Snina

Snina

Město Snina (216 m n. m.) se nachází v nejvýchodnějším cípu Slovenska, v Prešovském kraji.

Leží na soutoku řek Cirocha a Pčolinka, z jihu je ohraničeno Vihorlatskými vrchy, z východu Bukovskými vrchy, ze severu Nízkými Beskydami a na západě se otevírá do Cirošské doliny.

Je výchozím bodem do Chráněné krajinné oblasti Vihorlat, která je sopečného původu a do Národního parku Poloniny, který je od roku 1993 společně s přilehlými územími Ukrajiny a Polska součástí mezinárodní biosférické rezervace Východní Karpaty vyhlášené organizací UNESCO na ochranu pralesovitých společenství.

Na východě sousedí území okresu s Ukrajinou, na severu s Polskem, na západě s okresem Humenné a na jihu s okresem Sobrance.

Katastrální území Sniny je o rozloze 5 861 ha.

Město Snina je hospodářským a správním centrem regionu, ve kterém společně s dalšími 33 obcemi žije na rozloze 80 503 ha více než 40 tisíc obyvatel. Samotné město má podle posledního sčítání 21 325 obyvatel.

Vzhledem ke své odlehlé poloze mimo hlavní urbanizační a rozvojové osy a bez výrazných předpokladů surovinové základny se nedá předpokládat významný hospodářský růst v oblasti průmyslu. Region však v rámci Slovenska zaujímá velmi významné postavení v oblasti přírodního bohatství. Mimo přírodních a kulturních památek se zde nachází také vodárenská nádrž Starina zásobující velkou část Košického a Prešovského kraje.

Přírodní bohatství a kvalitní, poměrně nenarušené životní prostředí, je pro město a celý region velkým potenciálem pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu. Ve městě přibývají nová zařízení cestovního ruchu, zkvalitňuje a rozšiřuje se nabídka ubytování, stravování a také možnosti kulturního a sportovního vyžití návštěvníků města a jeho okolí.

Historie
Oblast Sniny a okolí je kraj, který si dodnes uchoval mnoho ze svých původních krás a tradic. Zdejší kraj byl osídlen už v mladší době kamenné, ale první písemná zmínka o Snině je až z roku 1343, když nastala na tomto území tzv. valašská kolonizace Ruthény – Rusíny, pastevecko-rolnickým lidem. Město Snina leželo na důležité obchodní cestě z Uherska do Haliče, vedoucí dolinou řeky Cirochy přes Ruské sedlo. Tato cesta byla známá pod názvem Ruská cesta – Porta Rusica.

Němým svědkem všech událostí v tomto překrásném regionu je Sninský kámen, připomínající královskou korunu majestátně trůnící na ladné křivce té části Vihorlatského pohoří, které staří Sninčané pojmenovali Dźel. Ti přirovnávali Sninský kámen k biblické hoře Sinaj, na které Bůh odevzdal Mojžíšovi Desatero božích přikázání na dvou kamenných tabulích.

Možná je to jen náhoda, ale možná ne, ale také Sninský kámen se skládá, právě ze dvou kamenných bral – Malého a Velkého kamene, ba dokonce také v mapce Zemplínské župy z minulého století je Sninský kámen označený názevem „Sinaj“. Podobnost najdeme také v označení pojmenování Sniny ve starších pramenech, kde se uvádějí názvy jako Szinna, Sinna, Senya.

Od roku 1321 byly pány Sniny Drugethovci. Tento významný rod pocházející ze Salerma u Neapole však v roce 1684 vymřel po meči. Přibližně v tomto období byl vybudován první, tehdy ještě dřevěný kostel. Na jeho místě dodnes stojí kamenný kostel, který dala v roce 1781 postavit grófka Terezie Zichyova-van Dernáthová, vnučka Zikmunda Drugetha.

Po smrti grófky jejich pět synů v roce 1799 předali Sninu i s novým ještě ne celkem dokončeným kostelem Josefovi Rhollovi, podnikateli z Gemeru, jehož potomci zvelebovali tento kraj až do roku 1857. Za tento krátký čas se postarali o vybudování železárny v roce 1809 v Josefově dolině.

