Levoča

Levoča

Levoča leží na severu východního Slovenska v Prešovském kraji, 48 km západně od Prešova. Město se nachází v Hornádské kotlině na jižním úpatí Levočských vrchů.

Katastrálním územím města protéká Levočský potok, který je přítokem Hornádu. Levoča leží v mírně teplé a mírně vlhké klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou 6,2 stupňů Celsia.

Od Bratislavy je Levoča vzdálena 370 km a od Košic 90 km.

Levoča se nachází na turistické trase Gotická cesta s délkou 267 km v turistickém regionu Spiš a Gemer.

Počet obyvatel: 14 346

Katastrální výměra: 6 404 ha

Městské části – Levoča, Levočská Dolina, Levočské Lúky, Závada.

Historické jádro města bylo v roce 1950 vyhlášeno za městskou památkovou rezervaci.

Levočské nej…
Nejstarší nálezy pocházejí z 9. století.

Nejvyšší na světě je hlavní gotický oltář (18,62 m) v kostele sv. Jakuba a vyrobený z lipového dřeva z dílny Mistra Pavla z 16. století.

Největší v Evropě je náměstí se středověkým tvarem obdélníka o stranách v poměru 3:1.

Jediná úplně zachovaná křížová chodba na Slovensku ze 14. století se nachází v budově Starého kláštera minoritů.

Jediné na Slovensku – muzeum speciálního školství v Levoči.

Největší pouť na Slovensku se konala v roce 1995 v Levoči během návštěvy Svatého otce papeže Jana Pavla II.

Bankovka – na přední straně stokorunové bankovky je zobrazená Madona z hlavního oltáře v kostele sv. Jakuba zhotoveného v dílně Mistra Pavla. Na zadní straně bankovky jsou črty kostela sv. Jakuba a radnice, společně s ilustrací gotické kamenné hlavy ze sakristie starého kostela Minoritů.

Kultura

Spišské muzeum v Levoči
(Levočská radnice – dějiny Levoče)
Expozice v radnici je věnována dějinám města Levoča – počátkem jejího rozvoje, době rozkvětu i současnosti. Předměty historického a umělecko-historického charakteru jsou kombinované s ukázkami bohaté lidově-umělecké produkce horního Spiše.

Spišský hrad – (národní kulturní památka)
Spišský hrad je v současnosti oblíbenou historickou lokalitou, která se těší zájmu návštěvníků i odborné veřejnosti. Majestátní zdi jednoho z největších hradních komplexů v Evropě jsou prezentovány jako muzeální exponát s vyhlídkovou trasou po hradbách. Samotná expozice archeologických nálezů prezentuje stavební vývoj objektu. V roce 1993 byl Spišský hrad společně se svým okolím zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví při UNESCO. Tím se této velkolepé kamenné akropoli přiznal historický, architektonický i kulturní význam světového charakteru.

Výtvarná kultura na Spiši - (budova muzea)
Expozice představuje reprezentativní průřez uměním tohoto regionu od gotiky přes renesanci, baroko, po umění 19. a 20. století. Originální exponáty malířského a nábytkového umění, řemeslnické i lidově umělecké produkce dokumentují bohatý tvořivý potenciál Spiše a jeho okolí. Unikátní ukázkou gotického umění je plastika sv. Marie Magdaleny z Danišoviec.

Dům Mistra Pavla – (život a jeho dílo)
Expozice představuje život a dílo jednoho z největších mistrů pozdní gotiky – Mistra Pavla z Levoče. Ve formě kopií dokumentuje jeho nejvýznamnější díla, monumentálního i komornějšího charakteru, jejichž originály se nacházejí v chrámech východního a středního Slovenska. Fotografická dokumentace a materiály přibližují mistrovy životní osudy.

Gotická cesta
Člověk svou tvořivou činností a smyslem pro krásu formoval od nejstarších dob obraz země, v níž žil. Vytvářel světskou a církevní architekturu, díla vysokých estetických hodnot. Zanechal po sobě dědictví, které má nadčasové hodnoty. Tak tomu bylo i v regionech Spiš a Gemer, kde kulturní dědictví dosahuje evropského i světového významu. Obraz obou regionů poznamenalo zejména gotické umění.

