Krupina

Krupina

Poloha
Krupina leží v nadmořské výšce 280 m, na trase Zvolen – Šahy v geomorfologickém celku Krupinská planina, podcelku Bzovická pahorkatina a představuje podhoří Štiavnických vrchů.

Počet obyvatel k 1. 11. 2006: 7 991 osob
 z toho:
- muži od 18 - 60 let: 2 482
- ženy od 18 - 55 let: 2 259
- děti do 18 let: 1 703
- ostatní obyvatelé: 1 547

Národnost obyvatel: z velké části je zastoupena slovenská, česká, maďarská, ukrajinská, romská, moravská, německá, polská, chorvatská.

Rozloha
Katastrální území celkem: 88,669 km²
z toho:
- zemědělská půda: 36,190 km²
- lesná půda: 46,000 km²
- vodní plochy: 0,760 km²
- ostatní plochy: 5,719 km²

Vodní toky:
- Krupinica
- Bebrava
- Vajsov
- Kltipoch
- Knězův potok
- Briač
- Červenohorský potok
- Jakubův potok

Vodní nádrž:
Bebrava - lokalita Bebrava, provozovatel a správce - povodí Hronu.

Historie města
Krupina a Trnava jsou nejstarší města na Slovensku. Městská práva dostala už v roce 1238. Na základě bohatých archeologických nalezišť můžeme předpokládat, že okolí Krupiny bylo osídleno už v mladší době kamenné (2400 – 1900). Svědčí o tom nálezy měděných seker, dlátek a ozdobných předmětů ze starší doby bronzové, zbytky kultury popelnickových polí, keramika a žárové hroby z období lužické kultury. Nejstarší písemná zmínka o území, na kterém vznikla Krupina je v listině Bela II. z roku 1135.

Erb – velikonočního beránka dostalo město v roce 1218 od krále Ondřeje II. Původní osada vznikla na pravém břehu řeky Krupiny na úpatí mírného návrší, kde už v první třetině 13. století stál kostel, což dokazují jeho románské prvky. Předpoklady o vzniku středověkého městečka vytvořila obchodní cesta – známá jako „magma via“, která spojovala Jadran s Baltem.

Vývoj rostoucího města byl násilně přerušen vpádem Tatarů v roce 1241, kteří Krupinu zpustošili. Během tatarského vpádu se ztratily Krupině původní městské výsady, proto je Bela IV.  roku 1244 obnovil a potvrdili je i panovníci Štefan V. a Ladislav IV. Ve 14. století byla Krupina známá a významná svým „Krupinským právem“, o jehož získání se snažili města Martin, Ružomberok, Žilina, Prievidza a jiné.

Ve druhé třetině 15. století bylo město ohrožováno zbytky vojsk husitů – bratříků, které vedl Jan Jiskra. Kolem roku 1440 jeho vojska ve službách zájmů habsburské dynastie Krupinu obsadili a postavili kolem kostele obranné zdi s baštami. Za věrnost prokázanou v bojích o uherský trůn udělil panovník Ladislav Pohrobek Krupině roku 1453 privilegium, podle kterého mohla používat zvláštní ochranu uherských panovníků jako svobodné královské město.

Po útocích Turků utrpěla Krupina velké škody, proto na obranu před tureckým nebezpečím město budovalo hradby, v roce 1541 i strážní věž Vartovku. Za zásluhy v protitureckých bojích uděluje v roce 1602 král Matěj II. městu rozšířený erb. Začátkem 17. století se Krupina znovu ocitla pod hrozbou Turků. V roce 1664 Turci zajali mnoho lidí z Krupiny a blízkého okolí, Krupinu však nikdy neobsadili.

