Kežmarok

Kežmarok

Statistika

Zeměpisná šířka: 49° 10' S. Š.

Zeměpisná délka: 20° 25' V. D.

Nadmořská výška: 626 m n. m.

Rozloha katastru: 83 950 ha

Plocha města: 2 483 ha

Převážné horninové složení: spraše, čtvrtohorní usazeniny niv řek Poprad a Ľubica, pískovce.

Těžené nebo vzácné minerály:
pískovec pod jeruzalémským vrchem, cihlářská hlína v oblasti potoka Bílá voda.

Podnebí:
mírně teplá klimatická oblast v okrsku, který je mírně teplý, mírně vlhký se studenou zimou. Zvláštností místního podnebí je, že se nachází ve srážkovém stínu.

Vodstvo zastupuje řeka Poprad a Ľubický potok. Zdrojem pitné vody je potok Bílá voda, vodojem Suchá hora, studně a vodojem na svahu Jeruzalémského vrchu.

Převažující porost: smrk, borovice, javor, jeřabina, vrba, křoví.

Využití lesa: těžba dřeva, rekreace.

Vzácné, chráněné druhy rostlin: sněženka jarní, šafrán, koniklec.

Živočišstvo zastupuje hlavně sýkorka a drozd, zajíc, srnčí zvěř, divočáci, veverka a liška.

Nejbližší chráněné území: TANAP, PIENAP, Slovenský ráj.

Historie
Královské město Kežmarok dostalo právo od uherského krále Bely IV. v roce 1269, ale již před tím zde existovalo slovansko-německé osídlení. Jako svobodné město získalo několik hospodářských i politických privilegií – například právo dvou výročních trhů (1419), sporné právo skladu (1435), právo meče (1438) a právo používat erb v roce 1463. Ten se až do dnešních dnů mnoho nezměnil.

Výhodná poloha města u důležitých obchodních cest, spojujících Orient se severem Evropy, urychlila jeho hospodářský rozvoj. Kežmarok byl i během minulých století velmi živým městem. V 15. až 19. století zde pracovalo 40 řemeslnických společenství – cechů. Po celé Evropě proslavili Kežmarok barvíři, stolaři, tkalci, soukeníci a zlatníci.

Součástí historie města byly časté boje – na kežmarském území se odehrálo celkem třináct válek – jedna více než stoletá s blízkou Levočou o právo skladu a druhá téměř 250letá, kterou vedlo město s vlastním hradem. Do historie města se významně zapsalo i Rákociho protihabsburské povstání, když o Kežmarok zápasily dvě silné skupiny místodržitelů země.

Více než sedm století existence města Kežmarok poznamenalo i jeho architekturu, která počínajíc románským slohem obsahuje každý stavební styl. Za povšimnutí stojí pozdně gotická bazilika sv. Kříže, která patří svými rozměry mezi největší na Spiši. Před kostelem sv. Kříže je samostatně stojící věž – Zvonice. Pokládá se za nejstarší renesanční zvonici na Slovensku. Kežmarské domy se podobaly jako vejce vejci – odlišovaly se jen v tom, že menší patřily řemeslníkům a větší úředníkům, doktorům a obchodníkům.

V roce 1950 bylo historické jádro Kežmarku vyhlášeno za městskou památkovou rezervaci. Na Slovensku je jich sedmnáct. Evangelický dřevený artikulární kostel a Evangelické lyceum se staly roku 1985 národními kulturními památkami.

Nacházejí se zde 2 národní kulturní památky – lyceum (s jednou z největších historických školních knihoven ve střední Evropě) a dřevený artikulární kostel z 18. století.

Původní názvy města Kežmarok:
Caseoforum (1361) Forum Casaeorum (1307) Forum Caseonum (1301) Forum Caseorum (1329) Kasmark (1269) Kazmarc villa (1270) Kaymarc (1270) Kayssmark (1288) Käszmark (1269) Kesemark (1369) Kesmarck (1392) Kesmarco (1338) Kesmarg (1294) Kesmark (1269, 1270, 1294) Kezmarc (1329, 1330) Kezmark (1294) Keysmarch (1272) Keyssmarkh (1269) Késmark (1288) Kismark (1294) Kissmark (1294) Kiszmark (1293) Kümark (1294).

Současnost
Také v současnosti patří Kežmarok k největším a nejkrásnějším spišským městům. Ve městě žije asi 17 500 obyvatel. Množství kulturně-historických památek a příznivé přírodní podmínky poskytují dobrý základ pro rozvoj cestovního ruchu. V Kežmarku je možnost ubytování ve dvou hotelích, několika penzionech a v soukromí.

V roce 1991 byla obnovena tradice výročních trhů. V létě se koná známé Evropské lidové řemeslo (EĽRO) a v zimě Vánoční trh.

