Senec

Senec

Město ve faktech
Současný název Senec, používaný od první poloviny 20. století, vychází ze starších pojmenování Zemch, Szempc a Wartber. Město se skládá ze čtyř sídelních částí (Senec, Svatý Martin, Červený majer a Horní dvůr).

Senec je známý především jako významné slovenské letní turistické centrum. Město je přitažlivé na pobyt nejen pro blízkost hlavního města Bratislavy, ale také pro kvalitní životní prostředí a rekreační areál Slunečních jezer. Senec byl v letech 1949 – 1960 a 1996 – 2004 sídlem okresu. Od 1. 1. 2004 je sídlem obvodního úřadu.

Poloha
Senec se nachází ve Středoevropském regionu. Leží na jihozápadě Slovenska – v Podunajské nížině, na rozhraní Podunajské roviny a Podunajské pahorkatiny. Město je vzdáleno 27 km od rakouských hranic (přechod Kittsee) a 28 km od maďarských hranic (přechod Rajka). Nejbližšími evropskými metropolemi jsou Vídeň (90 km), Budapešť (230 km) a Praha (350 km).

Leží severovýchodně od Bratislavy, ve vzdálenosti 25 km v nadmořské výšce 126 m n. m. Leží na dálnici D1 z Bratislavy do Žiliny a na významném evropském železničním tahu Praha-Bratislava-Balkán/Orient. Podle územněsprávního uspořádání SR se rozprostírá ve východní části Bratislavského kraje, vyššího územního celku (VÚC) Bratislava.

Historie
Historický vývoj Sence lze sledovat od poloviny 13. století. Lokalita dnešního Sence poskytovala dobré podmínky pro osídlování díky povětrnostním podmínkám, nížinnému charakteru krajiny a díky blízkosti významných měst. Byl vždy centrem obchodu pro okolní obce a postupně se stal také centrem zpracování zemědělských produktů a průmyslovým centrem. Postupně přešly na město také administrativní funkce.

Území dnešního města bylo osídlováno už v období od 7. století před n. l. Z tohoto období pocházejí nejstarší nálezy osídlení. Dokumentuje to skytské pohřebiště v národním muzeu. V 1. století před n. l. zde sídlili Kelti. Na rozhraní našeho letopočtu ovlivnili území dnešního Sence Římané.

Po zániku jejich impéria se na tomto teritoriu vystřídalo několik nomádských kočovných kmenů, které se včlenily do slovenského obyvatelstva. O přítomnosti Slovanů svědčí 17 nalezených staroslovanských hrobů pocházejících z 8. století. Vývoj dalšího osídlení seneckého území závisel od obchodní cesty a komunikační spojnice mezi slovenskými lokalitami – Děvínem, Bratislavou a Nitrou.

Nejstarší písemné zprávy
Za nejstarší písemnou zprávu o Senci se pokládá listina „palatína“ bratislavského grófa Rolanda z 25. listopadu 1252, v souvislosti s vytyčováním územních hranic. Mimo nejstarší písemné zprávy se Senec vzpomíná také v listině z 18. prosince 1236, kterou Karel I. obnovuje území osady Beel a vzpomíná kostel sv. Mikuláše v Senci. V souvislosti s vymezováním územních hranic v roce 1423 se uvádí severní územní hranice mezi Sencem a Šarfiou, až roku 1507 potvrzuje tyto územní hranice král Vladislav V. V tomto období je Senec vlastnictvím několika středověkých feudálních rodin (Bátoriovci, Sékelovci, Pernicovci, Tuzovci a Esterháziovci), kterým patřil Senec až do roku 1918.

Senec se stává městečkem
Už v polovině 13. století se hovoří o obci, která za feudalismu měnila své majitele a částečné držitele půdy na jejím území. Tento stav trval až do 80. let 15. století, kdy obec získala privilegia města za vlády krále Matěje Korvína. V té době Senec nesl pojmenování Wartberg (strážný vrch) podle původní lokality návrší u římsko-katolického kostela. Kolem roku 1480 získal tržní právo. Na území dnešního západního Slovenska se ve 13. až 14. století vytvořil pod vládou Matúša Čáka územní svazek pod názvem „Zem Matúšova“, do které patřil také Senec.