Až porážka Turků v roce 1683 znamenala konec tureckého nebezpečí. Kurucké válce, která se odehrávala na celém území Slovenska, se nevyhnula ani Krupina. Kurucká vojska donutila Krupinu kapitulovat. Rákoczi v roce 1705 však ochranným listem zaručil Krupině bezpečnost před vpády svého vojska a město se ve všech věcech muselo obracet na něj, jako na svého ochránce a správce. Zřídil zde soudní tabuli v čele se svým nejvyšším velitelem Mikulášem Bercsényim. Po porážce Rákocziho vojsk u Trenčína „kuruci“ město vykradli a podpálili. Po potlačení povstání se Krupina zavázala věrností a poddanstvím králi Josefu I., znovu dosáhla stará privilegia. V roce 1710 město postihl mor. Za oběť mu padlo kolem 2 tisíc lidí.

Stavovská povstání a turecké války zasadily Krupině těžký úder. Upadl její politický a společenský význam. Krupina se však postupně zotavovala ze způsobených škod. V zájmu pozdvihnutí duševní a kulturní úrovně jejích obyvatel byli povoláni do města piaristi, kteří zde v roce 1761 začali stavět kolegium a k proslavenému piaristickému gymnáziu, nařízením Marie Terezie roku 1777 přibyla i tzv. normální škola. Krupina se od roku 1785 dostala pod pravomoc královského komisaře, o rok později s jinými královskými městy v administrativních věcech byla podřízená župě, ve věcech hospodářských přímo královské komoře. Roku 1788 byla ve městě zřízená trojtřídní hlavní škola.

V červenci 1797 vypukl požár. Shořely dvě třetiny domů, vyhořel městský dům i piaristický klášter. Jen několik domů, kostel a fara zůstaly nepoškozené. O tři týdny později nový požár zničil všechny ostatní domy i kostel s farou. Na zmírnění neštěstí panovníku roku 1798 na dva roky odpustil městu daně a dal mu privilegium pořádat jarmarky.

V revolučních letech 1848 – 49 silný maďarizační vliv nedovolil většímu rozvinutí slovenského vlasteneckého života v Krupině. V tomto období však v Krupině spatřili světlo světa a působili zde velcí vlastenci Andrej Braxatoris a jeho syn básník Andrej Braxatoris-Sládkovič. V roce 1855 se v Krupině narodila známá spisovatelka Elena Maróthy Šoltésová.

Po skončení I. světové války roku 1918 se občané začali bouřit proti maďarské vrchnosti a vznikem Československé republiky se jednotlivé složky veřejné správy odmaďarizovali. V roce 1919 město napadly vojska maďarské rudé armády. Zanechaly za sebou značné hmotné škody. Vyrabovaly obchody, městský dům, zničily městský archív a město připravily o vzácné a nenahraditelné historické dokumenty. K výraznějšímu rozvoji města došlo v 30. letech a v období Slovenského státu.

Během II. světové války sídlili v okolí Krupiny štáby sovětských a francouzských partyzánů. Krupina byla osvobozena vojáky rumunské a Rudé armády 3. března 1945.

Do roku 1960 byla Krupina okresním městem a patřilo pod ni 45 obcí. I když se po zrušení okresu rozvoj města zpomalil, Krupina zůstala přirozeným kulturním a administrativním centrem hontianské oblasti s rozvinutým strojírenským a potravinářským průmyslem.

Po roce 1989 nastaly konečně změny. Dobudovala se přehrada, obchodní dům, tržnice, a jako jedno z prvních měst na Slovensku měla Krupina kabelovou televizi a místní televizní vysílání. Začaly vycházet také Hontianské noviny. Historickou událostí bylo napojení města na plyn nákladem téměř 200 miliónů a v současnosti je zplynofikovaná polovina města.

Krupina jako přirozená spádová oblast byla znovu vyhlášena za okresní město – bohužel je jen administrativním a školním centrem, nikoliv hospodářským tak, aby zaručovala zaměstnanost pro obyvatele svých 36 obcí.

Historii Krupiny poznamenaly roky slávy i rok zklamání a utrpení. Krupina rostla a upadala, nejednou se zvedala z popela. Pokolení si zde odevzdávala životní zkušenosti, starosti, radosti, žaly i naděje. Krupina vychovala statečné lidi, kteří jsou zapsáni v dějinách slovenského národa.

