj význam a už v roce 1765 ho obývali jen částečně. Po návratu zálohovaných měst zpět do Uherska roku 1772 se dostal do správy Košické komory, která však měla úředníky hospodářské správy na hradě Ľubovňa, takže hrad v Podolínci postupně pustnul. Koncem 19. století ještě stály jeho zdi, ale mezitím úplně zanikl.

Málokdo, si všimne kapličky sv. Anny na městském hřbitově. Její nejstarší část tvoří románská apsida ze 13. století, ke které začátkem 14. století přistavili gotickou ortogonální loď. Kaple na hřbitově v Podolínci má klíčový význam pro středověkou sakrální architekturu na Spiši.

Jarabina – Litmanová
Jarabina, bývalé centrum drátenického řemesla na Spiši. K jejím dějinám připisujeme vzácná jména rodáků – seržanta americké armády Michala Strenka, hrdiny z japonského ostrova Iwo Jima (1919 – 1945) a akademického malíře Mikuláše Dice. Z přírodních krás území, ve kterém se můžete pohybovat po vyznačených trasách, vyniká chráněný přírodní výtvor – Jarabinský průlom. Jde o kaňon zerodovaný potokem Malý Lipník ve vápencovém podloží se soustavou peřejí, vodopádů a obřích hrnců.

Obec Litmanová je typická potoční řadovou zástavbou se znaky nepravidelnosti. Svědky 19. Století jsou srubové podsklepené domy se sedlovou šindelovou střechou a deskovým štítem. Pozoruhodné jsou na stráních vybudované dřevěné maštale a přechodná obydlí, tzv. „mejdany“. Současná obec a její příroda je skvělým místem relaxace během celého roku. V nabídce jsou turistické chodníky, které vás zavedou k rezervaci Litmanovské skalky, lyžařskému středisku s možností ubytování. Zvláštností obce Litmanová je hora Zvir – poutní místo věřících.

Kamienka
Obec Kamienka se nachází nedaleko města Stará Ľubovňa. Území má rozlohu více než 2 910 ha. Rozkládá se na pomezí Spišské Magury a Ľubovnianské vrchoviny. Na severu hraničí s územím Polska. Obec Kamienka leží v nadmořské výšce 570 – 1 014 m nad mořem podhorského a horského pásma.

Samotná obec se rozprostírá v údolí potoka Kamninka. Na několika místech vyvěrají prameny minerální vody (kyselky). Dostupné jsou přírodní oblasti a výtvory. Turistům a rekreantům, milovníkům přírody, myslivcům a rybářům poskytuje, oblast celou řadu jedinečných zážitků.

Nejstarší název obce byl Eva a nacházela se 2 km od nynější obce směrem ke Stráňanům. V roce 1315 vystupuje pod názvem Petri Villa.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.staralubovna.sk, na kterých najdete další informace.

Stará Ľubovňa s královským hradem

V kopcovité oblasti severozápadního Spiše na severu Slovenska se rozkládá 16 tisícové město Stará Ľubovňa, kterým protéká řeka Poprad. Jeho hlavní dominantou a turistickou atrakcí je Ľubovňanský hrad tyčící se na vápencovém pohoří nad městem. Ľubovňa toho však ukrývá ještě mnohem více.

celý článek

 

Další články