Stará Ľubovňa s královským hradem

Stará Ľubovňa s královským hradem

V kopcovité oblasti severozápadního Spiše na severu Slovenska se rozkládá 16 tisícové město Stará Ľubovňa, kterým protéká řeka Poprad. Jeho hlavní dominantou a turistickou atrakcí je Ľubovňanský hrad tyčící se na vápencovém pohoří nad městem. Ľubovňa toho však ukrývá ještě mnohem více.

Její území bylo osídleno již ve starší době kamenné, ale první písemná zmínka o obci pochází z roku 1292. Po postavení hradu na počátku 14. století se obec změnila na podhradí a její význam tak značně vzrostl. Nejvýznamnější privilegium dostala v roce 1364 od uherského krále Ludovíta I., který ji povýšil na svobodné královské město s právem meče a vyňal ji z jurisdikce hradu Ľubovňa. Ľubovňané tak získali výhody tzv. magdeburského práva, to znamenalo, že mohli volit rychtáře, městskou radu, uspořádávat výroční trhy, čepovat pivo, lovit ryby a soudit své spoluobčany. Kromě toho byli také osvobozeni od některých dávek a daní.

Rozmach města pokračoval i po roce 1412, kdy bylo zařazeno mezi 16 spišských měst daných do zálohy polské koruně uherským králem Zikmundem Lucemburským. Město se tak stalo významným hospodářským a kulturním centrem oblasti. Fungovala zde dokonce i mincovna, která byla tehdy znakem hospodářského a společenského rozmachu města. Později, jakmile se v roce 1772 města z polské zálohy navrátily pod Uhersko, se Staré Ľubovni příliš nedařilo. Za panování Marie Terezie město ztratilo své výjimečné postavení, opustili ho úředníci i šlechta. Ľubovňa se tak stala centrem jen pro širší okolí a klesla na úroveň dalších spišských měst. Průmyslová revoluce sem dorazila na počátku 20. století. K masové industrializaci však došlo až po druhé světové válce, kdy ve městě začaly fungovat tři průmyslové podniky.

V centru města se rozprostírá obdélníkové Náměstí sv. Mikuláše, kterému dominuje stejnojmenný římskokatolický kostel z roku 1280. Jeho barokní interiér ukrývá několik uměleckých děl. Nejcennější je pozdně gotická kamenná křtitelnice z 16. století, pozdně gotické náhrobní desky z pískovce a červeného mramoru. Hlavní barokní oltář sv. Mikuláše, což byl biskup z poloviny 18. století, je zdobený dřevořezbou. Kostel je vyzdoben ještě mnoha dalšími cennými historickými relikviemi. Zděné stavby začaly na náměstí převládat až po požáru v roce 1556, který zničil původní starou dřevěnou zástavbu. Mnoho z domů lemujících náměstí prošlo přestavbami, a proto mají dnes klasicistní nebo secesní fasádu.

Kromě Kostela sv. Mikuláše je významnou stavbou také Provinční dům  - bývalé sídlo správce zálohovaných spišských měst. V roce 1639 byl přestavěn v renesančním slohu a dnes slouží jako galerie a informační centrum. Ve městě se dále nachází ještě římskokatolický kostel Svatého Josefa, řeckokatolický kostel Matky Ustavičné pomoci a římskokatolický kostel sv. Petra a Pavla. Severně od Staré Ľubovně se rozkládá malebná Ľubovňanská vrchovina, která je ideální pro podnikání četných pěších nebo cykloturistických výletů.

Ľubovňanský hrad

Turisticky mnohem přitažlivější než centrum města, je již zmiňovaný Ľubovňanský hrad vypínající se nad městskou částí Podsadek, v nadmořské výšce 711 metrů. První písemná zmínka o hradě, jako o jednom z královských sídel pochází z roku 1311. Do jeho nejstarší historie se zapsali příslušníci významných uherských šlechtických rodů – Omodejců a Drugethovců. Nejvýznamnější událost v dějinách hradu se odehrála v roce 1412, když zde panovníci Uherska a Polska podepsali dohodu o míru. V letech 1412 až 1769 sídlili na hradě polští starostové, spravující zálohovanou část Spiše. V období let 1655 – 1661 zde byly uchovávány dokonce i polské korunovační klenoty. Po jejich odchodu však začal hrad chátrat a postupně se měnil na ruinu.

Do roku 1553, než hrad zasáhl obrovský požár, mu dominovala hlavní věž se sousedním gotickým palácem. Poté prošel hrad obnovou, dostal renesanční podobu a změnil se na velkou pevnost. V té době vznikl také velmi moderní západní bastion. Další velká přestavba se uskutečnila v polovině 17. století, kdy se vybudovala nová vstupní brána, východní bastion, raně barokní palác a kaplička. Další opravné práce probíhaly na hradě ještě ve století osmnáctém, pod vedením italského architekta Francesca Placidiho.

V roce 1883 se hrad stal majetkem polského šlechtického rodu Zamoyských. Posledním soukromým majitelem hradu byl až do roku 1945 Ján Zamoyský, jehož manželka Isabela de Bourbon pocházela ze španělského královského rodu. Dnes je hrad ve vlastnictví státu a sídlí v něm hradní muzeum se stálou expozicí o historii a současnosti této stavby. K nejcennějším objektům patří hradní věž, která byla návštěvníkům zpřístupněna teprve po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2003. V barokním paláci je prezentován dobový nábytek a ve vysokém bastionu expozice Zamoyských. Prohlídka hradu s průvodcem zabere 80 minut, ale je možné ji uskutečnit i individuálně s textem, který obdržíte při vstupu.

Ľubovňanský skanzen
Pod hradem se nachází národopisné muzeum, které má podobu skanzenu a přibližuje návštěvníkům tehdejší lidovou architekturu oblasti Spiše a Šariše. Tento skanzen patří k nejmladším na Slovensku, veřejnosti byl zpřístupněn v roce 1985 a dnes jej tvoří 25 objektů. Nejcennější ze souboru lidových staveb je dřevěný řeckokatolický kostelík z roku 1833, který sem byl přenesen z nedaleké obce Matysová. Je zasvěcen sv. Michalovi archandělovi a neoddělitelnou součástí jeho interiéru je barokně-klasicistní ikonostas. Kostel patří k významným památkám dřevěné sakrální architektury na východním Slovensku.

Ve skanzenu jsou však k vidění ještě další cenné objekty, nejvíce zastoupeny jsou zde obytné srubové domy převážně z počátku 20. století, pocházející z okolních vesnic. Dále jsou k vidění tradiční hospodářské objekty jako chlévy, stodoly a sýpky a sezónní obydlí. Součástí expozice jsou také technické objekty, jako kovárna, mlýn nebo dílna stolaře. Forma takového tradičního bydlení se v tomto kraji zachovala až do poloviny 20. století. Návštěvníci si mohou prohlédnout pestrou ukázku předmětů denní potřeby, ale také nástroje typické pro jednotlivá zaměstnání – dráteníka, obuvníka, bednáře, tkadleny či stolaře. Některé obytné domy jsou naaranžovány tak, aby jejich interiér představoval tehdejší lidové zvyky, například během Vánoc, Velikonoc, svatby nebo narození dítěte. Během letní turistické sezóny se v přírodním amfiteátru konají vystoupení různých folklórních skupin a souborů.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 5 971 krát.