Banská Štiavnica

Banská Štiavnica

Banská Štiavnica je jedním z nejkrásnějších a historicky nejzajímavějších měst na Slovensku. V prosinci roku 1993 se Banské Štiavnici dostalo nejvyššího mezinárodního uznání, když bylo historické jádro města společně s technickými památkami v okolí zapsáno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

V historickém jádru města – městské památkové rezervace je 360 objektů umělecko-historických památek. Archeologické nálezy na vrchu Glanzenberg dokazují, že první hornictví na území dnešní Banské Štiavnice se rozvíjelo už v období keltského osídlení.

Historie
Dějiny města se nejdříve začaly psát od roku 1238, kdy byly uděleny Banské Štiavnici privilegia královského města. Historie Banské Štiavnice je od vzniku města úzce spjatá s hornictvím, o čemž svědčí její erb, kde je na modrém štítě zobrazeno stříbrné opevnění a zlaté hornické nástroje. Banskoštiavnický rudný revír v těžbě stříbra od 13. až do konce 18. století byl v některých obdobích nejproduktivnějším ze všech báňských revírů v Evropě a také v těžbě zlata patřil k nejvýznamnějším producentům.

Ve 13. století na pozvání panovníka přicházejí do města němečtí osadníci, především horníci z dolnoněmeckých a rakouských území. Už v tomto období stály ve městě dvě pozdně románské baziliky, vzdálené od sebe jen 500 m, což svědčí o bohatství a prosperitě města. Politický význam města se upevnil vytvořením Svazu středoslovenských hornických měst na konci 14. století. Prosperitu města narušily mocenské boje o uherský trůn a následné zemětřesení v letech 1442 až 1443.

Ani tyto události však nedokázaly zastavit vzrůstající význam a bohatství města. Na přelomu 15. a 16. století bohatí měšťané a majitelé šachet investují své peníze do výstavby honosných reprezentačních sídel. To se významně zrcadlí na celkové podobě města. Po porážce uherské armády tureckými vojsky v bitvě u Moháče (1526) se pod hrozbou tureckých nájezdů ve městě začalo s výstavbou fortifikačního systému, jehož výstavbou byl pověřen italský stavitel Pietro Ferrabosco. Na konci 16. století se město stalo sídlem hornické komory a hlavního komorsko-grófského úřadu, který spravoval doly, hutě a mincovny v celé středoslovenské oblasti. V roce 1627 se v místních dolech poprvé na světě použil střelný prach pro důlní odstřel.

V 18. století Banská Štiavnica prožila své zlaté období. Těžba zlata a stříbra dosáhla nejvyšší hodnoty v roce 1740 (600 kg zlata, 23 tisíc kg stříbra). Ruku v ruce s hospodářským a technickým rozvojem i samotné město zaznamenalo kulturní a stavební rozmach. Uskutečňují se mnohé stavby, město se stává centrem společenského a kulturního dění. V 18. století je Banská Štiavnica třetím největším městem v Uhersku.

Významným mezníkem v historii města bylo zřízení Hornické akademie v roku 1762. Byla to první vysoká škola technického charakteru na světě a Banská Štiavnica se stala centrem rozvoje důlní vědy a techniky v Evropě. Právě díky jejím studentům se zachovala nejrázovitější a současně nejpůsobivější tradice Banské Štiavnice – Salamander.Je to svérázný průvod městem v dobových kostýmech, prosycený atmosférou zašlých slavných časů. Koná se každoročně začátkem září.

Do poloviny 18. století byl v okolí Banské Štiavncie vybudován jedinečný báňský vodohospodářský systém sestávající ze 60 vodních nádrží – tajchů, které jsou v současnosti vyhledávanými středisky letních dovolených. Tato jezera jsou včleněny do malebné hornaté přírody Štiavnických vrchů s nejvyšším vrchem Sitným (1009 m n. m.), který je opředen legendami. Štiavnické vrchy jsou protkány naučnými chodníky, na kterých lze obdivovat technické památky (štoly, povrchové lomy), ale hlavně překrásnou flóru a faunu.