Významné osobnosti

Samuel Hruškovič, evangelický kněz, později biskup, básník a editor
Studoval v Krupině, Rožňavě, ve Wittenbergu. Vydal Tranovského Citharu sanctorum, přičemž jeho druhé vydání z roku 1745 se stalo vzorem pro další vydání, skoro až dodnes. Mimo toho, že psal příležitostně básně, zejména v mladém věku, napsal svou jedinou prózu, vlastní životopis: Vita Samuelis Hruskovitz (Život Samuela Hruškovica, 1719). V Krupině a při svých studiích se setkal s mnohými osobnostmi té doby, Martinem Dubovským, krupinským rektorem, Matějem Belem v Banské Bystrici aj. Působil jako biskup v Banské Bystrici, kde v roce 1748 zemřel.

Protestantských osobností dotýkajících se Krupiny v tomto období je více:
Juraj Zábojník (1608 - 1672)
Ján Burius (1636 - 1689)
Juraj Láni (1646 - 1701)
Ján Inštitoris - Mošovský (? - 1661)
Ján Tomka - Sásky (1692 - 1762)

Benedikt Slavkovský
Z krupinských katolických osobností vyniká Benedikt Slavkovský, r. kat. kněz, piarista, dramatik, hudební skladatel a básník, který se narodil v Banské Bystrici roku 1683. Studoval ve více městech, v Prievidzi, v Brezně, působil v Nitře, Svatém Jure. V Krupině byl rekotrem kolegia. Psal dramata a skládal k nim hudbu. Ještě před příchodem do Krupiny napsal hru Theophilus et Cosmophilu de corona descedantes (Teofil a Kosmofil zápasí o věnec vítězství, 1717). Mimo toho psal oslavné a gratulační básně. Jeho práci a ušlechtilost vyzdvihli jeho současníci, kteří o něm napsali: „Sotvakdo se mu v celém království vyrovnal.

Mezi další významné piaristy můžeme zařadit:
Ladislava Haška (1778 - 1844)
Matěje Daniela Kmeťa (1783 - 1825)

Ondřej Braxatoris
Narozený v roce 1782 v Hronseku u Banské Bystrici. Působil v Krupině jako rektor smíšené školy a jako kontor v evangelickém kostele. Byl členem Učené společnosti banského okolí, pod vlivem jejího předsedy Bohuslava Tablica z Kostolných Moraviec (dnes Hontianské Moravce) vyjádřil svůj zájem o historii ve více studiích, mezi nimi vyniká historie Krupiny: Letopisové krupinští… z roku 1810. Je to první tištěná monografie o městě Krupina. Měl více dětí, literárně se projevil nejstarší Karel Braxatoris a Andrej Braxatoris – Sládkovič. Ondřej Braxatoris umřel v Krupině roku 1845.

Andrej Braxatoris-Sládkovič
Narozen v Krupině roku 1820, největší štúrovský básník, evangelický kněz, už od otce získal pozitivní vztah ke Slovákům, slovenštině a poezii. Základní vzdělání získal v Krupině, kde pokračoval ve studiu na piaristickém gymnáziu, později na evangelickém gymnáziu v Banské Štiavnici. Po dvouletém studiu na evangelickém lyceu v Prešporku (dnes Bratislava) odešel na univerzitu v německém Halle, kde se seznámil s Heglovou filosofií a dílem Alexandra Puškina, které natrvalo ovlivnilo jeho tvorbu.

V Banské Štiavnici se seznámil a láskou zahořel k Marii Pišové, Maríně, která byla inspirátorkou jeho nejznámější básně Marína (1846). Báseň Marína napsal v Rybářích, kde byl vychovatelem v rodině Bezeghovců. Přestože se dílo A. Sládkoviče přímo nedotklo Krupiny, podobně jako práce jeho otce, sládkovičova osobnosti, kulturní vliv byl a je natolik velký, že si ho Krupiňané uctili pojmenováním muzea, parku, ve kterém mu byl roku 1957 odhalen Památník od Fraňa Štefunky, gymnázium a také ulice také nejsou jeho jméno.

