Sabinov

Sabinov

Sabinov je od roku 1996 okresním městem. Leží excentricky, v jihovýchodní části okresu na důležité hlavní cestě č. 68 Prešov – Stará Ľubovňa – Mníšek nad Popradem – Polsko a železniční trati č. 188 Košice – Prešov – Plaveč – Polsko. Od krajského města je centrum Sabinova vzdáleno jen 18 km.

Katastrální území má rozlohu 2 383 ha. Podle rozlohy území patří Sabinov v rámci 43 obcí okresu na druhé místo po Olejníkovu, tedy mezi pět sídel okresu, jejichž rozloha katastru je nad 2 tisíce ha.

Katastrální území Sabinova má obdélníkový tvar s ostrým výběžkem na severu. Je ho maximální délka je mezi Hájnou hůrkou na severu a nejnižším místem na nivě Torysy na jihu území. Maximální šířka území (není kolmá na linii maximální délky) se nachází mezi kótou 539 m n. m. na západě katastru a bodem na východě území, který leží zhruba 750 m od doliny potoka Telek.

Délka katastrálních hranice je 21, 375 km. Probíhají na severo-severozápadě a částečně na západo-jihozápadě a severovýchodě po širokých plochých hřbetech pahorkatiny Šarišského podolí.

Na jihu, jihozápadě a severozápadě přecházejí po nivě Torysy a hřbetem Bachurně. Východní hranici katastru tvoří Husí potok a severní přechází severním úpatím Hájné a Predrentové hůrky. Katastrální hranice jsou většinou přirozené, probíhají po širokých plochých hřbetech pahorkatiny Šarišského podolí, resp. potocích, výmolech anebo úvalinovitých dolinách. Za umělé je možné je považovat jen na rovinaté říční nivě Torysy.

Katastr Sabinova sousedí na severu s územím Červené vody, na severovýchodě s Drienicou a Jakubovanami, na západě s Pečovskou Novou Vsí, na jihozápadě s Ražňanami a na jihovýchodě se Šarišskými Michalanami. Intravilán je v rámci území umístěný excentricky na jihozápadě a má rozlohu okolo 320 ha. Na jihovýchodě splývá s obytno-průmyslovou zónou intravilánu místní části Sabinova s Orkucanami.

Město Sabinov má tyto místní části:
Sabinov střed, U hřiště, Nad strání, Průmyslový obvod, Gelbeše, Husí hrb, Malá hora, Sídliště, Pod Malou horou.

Historie
První písemná zmínka o Sabinově – v té době už značně rozvinuté královské obci je z roku 1248. Její obyvatelé se zabývali převážně zemědělstvím, až později se začala rozvíjet řemeslná výroba.

Významným mezníkem v jeho dalším vývoji se stal 28. leden 1299, když mu uherský král Ondřej III. udělil společně s Prešovem a Velkým Šarišem spišská práva – právo volit rychtáře a faráře, právo soudu, lovu a rybolovu, osvobození od daní, mýta, cla a vojenské služby. Od toho dne se mění právní postavení Sabinova, který se stává městem.

V roce 1405 byl Sabinov povýšen na svobodné královské město, což mu přineslo řadu dalších privilegií. Rozvíjejí se řemesla a dochází ke značnému rozkvětu obchodu. Koncem 15. století se stal Sabinov členem Pentopolitany - sdružení pěti východoslovenských měst, ke kterému patřily ještě Košice, Prešov, Bardějov a Levoča.

Období 16. až 18. stol. bylo ve znamení rozkvětu, později hospodářského úpadku města. V 19. století byl Sabinov malým provinčním městem se slabě rozvinutou průmyslovou výrobou. Také v letech I. ČSR hospodářský vývoj nadále zaostával. Z větších podniků zde pracovala pila, barvírna a konzervárna. Obyvatelstvo se zabývalo většinou zemědělstvím, které bylo na nízké úrovni. Stavební rozvoj Sabinova s typickým středověkým čočkovitým náměstím se začal přestavbou původně rolnické osady. Nejstarší zachované stavby pocházejí z konce 14. století.

Sabinov měl čistě slovenské obyvatelstvo do poloviny 13. století, když se zde usadili němečtí přistěhovalci. O početnosti nových usedlíků svědčí údaje z 14. až 16. století, když měli obě národnosti vlastní protestantské kostely a kazatele.

V období reformace byl Sabinov známý svým školstvím, několik vynikajících učitelů zde uplatňovalo nejmodernější způsoby výuky. Od října 1740 existovalo v Sabinově piaristické gymnázium, které v roce 1784 přesídlilo do vlastní budovy, dnešního muzea.

Památky
Nejvýznamnější a současně nejstarší architektonickou památkou je gotický kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Původní kostel v roce 1461 úplně vyhořel, požár roztavil i zvony. V letech 1484 až 1518 byl kostel pozdně goticky přestavěn. Vnitřní výzdoba kostela je gotická, renesanční a barokní.

