Za krásami Vysokých Tater

Za krásami Vysokých Tater

Není snad u nás nikoho, kdo by nikdy neslyšel o Vysokých Tatrách. Toto slovenské pohoří patřilo a stále patří k velmi populárním cílům českých turistů, horolezců a lyžařů. Přesto možná pár faktů pro osvěžení neuškodí.

Tatry jsou v širším měřítku součástí a zároveň nejvyšším článkem oblouku Karpat. Se svou rozlohou 260 km2 a nejvyšším vrcholem ve výšce 2 654 m n.m. (Gerlachovský štít ) bývají někdy nazývány „nejmenší velehory na světě“. Tvoří jakousi spojnici mezi Alpami a horami na Balkáně. Když se pozorně podíváte na mapu Evropy, je jasně vidět, že tato pohoří tvoří dohromady jednu linii, přerušovanou jen údolími řek – například v okolí Bratislavy údolím Dunaje.

Přírodní prostředí Tater je v mnoha směrech unikátní, takže není divu, že již v roce 1948 byl vyhlášen známý Tatranský národní park (TANAP). O několik let později, v roce 1954, došlo k podobnému kroku i na polské straně – vznikl Tatrzański Park Narodowy (TPN). Oba společně pak tvoří biosférickou rezervaci UNESCO.

Tatry jsou samy o sobě rozmanité a netvoří jednolitý celek. Nejvíce se odlišují tzv. Belianské Tatry, které mají jinou nejen geologii a morfologii, ale i vegetaci. Ta je ještě pestřejší než v jiných částech Tater a nachází se tu nejvíce endemitů. Co se týče charakteristiky, nejsou tady například horská plesa, jinak pro Tatry typická, oproti tomu se tu nacházejí různé krasové útvary. Ačkoliv jsou Belianské Tatry často označovány za nejhezčí a přírodně nejbohatší část Tater, většina jejich území je od roku 1978 pro turisty uzavřena. Hlavním důvodem je ochrana vzácných druhů flóry a fauny, například tatranského kamzíka, který je bohužel na pokraji vyhynutí.

Výjimkou ze zákazu jsou jen okrajové doliny Zadní Měďodoly, Přední Měďodoly a Dolina sedmi pramenů, plus jednosměrná naučná stezka Monkovou dolinou, spojující obec Ždiar se Širokým a Kopským sedlem. Z velkého množství jeskyní je turisticky zpřístupněná pouze Belianská jaskyňa, jedinou přístupnou chatou je pak Plesnivec.

Ačkoliv někteří turisté se i přes zákaz vydávají na hřebenovou túru nad Plesnivcem, takovéto aktivity určitě nemůžeme doporučit. A to nejen kvůli tomu, že je to zakázané – vždyť zdejší příroda si ochranu určitě zaslouží.

Kromě kamzíka žijí v Tatrách i další vzácní živočichové, jako svišť, rys a vlk. V posledních letech se poněkud zvýšil počet medvědů, i když se určitě nedá říci, že by byli přemnožení. Vždyť počet všech medvědů na území Tatranského národního parku se odhaduje na zhruba 50 jedinců. Problémem ovšem je, že někteří z nich scházejí za potravou k lidským obydlím, kde může docházet k napadení člověka. Příčiny jsou ovšem, jako ostatně téměř vždy, způsobeny zase člověkem. Takovéto chování medvědů je dáno jednak nedostatkem jejich přirozené potravy v důsledku narušení přírody, a dále také tím, že lidé vyhazují potraviny do odpadků apod.

Vždy je třeba si uvědomit, že člověk s přírodou nemůže bojovat. Je třeba jí porozumět, chránit a být její součástí. Proto se nejen v Tatrách, a nejen v horách, chovejme tak, aby se už tak dost dlouhý seznam zničených míst a vyhubených živočichů dále nerozšiřoval.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 7 731 krát.