Historické zajímavosti

Kelti
Z archeologických výzkumů a ojedinělých nálezů je známé, že Kelti osídlili region na přelomu 3. a 2. století před n. l. Důvodem jejich průniku do štiavnické oblasti bylo zlato.

První písemný údaj o těžbě stříbra
Pochází z roku 1217 -  z listiny uherského panovníka Ondřeje II. se dovídáme, že v Banské Štiavnici měl příjem kolem 75 kg stříbra ročně.

Tři prvenství jedné listiny
V roce 1275 vydala městská kancelář listinu, kde je uveden rychtář Halmanus a 12 přísežných měšťanů Banské Štiavnice. Listina je nejstarší listinou vydanou městskou kanceláří na Slovensku, má nejstarší zobrazení městského erbu v rámci království a pečeť s báňskými znaky je nejstarší svého druhu v Evropě.

Matka všech dolů
Horní Bieber – dědičná šachta byl nejvýznamnější báňský erár, kde se vytěžilo nejvíc zlata a stříbra na světě. K podniku se váže také vícero prvenství. Roku 1604 se zde poprvé použila pístová čerpadla, roku 1619 první čerpadla poháněná koňskou silou a roku 1625 první čerpací stroj s pákovým převodem. Roku 1627 se při ražení příkopu Daniel poprvé na světě použil černý trhací prach na rozpojování horniny Gašparem Weindlem.

Nejvyšší těžba:
V roce 1690 se v hutích banskoštiavnické oblasti vyrobilo 29 tisíc kg stříbra a 605 kg zlata.

Císařské návštěvy
Manžel císařovny Marie Terezie, František Štefan Lotrinský, navštívil v červnu 1751 Banskou Štiavnici, Kremnici a další lokality v jejich bezprostřední blízkosti. Návštěvu zopakovali v červenci 1764 děti panovníků, budoucí císaři Josef a Leopold a jejich nastávající švagr, sasko-těšínský vojvoda, princ Albert.

Báňská akademie
Císařovna Marie Terezie přijala návrh Jána Tadeáše Peithnera a rozhodnutím z 13. prosince 1762 nařídila zřídit školu. Byla to první vysoká škola technického charakteru na světě a Banská Štiavnica se stala centrem rozvoje báňské vědy a techniky v Evropě. První přednáška na Báňské akademii se uskutečnila 1. října 1764.

První přednáška na Báňské akademii se uskutečnila 1. října 1764. Se jmény profesorů této školy jsou spojena mnohá evropská, ba i světová prvenství v oblasti vědy a techniky. Báňská akademie se později sloučila s Lesnickým institutem, a tak vznikla Báňská a lesnická akademie v Banské Štiavnici. Akademie vyškolila množství báňských odborníků, kteří se podíleli na navázání nových metod a postupů při těžbě rud prakticky na celém světě.

Architektonické památky

Náměstí sv. Trojice a sousoší sv. Trojice
Náměstí se zformovalo začátkem 16. století a tvoří jádro města. Významnou úlohu při jeho formování sehrály budova radnice a kostel sv. Kateřiny. Domy po stranách náměstí jsou honosné měšťanské paláce, které patřily bohatým měšťanům a báňským podnikatelům. Dominantou náměstí je morový sloup se sousoším sv. Trojice. Byl postaven na znak díky města za ústup morové epidemie v letech 1710 – 1711. Původní jednoduchý morový sloup byl později přestavěn. Autorem sousoší je sochař Dionýz Stanetti. Na podstavci jsou rozmístěné plastiky sedmi světců, ochránců před morem a patronů horníků.

Historická radnice
Původně přízemní gotický dům ze 14. století, ve kterém zasedala městská rada, byl v roce 1488 přestavěn na poschoďovou budovu. Začátkem 16. století byla k budově přistavěna kaple sv. Anny, která byla v 18. století zbourána a na jejím místě bylo postaveno sousoší Panny Marie. Dnešní podobu dostala radnice v letech 1787 – 1788. V suterénních prostorách radnice byla městská věznice.

