Lučenec

Lučenec

Město Lučenec se nachází v jižní části Banskobystrického kraje.

Leží v západní části Lučenecké kotliny. Tuto kotlinu v jižní části charakterizují široké nivy s doprovodnými terasami potoků a řek a jmenují se Novohradské terasy. V severní části, nazývané Poltárská pahorkatina, převládá pahorkatý reliéf, na měkkých vápenitých prachovcích. V západní části kotliny se vytvořila podobná tzv. Jelšovská pahorkatina.

Město má významnou geografickou polohu na křižovatce cest východ-západ a sever-jih a má také postavení pohraničního města. Je přirozeným geografickým centrem jižní části středního Slovenska.

Počet obyvatel: 27 998 (údaj z 4. 7. 2007)

Nadmořská výška: 194 m

Rozloha: 47,8 km²

Zeměpisná šířka: N48°19719'

Zeměpisná délka: E19°40148'

Lokalita byla obývaná už v době kamenné. Nejstarším dokladem o názvu města je listina krále Bela z roku 1247, kde se Lučenec uvádí jako Luchunch. Výsledkem historického vývoje Lučence je historická zástavba městského typu s převažující architekturou měšťanských domů postavených v druhé polovině 19. a začátkem 20. století s bohatou výzdobou fasád v centru města.

Toto je možné obdivovat na procházce Masarykovou ulicí. Mezi dominanty Lučence patří objekty kostelů, synagoga, budova radnice, městského hotelu Reduty a historické jádro Kubínyho náměstí – v současnosti památková zóna.

Město je z hlediska dostupných služeb považováno za obchodní a společensko-kulturní centrum Novohradu a je rodištěm a působištěm mnohých významných osobností slovenského společenského života.

Množství zeleně a oddychových zón poskytuje turistům místo pro příjemný odpočinek.
Město je pravidelným pořadatelem tradičních kulturních setkání jako „Timravina studnička“, „Mezinárodní novohradský folklórní festival“, „Lučenecký jarmark“, „Vánoční jarmark“ aj.

Příznivcům sportu nabízí město množství příležitostí pro aktivních odpočinek. Sportovní aktivity si mohou dopřát na krytém zimním stadiónu, městském koupališti, fotbalovém stadionu LAFC, ve sportovní hale na Výstavišti a na tenisových kurtech města.

Neopakovatelná historická atmosféra města, maloměstský ráz pulzujících uliček a přívětiví obyvatelé, to vše jsou atributy, pro které se vyplatí město Lučenec navštívit.

Historie
Dnešní Lučenec vznikl na křižovatce starých strategických a obchodních cest. Dodnes hlavní osu města tvoří cesta z jihu směrem na Rimavskou Sobotu s odbočkou na Zvolen a Modrý Kameň. Na tomto uzlu vzniklo protáhlé náměstí s hlavními dominantami kostelů, na které navazuje poměrně pravidelná síť ulic města, které se rozšířilo hlavně západním směrem.

O starém osídlení okolí Lučence svědčí archeologické nálezy z doby kamenné (pracovní nástroje nalezené v lokalitě mezi Lučencem a Vidinou), z období staršího neolitu (sekera nalezená na území Lučence), ze starší doby bronzové (nález mečů v Opatové a Lučenci – Tuhári), z doby železné (koňský postroj nalezený v lučenském lese ve směru na Halič) a z období stěhování národů (urny nalezené v prostorech Parního mlýna).

V období stěhování národů se zde vystřídali Jazygové, Kvádi, Ossi, Cottini, Hunové a Avaři. Po tomto období sem v 6. a 7. století jako první obyvatelé přišli Slované, v 10. století se zde usídlili také Maďaři. Původní osada, předchůdce Lučence, se údajně nacházela v lokalitě „Eb-hát“ mezi Vidinou a Opatovou.

Vývoj názvu města Lučenec
Původ názvu je nejasný. Ve starých latinských textech se území a okolí dnešního města označuje jako „Lutetia Hungarorum“ (podle blátivého a močálového kraje), avšak údaje o Lučenci z římské doby neexistují. Historici předpokládají, že v období stěhování národů zde staří Maďaři našli už osídlenou slovanskou osadu, která mohla mít název podle stejnojmenného potoka Lučenec.

Někteří autoři uvádějí za základ maďarský výraz „ló-sánc“ (val na ochranu koní, zhotovený vyhloubením příkopu), avšak nikdy zde nebyly objeveny stavební úpravy terénu, připomínající takové ochranné valy.

