Pribilina - poznejte podtatranský folklór

Pribilina - poznejte podtatranský folklór

V oblasti Západních Tater, v místě, kde se Račkov potok stéká s řekou Belá, leží obec Pribylina. Stala se vyhledávaným cílem turistů jak v letním, tak i v zimním období. Račkova a Jamnická dolina jsou totiž ideální pro pěší turistiku, cykloturistiku, běžecké i sjezdové lyžování. Díky poloze v nadmořské výšce 745 metrů poskytuje navíc krásný výhled na okolní horskou krajinu.

První písemná zmínka o obci Perbenye nacházející se v těchto místech pochází již z roku 1286. Samotná Pribylina však byla založena až roku 1331 a až do roku 1848 byla majetkem rodu Pongráczovců. V dnešní době zde žije kolem 1350 obyvatel. Název městečka mnoho lidí nesprávně odvozuje od podstatného jména bylina, ke kterému se přidala předpona. S tím však mnoho historiků nesouhlasí a označuje to za nesmysl. Mnohem pravdivější historkou je, že název obce vznikl jako označení její polohy. Je situovaná v blízkosti řeky Belá, které se dříve říkalo Biala - slovensky „pri Bialej“.

Této oblasti se podařilo ubránit moderní civilizaci, proto si návštěvníci mohou užívat nedotčené přírody a pohybovat se v nádherné krajině bohaté na lesní plody a hřiby.  Vystavěno zde bylo jen několik rekreačních objektů a nedaleko leží osada Podbanské, která je součástí katastru obce. Právě tam se můžete ubytovat v jednom z největších tatranských hotelů – hotelu Permon. Podbanské je rovněž ideálním výchozím místem do Západních i Vysokých Tater.

Největším turistickým lákadlem obce Pribylina je 2 km vzdálené Múzeum liptovskej dediny, které je součástí expozice Liptovského muzea v nedalekém Ružomberku. V Pribylinském skanzenu je návštěvníkům přiblížen vesnický způsob života, který byl v minulosti typický pro tento region. Zdejší muzeum v přírodě se řadí mezi nejmladší svého druhu na Slovensku, veřejnosti bylo zpřístupněno teprve v roce 1991. Všechny místní objekty pocházejí z několika okolních liptovských vesnic, které v minulosti zmizely pod hladinou vodní nádrže Liptovská Mara. Jde většinou o kopie originálů, ale stavby jsou doplněny původními prvky.

Expozice nabízí prohlídku domů jednotlivých sociálních vrstev obyvatelstva na přelomu 19. a 20. století. Stojí zde domy chudých bezzemků, středně bohatých i zámožných rolníků. K vidění je zde rovněž mnoho obytných dobových domů, kde žili místní řemeslníci, jako třeba kovář, krejčí nebo sedlář. Dochovala se také usedlost obecního rychtáře, nebo vesnická škola z Valaskej Dubovej.

Ukázkou bydlení nejchudších obyvatel obce je domek rodiny Majdiakovcov z Liptovskej Sielnice. Domku chybí oplocení a nenajdete zde ani žádné hospodářské stavby. Celý rodinný i pracovní život rodiny probíhal v jediné místnosti. Na vyšší úrovni je pak dvojdomek Černovej, kde žili společně dva bratři se svými rodinami. Typickou ukázku honosného obydlí představuje dům řemeslníka Jána Lovicha z Liptovskej Sielnice. Bohatství je patrné na nábytku, bytovém textilu i na drobných předmětech zdobících interiér.

Ve středu vesnice se rozprostírá malé náměstíčko, neboli rynek, kde se pravidelně scházeli místní obyvatelé, konaly se zde trhy a jarmarky. Dnes je to místo konání nejrůznějších folklórních akcí a tradičních představení.

Kromě původní dřevěné lidové architektury se zde setkáte ještě s opravenými středověkými kamennými objekty. Tím se zdejší skanzen odlišuje od ostatních muzeí v přírodě. Významný je raně gotický kostel Panny Marie z Liptovské Mary pocházející z roku 1288 a goticko-renesanční klášter pocházející z Parížoviec. Klášter je jedním z nejcennějších historických objektů zátopového území Liptova. V Pribylině najdete také římskokatolický kostel sv. Kataríny, jež byl postaven roku 1910 v neobarokním stylu.

Kromě ukázek tradičního způsobu života se ve skanzenu pravidelně konají nejrůznější akce pro veřejnost. Vede tudy naučný chodník, který má kulturně – vzdělávací funkci. Připraveny jsou rovněž rozmanité programy pro žáky základních i mateřských škol, programy pro rodiny s dětmi a procházky zaměřené na poznávání zdejší přírody. Součástí naučného chodníku jsou informační tabule s fotkami a mapami okolí.

Větší kolektivy zájemců si zde mohou objednat speciální programy, mezi které patří kupříkladu pasování na rytíře s přípitkem, koncerty v kostele Panny Marie, ukázky tradičních řemesel, vystoupení folklórních souborů a hudebních skupin nebo také posezení v tradičním sklípku s ochutnávkou vína a sýrů.

Během letní turistické sezóny je od roku 2004 otevřen depozitář historických kolejových vozidel Považskej lesnej železnice. Pravidelně se zde konají také tradiční tematické neděle, jako třeba ovčácká, včelařská, středověká, hasičská, neděle rodáků nebo sv. Huberta.

Tento skanzen má navíc ještě vlastní malou zoologickou zahradu, kde se věnují chovu původních karpatských druhů zvířat, jejichž chov je v současné době na ústupu. Jde například o robustní huculské koně, kteří jsou potomky původních divokých koní, kteří se v minulosti proháněli na slovenských pláních. Dále se zde starají o karpatské kozy, bílé a černé ovce valašky, nejrůznější druhy drůbeže, jako jsou slepice, husy, kachny nebo perličky.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 4 360 krát.