Kammerhof
Komorní dům – Kammerhof je jedním z největších stavebních komplexů na území města. Byl vybudován v polovině 16. století. Objekt byl vícekrát přestavován a zvětšován, takž na něm můžeme pozorovat všechny stavební slohy. Bylo v něm sídlo báňské komory a hlavního komorsko-grófského úřadu, který spravoval doly, hutě a mincovny nacházející se na území dnešního středního Slovenska.

Starý zámek
Začátkem 13. století byla postavena na výběžku vrchu Paradajz trojlodní románská bazilika. V 15. století byl tento kostel Panny Marie také s přilehlým hřbitovem obehnán zdí. Ve 40. letech 16. století byl přestavěn na protitureckou pevnost. Klenba nad hlavní lodí byla zbourána, a tak vzniklo nádvoří hradu. Následovalo zpevnění obvodových zdí tím, že prostor mezi opěrnými pilíři byl vyplněný zdivem.
Kaple sv. Michala je další stavbou v komplexu Starého zámku. Tato románská rotundová budova se skládá z dvou částí, z nadzemní a podzemní. Nadzemní část – karnárium – odtud pochovávali těla zemřelých. Podzemí část – ossarium – místo, kam odkládali kosti vybrané při kopání nových hrobů. Zbytky fresek v kapli jsou ze 14. století. Bašta nazývaná „Himmelreich“ ze 14. století byla používána jako vězení a mučírna.

Havířská Klopačka
Je to dvoupodlažní věžovitá renesančně-barokní stavba z roku 1681. Ve věži Klopačky je umístěno zařízení, které klepáním oznamovalo horníkům čas fárání. Klepání se ozývalo také při svátečních příležitostech, hornických poradách, ale i při pohřbech a požárech. Přízemí budovy se v 18. století používalo jako vězení pro horníky odsouzené báňským soudem.

Kostel sv. Kateřiny
Pozdně gotický kostel sv. Kateřiny byl postaven v letech 1443 až 1491. Má jednu loď zaklenutou hvězdicovou klenbou. Loď lemují po obou stranách boční kaple. Jsou od něho o polovinu nižší. V roce 1776 byla ke kostelu přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého. Pod kostelem se nachází krypta, do které pochovávali rychtáře a významné měšťany. Slovenským se tento kostel nazývá od roku 1658, kdy se v něm začalo kázat slovensky.

Evangelický kostel
Kostel postavil v letech 1794 až 1796 domácí stavitel F. Sivák podle projektu vídeňského architekta J. Tallhera. Nemá věž, nachází se v uliční zástavbě. Venkovní vzhled se architektonicky přizpůsobil okolním domům. Jen fasáda a zvýšená kopule svědčí o tom, že jde o sakrální stavbu. Kostel stavěli podle tolerančního patentu císaře Josefa II. z roku 1781 o stavbě protestantských chrámů.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Původně trojlodní románská bazilika ze 30. let 13. století prošla mnohými stavebními úpravami. Při požáru v roce 1806 dostal kostel s hlavním oltářem při rekonstrukci dnešní klasicistní ráz. Kostel Nanebevzetí Panny Marie patřil původně dominikánům, kteří ho spravovali do roku 1536. V letech 1575 až 1669 ho užívali evangelíci, od kterých ho převzali jezuité. Ti ho spravovali až do roku 1773, kdy byl zrušen jezuitský řád. V roce 1776 svěřili kostel světskému kléru a stal se hlavním farním kostelem. Německým se nazýval proto, že se v něm kázalo německy.

Nový zámek
Už při příjezdu do Banské Štiavnice upoutá návštěvníky jedna z nejkrásnějších dominant města Nový zámek. Bílá renesanční pevnost vypínající se na vrchu Frauenberg (Dívčí vrch) byla postavena v letech 1564 až 1571. Její úlohou bylo chránit město před možným vpádem Turků. Pevnost prošla přestavbou, ale dodnes se nám zachovala jako šestipodlažní stavba se čtyřmi nárožními baštami a střílnami. Nový zámek má fortifikační charakter. Pojmenování Panenský nebo Dívčí zámek je novějšího původu a odvozuje se od názvu kopce, na kterém je zámek postaven. Nový zámek sloužil také později jako pozorovatelna.