Hospodářský a sociální život v minulých stoletích
Důležitý doklad, který podával přehled o hospodářském a sociálním životě Sence, byl tzv. „Josefínský dotazník“ z roku 1785. V tomto období je Senec důležitým hospodářským centrem a jsou v něm zastoupena všechna řemesla a výrobní živnosti. Význam Sence už v tomto období dokumentuje „Senecký tridsiatok“ (poplatek za převážené a překládané zboží). Senec jako starobylé „tridsiatkové“ městečko s dobrými komunikačními spoji bylo vyzdvihnuto panovníkem Karlem III. a bylo mu uděleno privilegium na konání a vydržování známých trhů. S rozvojem trhů souvisely senecké cechy a první zprávy o seneckých ceších pocházejí z 22. června 1599.

Největším seneckým cechem byl cech hrnčířů založený v roce 1745. V letech 1787 až 1790 pracovali v Senci dvě textilní manufaktury. Manufaktura patřící Samuelovi Szakmarymu používala způsob výroby známý do té doby jen v Anglii, vyráběla výrobky z konopí a koudele. K hospodářskému životu a rozvoji Sence v pozdějším období přispěly dopravní křižovatka a od roku 1950 železnice Bratislava-Senec-Galanta, až do Budapešti. Významnými událostmi pro Senec byla také župní zasedání, na kterých se projednávaly důležité župní záležitosti.

Centrum kultury a vzdělanosti
Centrem vzdělanosti se Senec stal založením vyšší školy Collegium economicum Marií Terezií v roce 1763. Byla to jedna z prvních vyšších škol v oboru všeobecné ekonomie na území dnešního Slovenska. Byla centrem kulturně-osvětového života nejen Sence, ale také celého okolí. V roce 1776 v důsledku požáru škola zanikla.

Na konci 19. století vznikla v Senci první tiskárna, která pracovala pro místní potřeby veřejného a obchodního života. V roce 1933 byla založena ruční tiskárna Merkur. Nejznámějšími tisky této tiskárny byly senecké časopisy, v letech 1931 – 1932 vycházel Senecký zpravodaj.

Památky

Immaculata (Mírové náměstí)
Na náměstí u křižovatky cest byla v roce 1747 postavena socha Immaculaty (Panny Marie). V roce 1714 vypukl v městečku mor, který si vyžádal desítky životů obyvatel města a okolí. Po skončení morové epidemie dala rodina Bornemisu jako důkaz vděku postavit tzv. morový sloup – Immaculatu.

Židovská synagoga (Mírové náměstí)
První synagoga byla v Senci postavena v roce 1825, v roce 1904 byla zrenovována do současné podoby v secesním slohu s orientálními prvky. Byla jedinou v okolí a Senec byl městem s početnou židovskou komunitou. V roce 1930 tvořilo židovské obyvatelstvo asi čtvrtinu celkového počtu obyvatel městečka. Po deportacích Židů během II. světové války se jich velmi málo vrátilo do Sence.

Synagoga přestala sloužit svému původnímu účelu. Dnes je opuštěná a její vlastník Židovská náboženská obec na Slovensku se snaží získat nájemce tohoto objektu, který by ho zrekonstruoval a využíval.

Sloup hanby – pranýř (Mírové náměstí)
Ve středověku se téměř v každém zeměpanském sídle nacházel pranýř. V Senci ho dal na náměstí postavit v roce 1552 zeměpán Andrej Batori. Na pranýři vystavovali provinilce na „veřejnou potupu“, trestali je na veřejnosti bičováním. Dochoval se písemný záznam, že v roce 1609 byl na pranýři vystavený na veřejnou potupu jistý čarodějník, který zaklel v Senci úrodu cibule. Pranýř dosloužil v roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství.

Velký Štift (Vinohradnická ulice)
Velký Štift je jedním z největších historických objektů ve městě. Rozsáhlá renesanční stavba sloužila jako zeměpanský klášter rodiny Esterházyovců. Postupně se v něm vystřídala různá ustanovení. V roce 1773 zde byla panovnicí zřízena ženská polepšovna. Místnosti kláštera přebudovali na cely, v části objektu byla zřízená textilní manufaktura, kde pracovaly ženy z polepšovny. V roce 1780 byl z rozhodnutí Marie Terezie ve Velkém Štiftě zřízen městský sirotčinec. V roce 1782 po vystěhování ženské polepšovny se uvolnily prostory Velkého Štiftu vhodné na zřízení školy. Pod kurátorstvím grófa Balaše a z přízně císařské zde vzniklo vojenské učiliště, škola na přípravu budoucích důstojníků rakousko-uherské armády.