Jiní odvozují název od slovanského výrazu „lúka, lúčina“ (například Matěj Bel v díle „Notitae Hungariae novae historico-geographicae“ z roku 1735) vzhledem k tomu, že okolí Lučence je bohaté na louky a pastviny.

Přehlídka památek
Synagoga, Kalvínský kostel a Reduta jsou symboly Lučence, které tvoří jeho panorama.
Když se však dostanete z ptačí perspektivy na zem a pozorně se během procházky městem porozhlédnete, najdete množství dalších němých svědků své doby. Díla známých slovenských architektů vypovídají o historii města. Jejich stav hovoří o minulosti, současnosti a o lidech, kteří v nich žijí nebo žili. Na většině se podepsal čas, nedostatek peněz, možná nezájem kompetentních. Tomu, kdo by se rád o městě Lučenec dověděl více stačí, když se okolo sebe pozorněji porozhlédne.
V Lučenci působilo v druhé polovině 19. století a začátkem 20. století několik bankovních institucí s vlastními honosnými budovami.

Bankovní domy

Kubínyho náměstí č. 9
Jednou z nich byla budova na Kubínyho náměstí č. 9, postavená v roce 1872 jako Novohradská lidová banka, od roku 1904 sídlo Obchodně-průmyslové banky, po ní Dunaj banky. Na střeše banky se nachází typický symbol bankovních institucí – úl se včelami – symbol houževnatosti, pracovitosti a spořivosti.

Masarykova ulice č. 2
Dalším sídlem bankovní instituce byl nárožní dům na Masarykově ulici, ve kterém v první polovině 20. století působila Všeobecná úvěrová banka.

Karmánova ulice č. 2
Třetí bankovní stavbou je původně Hospodářská úvěrová banka sídlící na Kármanově ulici č. 2, dnešní Novohradská knihovna. Budova byla postavena v letech 1899.

Architektonické detaily výzdobných cyklů uličních fasád domů z druhé poloviny 19. století využívají prvky mnoha novo-slohů. Kouzelným způsobem spojují typické prvky renesance, baroka a secese do architektonického směru v odborné literatuře nazývaného elekticismus. Nejucelenější elekticismus zachovaný na Masarykově ulici a jeho nejtypičtějšími reprezentanty jsou nájemní domy s popisnými čísly 8, 10 a 34.

Kavárna Szüsz
Při procházce rušným obchodním centrem města, na rohu Železniční a Masarykovy ulice, návštěvníka upoutá výrazně plasticky zdobená fasáda budovy bývalé kavárny Szüsz známé také pod názvem Femke (Beneth, Berger – podle předešlých majitelů). Projektantem budovy byl J. Kassai a postavena byla v letech 1908 – 1909. V exteriéru i interiéru uplatnil prvky secese a historismů. Fasáda je zdobená naturalistickými ornamenty. V polovině 90. let 20. století byla budova po památkové obnově adaptovaná pro potřeby banky OTP.

Honosné továrnické vily na Jókaiho ulici s č. 7 a 13 reprezentují v Lučenci stavitelství prvních desetiletí 20. století. Vlastníky a staviteli byli členové rodiny Rakottyay, kteří vlastnili továrnu na smaltované výrobky a významnou měrou zasáhli do života města.

Rodinný dům na Jókaiho ulici č. 13
Je literárně uváděn jako dílo významného evropského architekta Edmunda (Ödöna) Lechnera (1845 – 1914). Vila byla vkomponována do komplexu průmyslových budov, ze kterých se do současnosti zachovalo jen torzo (plot a budova továrny na Sládkovičově ulici). Nejzajímavější části budovy jsou ukryty ve dvoře – terasa, malá zahrada, železobetonové sloupy s fantastickými hlavicemi. Objekt je od roku 1957 v majetku města Lučenec, kdy zde byly zřízeny jesle a tomuto účelu slouží budova dosud. Modifikovaný národní styl vily na Jókaiho č. 13 vytvořený v duchu místních tradic, je protikladem strohého, ale o to zajímavějšího stylu druhé vily.

Rakottyayho vila na Jókaiho ulici č. 7
Každé průčelí budovy tvoří samostatný celek, jsou rozdílně komponovány a ve hmotě architektonicky členěny bez zbytečných dekorativních prvků. Autor projektu, jehož jméno neznáme, vytvořil v prvních desetiletích 20. století dílo, které určilo nový trend ve stavitelství města Lučenec.

