Detva

Detva

Geografický střed Slovenska
V prostoru Slovenské republiky má Detva vysloveně centrální geografickou polohu. Zejména na ose východ-západ je poloha Detvy v téměř stejné vzdálenosti od nejvýchodnějšího, jakož také nejzápadnějšího bodu území Slovenské republiky. V kolmém směru na tuto osu je Detva položená mírně směrem na jih. Severní okraj katastru Detvy je vzdálen jen 11 km vzdušnou čarou od vrcholu Hrbu, který je považován za geografický střed Slovenska.

Katastrální území Detvy má rozlohu 68,09 km² s počtem obyvatel 15 024. Město leží ve východní části Zvolenské kotliny, v dolině Detvanského potoka, na úpatí nejvýznamnějšího slovenského stratovulkánu Polana. Území katastru Detvy zasahuje do horských pásem s různými geografickými a geologickými danostmi. Celé území katastru Detvy je rozděleno řekou Slatina na dva mikrografické celky.

Příroda
Významnou a nepřehlédnutelnou součástí Detvy jsou její přírodní a krajinné hodnoty. Přírodní dominantou území je pohoří Polana – považované za jistý symbol tohoto kraje. Území Polany bylo vzhledem ke své hodnotě zařazeno do sítě CHKO a světových biosférických rezervací UNESCO.

Detva ležící na jižních svazích Polany má charakter podhorské krajiny. V jejím katastru se nacházejí mnohé přírodní památky, rezervace, hodnotné a chráněné plochy se vzácnými biotopy – např. Kaľamárka, Melichova skála, Kopa, Horní Chrapková, Rohy, meandry Slatiny a další.

Celkově toto území představuje přitažlivou a zajímavou kulturní krajinu a Detva centrum jedinečného a svérázného regionu.

Pro Detvu a ostatní obce Podpolaní je charakteristický rozptýlený způsob osídlení, který vychází z tradic osídlování na valašském právu, přerůstajícího do osídlování na kopaničiarském právu. Izolovanost území a rozptýlený způsob osídlení přispěly v minulosti ke vzniku jedinečné tradiční lidové kultury a jisté soběstačnosti, na druhé straně k přetrvání a zachování projevů lidové kultury a tradic až do současnosti.

Laznické osídlení se postupně rozšířilo až za hranice Detvy. Je známo, že Detva v minulosti položila základy ke vzniku mnohých sousedních obcí, které se od ní postupně odčlenily a vznikly samostatné obce. Vlny přesídlenců z Detvy a další obcí Podpolaní se dostaly také za hranice regionu, postupně osídlily také části jiných regionů, vytvořily tu vlastní enklávy, zejména v oblasti Krupiny, Brezna a na jihu středního Slovenska, a tak výrazně zasáhly a ovlivnily také kulturu těchto regionů.

Rozptýlený způsob osídlení a členitost území vtiskává do života obcí také v současnosti stížené podmínky, které se projevují zejména nedostatečným komunikačním spojením odlehlejších osad s centrem městy, či většími městy, jakož také chybějící nebo nedostatečnou infrastrukturou, a tím také omezeným přístupem ke kultuře.

Historie
Vznik a vývoj Detvy přímo souvisí s dějinami Vígľašského zámku a jeho panství. Společně s Očovou tvořily jeden historický územní celek, podmíněný společným hospodářským, sociálním a kulturním rozvojem. Rok 1638 je rokem, který se zásluhou vígľašského hradního pána Ladislava Čáka připisuje vzniku Detvy. V roce 1811 se Detva stala městečkem s právem organizovat výroční trhy a jarmarky. Z tohoto období pravděpodobně pochází i erb, jehož tři smrky symbolizují lesní bohatství oblasti. Statut města získala Detva v roce 1965.

Památky
Ke kulturním hodnotám Detvy patří zejména historicky starší stavební fond, který se však zachoval v omezeném rozsahu. Z původní zástavby Detvy se zachoval klasicistní kostel, budova bývalého obecního úřadu, Vagačův dům, budova první měšťanky a lidové domy v historickém centru Detvy, s dlouhými dvory, na lazech zase usedlosti, které byly základem rozptýleného osídlení.

Architektura
Významnou součástí Detvy, jejího obrazu a kultury je architektura. Pro tradiční architekturu byl charakteristický soulad s přírodou a respektování přírodních materiálů a jistých zákonitostí. Novodobá architektura Detvy je nesourodá. Tento stav a roztříštěnost způsobilo nedostatečné usměrňování a plánování, zejména od poloviny 20. století a nevhodné zásahy do urbanistického rozvoje, které se podepsaly také pod současnou podobu Detvy.