Mezi další osobnosti 19. století patří:
Karol Braxatoris (1806 - 1869)
Štefan Launer (1821 - 1851)
katolícky kňaz Juraj Mikulka (1815 - 1888)
Daniel Maróthy (1825 - 1878)

Elena Maróthy – Šoltésová
se narodila v Krupině 6. ledna 1855 v rodině evangelického kněze, učitele a štúrovského básníka Daniela Maróthyho. Hned nato odcházejí do Luboreče. Navštěvovala německou školu ve Velké na Spiši, později německý dívčí ústav v Lučenci. Tam se zapojila do národního, kulturního politického dění, kterého se zakrátko stala hlavní činitelkou.

Vyvíjela zde široké aktivity, stala se členkou několika ženských organizací, vykonala průkopnickou práci na poli emancipace žen. Byla zvolena za předsedkyni ženského spolku Živena. V roce 1885 se zapojila do vydávání Národního almanachu Živena, byla hlavní redaktorkou Letopisu Živena, pod jejím vedením Živena zřídila 11 rodinných škol a 35 kurzů. V roce 1922 založili základní kámen Ústavu M. R. Štefánika, slovenskou střední školu pro děvčata.

Je autorkou několika děl:
Proti proudu (1891), Popelka (1898), Moje děti (1923 –24). V roce 1929 jí na evangelické faře odhalili pamětní tabuli, která byla také po likvidaci staré, umístěna na novou budovu fary. Elena Maróthy – Šoltésová umřela v Turč. Sv. Martině roku 1949.

Kulturní památky
Krupina se z urbanistického hlediska začala formovat po příchodu německých kolonistů od 13. století. Středověké město se soustředilo kolem románského německého Kostela Narození Panny Marie a postupně se vyvinulo hlavní náměstí a předměstí. Hlavní, dnes čtvercové náměstí Svaté Trojice, vzniklo poměrně rychle. Soustřeďovaly se zde domy nejbohatších krupinských měšťanů, později radnice a konaly se zde týdenní trhy a výroční jarmarky.

Na předměstí (Malý rynek a přilehlé ulice) se soustředily domy slovenských obyvatel města. Postupně se město během 700letého vývoje rozrostlo do současné podoby a rozlohy.

Římskokatolický kostel Narození Panny Marie
Románská trojlodní bazilika postavená německými kolonisty na začátku 13. století. Podobné kostely stavěla banskoštiavnická stavební huť také v nedalekých obcích. Krupinský kostel byl rekonstruován v gotice pravděpodobně začátkem 15. století, kdy vznikl nový presbytář a Kaple P. Marie. V polovině 15. století byl kostel opevněn čtyřmi nárožními baštami, které postavili vojska Jana Jiskry z Brandýsa.

Kaple sv. Anny
Kolem roku 1729 dala rodina Senciovců postavit Kapli sv. Františka Regis. Kaple stojí nedaleko Šibeničního kopce, vzdálená od centra města. Barokní jednoprostorová stavba je zaklenutá českou plackou, původně s dřevěným chórem, který se nezachoval. Kaple má jednoduchá obdélníková neprofilovaná okna. Malá věžička jednoduché lehké konstrukce stojí nad západní částí kaple. Kaple roku 1852 získala novou patronaci sv. Anny.

Sloup Svaté Trojice
V polovině 18. století krupinští měšťané objednali u kremnického sochaře Dionýse Ignáce Stanetiho morové sousoší na hlavní náměstí – Velký rynek. Objednávku umělec splnil téměř dokonale, na plastiky i samotnou hmotu pilířové konstrukce však použil krupinský tuf – kámen nízké kvality. V roce 1752 sloup už stál na severní straně náměstí. Byl první v pořadí velkých morových sloupů, které se později postavily v nedalekých banských městech (Banská Štiavnice, Kremnica).

