Košice

Košice

Město Košice se svým významem a velikostí řadí hned za hlavní město Slovenska – Bratislavu. Nachází se ve východní části Slovenska, nedaleko hranic s Maďarskem (20 km), Ukrajinou (80 km) a Polskem (90 km). Výhodná poloha udělala v minulosti z Košic důležitý bod na obchodních cestách, dnes je klíčovou hospodářskou aglomerací, ale také křižovatkou dopravních tras, k čemuž přispívá železniční uzel a mezinárodní letiště.

Košická nej…
Košice jsou prvním evropským městem, které získalo vlastní erbovní listinu. V roce 1369 ji panovník Ľudovít Velký udělil poprvé právnické osobě – městu Košice.

Další prvenství se pojí se sportem – v Košicích vždy v první říjnovou neděli startuje nejstarší evropský a druhý nejstarší světový maratón – Mezinárodní maratón míru (založený v roce 1924).

Dům sv. Alžběty je nejvýchodnější gotickou katedrálou v Evropě. Historické centrum je největší památkovou rezervací na Slovensku. Nejstarší střední škola ve střední Evropě byla založená také v Košicích – v roce 1872 Střední průmyslová škola strojnická.

Na území města je rozlohou největší zoologická zahrada ve střední Evropě (288 hektarů) a rozlohou největší slovenská botanická zahrada s největší sbírkou kaktusů v bývalém Československu.

Dětská železnice v Čermelském údolí je nejstarší a jedinou na Slovensku.

Současnost
Město leží v Košické kotlině v širokém údolí řeky Hornád, ohraničené na západě výběžky pohoří Slovenské Rudohoří. Centrum města se nachází v nadmořské výšce 208 metrů. Podnebí v Košicích je mírně teplé s průměrnými teplotami 19 stupňů Celsia v červenci a –3 stupně Celsia v lednu.

Ve svých administrativních hranicích má město rozlohu 244 km^₂, žije v něm přes 235 tisíc obyvatel (r. 2003). Je sídlem Ústavního soudu Slovenské republiky a sídlem Košického samosprávního kraje. Jako samostatný právní subjekt se člení na 22 městských částí.

Průměrný věk obyvatel města je 35 let. Košicím proto patří přívlastek město mladých. Ve své správě má více než 40 základních škol. Síť středních škol tvoří gymnázia, střední odborné školy a učiliště, obchodní akademie, zdravotnické a umělecké školy. Nejvyšší stupeň vzdělání zabezpečuje 9 fakult Technické univerzity Košice, 4 fakulty Univerzity P. J. Šafárika, Univerzita veterinářského lékařství a další pracoviště slovenských vysokých škol.

Historie
Počátky osídlení území můžeme sledovat už od konce starší doby kamenné. První písemná zmínka o jižním předměstí je z roku 1230. Díky obchodně i strategicky výhodné poloze zaznamenaly Košice rychlý vzestup. Udělování privilegií napomáhala rozkvětu řemeslné výroby, obchodu a zvyšovalo význam i rozvoj města. Z roku 1307 se zachovaly nejstarší cechovní stanovy v zemi a v roce 1369 dostaly Košice jako první město v Evropě vlastní městský erb.

Od začátku 15. století stály v čele Pentapolitany – svazku pěti východoslovenských měst. Od roku 1347 až do začátku 18. století si po Budíně zachovaly postavení druhého města Uherska. Přiměřeně ke svému hospodářskému, administrativnímu a politickému významu se ve městě zřídila v roce 1657 univerzita, která po změně na královskou a později na právnickou akademii trvala do roku 1921.

Památky
Historické jádro Košic tvoří největší památkovou rezervaci na Slovensku. Umělecky a historicky nejhodnotnější objekty se nacházejí kolem původního středověkého náměstí – dnes Hlavní ulice.
Hlavní ulice byla původně středověkým náměstím. Z těch dob se zachoval její vřetenovitý půdorys, který je typický pro většinu měst na východě Slovenska.