V 50. letech minulého století přineslo novou tvář Detvy zprůmyslňování kraje. Vybudování velkého strojírenského podniku Podpolanských strojíren, které položily základy tradic strojírenství v regionu, celkově zasáhly nejen do podoby Detvy, ale přinesly také změny v životě jejích obyvatel.

V následujícím období nastal prudký rozvoj bytové výstavby, ale také celkově nevyvážený urbanistický rozvoj území. Mnohé historicky hodnotné objekty byly zbourány, např. rodinný dům a hospodářské objekty rodiny Lašovských, budova fary, původní židovský kostel byl přestavěn na rodinný dům, původní kamenná dlažba veřejných prostranství, cest a chodníků byla nahrazena asfaltovými nebo betonovými materiály.

Namísto nízkých domů se sedlovými střechami, které vhodně zapadly do prostředí krajiny, se budovaly velké dvoupodlažní domy, často s rovnými střechami, které nevycházely z regionálního tvarosloví a neharmonizují s krajinou. Změny a nevhodné zásahy se projevily také v drobné architektuře – dřevěné ploty a brán, studny, ale také dřevěné vyřezávané náhrobní kříže byly nahrazeny novými s použitím nevhodných materiálů, nerespektujících původní charakter a soulad s prostředím.

Kulturní dědictví
Detva už v minulosti poutala pozornost a byla předmětem zájmu vědy a umění. Přitažlivá krajina, přírodní bohatství a jedinečné kulturní dědictví oslovovaly básníky, spisovatele, skladatele, a také mnohé slovenské a české výtvarné umělce, kteří zde začátkem 20. století založili detvanskou malířskou kolonii. Jedinečným dílem o Detvě a jejím lidu je básnická skladba Andreje Sládkoviče Detvan, jejíž zásluhou získala Detva postavení jistého mýtu a kulturního symbolu.

Význam tradiční lidové kultury Detvy začal výrazněji vstupovat do povědomí široké veřejnosti a samotných obyvatel Detvy zásluhou vzpomínaných výtvarných umělců, ale také činitelům jako byl Dušan Jurkovič (organizátor 1. Národopisné výstavy československé v Praze v roce 1895), muzejník Andrej Kmeť a jeho žák Karel Anton Medvecký, který své poznatky o Detvě, jejím lidu a kultuře zaznamenal v národopisné monografii Detva, která je považována za první národopisnou monografii obce napsanou ve slovenštině.

Na tyto snahy a aktivity později navázali také organizátoři veřejného a kulturního životy Detvy v meziválečném a dalším období. Významným mezníkem v kultuře a životě obce byly oslavy 300. výročí založení Detvy v roce 1938. Velkorysé záměry té doby, spojené s kulturním a hospodářským povznesením Detvy však přerušila 2. světová válka.

Nedostatečné péče o kulturní dědictví a chybějící odborné zabezpečení této péče v dalším období způsobily, že mnohé projevy tradiční lidové kultury odcházely ze života. Důvodem byla také skutečnosti, že většinou si lidé dostatečně neuvědomovali tyto hodnoty, považovali je za přežitek a upřednostňovali nové a moderní věci – staré likvidovali.

Významná etapa v péče o uchování kulturního dědictví Detvy se začala psát od roku 1966 a je spojená s organizováním Folklórních slavností pod Polanou v Detvě a také folklórním hnutím, které mělo celonárodní charakter. Všeobecně se dá říci, že většinou šlo o aktivity zaměřené na uchovávání a prezentaci folklórních projevů, přičemž za tímto zájmem a péčí výrazně zaostávala oblast hmotné lidové kultury (projevy tradičního stavitelství a bydlení, hospodaření, tradičních řemesel a zaměstnání).

V této souvislosti je potřebné zdůraznit, že Detva a její tradiční lidová kultura jakoby stála bokem zájmu slovenského muzejnictví a vedení resortu kultury. Částečně tuto absenci vykrylo Podpolianské muzeum, které vzniklo v roce 1994 z podnětu místních aktivistů. Toto zařízení vzhledem k nedostatečným finančním a prostorovým možnostem nestačí plnit všechny funkce, potřeby a požadavky muzejní činnosti.