Nejcennější je hlavní oltář, jehož originál se nachází v národním muzeu v Budapešti a pochází z dílny mistra Pavla z Levoče. Kostel byl několikrát poškozen požárem. Poslední větší úpravy byly realizovány v letech 1938 – 1939, v 70. letech byl rekonstruován hlavní oltář.

Zvonice u kostela patřící do tzv. východoslovenské renesance byla dokončena v roce 1657, zvon pochází z roku 1470.

Další stavební dominantou historického jádra města je bývalé lyceum postavené v renesančním slohu v roce 1530, v 18. století přestavěné.

Stavební panorama Sabinova doplňují také řecko-katolický, dva evangelické kostely a pravoslavný chrám – postaveny na okrajích historického jádra.

Významné osobnosti
V letech 1867 až 1877 žil ve městě u svého bratra významný štúrovec Bohuš Nosák-Nezabudov, působil zde také pokrokový učitel Samuel Fábry a slovenský básník Ján Cuker. V období po I. světové válce zde žili a tvořili výtvarní umělci Bandy Cirbus a Ernest Stenhura, také spisovatelka Jolana Cirbusová a Anton Prídavek. Později se ve městě zakládají různé kulturní kroužky a organizace. V letech 1922 až 1924 úspěšně pracoval divadelní kroužek Palárik pod vedením Janka Borodáče, který působil v Sabinově jako učitel.

Novodobé dějiny
Život města, podobně jako celé Evropy, byl v první polovině minulého století poznamenán světovou hospodářskou krizí, která vyústila do II. světové války. Její útrapy tvrdě dopadly také na obyvatele Sabinova. Většina židovských obyvatel, kterých bylo v té době v Sabinově mnoho, byla odvlečena do smutně známých koncentračních táborů, ze kterých se jen málokdo vrátil. V lednu roku 1945 bylo město osvobozeno rychlým postupem vojsk Rudé armády směrem od Dukly přes Prešov a Bardějov na západ.

Sabinov se začal vzpamatovávat z útrap války. Obyvatelé se zapojovali do znovu oživení existujících podniků. Správa města zabezpečovala nevyhnutelné úlohy související se zásobováním obyvatelstva, řešením bytové otázky a obnově spojení. V té době sídlil ve městě také Okresní národní výbor.

Postupně byly vybudovány nové průmyslové závody. Sabinov se stal střediskem zpracování ovoce a zeleniny, dřeva, kovů, mléka, byla zde strojně-traktorová stanice a stavební průmysl. Rozvinulo se školství, zdravotnictví, kulturní a sportovní život. Z malého 3tisícového městečka vybudováním nových sídlišť a připojením části Orkucany vyrostlo 12tisícové moderní město, druhé největší v okrese Prešov.

Největší rozvoj byl zaznamenán v 70. až 80. letech, když vrcholily všechny formy bytové výstavby. V modernizovaných a rozšiřovaných výrobních závodech nacházeli své uplatnění občané města i blízkého okolí.

Život města nestagnuje ani po listopadu 1989. Navzdory složitým podmínkám se dokončují rozestavěné byty. Úspěšně skončila malá privatizace, vznikají nové, progresivní soukromé podniky a společnosti.

Současnost
Současný Sabinov je perspektivní město s více než 12 tisíci obyvateli, kteří zde nacházejí všechna potřebná vybavení a služby. Pýchou města jsou tři základní školy, gymnázium, střední odborné učiliště zemědělské, SPoŠ a od roku 1994 také Obchodní akademie.

O zdraví občanů se stará samostatná Poliklinika a několik soukromých zdravotních ambulancí.
Bohatý kulturní život města rozvíjí Kulturní a společenské středisko. Jeho folklórní soubor Sabinovčan, účastník mnohých zahraničních festivalů, dětský soubor Sabiník a dechová hudba Sabinka reprezentují Sabinov daleko za hranicemi města. Estetické cítění a uměleckou výchovu mládeže rozvíjí Základní umělecká škola s několika obory. Ve městě působí také Speciální základní škola. Pro všestranný rozvoj sportu byla dobudována umělá ledová plocha a letní koupaliště s předehřívanou vodou.

K nevšedním zážitkům návštěvníků Sabinova patří procházka jeho historickým jádrem – náměstím i bočnými romantickými uličkami, kde se nacházejí bašty a zdi někdejšího opevnění města zvýrazňující jeho středověkou slávu. Velmi pěkné jsou vycházky do lesoparku Švablovka, pro turisty jsou vyznačené trasy v okolních pohořích Čergov a Bachureň s překrásnými přírodními scenériemi a zříceninami Hanigovského hradu. Nejvýznamnější rekreační středisko Drienica – Lysá leží v těsné blízkosti města a slouží také pro vyznavače zimní turistiky a lyžování.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.sabinov.sk, na kterých najdete další informace.