Dnes je na ulici vyloučena automobilová doprava a zrušeny jsou také tramvajové tratě. Společně s ulicí Mlýnskou a Alžbětinou tvoří Hlavní ulice Pěší zónu v Košicích.

Chrám sv. Alžběty
Je postaven ve slohu vrcholné gotiky. Dnešní kostel stojí na místě farního kostela, který vyhořel asi v roce 1370, a jehož patronkou byla sv. Alžběta. Výstavba Domu sv. Alžběty se započala kolem roku 1378 a probíhala v několika etapách.

První etapa trvala asi do roku 1420. Původně to měla být stavba bazilikového typu s pěti loděmi, polygonálními apsidami a dvěmi věžemi na západní straně.

Ve druhé etapě byla pozměněna původní koncepce. Ve snaze o vytvoření modernějšího halového prostoru byla překřížena hlavní loď se stejně vysokou příčnou lodí. Mezi rameny obou lodí vznikly čtyři nižší prostory.

Ve třetí etapě, v roce 1470, byla postavena kaple sv. Kříže – tzv. Kromerova kaple, v roce 1477 kaple Panny Marie – tzv. Szatmáriho kaple a dnes už neexistující kaple sv. Josefa. V tomto roce bylo postaveno také kamenné Pastofórium a jižní věž chrámu.

Chrám sv. Alžběty ukrývá vzácný interiér. Zvláštní pozornost si zasluhuje hlavní oltář sv. Alžběty, zavěšená plastika Immaculaty, pozdně gotický křídlový oltář Navštívení Panny Marie, kamenný epitaf rodiny Reinerovy, dřevěná plastika Panny Marie, fragmenty nástěnné malby Poslední soud, boční oltář sv. Antonína Paduánského, nástěnná malba Vzkříšení, bronzová křtitelnice, oltářní obrazy sv. Anny Metercie , gotická Kalvárie, gotické dřevěné plastiky, boční oltář Klanění třech králů, neogotická kamenná kazatelna.

Kaple sv. Michala
Pochází pravděpodobně z první poloviny 14. století a vždy byla příslušenstvím farního kostela. Byla vybudována jako hřbitovní kaple uprostřed hřbitova uvnitř města. Kaple je zasvěcená svatému Michalovi – průvodci duší na druhý svět. Spodní stavba kaple sloužila jako ossarium – kostnice pro kosterní pozůstatky. Vrchní stavba sloužila pro zádušní mše. K její severní straně byla v roce 1508 vystavěna boční loď, která při její obnově v roce 1902 – 1904 byla zbourána. Při této příležitosti se do venkovních stěn zazdilo 17 starých náhrobních kamenů z bývalého hřbitova, aby se tak zachovaly před zničením.

Urbanova věž
Čím je kaple sv. Michala pro chrám sv. Alžběty při pohledu od jihu, tím je Urbanova věž na severu. Vznikla renesanční přestavbou původní gotické věže (z přelomu 14. a 15. století), kterou v roce 1628 dobudoval prešovský stavitel Martin Lindtner. Ve zvonici byl umístěn více než 7 tun vážící zvon svatého Urbana, který v roce 1557 odlil olomoucký zvonař František Illenfeld. K další úpravě věže došlo v roce 1775, když jehlanovou střechu ukončili barokní bání s dnešním kovovým křížem. K věží se odedávna přimykaly malé krámky, které byly odstraněny při zemních pracích, konaných v roce 1899 kolem věže a chrámu. V roce 1966 požár poškodil věž, zničil zastřešení a zvony. V letech 1967 až 1971 byla věž opravena a restaurována. Košičané zasvětili hlavní zvon svého města sv. Urbanovi – patronovi vinařů, protože kdysi město díky obchodu s vínem dosáhle velkého hospodářského rozmachu.