Evangelický toleranční kostel
Další významná dominanta města, která vznikla koncem 18. století v souvislosti s Tolerančním patentem (1781). Postavili ho v rozmezí let 1784 – 1786 v klasicistním duchu. Síňový prostor kostela je v interiéru ohraničen pilíři, nesoucími valenou klenbu s lunetami. Průčelí kostela je členěno kordónovou římsou a svislými pilastry, ukončuje ho tympanon nad hlavním vchodem. Okna v průčelí jsou obdélníkové, do dalších částí interiéru proniká světlo přes obdélníková okna svrchu uzavřené segmentovým nadpražím. Hlavní oltář se nacházel na jižní straně a kazatelnice je u jižního pilíře dodnes.

Sklepy
Vznikaly sekáním do tufového podloží a postupně dosáhly rozsáhlé rozměry. Sklepy jsou téměř pod každým domem ve starém městě. Jejich původ se hledal i v možné hornické činnosti obyvatel, pravděpodobné je však, že byly určené pro skladování potravin a jiných zásob. Sklepy sloužily také na uskladnění vína, se kterým Krupinčané obchodovali.

Fortifikační architektura
Obraz středověkého města se po roce 1526 v souvislosti s politickou a vojenskou situací radikálně změnil. Do Uherska se čím dále více dostávají Turci a severní část Uherska, zejména bohatá báňská města bylo potřebné chránit. Středověká ohrada po staletí dosloužily, protože nové metody boje, především dělostřelectvo, vyžadovaly mohutné kamenné opevnění.

Vartovka
Součástí obranného systému na Slovensku byly tzv. vartovky. Je čtvercového půdorysu s kamennými konzolami s dřevěným ochozem, vysoká přibližně 13 m. Krupinská strážní věž byla postavena kolem roku 1564. Hlavní úlohou bylo společně s dalšími vartovkami v okolí informovat o blížícím se nebezpečí. V té době informovala o blížících se Turcích, anebo povstaleckých nebo císařských vojscích.

Vartovka přestala plnit úlohu začátkem 18. století, postupně pustla. Podařilo se ji obnovit až ve druhé polovině 20. století. Dnes slouží jako rozhledna na široké okolí Štiavnických vrchů a Krupinské planiny. Z Vartovky je krásný výhled na město, částečně je možné pozorovat okolní lazy a nedaleký Bzovický zámek.

Městský dům – radnice
Středověkou radnici v roce 1590, během úřadování rychtáře Jana Šiferera, nahradila nová. Ještě v 18. století písemnosti hovoří o dvou městských domech. V roce 1722 je vzpomínán městský dům u Dolní brány. Koncem 19. století byly na budově městského domu z roku 1590 zpozorovány trhliny a přivolaná župní komise zkonstatovala nutnost radnici zbourat a postavit novou. Podle projektu J. Cajhána, inspirovaného barokní a renesanční architekturou, radnici stavěla zvolenská firma Bratři Kondorossy.

Kultura

Muzeum Andreje Sládkoviče
Je součástí Lesnického a dřevařského muzea ve Zvoleně a je umístěno v historické budově nedaleko rodného domu básníka. Expozice byla zpřístupněna v roce 1969 a je zaměřená hlavně na prehistorii a historii Krupiny, život a dílo A. Sládkoviče a spisovatelky E. Maróthy-Šoltésové.

Expozice – Z historie Krupiny:
Expozice seznamuje s dějinami města a nejbližšího okolí. Zároveň poukazuje na bohaté literární tradice tohoto regionu a věnuje se životu a dílu krupinských rodáků – básníkovi Andrejovi Sládkovičovi a spisovatelce Eleně Maróthy-Šoltésové.