Právě vzhledem k těmto historických hodnotám, začátkem 90. let vytvořila pracovní skupina tvořená nadšenci a odborníky z obou regionů první turistickou cestu na Slovensku, kterou nazvali Gotická cesta. Gotická cesta je klíčem k poznávání tajemství a k dešifrování také dosud neznámých stránek kulturního dědictví dávných dob Spiše a Gemeru. Manuál je prvním uceleným zdrojem informací o významných památkách na její trase a určitě se stane dobrým společníkem při poznávání kulturního dědictví Spiše a Gemeru.

Historie
Bylo dokázáno, že město a jeho okolí bylo osídleno už v mladší době kamenné. Stará Levoča ležela po levé straně cesty, která vede z Levoče do Spišské Nové Vsi, kde archeologové vykopali základy románského kostela úctyhodných rozměrů: jeho délka je 23,5 m, šířka lodě je 12 m a apsida má něco více než 8 m. Byl to kostel sv. Mikuláše z přelomu 11. a 12. století.

Další velká osada či městečko se nacházela u dnešní Košické brány společně s rotundovým kostelem z 11. století. Když ve 12. století a také po pustošivých nájezdech Tatarů v roce 1241 přišli do Levoče němečtí kolonialisti, našli zde původní osady – městečka, které se spolu s jejich novými sídly staly základem dnešního města.

Nejstarší listinu, ve který se poprvé setkáváme s Levočou, vydal uherský král Bela IV. v roce 1249 a zaprotokoloval v ní právní akt darování pozemků spišskému prepoštovi. Čteme v ní, že hranice země zvané Jablonov sestupuje k cestě, která vede do Levoče. V roce 1271 vystupuje už Levoča jako centrum provincie Sasov a společně s dalšími spišskými městy už užívají práva svobodných královských měst: mají vlastní samosprávu, soudní pravomoc, osobní svobodu, právo těžit rudu, využívat lesy, vykonávat řemeslo, obchodovat a právo skladu, o které vedla Levoča dlouhotrvající spor s městem Kežmarok, kterému se jej podařilo získat jen lstí.

Spor vešel do historie jako stoletá válka a vítězem byla Levoča. V roce 1402 Levočané byli osvobozeni od práva skladu jiných měst, v roce 1419 osvobodili panovníci levočské kupce od placení třicátkového cla po celém Uhersku. Díky výhodné poloze na křižovatce obchodních cest a vydatné pomoci panovníky udělených politických i hospodářských výsad, začaly plynout do městských pokladnic i do měšců kupců a dalších měšťanů finance, umožňující všeobecný rozvoj.

Nastalo období rozkvětu architektury, vzdělanosti, kultury, umění i řemesel. Požáry v letech 1550 a 1599 způsobily velké škody. Silnému a bohatému městu se však podařilo zdolat i tyto pohromy a udržet si svoje významné postavení až do konce 16. století.

Levoču obklopovalo dodnes zachované městské opevnění, které se několikrát přestavovalo. Architektura měšťanských domů na náměstí postupně přecházela z gotické do renesanční podoby, kterou známe v současnosti. Požáry způsobily, že z gotických domů se zachovaly jen zbytky, které se objevují při rekonstrukčních pracích. V renesančním slohu byla postavena také radnice.

Středisky duchovní kultury byly náboženská bratrstva a především kostely. V průběhu staletí to byly postupně kostel sv. Mikuláše, sv. Ducha, kostel sv. Jana a pravděpodobně také sv. Alžběty.

Nejvýznamnější z nich je však chrám sv. Jakuba evropského významu. Sloužilo ke cti města, že už od 15. stol. podporovalo vzdělanost a část financí dávalo na školu. Byla zde také knihovna, lékárna, lázně a působili zde lékaři. V posledním století tohoto tisíciletí shledáváme Levoču administrativním centrem župního, později okresního významu. Je také městem škol. Její největší cenností je dědictví předků – umělecké i architektonické skvosty, pro které ji stát už v roce 1950 vyhlásil za městskou památkovou rezervaci. Do obnovených historických budov se vrací život díky uměleckým restaurátorům i fortelným řemeslníkům. Ve stylových prostorech nacházíme centra společenského, kulturního i ekonomického života města.