Levočský dům
Je nejzachovalejší městskou stavbou postavenou v gotickém slohu. Pochází z druhé poloviny 15. století. Dům patřil v letech 1542 až 1569 městu Levoča, které ho získalo jako dědictví po svém rodákovi – zámožném obchodníkovi Alexandrovi Turzovi. V roce 1569 odkoupilo město dům od Levoče, aby v něm zřídilo hostinec. V roce 1617 byla zřízená v pronajaté části domu tiskárna Jána Festha. Byla to vůbec první tiskárna na území města.

Objekt prožil několik přestaveb a úprav. V 17 století byl přestavěn v renesančním slohu s vytvořením dobové arkády ve dvoře. V 18. století byli na něm vykonány barokní úpravy. Koncem 19. století už byl značně zanedbán, takže se zvažovalo, zda ho nezbourat. V říjnu 1907 dalo Ministerstvo vnitra pokyn k renovaci tohoto vzácného gotického objektu. Budova při restaurátorských pracích značně utrpěla na původnosti.

Župní dům
Župní dům na Hlavní ulici projektoval (v roce 1779) architekt císařské komory v Bratislavě Ján Langer jako reprezentativní barokně-klasicistní palácovou stavbu. Objekt překonal několik stavebních úprav. Při největší z nich, ukončené v letech 1887-1889 upravil inženýr stavebního úřadu v Košicích Gustáv Markó přední, uliční trakt, vystavěl drobná křídla přestavěl zadní trakt (do Orlí ulice). V letech 1973-1975 byla celá budova zrekonstruována a přestavěna na muzeum.

Tento palác je bývalým střediskem uhersko-turnianské župy, jejíž plastický erb je umístěn uprostřed průčelí. Na poschodí se nachází reprezentativní zasedací síň s balkónem a klenbou zdobenou štukovými ornamenty a malbou. Jako župní dům sloužila budova do roku 1928. Dnes v ní sídlí Galerie Júliusa Jakobyho.

Stará radnice
Od konce 13. století stávaly na tomto místě dva bohaté měšťanské domy. Jeden z nich vlastnil v druhé polovině 15. století významný košický rodák, kancléř království a arcibiskup – Primas Uherska, Juraj Szathmáry. Od začátku 17. století tu stála radnice města (Curia Civitatis). Nynější radniční budova byla postavena v letech 1779 až 1780, když byl rychtářem města Jozef Klestinszky.

Barokně-klasicistní stavba městského palácového typu byla postavena podle projektu Jána Langera. Fasáda je bohatě členěná pilastry, přestože na dnešní fasádě chybějí sochy z antiky s bohatou balustrádou – dílo sochaře Antonína Krause. Na poschodí vede lomené schodiště, na jehož odpočívadle je umístěná pamětní tabule Juraje Szátmáriho z roku 1492.

V letech 1928 až 1995 budova sloužila pro potřeby knihovny, od roku 1989 pojmenované – veřejná knihovna Jána Bocatia, podle bývalého košického rychtáře a básníka. V roce 1996 začala rekonstrukce budovy, po které bude opět sídlem městského úřadu – kanceláře primátora města Košice.

Hadík – Barkócziho palác
Dominantní budovou mezi chrámem a divadlem je Barkócziho palác, dvoupodlažní barokní budova. Přední trakt byl postaven v roce 1754, zadní trakt pochází z konce 18. století. Je to asi první městský palác v Košicích. Budova je zajímavá také tím, že zde sídlila první Košická spořitelna. V současnosti je v budově umístěna čítárna knihovny Jána Bocatia.

Královský dům
Původně královský dům, potom jezuitský, později premonstrátní klášter. Objekt byl stavebně mnohokrát měněn. Přestavěn byl po roce 1654, přičemž byla použita část zdiva z původního královského domu, který v roce 1467 vzpomínají prameny jako Kammerhof , a v kterém kolem roku 1553 byla načas umístěná také košická mincovna. Úpravu prodělala budova také v letech 1671 až 1681, když byl k ní přestavěn akademický univerzitní kostel a dům na sousední Kováčské ulici pro univerzitní knihtiskárnu, který však už asi 140 let nestojí.