Folklórní soubor Hont
Vznikl v lednu 1993 z iniciativy Miloše Melichara, později ředitele Městského kulturního střediska v Krupině, který se stal prvním vedoucím tohoto kolektivu. Od roku 1999 je vedoucím souboru Milan Veróny.

Soubor se v začátcích své práce skládal z taneční a hudební složky, později se zformovala také zpěvácká složka. Zřizovatelem FS Hont je od jeho vzniku Městské kulturní středisko v Krupině, v pozdějším období na činnosti souboru přispíval také Městský úřad v Krupině.

Kolektiv souboru od počátku tvoří mladí nadšení tanečníci, zpěváci a muzikanti z Krupiny a nejbližšího okolí. Vedení FS Hont se při své práci soustřeďuje na vyhledávání a zpracovávání tanečního a hudebního materiálu, především z oblasti Krupinské planiny.

FS Hont se prezentuje svým programem na různých setkáních doma i v zahraničí. Představil se na festivalech v Detvě i Kokavě. Je každoročním účastníkem festivalů Hrušovská paráda, Dny národní kultury Hontu, Festivalu folklórních souborů apod.

Přírodní památky
V přírodním prostředí Krupiny evidujeme zvláštní přírodní útvary, přírodní krásy a zajímavé, zejména turisticky atraktivní scenérie. Široké spektrum přírodního prostředí, které podmiňují existenci lidské společnosti je možné považovat za výjimečné a krásné přírodní výtvory, některé dotvořeny lidskou činností, faunou nebo flórou.

Řeznický bok
Národní přírodní rezervace s rozlohou více než 120 ha se nachází v nadmořské výšce 350 až 545 m u železniční trati a cestě mezi Krupinou a Babinou. Představuje přírodní komplex ekosystému lesa s braly a sutinami (sypané bralo). Geologický podklad celého území tvoří pyroxenické andezity, na kterých se vytvořily jílovitě-hlinité hnědozemě. Mimořádně okouzlující je spojení spadlých skal (balvanů) s tekoucí Krupinicou.

Převládající dřevinou je dub a v menších skupinách buk, cedr, habr, javor a lípa. Více než 60 % porostu je starších než 100 let a přibližně 15 % má více než 150 let a patří mezi nejzachovalejší a nejcennější porosty přírodní rezervace.

Z větších savců zde žije příležitostně jelen, srnec, divočák, liška, jistý čas zde hnízdil výr skalní. Menší ptáci jsou zastoupeny více než 30 druhy.

Štangarígeľ (Krupinské bralce)
Je to skalnatý útvar, sestávající z pravidelných pětibokých pilířů z andezitu. Některé pilíře dosahují výšky až 6 m. Celý útvar vznikl rozpadem lávového proudu pyroxenického andezitu. Jméno je německého původu a celý útvar popsal roku 1900 Andrej Kmeť v práci Tovaryšstvo. Zajímavostí je nápis na jednom z hranolů, který je připisován různým kulturám (Keltům, Slovanům). Dosud však jeho původ nebyl důvěryhodně objasněn.

Sixova stráň
Sixova stráň vznikla jako lom, který byl – podobně jako Ficberg – exploatován v rámci těžby kvalitního pětibokého andezitu. V současnosti je zachován v oválném tvaru se zatopeným dnem. Je v lese nedaleko cesty mezi Krupinou a Žibritovém.

Holý vrch
Holý vrch byl vyhlášen jako maloplošná přírodní rezercvaci kvůli výskytu žlutohlava evropského, který tu roste v nadmořské výšce 650 m.

Tisovec dvouřadý (Taxodium distichum)
Má obvod kmene 300 cm, výšku 17 m, šířku koruny 14 m. Nachází se v prostoru Domečku – Centra volného času v Krupině. Byl zasazen v rámci parku starého Halmayova domu. Mimo něho jsou v parku zastoupeny: ořech černý, vejmutovky a jehličnany různého druhu.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.krupina.sk , na kterých najdete další informace.