Historické památky
Ve městě je zachováno množství kulturně-historických památek – chrám sv. Jakuba, radnice, Evangelický kostel, středověký pranýř – klec hanby a více než 60 měšťanských domů pocházejících většinou ze 14. až 15. století tvořících Náměstí Mistra Pavla.

Náměstí si zachovalo svůj středověký tvar obdélníku o stranách v poměru 3:1, které patří k největším náměstím tohoto typu v Evropě a společně se zachovanými renesančními domy svědčí o bohatství města ve středověku.

Nejpozoruhodnějšími zachovanými měšťanskými domy na náměstí jsou Thurzův dům, Dům Mistra Pavla, Mariássyho dům, Spilenbergův dům, Krupkův dům, budova divadla, velký a malý župní dům, starý kostel minoritů, starý klášter minoritů, barokní kostel a klášter minoritů a mnoho jiných.

Chrám sv. Jakuba
Je to trojlodní kostel s mohutnou svatyní. Sklenutý je gotickými křížovými chodbami. Byl postaven v poslední čtvrtině 14. století. Roku 1392 přistavili na severní straně kostela kapli sv. Juraje. V průběhu dalšího století přistavili severní a jižní vchod. Oba vchody mají krásně bohaté portály s množstvím plastické ornamentiky.

Západní strana měla vchod pod věží, který byl zazděn za Vladislava Jagellonského, když přistavili k této západní straně sedadla pro městskou radu. Nad sedadly postavili chór s hvězdicovými klenbami, se zábradlím a krásným kruhovým ornamentem. Poslední úpravou v 16. století prochází severní strana kostela, když nad kaplí sv. Juraje přistavují v letech 1520 až 1540 bibliotéku, která je jednou z prvních renesančních staveb Levoče.

Dnešní věž kostela je z pozdějších dob.  Původní věž několik požárů natolik zničilo, že v 18. století stavějí Levočané novou věž, kterou dokončili roku 1858.

Velkou pozornost si zasluhuje interiér kostela. Jsou to především gotické oltáře a z nich nejcennější je hlavní oltář. Svými rozměry se řadí mezi největší oltáře na světě. Má výšku 18,62 m, celý je z lipového dřeva a vznikl v letech 1507 až 1517 v dílně sochaře Mistra Pavla z Levoče. K dalším památkám patří oltář Panny Marie sněžné, sv. Petra a Pavla, Janův oltář, Korvínovský, sv. Anny a sv. Kateřiny, oltář Narození, dřevěné senátorské lavice, kovová křtitelnice, mešní ozdoby, kalichy, monstrance a gotické nástěnné malby.

Levočská radnice
Její původ sahá do 15. století. Budova radnice shořela v roce 1550, další požár ji zastihl v roce 1599. V roce 1615 ji rozšířili a přibudovali jižní část a arkády s podloubími v přízemí i poschodí. Na jižní fasádě se v pravém rohu zachoval zbytek původní malby. Později byly na fasádu mezi okna v poschodí umístěny další malby. Představují symboly občanských ctností: střídmost, opatrnost, udatnost, trpělivost a spravedlnost. Budova radnice je dnes spojená s renesanční věží, která byla postavena v letech 1656 až 1661 a sloužila jako zvonice. V radnici v poschodí má své expozice Spišské muzeum. Zasedací síň slouží městu k reprezentačním účelům.

Pranýř – klec hanby
Přibližně z 16. Století, sloužila k trestání lehčích deliktů. Původně stála na místě dnešního evangelického kostela. Později byla majetkem a stála v parku rodiny Probstnerovců, v prostoru dnešní nemocnice. Středověký pranýř rodina darovala městu v roce 1933, odkdy stojí před radnicí.