Turecký dům (Náměstí 1. máje)
Nejvzácnější historickou památkou na centrálním náměstí Sence je renesanční klášter – Turecký dům. V letech 1556 – 60 jej dal postavit bratislavský župan Krištof Baťán. Do roku 1757 se v něm konala zasedání bratislavské župy, potom sloužil zejména úředním účelům.

Pevnostní charakter objektu dokumentují obloučkovité střílny a půlkruhové štítky atiky stavbu nejen zdobily ale také chránily obránce objektu. Dochovaly se záznamy, že z Tureckého domu vedla podzemní chodba směrem za zástavbu ulice. Ochrannou funkci měly také štíty objektu přečnívající nad střechu. Turecký dům zažil útok Turků v roce 1663.

Zajímavostí stavby je nárožní válcovitá věž (bastión) typická pro stavby z období tureckých vpádů. Po ztrátě obranné funkce byla ve věži místnost, kde se scházela a bavila šlechta.

Turecký dům byl několik roků opuštěný a velmi zdevastovaný. V roce 1994 byla dokončena nákladná rekonstrukce této památky na náklady města Senec. V Tureckém domě je zřízená stylová restaurace.

Kostel svatého Mikuláše biskupa
V jihozápadní části seneckého náměstí na kopcovitém návrší stojí nejstarší historicko-umělecká stavba města – kostel svatého Mikuláše. Je dominantou města.

Základy kostela pocházejí z období gotiky, po několika přestavbách získal dnešní podobu v polovině 18. století a z velké části je v barokním slohu. Už z roku 1308 pochází první písemná zmínka o faře v obci Sempoz (Senec). Historici mají důkazy o existenci ještě starého dřevěného kostelíka na seneckém návrší patřícího do fortifikačního systému z dob Velké Moravy. V roce 1326 se uvádí v územní listině obce Tureň, že v obci Senec je kostel zasvěcený sv. Mikuláši.

Původně raně gotická stavba prošla v roce 1326 několika přestavbami. Další zprávy o stavebních úpravách jsou z roku 1561, renesanční úprava pocházela z roku 1633, barokní z roku 1740. Poslední úpravy byly zrealizována v 19. a 20. století. V kostele jsou čtyři oltáře, hlavní je zasvěcen sv. Mikuláši, levoboční Růžencové Panně Marii, pravoboční sv. Ladislavovi a oltář sv. Terezii. Oltáře jsou zhotovené v rokokovém slohu. Okolí kostela na návrší tvoří malou plošinku, její okraj je obehnán zdí, na kterém jsou ve spojích zastavení křížové cesty. V podnoží sanktuária u zděné ohrady je sousoší Kalvárie z roku 1934 a pod Kalvárií impozantní Lurdská jeskyně.

Další sakrální památkou města je kaple Nejsvětější trojice u hlavní cesty, směřující z centra města k jezerům. Byla postavena v roce 1860 v klasickém slohu.

Zajímavosti okolí Sence

Oáza sibiřských tygrů
Oáza je lokalizována v ochranném pásmu slovenské přírody nedaleko města Senec, necelé 3 km od obce Kostolná u Dunaje. Jedním z projektů vytvořených pro záchranu tygra ussurijského je slovenský projekt s názvem Oáza sibiřského tygra. Jeho hlavním cílem je zachránit aspoň jednu populaci tygra ussurijského před vyhubením, aby jejich potomci přispěli k udržení genetické rovnováhy celosvětového chovu těchto vzácných a chráněných zvířat. Začátek budování tohoto zařízení pro tygry spadá do roku 1999. Dnes zde už chovají osmnáct krásných zdravých tygrů, šestnáct z nich se narodilo v této oáze. Patří podruhu tygra ussurijského sibiřského, který je celosvětově evidovaný v seznamu ohrozených druhů zvířat a je zařazen do kategorie I. zákona CITES. Tygři podstoupili zkoušku DNA a mají implantované mikročipy nařízené Ministerstvem životního prostředí SR. Údajně zbožňují šlechačku a fotografie s nimi je nezapomenutelná.