Od roku 1657 v ní měla sídlo Košická univerzita s fakultou teologickou, filosofickou a filologickou. Její práva potvrdil císař Leopold I. Zlatou bulou v roce 1660. Po zrušení jezuitského řádu (1773) převzal budovu i univerzitu stát a potom se stala filiálkou budínské univerzity s názvem Košická královská akademie. Ta měla filosofickou a právnickou fakultu. Za Bachovy éry ji přejmenovali na Právnickou akademii, kterou zrušili v roce 1921.

Dvoupodlažní stavba vznikla na několika spojených gotických parcelách. V zadním traktu jsou dva vnitřní dvory. Fasáda pochází z 19. století. Vstupní portál lemují pilíře. V místnostech v přízemí a na poschodí jsou křížové hřebenové klenby. Ne budově je umístěná pamětní tabule Jonáše Záborského.

Kapitánský palác
Klasicistně-barokní fasáda se zřejmým starším renesančním duchem, patřící budově Slovenského technického muzea na Hlavní ulici, je architektonickou dominantou severní části Košické památkové rezervace. Po jejích stranách jsou dva vchody, jeden je průchodem do dvora, druhý je vstupem do budovy.

Budova stojí na místě čtyř gotických měšťanských domů, z dob vzniku Košic ve 13. stoeltí. V jednom z nich býval kapitán Horního Uherska a zároveň města Košic Johanes Rueber z Fixendorfu (ve funkci v letech 1568 – 1584), vojenský velitel a odborník Habsburské říše evropského formátu. Jeho dům pravděpodobně také nadále užívali významní vojevůdci císařské strany v protitureckých válkách a protihabsburských povstáních.

Východoslovenské muzeum
Patří mezi nejstarší muzea na Slovensku. Bylo založeno v roce 1872 pod názvem Hornouherské muzeum. Novorenesanční budova, postavená začátkem 20. století je první účelovou muzejní stavbou města, původně košické muzeum. U vchodu je pamětní tabule věnovaná kreslířské a grafické škole, kterou v letech 1921 – 1927 vedl Eugen Krón.

Východoslovenské muzeum se od svého počátku významně zúčastňuje společenského, zejména kulturního života města Košic a východního Slovenska. V současnosti se v prostorách budovy nacházejí expozice: pravěk a středověk východního Slovenska, Košický zlatý poklad, expozice šperků a numismatická expozice. V areálu muzea je umístěný dřevěný kostelík. Pochází z obce Kožuchovce, okres Svidník a do Košic ho přinesli v roce 1927. Byl postaven v roce 1741. Vedle kostelíka je také dřevěná zvonice a turecká brána.

Městské hradby
Výstavbou opevnění města Košic v letech kolem 1260 až 1290 vznikl vřetenovitý typ města, které bylo třeba uzavřít dvěmi hlavními bránami. „Horní brána“ uzavírala vchod do města na sever, „Dolní brána“ na jih. Na západě byla vybudována tzv. „Hnilná brána“, na východě „Malovaná“, a „Mlýnská brána“. První hradbový pás byl hrubý asi 1,2 – 1,5 m, vysoký 6 až 8 m nad terénem. Postaven byl z lomového kamene. Celková délka byla asi 2 260 m. Předpokládá se, že jeho součástí bylo mimo 5 – 6 bran asi 20 bašt.

Vnitřní okruh hradeb pozůstávající z hlavní obranné zdi byl v 15. století opevněn devíti baštami. Byly pojmenovány podle cechů, které byla zodpovědné za jejich obranu.

Dodnes se zachovaly viditelné části hradních zdí na ulicích města. Část hradebních zdí je použita jako oplocení dvorů anebo je zabudovaná ve zdech domů, které byly později vybudovány při hradbách. Mezi nejzachovalejší části městského opevnění patří bašty, pocházející z několika stavebních etap a ze všech tří ochranných pásů.