V dalších letech byla v její blízkosti vystavěna celá osada Josefovy Hamry (dnes Zemplínské Hamry), kde se usazovaly také německé rodiny. Josef Rholl, který se nejvíce přičinil o hospodářský rozvoj Sniny a okolí, postavil v roce 1841 v Hamrech také slévárnu. V ní byla odlita také známá socha Herkula umístěná na nádvoří paláce, která je dodnes nepsaným symbolem města.

Od roku 1839 se ve Snině konaly čtyřikrát ročně tradiční jarmarky, které znamenaly rozvoj obchodu a řemesel.

V době hospodářské krize v roce 1873 železárny úplně zanikly, život obyvatel Sniny a okolí se rapidně zhoršil a nastalo hromadné stěhování do USA, Kanady a západní Evropy.

Další částečné hospodářské oživení regionu však nastává na začátku 20. století, které souviselo s výstavbou železnice z Humenného do Stakčína v letech 1909 až 1912. Ta umožnila rozvoj především dřevařského průmyslu.

Území regionu, bylo ve 20. století přímým dějištěm dvou velkých válek, které přinesly zhoršení životních podmínek, pro zdejší lid.

Po první světové válce, byla postavena ve Vihorlatských vrších úzkokolejní železnice pro dopravu dřeva. Cestní komunikace byly budovány v letech 1932 – 1933. Hospodářskému rozvoji napomáhala hlavně pila ve Snině a železniční trať do Stakčína. Po válce vznikla potřeba opravit zničené objekty, a z toho důvodu byla v roce 1930 ve Snině postavena cihelna s třísměnným nepřetržitým provozem. V meziválečném období, když Zakarpatská Rus patřila Československu, byla Snina důležitým městem na obchodní cestě směrem na východ.

Idyla meziválečného období byla narušena jen velkými povodněmi v letech 1920 až 1930. Po nich však přišla katastrofa o mnoho větší – a sice druhá světová vojna, která nadlouho poznamenala životy mnohých Sninčanů a také celé hospodářství města i jeho okolí.

Po vzniku Slovenského státu od roku 1939 východní část okresu Snina, patřila Maďarsku.
Dne 25. 11. 1944, bylo město osvobozeno a postupně se opět vzpamatovávala pila, cihelna a další podniky, aby zabezpečily obnovu celého okresu. V roce 1950, byl vybudován největší průmyslový strojírenský podnik Vihorlat.

Symbolika města
Městský erb je převzat z historické pečetě z 19. století. Znázorňuje žlab, vodní kolo s konstrukcí a kladivo. To všechno jsou symboly železářství, jehož základy položil podnikatel Josef Rholl. Tento významný podnikatel se nejvíce přičinil o hospodářský rozvoj Sniny a jejího okolí.

Památky

Klasicistní palác
Klasicistní palác ve Snině dala v roce 1781 na místě původní dřevěné stavby postavit grófka Terezie van Dernáthová, vnučka posledního mužského potomka z rodu Drugethovců, kteří byly pány Sniny asi od roku 1321. Synové grófky předali v roce 1799 Sninu také s ještě ne zcela dokončeným palácem Rhollovcům, podnikatelům v hornictví a hutnictví, kteří v pohoří Vihorlatu objevili železnou rudu.

Palác byl postaven v nádherném velkém parku, ve kterém bylo množství exotických stromů, porostů a květin importovaných z Holandska, jezírko a patřila k němu také zoologická obora.

Dvoupodlažní budova paláce s obdélníkovým půdorysem a rizality na fasádě byla krásným velkopanským sídlem s mnohými místnostmi – ložnice, jídelny, pokoje pro hosty, grónské salóny, sál, kuchyň, komory. Tento objekt měl obrovské sklepy a pod ním vedla tak prostranná chodba, že se jí, dalo projít koňským potahem.

Do paláce, vedl také podzemní přívod vody, který napájel také vodomet symbolu Sniny – sochu Herkula, na nádvoří paláce, která byla ulita v Rhollovských železárnách v Zemplínských Hamrech v roce 1841. Herkules na ní jako statný bojovník zápasí, s kyjem v ruce, s trojhlavým drakem.

Poválečná léta přinesly pro palác konec jeho éry. Budova sloužila jako domov mládeže, později jako Střední odborné učiliště zemědělské, a v roce 1996 ho od státu odkoupil soukromý podnikatel. Zničen byl také anglický park, v jehož východní části bylo vybudováno koupaliště (dnes už neexistující) a v severní části zase fotbalové hřiště a taktéž nemocnice.