Obchodní dům
Společně se zlatnickými dílnami byl částí komplexu budov v parku. Původně zde byla škola, o čemž svědčí erb naproti kostelu. V roce 1588 ji přebudovali na školu vyššího typu. Nacházela se zde také městská zbrojnice. Budovy byly spojené v jeden celek v letech 1587 – 1588. Po přestavbě v letech 1810 a 1858 – 1862 sloužila jako reálné gymnázium, kasino, cukrárna, restaurace i byty. Dnes, opět zrestaurovaná, slouží administrativním účelům.

Evangelický kostel
V jižní části náměstí stojí budova ve tvaru řeckého kříže s obrovskou kopulí. Evangelický kostel má klasicistní styl a postaven byl podle architekta Antona Povolného v letech 1825 – 1837. Uvnitř se nacházejí tři empory, na kterých jsou varhany, archiv a hodnotná knihovna. V kostele se zachoval vzácný barokní dřevěný kříž a další, kovaný kříž. Známý levočský malíř Josef Czauczik namaloval velký oltářní obraz, představující Krista kráčejícího po moři.

Městské divadlo
V působivém prostředí památkových dominant, na západní straně náměstí, se nachází budova Městského divadla. Rekonstrukcí byla budově vrácena, zvlášť divadlu, její komorní podoba z poloviny 19. století. V tomto kulturně-společenském komplexu se nachází kongresový sál, divadelní sál, dvě kurzové místnosti, modrý salónek. Nově otevřené městské divadlo nabízí širokou paletu divadelních vystoupení, kulturních setkání, ale také možnost pořádat kongresy, semináře, školení a různá společenská setkání.

Velký župní dům
Levoča byla od 16. Století až do konce roku 1922 sídlem Spišské župy. V letech 1806 – 1826 postavil pro ni architekt Anton Povolný velkolepou administrativní budovu, župní dům, jako sídlo administrativy. Klasicistní sloh přitom přizpůsobil renesančnímu prostředí Levoče zdůrazněním horizontálních linií. Považuje se za nejkrásnější župní dům v bývalém Uhersku. Dnes opět zrestaurovaná budova slouží administrativním účelům.

Sportovní vyžití
Víceúčelová sportovní hala nacházející se na sídlišti, 5 minut od centra města, umožňuje celoročně si zahrát halový fotbal, volejbal, házenou, tenis. Vhodná je i k pořádání turnajů a zápasů v nejrůznějších sportech, hlediště má kapacitu 700 osob.

Fotbalový stadion umožňuje, v krásném prostřední pod Mariánskou horou, konat fotbalové zápasy a turnaje, a také lehkoatletické závody. Hlediště má kapacitu přibližně 1 500 osob. V areálu fotbalového stadionu vykonává sportovní činnost Levočský fotbalový klub FK 05 Levoča.

Zimní stadion s umělou ledovou plochou téměř přímo v centru města Levoča umožňuje bruslení a pořádání hokejových zápasů. Mimo sezónu je možné využívat jej jako místo pro různé kulturní setkání, vystoupení skupin apod. Hlediště má kapacitu téměř 1 500 osob, na plochu je možné nainstalovat překryté pódium.

Příroda a okolí
Vodní nádrž s celkovou rozlohou 3 tisíce metrů čtverečních se nachází 3 km od centra Levoče. V letní turistické sezóně nabízí širokou nabídku vodních sportů jako např. plavbu na vodních bicyklech, windsurfing, plážový volejbal, cykloturistiku a pěší turistiku po značkovaných chodnících Levočského pohoří.

Pláže jsou travnaté a vhodné také pro malé děti. V chatě SÚZ se nabízí možnost zapůjčení člunů, vodních kol aj. Na své si zde přijdou příznivci rybolovu, na něž čekají pstruzi, líni a jiné druhy ryb.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.levoca.sk, na kterých najdete další informace.

Skvostem Levoče jsou oltáře Mistra Pavla

Svými historickými památkami patří Levoča právem k nejvýznamnějším městům na Slovensku. Starobylá Levoča se nachází společně se Spišským hradem v kraji Spiše situovaném mezi masivem Braniska, tatranskými štíty a úpatím Slovenského rudohoří.

celý článek

 

Další články