Piargská brána
Renesanční jednoposchoďová budova, která byla v 18. století barokně upravena. Byla postavena v roce 1554 jako součást městského hradního systému, který sestával z dvojnásobného věnce opevnění. Tento byl vytvořen vzájemným pospojováním obvodových zdí jednotlivých domů. Hlavní komunikace byly uzavřené pěti branami. Z nich se jako jediná zachovala Piargská brána.

Objekty Báňské akademie
Báňská akademie byla založena rozhodnutí panovnice Marie Terezie v roce 1762 a svoji činnosti započala v roce 1764. Byla to první škola svého druhu na světě a působila v Banské Štiavnici do roku 1919. Působili na ní nejvýznamnější báňští, hutničtí a lesničtí odborníci z Evropy a jejich zásluhou vzniklo několik světových objevů a vynálezů. Škola byla vzorem při zakládání pařížské polytechniky v roce 1795. Chemické laboratoře v posledních desetiletích 18. století patřily mezi nejlépe vybavené v Evropě. Škola vychovala 10 tisíc odborníků, kteří působili v nejvýznamnějších báňských, hutnických a lesnických provozech světa.

Kalvárie
Komplex sakrálních staveb citlivě umístěných do přírodního prostředí tvoří jedinečnou ukázku souladu přírody a lidského umu. Základný kámen pro stavbu Kalvárie byl položen 14. 9. 1744 a přesně o sedm let později 17. 9. 1751 byla stavba dokončena. Stavba byla započata z iniciativy jezuitského pátera Františka Pergera. Celý komplex sestává z 23 objektů, které představují skutečnou galerii výtvarných děl s liturgickým programem zastavení křížové cesty.

Technické památky

Vodní nádrže – Tajchy
V banskoštiavnické oblasti byl vybudován od začátku 16. století do poloviny 19. století unikátní vodohospodářský systém umělých vodních nádrží. Systém sestával ze 60 umělých vodních nádrží – tajchů – s celkovým objeme 7 milionů m³, které byly navzájem pospojovány sběrnými (72 km), náhonovými (57 km) a spojovacími járky.

Vzhledem k nedostatku přírodních vodních zdrojů v oblasti se sněhová a dešťová voda zachytávala ve sběrných járcích a kumulovala se ve vodních nádržích. Z nich se voda náhonovými járky rozváděla k jednotlivým báňským zařízením. S vybudováním tohoto systému se váží jména Matěj Kornel Hell, Josef Karel Hell, ale především významný vědec – polyhistor Samuel Mikovíni. Do současnosti se zachovalo 23 vodních nádrží. Mezi nejznámější patří: Počúvadlo, Velká Richňavská, Klinger, Bakomi, Evička, Velká Vindšachtská, Velká Kolpašská, Velká Vodárenská.

Báňské technické objekty
Mezi nejvýznamnější báňské technické památky se zařazuje 33 štol a šachet, 5 rubání a 8 jiných technických objektů.

Ze šachet je nejznámější Dědičná štola Bieber. Štola je nazvaná po zámožné štiavnické rodině, která žila v Banské Štiavnici v 15. století. Celková délka i s příslušnými chodbami dosáhla 5 670 m. Podle Dědičně štoly byl nazván nejvýznamnější erární báňský podnik v oblasti – Horní (Hlavní) Bieber štola. V 18. století ho nazývali také Matkou všech šachet, protože se z něho vytěžilo tolik zlata a stříbra jako ze žádného jiného dolu na světě.