Římsko-katolický kostel Povýšení sv. Kříže
Římskokatolický kostel se začal stavět v roce 1746 z kamene za pomoci grófa Františka Csákyho a jeho manželky. Tento klasicistní, původně barokní kostel byl dokončen v roce 1751. Koncem 18. století sninský kostel velmi poškodil požár. V roce 1800 byl zrenovován, vymalován a postavila se věž. V roce 1811 vypukl opět požár, a kostel vyhořel.

Rukopis z roku 1816, hovoří o stavu kostela:
„Pro lid nestačí. Obklopený je hřbitovem a kryptu nemá. Jeho stěny a klenby jsou v dobrém stavu. Věž a zvonici nemá. Má však dva požehnané zvony. Chór je sice dřevěný, ale i on i sakristie je v dobrém stavu. Má tři oltáře s oltářními kameny. Nejsou zde žádné obrazy, pouze pět soch.“

Nad hlavním vchodem do kostela se nachází nápis AD 1818 (Anno Domini 1818). Pravděpodobně v tomto roce byla postavena věž a nový chór z pevného materiálu. V roce 1898 byl vevnitř kostel umělecky vymalován. Kostel vymaloval z velké části Ignác Roškovics – malby ve starší části kostela (Ukřižovaný). Malba Odevzdávání klíčů sv. Petrovi z let 1890 až 1900, je dílem M. Jordána a J. Kocha. Hlavní oltář s obrazem Madony je od I. Roškovicse a je z období kolem roku 1900, dva boční oltáře sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého také od I. Roškovicse, ze začátku 20. století.

V roce 1914 rakousko-uherská armáda potřebovala zvony na odlévání zbraní, a tak o ně kostel přišel. V roce 1925, však byly odlity dva nové.

Po 2. světové válce, byla položena do kostela nová dlažba a v roce 1949 nová barevná okna. V rámci liturgické reformy po roce 1965 se odstranil starý oltář se svatostánkem, boční oltáře a dřevěná kazatelnice. Do kostela umístili nový oltář, svatostánek a křtitelnici.

V roce 1991 bylo vydáno stavební povolení k novostavbě, kterou se rozšířil původní kostel. Datum vysvěcení byl na svátek k úctě Panny Marie Sněžné v roce 1992.

Starý kostelík s jedním hlavním a dvěma bočními vchody, s kapacitou 400 míst na sezení i stání, se změnil na chrám, do kterého je možné vstupovat původním hlavním vchodem a rovněž velkými novými pěti vchody po bocích, s kapacitou 1 700 míst. V interiéru kostela je umístěný kříž s umučením Ježíše Krista. Toto dílo má úctyhodné rozměry – rozpětí rukou sochy dosahuje 3,5 m a její výška je 4,5 m. Celý kříž měří 9,5 m a jeho autorem je akademický sochař Svetozár Ilavský.

Kaple Sedmibolestné Panny Marie
Kaple Sedmibolestné Panny Marie je klasicistní stavbou z roku 1842. Postavit ji dal podnikatel Štefan Rholl na hřbitově ve Snině. Právě jeho rod se nejvíce přičinil o hospodářský rozvoj Sniny v tom období. V její spodní části se nachází rodinná hrobka Rhollovců, která však byla během 2. světové války vyrabovaná.

Židovský hřbitov
Jeho vlastníkem je Ústřední svaz židovských náboženských obcí. Hřbitov je v dobrém stavu a společně s náhrobními kameny je historickým dokladem o existenci a životě židovské komunity ve městě, která měla v období 1. poloviny 20. století ve Snině také svou synagogu, v místním názvosloví „bužňu“. Během 2. světové války tato komunita ve Snině zanikla, neboť během ní bylo ze Sniny odvlečených přibližně 80 židovských rodin.

Kultura

Galerie Andrej Smolák
Galerie začala svou působnost na Slovensku ve Snině v říjnu 1993, jako filiálka Galerie MIRO Berlín, kterou založil Miro Smolák v Berlíně 1987.

Tehdy galerie existovala pod společným jménem Galerie MIRO. Později, až do roku 2003, byla prezentovaná, jako Mezinárodní galerie MIRO Berlín – Praha – Snina – Bratislava. Od roku 2004 působí na Slovensku ve dvou městech, ve Snině a v Bratislavě pod názvem Galerie Andrej Smolák.