Farní úřad evangelické církve ausburgského vyznání (Komenského ulice č. 12)
je součástí komplexu církevních budov, ke kterým patří sborový dům a evangelický kostel. Budova evangelické fary byla postavena v letech 1915 – 1916 podle projektů stavitele Jakuba Pála z roku 1914. Nový přístřešek chránící hlavní vstup do objektu, byl vybudován v roce 2005 podle původního projektu.

Významnou osobností slovenské architektury, jehož dílo se nachází v Lučenci, je architekt Milan Michal Harminc (1896 – 1964). M. M. Harminc projektoval pro Lučenec v letech 1924 a 1925 budovu YMCA – křesťanského sdružení mladých lidí. Na objektu je charakteristická monumentální přirozenost forem. Hodnota stavby spočívá v tom, že v období přetrvávajících novoslohů a elekticismu, Harminc kladl důraz na čistou a nelomenou plochu.

Funkcionalistická architektura
je zastoupena vilou Dr. L. Singera na Rádayho ulici č. 4 – od místního architekta Oskara Winklera (1909 – 1970), který svou tvorbou poznamenal vývojovou etapu ve stavebnictví města Lučenec mezi dvěmi světovými válkami. Vila Dr. Singera byla postavena v roce 1937. Společnými znaky realizovaných Winklerových projektů je podřízenost primární funkčnosti, víceúčelovost, strohost a elegance.

Objekt advokátních kanceláří - secese
Secesi jako decentní sloh kladoucí důraz na výzdobu, představuje objekt advokátních kanceláří na ulici Dr. Herza č. 12, plnící původně funkci obytnou kancelářské budovy. Vkusně komponované fasádě je přizpůsoben také interiér. Strohost kancelářských prostor doplňuje zimní zahrada a originálně řešené interiérové zařízení, barevná výplň oken a plastický dekor stěn.

Židovské hřbitovy
Zajímavými památkami historického vývoje města jsou objekty soustředěné ve dvou židovských hřbitovech situovaných mimo centrum Lučence. Náhrobky na starém hřbitově na Mocsáryho ulici pocházejí z první poloviny 19. století.

Nový hřbitov na ulici Vajanského je v současnosti používán a jsou tu pochovány mnohé osobnosti lučenské židovské komunity. Nachází se v něm objekt obřadní síně, pro který se používá více pojmenování – dům smutku, márnice, hřbitovní kaple. Budova byla postavena na přelomu 19. a 20. století v novo-klasicistním slohu.

Novohradské muzeum a galerie
Od roku 1985 sídlí Novohradské muzeum a galerie v Lučenci v památkové budově na Kubínyho náměstí č. 3 v Lučenci. Je to kulturní instituce, která od roku 1955 na základě výzkumu shromažďuje, ochraňuje, zhodnocuje a zpřístupňuje kulturní dědictví novohradského regionu. Specializuje se na dějiny smaltovnictví a sklářství. V současnosti spravuje téměř 25 tisíc sbírkových předmětů převážně z archeologie, historie, etnologie, numismatiky a výtvarného umění. Každoročně připravuje kolem 20 výstav. K tradičním prezentačním setkáním patří Trienále akvarelu, Mezinárodní keramické sympózium a výstavy z vlastních etnologických a historických fondů. Ve specializované knihovně je k dispozici asi 9 tisíc kusů odborné literatury a cenný historický knihovnický fond.

Novogotický kalvínský (reformovaný) kostel
Stojí v historickém jádru Lučence, na severní straně Kubínyho náměstí, na křižovatce hlavních komunikací. Byl postaven v letech 1851-53 stavitelem Mikulášem Izsóom, podle projektu vídeňského architekta Francze Wiesera. V roce 1896 byla dostavěna 64 metrů vysoká věž, ukončená jehlanem a maketou kohouta, který je symbolem bdělosti a ostražitosti. V roce 1988 byl po komplexní památkové obnově odevzdán do užívání Novohradskému muzeu v Lučenci, které jeho prostory využívalo jako sezónně výstavní a polyfunkční kulturní sál. Reformovaná křesťanská církev na Slovensku, Církevní sbor Lučenec získal v roce 2005 objekt znovu do své správy a konají se v něm bohoslužby.

Radnice – Městský dům
Budova zakomponovaná do řadové zástavby náměstí byla postavena pravděpodobně ve dvou stavebních etapách v letech 1893-94 podle projektů Virgila Nagya a Viktora Kolbenheyera. Projekty uplatnili tehdy módní neorenesanční a novobarokní prvky. Reprezentativně pojatá nárožní stavba má vstup z ulice Dr. Herza. Historická budova radnice, sídlo Městského úřadu, byla v 90. letech částečně zrekonstruována. Byly obnoveny fasády, okna, dveře.