Také milovníci sportu si zde najdou svůj oblíbený sport. Turisti a cyklisti mají možnost absolvovat výlety v okolí Kežmarku, anebo do blízkých Vysokých Tater. V letní sezóně je otevřeno městské koupaliště a tenisové kurty.

V zimní sezóně je možné si zalyžovat na dvou sjezdovkách u hotelu Start. Každoročně jsou pořádány turnaje ve volejbale, šachu, atletice, fotbale, lukostřelbě a městský maratón. Město se zapojilo také do mezinárodní akce Challenge Day, které se zúčastnilo mnoho obyvatel Kežmarku.

Kežmarok je město, které se oplatí navštívit.

Známé osobnosti

Jana Gantnerová – sjezdové lyžování

Martin Legutký – neslyšící sjezdař v kategorii tělesně postižených

Adéla Pitoňáková – šachy

Zuzana Hagarová – šachy

Dr. Nora Baráthová – spisovatelka

Ladislav Kulanga – rekordman tatranských nosičů

Richard Jasovský - hokejista

Památky

Opevnění města Kežmarok
Jedním ze svědků a dokladů starobylosti města Kežmarku, jsou torza městského opevnění. Jestliže ze starších dob (15. – 16. stol.) není dochován žádný obraz opevněného Kežmarku, pokusíme se aspoň částečně o jeho rekonstrukci na základě známých písemných materiálů a archivních dokumentů.

Dnes už není známo, ve kterém roce dostal Kežmarok opevňovací právo – právo ohradit město ochrannou zdí. V souvislosti s městským privilegiem, uděleným v roce 1269 uherským králem Belou IV. – není o něm zmínky. Město se opevnilo zdmi pravděpodobně začátkem 14. století , (není ovšem vyloučené, že už také koncem 13. století, doklady však neexistují), protože v donační listině z roku 1368 se vzpomíná, že kežmarský rychtář Johann a celé město Kežmarok darují klášterním bratřím v Lendaku kostel sv. Alžběty, ležící u městských zdí.

Základy vzpomínaného kostela sv. Alžběty byly odkryty historicko-archeologickým výzkumem pod vedením dr. Bely Pollu, CSc., ze Slovenského národního muzea v Bratislavě, uskutečněný v letech 1964 – 1967 na nádvoří dnešního hradu. Hrad byl po zbourání kostela v polovině 15. století přistavěn k severní části městského fortifikačního systému jako obranná pevnost Kežmarku proti blízké severní polské hranici.

Městský hrad
Přesný čas jeho vzniku neznáme. Víme, že na místě dnešního hradního areálu bylo starší osídlení hallštattsko-púchovské a velkomoravské. V severovýchodní části odkryly archeologické výzkumy základy kostela sv. Alžběty, existujícího už před rokem 1251.

První písemná zmínka o Kežmarském hradě pochází z roku 1447, z dob, kdy zde byla Jiskrova posádka. Roku 1462 se novým majitelem hradu stal Imrich Zápoľský, který roku 1465 začal stavět nový pozdně gotický hrad. Stavební práce dokončil po roce 1486 a v té době zboural také kostel sv. Alžběty. Stavební materiál z tohoto kostela použil při stavbě západního hradního křídla. Dal postavit dnešní vstupní věž, hradní zdi s baštami, mezi nimi také polygonální baštu, dnes kapli. Opevnění hradu přistavěl k existujícím městským zdím. U starších hradebních zdí postavil obytné a hospodářské budovy.

Areál baziliky sv. Kříže
- Bazilika sv. Kříže
- Renesanční zvonice
- Bývalá humanistická škola
- Bývalá katolická škola
- Budova římsko-katolické fary

Všechny tyto objekty se ještě i dnes nacházejí v bývalém areálu kostela, z jehož severozápadní části se zachovalo opevnění. Dnes z něho zůstala už jen nízká obvodová kamenná zeď, kterou místy překrývá zachovaná šindelová stříška. Jsou v něm dva vchody. Areál fary na severní straně kostela se skládá z farské budovy a z další, dnes hospodářské stavby, která je renesanční a původně byla obytná. Farský areál měl kdysi svoje vlastní opevnění. Reprezentační vstup, vedoucí do areálu kostela, tvoří renesanční portál, umístěný mezi bývalou humanistickou školou s renesanční zvonicí.

Tento portál, přibližně z dob kolem roku 1600 pochází z domu obchodníka Strompfa. Do zdi kostelního opevnění ho umístili v 1. třetině 20. století na místě staršího, jednoduchého vchodu. Je půlkruhový, má boční římsy a profilovanou archivoltu. V jeho rozích jsou erby s reliéfy uherského státního a městského znaku. Oba lemují plastické rostlinné ornamenty. Po stranách portálu jsou kanelované polosloupy se stylizovanými hlavicemi, na kterých je část trámoví, vystupujícího nad hlavice sloupů. Zde jsou umístěné malé štítky s vyrytými písmeny IHS a monogram K. H. s kamenickou značkou.