V prostorách galerie se konají také prezentace slovenské literatury a střetnutí umělců s osobnostmi veřejného života. Mimo originálů slovenských a zahraničních autorů nabízí galerie také širokou škálu reprodukcí, malířská plátna a realizuje kurzy kreslení a malování pro dospělé.

Folklórní soubor Šiňava
Soubor byl založen 10. 2. 1997 na podnět Mariána Lojana. Soubor pracuje jako občanské sdružení u církevního centra volného času ve Snině.

Věnuje se vyhledávání a obnově tradic, písní a tanců v autentické podobě, z oblastí a dědin východního Slovenska – Parchovian, Pozdišoviec, Šariše, Sniny aj.

Sestává z pěvecké, taneční a hudební složky. V současnosti ve sborové taneční složce působí 60 členů, kteří jsou rozděleni do dvou skupin. První skupinu tvoří děti ve věku od 6 do 14 let, které se věnují dětskému folklóru v podobě her a tanců. Druhou skupinu tvoří mládež ve věku od 14 do 99 let.

Specializují se na slovenský folklór, který svou rozmanitostí patří mezi nejbohatší kultury světa. Mimo tancování tanců z regionů východního Slovenska, se věnují také taneční, pohybové a rytmické přípravě, také klasickému tanci, speciálním tanečním technikám a tanečním novinkám z oblasti moderních a společenských tanců.

Během své krátké existence dosáhl FS Šiňava různých úspěchů zejména na mnohých festivalech ve svém okolí a navzdory své krátké historii se dokázal prosadit na okresních, krajských, ale také celoslovenských soutěžích a dokázal tak úspěšně reprezentovat nejen sebe, ale také své město – Sninu.

Taneční soubor Merlin
Taneční soubor Merlin působí na slovenské taneční scéně více než 12 let. Profesionální umělecká úroveň, kvalitní taneční repertoár zaměřený hlavně na irské tance a stepová show, spolehlivost a flexibilita jsou hlavními charakteristikami souboru.

Merlin dodává programy po celém Slovensku i v zahraničí od programových vstupů na firemních setkáních, show programech, plesech, oslavách, až po samostatné celovečerní programy. V současnosti účinkuje s divácky velmi úspěšnou irskou taneční show Mystery Of The Dance.

K irským tanečním show má Merlin v repertoáru také show ve stylu retro (Tvist a Pomáda) a historické show (Gotika a Rokoko). Pro své náročné partnery Merlin na požádání připravuje také speciální choreografie na konkrétní příležitosti.

Sportovní vyžití
Sportovní činnost ve městě Snina se rozvíjí individuálně také účelově, přičemž zde funguje mnoho sportovních klubů organizujících sportovce, např. fotbalový, hokejový, tenisový, turistický, jezdecký, šermířský, stolního tenisu, šachový, basketbalový, lyžařský, 2 zápasnické a 3 volejbalové.

Příroda a turistika
Přírodní bohatství regionu Sniny je podmíněno především skutečností, že se zde setkávají a vzájemně prolínají dvě horské soustavy Východních a Západních Karpat. Ze severu je region chráněn horskými pohořími Nízkých Beskyd a Bukovských vrchů (území Národního parku Poloniny) a z jihu sopečným pohořím Vihorlatu (území Chráněné krajinné oblasti Vihorlat).

Tato pohoří poskytují návštěvníkům široké možnosti především pěší turistiky pro náročné i méně náročné milovníky Východních Karpat. Pro rozvoj cestovního ruchu a turistiky je v regionu vybudovaná celá síť turistických chodníků, naučných chodníků, cyklotras, turistických hraničních přechodů do Polska a pro náročné své služby poskytuje Rekreační oblast Sninské Rybníky.

Národní park Poloniny
Národní park Poloniny byl vyhlášen od 1. 10. 1997 na výměře 29 805 ha. Jeho území je součástí jediné trilaterální biosférické rezervace na světě – Mezinárodní biosférické rezervace Východní Karpaty, vyhlášené v roce 1993.

Tvoří ji tato území:
- ze Slovenska – Národní park Poloniny
- z Polska – Bieszczadský národní park, Cisniansko Wetlinský park krajobrazovy, Park Krajobrazovy Doliny Sanu
- z Ukrajiny – Užanský národní park, Nadsjanský park krajobrazovy.