Reduta
Reprezentativní budova stojí na rohu historického Kubínyiho náměstí a Vajanského ulice naproti katolickému kostelu v Lučenci. Sloužila jako městský hotel, centrum společenského, spolkového a divadelního života, půlstoletí zde fungovalo kasino. Od 80. let 19. století se setkáváme s pojmenováním budovy Kasino, Vigaó, městský hotel. Až ve 20. století se objevuje název Reduta. Dnešní budova byla postavená na místě starší, kterou zničil požár v roce 1849. Autorem přestavby z let 1856-58 byl vídeňský architekt Francz Wieser. Znovu obnovená historická budova byla slavnostně zpřístupněna 9. 12. 1993. Od roku 1994 plní funkci kongresového centra.

Synagoga
Budova synagogy byla postavená v letech 1922-25 podle návrhu Leopolda Baumborna. Impozantní, kompaktně působící budovu dala postavit Židovská náboženská obec v Lučenci, která měla před první světovou válkou 2 088 členů. Kapacita objektu byla 1 100 osob. Synagoga byla vysvěcena 8. září 1925 a sloužila původnímu účelu do roku 1944. Konstrukční systém železobetonového skeletu s cihlovými výplněmi byl ve 20. letech 20. století progresivním novátorským řešením. Ve výzdobě dvoupodlažního interiéru i exteriéru našly uplatnění elektistické kompoziční metody, využívající byzantsko-orientální a secesní prvky.

Současnost

Projekt „Cesta za kořeny historického dědictví Novohradu“
Realizace projektů ve spolupráci Region Neogradiensis, Město Lučenec, Novohradské muzeum a galerie v Lučenci a Krajský památkový úřad Banská Bystrica (pracoviště v Lučenci) je zaměřen na rozvoj spolupráce mezi institucemi zainteresovanými ochranou, obnovou, údržbou a propagací kulturních památek. Cílem této spolupráce je získat informace, týkající se regionu, které se vzhledem na historii území nacházejí v archívech institucí v Maďarsku.

Kontakty získané touto cestou budou mít určité dopady na další spolupráci těchto institucí v budoucnosti. Dalším cílem projektu je propagace kulturního dědictví města a regionu s vlivem na růst zájmu veřejnosti z obou stran hranice o kulturní dědictví. Tento cíl chtějí tvůrcové projektu dosáhnout vydáním čtyřjazyčného propagačního materiálu (plně barevný bulletin a CD) zaměřeného na méně propagované kulturní památky ve městě Lučenec. Projekt je financován Ministerstvem výstavby a regionálního rozvoje SR a městem Lučenec v rámci systému podpory euro-regionálních aktivit.

Cyklistický turismus v euroregionu – spojujeme hodnoty měst a obcí
Víte, že před 13 milióny lety, kdy se zemská kůra v oblasti středního a jižního Slovenska roztáhla natolik, že do vzniklých hlubokých zlomů se dostala žhavá magma z vrchní části zemského pláště, vznikla celá řada sopek? Lysec byl z nich v okolí největší.

Na haličském kopci však nevznikla sopka, ale do nejvyšších částí zemské kůry vnikla magma ve formě tzv. vniknutí, která strhla sebou také mohutný blok křemence z hlubších částí země a následně ztuhla ještě pod povrchem. Zvláštní krystalky můžeme najít v malém opuštěném lomu na severním svahu kopce, na kterém dnes stojí Haličský zámek.

Tuto a mnoho dalších zajímavých informací se dovíte také zásluhou nového projektu, který realizuje Region Neogradiensis ve spolupráci s městem Lučenec.

Region Neogradiensis ve spolupráci s městem Lučenec, městem Poltár, Cykloklubem Polana a několika obcemi Novohradu realizuje cyklistický naučný chodník.

Navazuje tak na předcházející úspěšný projekt „Cyklistický naučný chodník Lesopark-Ľadovo-Ipolytarnóc.

Cílem projektu je označit část Ipelské cyklomagistrály, zvýšit informovanost o cyklistických trasách a propagaci novohradského regionu. Taktéž přispět k ekonomickému rozvoji tohoto regionu. Takto označené cyklistické trasy budou zařazeny do sítě cyklotras Banskobystrického kraje resp. SR, což následně slouží k další propagaci regionu.

Tento projekt byl podpořen Ministerstvem výstavby a regionálního rozvoje SR v rámci podpory euro-regionálních aktivit.