Navzdory nedostatečné péči o oblast tradiční lidové kultury se v životě Detvy dodnes zachovaly mnohé projevy, které patří ke kulturnímu dědictví Detvy a regionu a jsou dodnes důležitou součástí života lidí místního společenství. Projevy tradiční kultury zahrnují zejména lidovou slovesnost, hudbu, zpěv, tanec, hry, obřady a zvyky, domáckou a tradiční řemeslnou výrobu, díla lidového stavitelství a technické památky. Mnohé se šíří ústním podáním, předáváním z generace na generaci, zejména v rodinách, zčásti ve školách a mimoškolních aktivitách.

Detva je už přes čtyřicet let organizátorem a místem konání vrcholného folklórního setkání Folklórní slavnosti pod Polanou v Detvě, která patří mezi mezinárodně uznávané festivaly, ale také jiné folklórní setkání jako jsou např. Zpívánky pod Polanou, Romské zpívánky apod.

Zvláštní kategorií a součástí kulturního dědictví, na které se vztahuje státní památková ochrana a příslušná legislativa, je kategorie kulturních památek movitého a nemovitého charakteru, které jsou evidovány v Ústředním seznamu kulturních památek Slovenské republiky. Detva má málo takových památek.

K nemovitým patří kostel sv. Františka z Assisi, dva lidové domy (na nám. SNP 3 a Skliarově), dřevěné vyřezávané pocestní kříže na Skliarově a Kostelní a také soubor náhrobních dřevěných vyřezávaných křížů na detvanském hřbitově. V poslední době se podařilo přispět k částečné obnově a zachování těchto památek. Jde především o Dianiškův dům a část náhrobních křížů, které byly značně poškozeny a odstraněny z hrobů. Řešením byla obnova křížů a jejich umístění v expozici v exteriéru na Kalvárii vedle hřbitova a postupná obnova také dalších křížů.

V posledních letech byla také oživena tradice dřevořezby a výroby dřevěných vyřezávaných křížů. Nová díla současných detvanských mistrů dnes zdobí nejen Detvu, ale je možné je nalézt také na jiných místech Slovenska.

Jedním z mála pozitivních kroků k zachování koloritu Detvy bylo zpracování stavebních regulací a návrhu památkové zóny v rámci historického centra Detvy a také zpracování nového územního plánu Detvy.

V současnosti v rámci Detvy kulturní aktivity a činnost v oblasti kulturního využití zabezpečují tyto instituce a subjekty:

- Dům kultury A. Sládkoviče
- Městská knihovna Karla Antona Medveckého
- Podpolianské muzeum

Občanská sdružení a zájmové spolky:
-    Folklórní soubor Podpoľanec
-    Sdružení SPOLU
-    Místní odbor Matice slovenské
-    Sdružení Slniečko
-    Detvanská umělecká kolonie

Folklórní slavnosti pod Poľanou v Detvě
Od svého vzniku se zaměřovaly na uchovávání tradic a oživování kulturního dění Detvy a obcí Podpolaní a regionů středního Slovenska. Dávaly podněty pro vznik kolektivů, regionálních setkání, aktivizovali tvůrce a interprety, stanovovali určitá kritéria náročnosti, vytvářeli prostor pro poznávání a uchovávání projevů tradiční a lidové kultury lokalit, regionů a etnik. Svým zaměřením, tvorbou scénických programů a doprovodných setkání, přípravou a realizací, jakož také hledáním různých způsobů uvádění projevů lidové kultury na scéně, v mnohém působily a působí inspirativně.

Folklórní slavnosti pod Poľanou prošly několika etapami. Od regionálního setkání se vyprofilovaly na mezinárodně uznávaný festival tradiční lidové kultury. Od roku 2000 je součástí programové skladby přibližně 10 scénických programů, kolem 15 doprovodných setkání komorního charakteru a 10 výstav či expozic. Za roky existence setkání to bylo nespočetné množství aktivit zaměřených na podporu uchovávání kulturního dědictví a jeho prezentaci, na kterých se podílely tisíce účinkujících a nositelů tradic. Cílem setkání je obsáhnout co nejširší záběr projevů materiální a duchovní kultury, ve snaze uchovat odkaz tradic pro budoucí generace.

Podpolianské muzeum
Bylo založeno v roce 1994. Sídlí v budově bývalé školy, ve staré části Detvy. Jde o instituci, která dokumentuje region Podpolaní (tvorba etnografického, historického a archeologického fondu a jeho ochrana, fotodokumentaci, archív plošného materiálu, knihovna) a zpřístupňuje nejrůznějšími formami veřejnosti (výstavní, přednášková, metodická, vydavatelská, publikační a kulturně-výchovná činnost).

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.detva.sk , na kterých najdete další informace.