Výstup na „Terynku“ – údolí, vodopády i štíty hor

Výstup na „Terynku“ – údolí, vodopády i štíty hor

Vysoké Tatry nabízí nepřeberné možnosti podnikání báječných výletů jak pro zdatné horaly, tak i pro rodiny s dětmi. Mezi velmi oblíbené a dosti frekventované pěší trasy patří výstup na Téryho chatu, která je nejvýše položenou tatranskou chatou s celoročním provozem. Ale pozor, takovýto výstup si žádá alespoň trochu udržovanou kondičku.

Přestože co do počtu kilometrů není trasa nijak extrémní, je třeba počítat s poměrně velkým převýšením. Většina návštěvníků Vysokých Tater se vydává na Téryho chatu neboli Terynku (2015 m. n. m.) z Hrebienoku, kam je možné se dostat pohodlně lanovkou ze Starého Smokovce, my však zvolíme cestu poněkud delší a náročnější, s převýšením okolo 1100 metrů. Začneme v Tatranské Lesné a budeme stoupat po žluté turistické značce podél Studeného potoka a kolem Vodopádů Studeného potoka. Napojíme se na červenou Tatranskou magistrálu, projdeme kolem Obrovského vodopádu, následně odbočíme na zelenou turistickou značku a Malou studenou dolinou budeme pokračovat až k cíli – Téryho chatě. Po cestě budeme míjet ještě další dvě tatranské chaty – Rainerovu a Zamkovského chatu. Cesta nám zabere okolo 6 hodin, ale rozhodně bude stát za to.

Foto: údolí Studeného potoka a polom vzniklý po vichřici v roce 2004

Vycházíme z Tatranské Lesné, která leží v nadmořské výšce 915 metrů. Obec se nachází na půl cesty mezi Starým Smokovcem a Tatranskou Lomnicí, od obou center je vzdálená asi 2, 5 km. Tatranská Lesná nabízí pestré možnosti ubytování a stravování a je také vyhledávaným centrem sportu, skýtá totiž ideální podmínky pro cykloturistiku i běžecké lyžování. Po žluté turistické značce se vydáváme do nitra hor proti proudu Studeného potoka. Jde o přítok řeky Poprad, který vzniká soutokem Velkého a Malého Studeného potoka. V těchto místech jsou stále dobře vidět pozůstatky po ničivé vichřici, která zasáhla Vysoké Tatry v roce 2004. Vítr v nárazech dosahoval až 200 km/hod. Místo lesa tedy procházíme jen tím, co z něj zbylo.

Foto: Rainerova chata - nejstarší ve Vysokých Tatrách

Studený potok na své cestě překonává četné skalní stupně a tak vznikají vodopády, jako je třeba Dlouhý vodopád v nadmořské výšce 1160 metrů, k němuž po čase přicházíme. V místě vyústění Malé a Velké Studené doliny se pak nachází Vodopády Studeného potoka, které jsou tvořeny (vyjmenováno odspodu) Velkým vodopádem (1226 m), Skrytým vodopádem (1247 m) a Malý vodopádem (1276 m). Vodopády Studeného potoka patří k unikátům Vysokých Tater a směřují k nim četné turistické značky. Nalézají se v krásné krajině a protékají nejrůznějšími přírodními útvary. Nejúžasněji vypadají, když je vysoký stav vody, což v Tatrách nebývá výjimka. 

Foto: vstup do Malé Studené doliny

Od vodopádů pokračujeme po zelené značce a po chvíli stoupání přicházíme k Rainerově chatě (1301 m). Jde o nejstarší a také nejmenší zachovanou chatu ve Vysokých Tatrách, která byla založena roku 1863 smokovským hoteliérem Johannem Georgem Rainerem. Po dlouhou dobu byla využívána jako noclehárna pro horské vůdce a nosiče, později sloužila také jako skladiště. V roce 1988 prošla rekonstrukcí a v současnosti funguje jako turistické informační centrum a bufet, ubytování nenabízí. Můžete si v ní prohlédnout výstavu o minulosti a současnosti horských nosičů, sbírku historického horolezeckého náčiní i starých lyží. Zajímavostí, kterou určitě stojí za to zmínit je, že Rainerovu chatu v roce 2008 navštívila britská královna Alžběta II. s korunním princem Filipem. Zajímala se o projekt „Tatry bez bariér“ a na začátku stezky, která je uzpůsobena pro vozíčkáře, odhalila pamětní desku.

Foto: cesta kosodřevinou v Malé Studené dolině

Od chaty se napojujeme na červenou trasu, kterou je označována Tatranská magistrála. V ústí Malé Studené doliny procházíme přes dřevěný mostek a míjíme Obrovský vodopád (1330 m) s výškou asi 20 metrů, který vytváří Malý Studený potok. Červená trasa je v Tatrách tou nejvytíženější a tak se není čemu divit, že počet turistů mírně vzrůstá. My však z Tatranské magistrály zabočujeme na Malou Studenou dolinu a po chvíli dorážíme k Zamkovského chatě ve výšce 1475 metrů nad mořem. Chata byla postavena v letech 1942 – 1943 horolezcem a horským vůdcem Štefanem Zamkovským.  Během druhé světové války sloužila jako útočiště židovským rodinám i partyzánům.  V roce 1948 byla chata znárodněna a přejmenována na chatu Jána Nálepky, jež bojoval a padl na východní frontě. V roce 1993 se však vrátila ke svému původnímu názvu Zamkovského chata. Dnes chata nabízí ubytování i stravování a je otevřená celoročně. 