Ze starých časů zůstalo málo. Ale to, co jim čas ponechal, se dnes nazývá historickým jádrem. Od roku 1992 probíhá rekonstrukce Košic, která vrací městu historický nádech a neocenitelnou krásu.

Okolí a výlety

Bankov (3 km), Alpinka (5 km)
Jsou to místa nejčastěji vyhledávané obyvateli Košic pro odpočinech, sport a zábavu. Jsou přístupná autem i autobusovou dopravou. Na Alpinku je v provozu dětská železnice (5,5 km) s počáteční stanicí Čermel. V areálu se nachází 9-jamkové golfové hřiště.

Ružín (33 km)
Ružínská přehrada vznikla vybudováním vodního díla na řece Hornád. Nabízí bohaté možnosti vodních sportů, ale také turistiky. Zajímavá je zejména túra na bralo Sivec, vysoké 781 m, ze kterého je pěkný výhled do celého okolí Hornádu. Milovníkům zimních sportů poslouží okolní členité terény s lyžařskými vleky.

Bukovec (6 km)
Vodní nádrž u stejnojmenné obce. V lokalitě je možnost koupání, vodních sportů a rybolovu. V areálu hotelu Hrabina se nachází 6-jamkové golfové hřiště s golfovým trenažérem.

Hradová (466 m n. m., délka trasy asi 3 km)
V minulosti místo středověkého hradu, ze strategického hlediska s výhodnou polohou. V současnosti místo s vyhlídkovou věží se širokým výhledem do Košické kotliny.

Kavečany (5 km)
Nachází se zde zoologická zahrada. Je také výborným místem pro zimní sporty. Jsou zde upravené terény pro sjezdové a běžecké lyžování pro začátečníky i pokročilé. Dobrý přístup také autobusy městské hromadné dopravy (č. 29).

Lázně v okolí Košic

Lázně Štós
Lázně se nacházejí na jihovýchodním Slovensku na hranici Spišského Rudohoří a Slovenského krasu. Leží vedle staré hornické cesty z Medzeva do Smolníka. Přírodním léčebným faktorem Štósu je podhorské klima s bohatstvím jehličnatých lesů, vhodná pro léčbu akutních i chronických onemocnění dýchacích cest, choroby plic a průduškového astma.

Hrady a kostely

Spišský hrad
V nadmořské výšce 634 m, na vápencové skále převyšující okolní terén o 200 m, vládne Spišské kotlině jedna z nejcennějších památek Spíše – národní kulturní památka Spišský hrad. Je nejen dokladem vývoje architektury u nás od 12. do 18. století, ale svou rozlohou převyšující 4 hektary se považuje za jeden z největších hradních komplexů střední Evropy.

Bohaté jsou také jeho dějiny. Skála, na které se rozprostírá, byla osídlená už v mladší a pozdní době kamenné. Pravěké osídlení však vrcholí na přelomu našeho letopočtu, když se zde vytvořilo obrovské a mohutné opevněné hradiště lidu tzv. púchovské kultury. Jeho valy objevili archeologové během nedávného archeologického výzkumu. Našli zde však také obydlí rolnického lidu i řemeslníků a rozměrný kultovní objekt. Z rozsahu, způsobu opevnění i z organizační struktury lze předpokládat, že už v té době zde bylo administrativní centrum středního Spiše.

Valy, v terénu ještě znatelné, obklopovaly celý hrad a procházely přes jeho největší nádvoří. Po zániku tohoto hradiště vzniklo na sousedním kopci, na Dreveníku, další silné hradiště. Až po něm se začíná budovat dnešní Spišský hrad.

Krásná Hůrka (Krásnohorské Podhradí)
Národní kulturní památka ležící 8 km na východ od Rožňavy nad obcí Krásnohorské Podhradí. Na vysokém strmém kuželovitém kopci se tyčí původně gotický hrad ze začátku 14. století. V renesančním stylu byl přestavěn na pevnost, později na reprezentační šlechtické sídlo. Až do roku 1812 byl hrad obýván. Poslední majitel D. Andrássy ho přeměnil na rodové muzeum a od roku 1906 byl zpřístupněn veřejnosti.