Trasa cyklistické cesty má sloužit široké veřejnosti k odpočinku a zároveň turistům k poznávání regionu. Podle projektu cyklistická trasa bude začínat v Lučenci – pokračovat přes Halič, Tomášovce, Velkou Ves, Kalinovo, Brezničku, Poltár, Rovňany a Málinec s odbočkou na Uherské.

Cyklisti budou projíždět malebnými dědinkami a krásnou novohradskou krajinou. Během cesty je přivítají menší i větší dědiny, ve kterých se budou moci osvěžit, odpočinout si a také načerpat informace o zvyklostech, památkách a zajímavostech. Na cestě je čeká také okresní město Poltár, trasa dále pokračuje dědinkami s nádhernými výhledy na krajinu.

Kultura

Novohradská galerie
Sídlí společně s Novohradským muzeem v památkové budově na Kubínyho náměstí č. 3.
Novohradská galerie byla v Lučenci založena v roce 1980. Galerie vykonává systematickou odbornou činnost, v oblasti zpracovávání a prezentace výtvarného umění.

Základem sbírkového fondu Novohradské galerie se stalo 138 výtvarných děl z pozůstalosti Julia Szabóa darovaných městu Lučenec po jeho smrti v roce 1972. Akviziční, činnost galerie byla od začátku zaměřena hlavně na získávání uměleckých děl autorů, kteří buď v regionu působili anebo měli na něj velmi úzké vazby.

Nejbohatěji je ve sbírkách galerie zastoupena tvorba Julia Szabóa (1907 – 1972), ať už olejomalby, akvarely či grafiky, Františka Gyurkovitsa (1876 – 1968), Gustava Geröa (1889 – 1979), Ľudovíta Čecha (1888 – 1946), Eduarda Antala (1929), Ladislava Gandla (1919 – 1991) a Vojtěcha Bacskaiho (1935 – 1980).

Regionální hledisko však postupně ztrácelo převahu a do popředí se dostávalo budování sbírky současné akvarelové tvorby díky periodickému setkání Trienále akvarelu a vytváření Stálé sbírky keramického sympozia. V současné době Novohradská galerie spravuje sbírku 1 414 výtvarných děl v celkové hodnotě kolem 6 miliónů Sk.

Novohradské muzeum
Novohradské muzeum je specializovanou kulturní institucí, která za 45 let své existence našla stabilní místo v povědomí obyvatel Lučence, ale i tisíců turistů a zahraničních návštěvníků. Na základě výzkumu shromažďuje, odborně zpracovává a ochraňuje část národního kulturního dědictví s důrazem na novohradský region.

První snahy o založení muzea v Lučenci sahají k přelomu 19. a 20. století. Návrh na zřízení městského muzea padl v roce 1897 na zasedání historicko-archeologické komise u městského kasina. První sbírka, která měla být základem budoucího muzea však nenávratně zmizela během bouřlivých historických událostí roku 1918.

Stejný osud postihl během 2. světové války sbírku soustředěnou ve 20. a 30. letech Živnostenským společenstvím a Místním odborem Matice slovenské. V roce 1951 bylo založeno Městské muzeum ve Fiľakově a v roce 1955 Okresní vlastivědné muzeum – bezprostřední předchůdce dnešního Novohradského muzea.

Sídlem muzea byl nejdřív zámek v Haliči, od roku 1967 Fiľakovo a od roku 1985 Lučenec – památková budova bývalého župního soudu v historickém jádru města. Od roku 1988 je po rozsáhlé památkové obnově zpřístupněna budova bývalého kalvínského kostela, která slouží v letní sezóně jako výstavní síň Novohradského muzea.

Novohradské muzeum spravuje bohaté etnografické, archeologické, umělecko-průmyslové a numismatické sbírky, které návštěvníkům pravidelně představuje formou výstav na domovské půdě i v zahraniční. Stálou expozici muzeum nemá. Nejpočetněji jsou ve sbírkách zastoupeny soubory historického skla, keramiky, lidového textilu a oděvu i inventář a produkce řemeslnických dílen.

Rozrůstá se fond dokumentující historii města Lučence.Ve spolupráci s vrcholnými kulturními institucemi i soukromými sběrateli byly realizovány velké výstavní projekty – např. Secese na Slovensku, Historické hodiny, Středověké kachle ze sbírek slovenských muzeí, Sakrální stavby na Slovensku, Betlémy světa, Egyptské umění ze sbírek SNM.

Návštěvníci měli možnost shlédnout výstavy současného moderního umění z Francie, Maďarska i Rakouska.

Čerpáno z oficiálních stránek http://www.lucenec.sk , na kterých najdete další informace.