Ze šachet, které dominují štiavnické krajině je veřejností nejvyhledávanější šachta Ondřej, kdy je zřízené Báňské muzeum v přírodě. Je hluboká 433 m. Vyhloubili ji v roce 1698 v obdélníkovém profilu s dřevěnou výztuží a výstrojí. Je zpřístupněná od povrchu do hloubky 45 m po úroveň obzoru Ján a společně se štolou Bartoloměj slouží jako podzemní skanzen.

Slovenská báňské muzeum
V roce 2000 uplynulo přesně 100 let od doby, kdy byly položeny základy Slovenského báňského muzea založením Městského muzea na Starém zámku. Je jediné muzeum svého druhu na Slovensku a současně muzeum, která podává komplexní obraz a představu o jednom z nejvýznamnějších odvětví lidské činnosti – hornictví a příbuzných odvětvích.

Je všeobecně známá skutečnost, že hornictví na Slovensku bylo v minulosti skutečnou světovou velmocí a báňská těžba drahých a barevných kovů, báňská věda, technika a školství proslavily Slovensko a zvlášť Banskou Štiavnici na celém světě. Z toho vyplynulo, že vznikla instituce, která byla důležitým pamětníkem těchto světoznámých tradic. Cesta k jejímu vyprofilování nebyla krátká, jednoduchá ani bez peripetií. Založení Městského muzea na Starém zámku dne 1. července 1900 bylo prvním krokem.

Muzeum ve sv. Antoně
Svato-Antonský palác stojí na místě menšího opevněného hrádku, který se vzpomíná už v 15. století. V době nebezpečí tureckých nájezdů na báňské města byl v roce 1588 hrádek přestavěn na hrad pod vedením italského stavitele Giulia Ferrariho.

Hrad v Antole měl za úlohu chránit přístup do Banské Štiavnice z jihu. Další stavební rozmach je zaznamenán v 18. století. V roce 1722 stál na místě hradu dvojkřídlový barokní palác. V letech 1744-50 byly k jižnímu a východnímu křídlu přistaveny ještě další dvě křídla a palác získal takovou podobu jako má dnes.

Traduje se, že při stavbě byla uplatněna symbolika ročního kalendáře – to znamená, že palác má čtyři hlavní vchody (4 roční období), sedem arkád (7 dní v týdnu), dvanáct komínů (12 měsíců), 52 místností (týdnů v roce) a 365 oken (dnů v roce). Architektonické úpravy však už tuto symboliku značně porušily.

Co se týče výzdoby paláce, mezi nejkrásnější patří fresková výzdoba kaple z 50. let 18. století a fresková a plastická výzdoba reprezentačního schodiště. Autorem fresek je banskoštiavnický malíř rakouského původu Anton Schmidt. Interiéry jsou zařízeny dobovým nábytkem z období baroka až po nábytek z druhé poloviny 19. století. Zajímavé a cenné jsou křišťálové lustry, keramická kamna vytápěná z chodby, parkety, štuková výzdoba stropů a tapety. Na chodbách paláce je umístěno kolem 1 tisíce kusů loveckých trofejí a okolo 2 tisíc kusů obrazů. Jsou to převážně perokresby, grafiky, olejomalby a fotografie.
 
Přírodní zajímavosti

Štiavnické vrchy
Chráněná krajinná oblast Štiavnické vrchy se rozprostírá v okresech Banská Štiavnica, Žiar nad Hronome, Žarnovica, Zvolen, Levice a Krupiny. Důvodem vyhlášení Štiavnických vrchů za chráněné území bylo více:

- rozlohou jsou největším vulkanickým pohořím na Slovensku se zastoupením téměř všech fenoménů sopečného reliéfu

- mají významnou biogeografickou polohu na rozhraní teplomilných panonských chladnomilných karpatských horských druhů flóry a fauny

- na území se nachází množství historických a technických památek roztroušených ve volné krajině, ale zejména koncentrovaných v centrální části pohoří

Území je bohaté na výskyt minerálů. Na rudném poli v okolí Banské Štiavnice bylo zaznamenáno více než 120 rudných žil, které obsahují okolo 140 druhů a odrůd minerálů. Pestré geologické složení se odráží i v pestrosti místního reliéfu. Převažuje vrchovinný a hornatý reliéf, níže s přechodem do řezané pahorkatiny. Toto geologické podloží společně se svéráznou geomorfologickou stavbou a polohou na rozhraní rozdílných klimatických typů umožnilo vývoj druhově rozmanitých rostlin a živočichů. Zachovaly se zde i navzdory intenzivnímu využívání území.