Dřevěný artikulární kostel
Dřevěný artikulární kostel v Kežmarku pochází z dob náboženské nesvobody protestantů, kteří si mohli postavit kostel jen na základě povolení 26. zákonného článku – artikulu, vydaného Šopronským sněmem roku 1681. Císaře a sněm k tomuto kroku donutilo povstání uherské šlechty, které vedl kežmarský rodák a majitel místního hradu Imrich Thököly.

26. artikul povolil protestantům v Uhersku stavět kostely po jednom v každém svobodném královském městě – jakým byl také Kežmarok – a po dvou v každé župě. Kostely ve městech se mohli postavit jen na předměstí – za městskými zdmi a na místě, které přesně vyznačila královská komise.

Stavba se musela postavit výlučně na náklady evangelické církve z nejlevnějšího stavebního materiálu. Takovým stavebním materiálem bylo dřevo, a tím jakoby se předurčilo, že artikulární kostely budou dřevěné. Přestože se traduje, že kostely musely být jen ze dřeva a nesměly mít věže, respektive zvonice. 26. artikul nic takového neuvádí, ba právě naopak, píše se v něm o svobodném používání zvonů pro všechna vyznání. Ve skutečnosti na zvláštní zvonice, respektive zakoupení zvonů protestantské sbory peníze neměly, protože jim byl už dříve zkonfiskován všechen majetek.

Roku 1682 císařská komise určila v Kežmarku poměrně potupné místo na postavení artikulárního kostela, a to hned za městskou Vyšní bránou u kamenného hostince, postaveném ještě roku 1593.

Kultura

Muzeum v Kežmarku
Expozice měšťanské bytové kultury na Spiši je umístěna v přízemí a v poschodí goticko-renesančního domu s příjezdem do dvora na Hlavním nám. č. 55 v Kežmarku. Původně se v přízemí rozkládala přední síň, zaklenutá na střední pilíř datovaný do 1. poloviny 16. století. Do pilíře se sbíhaly dvě hlavní arkády a po obnově objektu je částečně viditelný. Měšťanský dům je příkladem středověké spišské architektury, kterou funkčně a také esteticky dotvářely kovové řemeslné výrobky, jejichž ukázky jsou instalovány v průjezdu.

Baroko hluboce ovlivnilo nábytkovou tvorbu na Spiši. Skříně měly monumentální rozměry a byly dominantním kusem nábytku. Vystavená dvoudveřová skříň z poloviny 17. století, je naproti tomu poměrně malá, má vzácnou malovanou výzdobu s latinskými mravoučnými nápisy, což naznačuje, že byla určena k úschově různých cenností a písemností ve vzdělanecké rodině.

V období baroka byl vytvořen také nový víceúčelový druh nábytku – komodový sekretář. Náš exponát je datován do roku 1689 a je kombinací komody, sekretáře a skříňového nástavce. Tento nábytkový druh byl oblíben také v 18. století, když téměř nezměněná barokní konstrukce převzala jen několik rokokových prvků výzdoby. Rokoko se v měšťanských bytech výrazněji projevilo v kamnářské tvorbě a v 19. století silně ovlivnilo tvorbu nábytku jako neorokoko.

Folklórní soubor Magura
Založení folklórního souboru Magura spadá do období 50. let min. století, charakterizovaného všeobecnou snahou zachránit a oživit folklórní bohatství našeho lidu. Založením souboru pracující podniku Tatralan vytvořili možnost aktivně se podílet na uchování klenotnice lidového umění podtatranské „goralské“ oblasti a současně kulturním způsobem využívat svůj volný čas.

Jednotlivé složky tvoří většinou studenti středních škol, a tedy generace se střídají o mnoho rychleji než před 20 – 30 lety. Souboru chybí kvalitní pedagogické, umělecké i organizační vedení, choreograf – chybí vůdčí osobnost.

Proto začátkem května 2001 se k souboru vrací staronové vedení. Umělecký vedoucí a choreograf Ferko Gallik a organizační vedoucí Juraj Švedlár. Společně mladým kolektivem členů se připravili na okresní soutěž choreografií pásmo „Čarovný les“, se kterým se úspěšně představili v Kulturním domě ve Spišské Staré Vsi a za účasti souborů z pěti okresů si odnesli 1. místo s postupem na kraj.

I zde bylo poznat přínos nového vedení. K souboru se navrátili také Daniel Svocák s Monikou Ihnačákovou (nyní už manželkou) – čerství absolventi školení choreografů a připravují soubor po taneční stránce. Věříme, že snaha a nadšení všech přinese Maguru tam, kam právem patří.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.kezmarok.sk, na kterých najdete další informace.