Areál u Wocha
V současné moderní uspěchané době nabízí možnosti zapomenutí na stresy dneška a aktivní využití volného času relaxací, odpočinkem a sportem. Nabízí únik a útěk z rušeného dne do přírody a života a ducha dávných předků. Na speciální žádost je i možné podílet se na typických vesnických rolnických a sedláckých pracích kolem koní. V areálu najdete spojení v současnosti téměř nemožného – moderní dnešek (vybudovaný komplex zařízení a služeb) se snoubí s druhem starého, historického, klasického, vesnického života, historie obce a okolí Blatného. K dispozici je sauna, bowling, jsou zde možnosti pro cykloturistiku a všechny nadchnou nádherné koně. Hosty lákají různé akce v duchu country stylu, stejně jako další jiné zajímavé akce.

Muzeum včelařství na Slovensku (Králová u Sence)
V expozici nacházející se v areálu Včelařské paseky, založené v roce 1930, jsou vystaveny unikátní sbírky úlů používaných už v 17. století, bedničkové úly rozličného typu z 18. století, jejichž největším propagátorem na Slovensku byl Juraj Fándly. Zvláštní skupinu ve vývoji úlů představují reliéfní a figurální úly. V budově velkého včelína jsou umístěny medomety, nejrůznější včelařské pomůcky a potřeby z rozličných období vývoje slovenského včelařství. Expozici vhodně doplňuje výstavba včelařské literatury, domácích a zahraničních odborných časopisů a ukázky výrobků ze včelích produktů. Je zde také možnost ubytování a stravování.

Corporex – jezdecký areál
Farma se nachází asi 7 kilometrů od města Senec v dědině Hrubá Borša. Do vesnice jezdí pravidelné linky autobusů ve směru Velké Úľany, Jelka a Králová u Sence. Na farmě je možné jezdit na koni samostatně nebo s cvičitelem, vycházky do přírody v sedle apod. Jezdí se v jízdárně nebo v terénu. V zimních měsících, za nepříznivého počasí se jezdí v kryté hale. Přímo na farmě se nachází stylová westernová restaurace s kapacitou 50 osob a zároveň také farmářská stodola s kapacitou 80 osob. Jezdecká škola má k dispozici kvalifikované trenéry, 12 koní a 12 poníků. Jezdí se každý den, vyjma pondělí. Mimo letní sezónu odpoledne až do večerních hodin, během letních prázdnin po celý den.

Vodní kolový mlýn Jelka
Vodní mlýn byl z původního lodního mlýna přestavěn na kolový v roce 1905. Po rekonstrukci objektu v roce 1995 čeká návštěvníky na břehu Malého Dunaje v malebném přírodním prostředí. V blízkosti mlýna je skanzen zaměřený na zemědělskou minulost obce. Je tu nádherné okolí, možnosti opékání a splavování.

Sluneční jezera
Senec je úzce spjatý s cestovním ruchem. Přírodní podmínky na rekreaci jsou tu mimořádně příznivé. Mírné podnebí, teplá voda s průměrem 25°C, sluneční svit více než 2 200 hodin za rok, bohaté možnosti vodních sportů, rybolovu, ubytování, stravování a dalších služeb přímo v areálu Slunečních jezer, dělají město vyhledávaným turistickým střediskem celoslovenského i středoevropského významu.

Toto rekreační středisko se nachází na hlavním jízdním tahu Bratislava – Trnava, přibližně 25 km od Bratislavy (přístupové cesty: E571, 61 nebo dálnice D1). Patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější rekreační střediska letní turistiky na Slovensku.

Vodní plocha jezer vznikla sloučením pěti vodních celků do jednoho s rozlohou 116 ha. Areál je rozdělen na jižní a severní stranu. Na obou stranách se nachází síť hotelů a penziónů, a množství stravovacích zařízení nejen hotelového, ale také bufetového typu, a množství možností sportovního vyžití (volejbalové a tenisové kurty, dětská hřiště, půjčovna sportovních potřeb – čluny, kola, tobogány aj.). Na severní straně se nachází prostranný stanový kempink s kapacitou 900 míst a Aquapark. Na jižní straně se nachází karavanový kempink s kapacitou 200 míst, bungalovy a hotel Amur.

Sluneční jezera se stala oblíbeným cílem dovolenkových cest návštěvníků nejen ze Slovenska, ale také z celé Evropy a každoročně zde zaznamenávají také návštěvy ze zámoří.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.senec.sk , na kterých najdete další informace.