Foto: turistický chodník vedoucí Malou Studenou dolinou, pohled opačným směrem

Ze Zamkovského chaty stoupáme po kamenitém chodníku a vcházíme do Malé Studené doliny, která je dlouhá 4,5 km a protíná ji Malý Studený potok. Z východní strany ji ohraničuje Lomnické sedlo a ze strany západní pak Prostřední hřeben, který ji odděluje od sousední Velké Studené doliny. Otvírají se před námi nádherné výhledy na horské masívy a pomalu stoupáme kosodřevinou. Není problém zde zahlédnout kamzíka či sviště. Po nějakou dobu je cesta docela pohodová, je jen třeba dávat pozor na kluzké kameny tvořící stezku. Veškerá sranda však končí u tzv. Velkého hangu pod štítem s názvem Prostřední hrot (2441 m), kde začíná nejnáročnější úsek celého výstupu, který je zakončen až na Téryho chatě. Cesta se začíná podobat výšlapu po nekonečném schodišti, chce to mít dobré plíce a trpělivost. Pokud jste se sem vydali v době, kdy je ještě sníh (což je vlastně po většinu roku), je dobré mít jako oporu pro stoupání hlubokým zledovatělým sněhem trekové hole – při cestě zpátky dolů jsou pak téměř nutností. Hodit se však mohou i mačky a tzv. nesmeky.  

Foto: finální část výstupu na Téryho chatu od Velkého hangu 

Odměnou za vynaloženou námahu jsou jedinečné výhledy do údolí. V dáli nad sebou už vidíme jako malou tečku Téryho chatu, ale zatím to vypadá, jako by se spíše vzdalovala. Už se ale těšíme na teplou polévku a slovenské pivo, které tam po bednách vynesli tatranští nosiči. Procházíme kolem dalšího vodopádu a jsme obklopeni majestátními horami. Po několika desítkách minut se před námi objevuje cíl naší cesty, Téryho chata v jejíž blízkosti se nachází Pět Spišských ples. Není se čemu divit, že patří mezi nejvyhledávanější cíle ve Vysokých Tatrách, leží totiž uprostřed nádherné přírody a poskytuje jedinečné výhledy do Malé Studené doliny i na okolní vrcholky, jako je Lomnický, Pyšný a Ledový štít. 

Foto: zakladatel Téryho chaty - Edmund Téry

Téryho chata ležící v nadmořské výšce 2015 metrů připomíná orlí hnízdo vystavěné na skále. O výstavbu chaty se zasloužil banskošťavnický lékař a průkopník horolezectví Edmund Téry (Téry Ődön, 1856 – 1917), který byl předsedou Maďarského turistického spolku. Zasloužil se rozvoj tatranské turistiky a jako první pokořil některé z okolních štítů. Architektem stavby, která začala vznikat v roce 1898 a dokončena byla o rok později, byl Gedeon Majunke ze Spišské Soboty. Téryho chata byla nejvýše položenou chatou v Rakousko-Uhersku a v roce 1936 se stala první tatranskou chatou otevřenou celoročně. Během druhé světové války sloužila jako úkryt polských odbojářů a ruských utečenců ze zajateckých táborů. 

Foto: rozcestník u Téryho chaty - i v květnu je sněhu pořád dostatek

V letech 1983 – 1984 se dočkala rekonstrukce, při níž jí však byl zachován typický ráz tehdejší koncepce z přelomu 19. a 20. století. Po dlouhou dobu byla Téryho chata nejvýše položenou chatou ve Vysokých Tatrách, ale v roce 1933 ji překonala Chata pod Rysy (2250 m. n. m.). V současnosti nabízí Téryho chata ubytování i stravování, je plně elektrifikovaná a vybavena toaletami i sprchami. Jejím vlastníkem je Klub slovenských turistů a Slovenský horolezecký spolek JAMES. Komfort na chatě je postupně zvyšován, před nedávnem byla například vybavena fotovoltaickými články. 

Foto: Téryho chata, 2015 m. n. m.

Naše cesta na Téryho chatě končí. Kdo má dostatek sil, může se od ní vydat přes Priečne sedlo (2352 m) až ke Zbojnické chatě. Tato cesta je však okořeněna řetězy a patří mezi náročnější. Pozor, tento úsek je jednosměrný, z Téryho chaty je cesta na Zbojnickou chatu možná, opačným směrem nikoliv! Na zpáteční cestě do Tatranské Lesné (případně na Hrebienok) se pak prochází pro změnu Velkou Studenou dolinou. Učinit tak můžete ovšem jen v omezené části roku, tento turistický chodník je totiž od 1. 11. do 15. 6. uzavřen z důvodu ochrany tatranské přírody. Nám však dnešní výdej kalorií stačil a vydáváme se stejnou cestou zpět. 

- jap - 

Další články ze Slovenska:
Vlkolínec - kouzlo lidové architektury
Skvostem Levoče jsou oltáře Mistra Pavla
Nízké Tatry
Slovensko - dovolená s obnovenými vzpomínkami
Štrbské pleso 

Článek byl zobrazen 13 321 krát.