V roce 1999 byl Národního parku Poloniny udělený Diplom Rady Evropy. Jeho nejvyšším vrchem je Kremenec (1 210 m n. m.), který je zároveň místem střetu slovensko-polsko-ukrajinské hranice.
Na území tohoto národního parku je nejvyšší koncentrace přírodních lesů (pralesů) na Slovensku. Na jejich ochranu bylo dosud v národním parku vyhlášeno 6 národních přírodních rezervací a 13 přírodních rezervací. Největším a nejznámějším je prales v Národní přírodní rezervaci Stužica.

Součástí vlastního území NP Poloniny je i vodní nádrž Starina, která je největší nádrží pitné vody na Slovensku. Budována byla v letech 1981 – 1987. Kvůli její výstavbě bylo vystěhováno 7 obcí: Dara, Zvala, Ostružnica, Smolník, Velká Polana, Ruské a Starina, která je dnes pod vodní hladinou.
Prvenství si tento národní park drží také v tom, že je nejméně osídleným národním parkem na Slovensku a má nejbohatší dřevěnou architekturu. Nejhodnotnějšími jsou dřevěné kostelíky v obcích Ruský Potok, Uličské Krivé, Topola a Jalová.

Chráněná krajinná oblast Vihorlat
Chráněná krajinná oblast Vihorlat byla vyhlášena v roce 1973 na ochranu sopečného pohoří Vihorlat. Sopečná činnosti na Vihorlatu probíhala v období před 15 mil. lety a doznívala před 9 mil. lety. Tato CHKO má celkovou výměru 25 350 ha. Její území budují vulkanity a je to typické lesní území, kde se převládající bukové lesy zachovaly svůj přirozený charakter. CHKO Vihorlat se vyznačuje také zoogeograficky i ekologicky zajímavou a rozmanitou faunou, z níž jsou nejcennější čáp černý a orel křiklavý.

Dominantou pohoří a zároveň místem s nádherným výhledem na okolí Sniny je vyvřelinový andezitový útvar Sninský kámen (1 005 m n. m.). Jako přírodní památka byl vyhlášen v roce 1982. Skalnatá brala jsou přístupná turistům pomocí železných schodů a poskytují skutečně nádherný panoramatický pohled na okolí Snina. Erozí po ukončené sopečné činnosti se mimo Sninského kamene vytvořily i další početné skalní útvary, z nich jsou v katastru Sniny nejznámější Janíčkova skála v Josefovské dolině a Skalní město pod Nežabcem.

V komplexu sopečného pohoří mají významné postavení také jezera. Nejpozoruhodnější přírodní zajímavostí a ozdobou pohoří Vihorlat je jezero Mořské oko (619 m n. m., 13,8 ha, max. hloubka 25,10) nacházející se v bývalé sopečné kaldeře pod Sninským kamenem. Řadí se k nejkrásnějším přírodním jezerům v Karpatech a na Slovensku. Dalšími známými jezery s mimořádně přírodě ochranným významem jsou také jezera Malé Mořské oko, Kotlík, Podstavka, Hypkania a Ďurova mláka, které jsou v různých stádiích zanášení naplaveninami anebo zarůstání vegetací.

Chráněná krajinná oblast Východní Karpaty
Tato chráněná krajinná oblast s celkovou výměrou 25 307 ha zabírá ve sninském regionu jen 1 646 ha. Z východní části navazuje podél slovensko-polské hranice na NP Poloniny. Nejcennější částí CHKO je přírodní rezervace Hostovické louky, které jsou známé nejmasovějším výskytem kosatce sibiřského na Slovensku.

Rekreační oblast Sninské rybníky
Rekreační oblast Sninské rybníky se rozprostírá v dolině Bystrého potoka u Sniny ve vzdálenosti 3 km od města. Její výměra je 373 ha. Tato příměstská rekreační oblast je soustavou 3 bazénů na koupání a 2 rybníků s přírodním dnem, které poskytují možnosti rybolovu.

Tato rekreační oblast je výborným výchozím bodem pro podnikání různých túr, ať už pěších, nebo cyklistických, z nichž mezi nejoblíbenější patří výstup na Sninský kámen a z něho je možnost pokračovat k největšímu sopečnému jezeru na Slovensku – Mořskému oku. Mimo toho nabízí tato rekreační oblast i další možnosti sportovního vyžití, ubytování i stravování.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.snina.sk, na kterých najdete další informace.