V roce 1946 začaly na hradě rekonstrukční práce. Hrad je přístupný veřejnosti jako muzeum dobového nábytku a zařízení.

Jeden z posledních hradních pánů dal v roce 1904 na okraji obce Krásnohorské Podhradí vybudovat pro svoji manželku umělecky vyzdobené secesní mauzoleum, vystavěné z různobarevného mramoru převezeného ze všech světadílů. Jsou v něm sarkofágy D. Andrássyho a jeho manželky Františky. Socha psíka je od A. Stróbla.

V Krásnohorském Podhradí, v bývalé secesní obrazárně z roku 1910, je Obrazárna Andrássyho. V obci se také nachází gotický kostel z 15. století klasicistně upravený.

Betliar
Na základech staršího zámku, pravděpodobně ze 16. století, dal na začátku 18. století Štefan Andrássy postavit klášter opevněný rohovými baštami. V letech 1792 až 1795 jeho potomkové klášter přestavěli v klasicistním slohu.

Po jeho obvodu vznikl na 70 ha velký přírodní park s aklimatizovanými exotickými dřevinami a keři, s početnými klasicistními a romantickými stavbami a dekoracemi. Park přechází v lesopark a dále v oboru. Přestavbou v roce 1880 klášter ztratil svůj klasicistní vzhled. Vznikl lovecký klášter a šlechtické sídlo.

V klášteře je dnes muzeum historické bytové kultury, nábytek z 15. až 17. století, klasicistní a empírové zařízení. Nacházejí se zde sbírky obrazů – krajinomalby, portréty, lovecké motivy, knihovna s více než 20 tisíci exempláři, sbírky zbraní a myslivecké trofeje, exotické suvenýry z celého světa, hlavně z Asie a Afriky.

Přírodní zajímavosti

Dobšinská ledová jeskyně
Tento chráněný přírodní výtvor je jeden z nejvzácnějších a nejpozoruhodnějších přírodních jevů na Slovensku. Objevil ji 15. 7. 1870 hornický inženýr E. Ruffinyi se společníky. Už v roce 1871 ji zpřístupnili pro veřejnost. V roce 1887 byla první jeskyní v Evropě s elektrickým osvětlením.
Vchod do jeskyně je v severním úbočí vrchu Duča ve výšce 969,5 m, délka jeskyně dosahuje 1 232 m.

Prostory jeskyně od vstupního otvoru postupně klesají, což spolu se severní orientací umožňuje v zimním období klesání studeného vzduchu a celkové podchlazení prostorů. V letním období se zase teplejší vzduch s menší specifickou hmotností nemůže dostat do jeskynních prostorů, čímž se průměrná teplota v jeskyni udrží pod hodnotou 0 C během celého roku. Dlouhodobým opakováním tohoto cyklu vzniklo zalednění jeskynních prostorů. Bohatá výzdoba má útvary do značné míry vytvarované prouděním vzduchu. Celkový objem ledu se odhaduje na přibližně 110 tisíc m³.

Gombasecká jeskyně
Nachází se mezi Rožňavou a Plešivcem v Národním parku a biosférické rezervaci Slovenský kras. Dominantním prvkem v Gombasecké jeskyni jsou tenká a dutá „brčka“, které dosahují délku až 3 m a na některých místech se nacházejí v takovém množství, že připomínají kamenný déšť.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.kosice.sk , na kterých najdete další informace.

Košice dneška jsou moderním městem

Košice jsou přirozenou metropolí východního Slovenska. Druhé největší město Slovenska se v roce 2013 stane společně s francouzským městem Marseille Evropským městem kultury. Z kdysi zapomenutého města někde daleko na východní hranici EU se stává velmi evropské město.

celý článek

 

Další články