Sitno
Sitno je nejvyšším vrchem Štiavnických vrchů a představuje výraznou krajinnou dominantu. Z jeho vrcholu je široký kruhový výhled. Strmé skalní stěny z andezitu chrání vrchol ze tří stran. Sitno je charakteristické jedinečným střídáním panonské a karpatské flóry. Je místem výskytu mnoha chráněných druhů rostlinné a živočišné říše. Samotný vrchol byl osídlen už v období pravěku. Během archeologických prací zde bylo odkryto mohutné lužické hradiště. Později vzniklý středověký hrad patřil Koháryovcům, později Coburgovcům.

Oblast Sitna je považována za kolébku evropské turistiky ve středních polohách. Na vrcholu Sitna je v měsících květen až září v provozu rozhledna, která zároveň plní funkci informačního střediska. V rozhledně je umístěna mini expozice CHKO. Turistická chata Andreje Kmeťa je stále v rekonstrukci.

Botanická zahrada
Zahradu o rozloze 3,5 ha vysadili v letech 1838 až 1861. Na její výsadbě a zvelebování se podíleli vysokoškolští profesoři, zejména R. Feistmantel, K. Wagner, F. Illés, Ľ. Fekete, E. Vadas. Zahrada je rozdělena na dvě části cestou. V obou částech zahrady je vysazeno kolem 250 různých domácích a cizokrajných dřevin. Ojedinělými druhy v našem klimatickém pásmu jsou sekvoje mamutí, cedr libanonský, cedr atlantický, kúrovník amurský, kryptomérie japonská a další.

Kamenné moře
Přírodní rezervace na svahu Kamenné nad obcí Vyhně. Důvodem ochrany je plošně největší kamenné moře vulkanitů Karpat na Slovensku, vytvořeného rozpadem ryolitového proudu při velmi nízkých teplotách.

Arboretum Kysihýbel
Založil ho v roce 1900 asistent na Báňské a lesnické akademii J. Tužoň na ploše 7,73 ha. Arboretum je rozděleno na 350 ploch o velikosti 15 x 15 m. Na této ploše bylo vysazeno 282 druhů dřevin hlavně ze Severní Ameriky.

Současné dění

Slovenské báňské muzeum (Starý zámek)
Pravidelně každoročně v prosinci ožívá na Starém zámku duch hornických Vánoc. Jejich kouzlo přibližují Betlémy, které vyšly z rukou řezbářů – převážně horníků v hornaté oblasti severozápadního Hontu.

Na letošní výstavě budou Betlémy seskupené do pěti celků. Profesionální tvorbu budou reprezentovat čtyři díla Jána Šulce ze Štefultova, odchovance Piargské řezbářské školy. Jde o práce z období, které můžeme ohraničit lety 1935 až 1960. V dalším celku to budou práce řezbářů – naturistů, ve kterých je kladen menší důraz na detail, ale o to více se dá přes ně vnímat individuální pohled nejen na biblickou tématiku, ale i na život jako takový. Každý betlem je jiný, neopakovatelný.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.banskastiavnica.sk , na kterých najdete další informace.

Banská Štiavnica, město ze seznamu UNESCO

Také Slovensko má památky, zapsané na seznam UNESCO. Jednou z nich je město Banská Štiavnica, ležící v údolí Štiavnických vrchů. Do určité míry se dá říci, že je to jakási slovenská obdoba Kutné Hory, neboť i v tomto případě měl jeho růst a bohatství návaznost na těžební průmysl, hlavně na dolování stříbra a zlata. Dokladem toho je i městský erb s opevněním a hornickými nástroji.

celý článek

 

Další články