Zuberec - po stopách našich předků

Zuberec - po stopách našich předků

Na severovýchodě Žilinského kraje se v blízkosti mohutných hřebenů Západních Tater rozkládá zajímavá a malebná obec Zuberec. Je přitažlivá hlavně svou zachovalou lidovou architekturou, která je k vidění ve skanzenu lidové architektury - Múzeu oravskej dediny.

Obec Zuberec leží na turistické trase Zakopané-Dolný Kubín-Ružomberok, je jedním z výchozích bodů turistických cest do Roháčů a také centrem zimních sportů. Obec po celý rok poskytuje dostatek ubytovacích kapacit. Dobrá je také dopravní dostupnost a to jak autobusovou tak i vlastní dopravou.

Cílem většiny návštěvníků obce je však nedaleký skanzen, celým názvem Múzeum oravskej dediny, Zuberec – Brestová. Historie skanzenu sahá do roku 1967, kdy se na zdejší rozlehlé louce začaly objevovat první stavby. Šlo buď o věrné kopie původních staveb, nebo o domy odkoupené od jejich původních majitelů, rozebrané a na tomto místě znovu postavené. Předtím se v této lokalitě žádné stavby nenacházely, pouze tudy (stejně jako dnes) protékal horský potok Studená, který je využíván pro náhon mlýna a valchy. Areál dnes zabírá plochu 20 hektarů a zřizovatelem muzea je Obecní úřad v Zuberci.

Expozice muzea je rozdělena na 3 hlavní části – Dolnooravský rínok, Zamagurská ulica a Goralské lazy. O něco dále je ještě kostel s hřbitovem a na opačné straně areálu je také mlýn. Každý celek reprezentuje různý typ osídlení Oravy a soustřeďuje stavby, které jsou typické pro všechny společenské vrstvy tehdejšího obyvatelstva. Bohatá etnografická expozice, chov domácích zvířat a pěstování technických a užitkových plodin přibližují návštěvníkům život oravského lidu v minulosti. Kromě klasických dřevěnic zde najdeme i hospodářské budovy se samostatnými dvory uzavřenými dřevěnými branami a řemeslnické domy s poschodím a pavlačemi.

Pro beskydsko-horalskou oblast jsou typické domky propojené svou obytnou částí s částí hospodářskou, kdy je vše uschováno pod jednou střechou. Tehdejší obyvatele těchto domků dělila od ustájených zvířat pouze chodba. V hospodářských budovách si můžete prohlédnout pracovní nástroje na výrobu šindelů, nástroje používané při obrábění půdy, v kolářství, bednářství a při dalších činnostech. Horská oblast Oravy poskytovala mužům také zaměstnání při práci se dřevem v lese a při zpracování dřeva na pilách.

Dolnooravský rínok

Nejdříve osídlenou částí tohoto regionu byla dolní Orava, stavby z této oblasti dnes soustřeďuje Dolnooravský rínok. Domy z regionu dolní Oravy byly z protipožárních i izolačních důvodů omítané hlínou a potom natřeny vápennou barvou různých světlých barevných odstínů, mají tak svůj nezaměnitelný vzhled. Nejdůležitějšími stavbami této části muzea jsou zemianská kúria z Vyšného Kubína a řemeslnický dům z Veličné, která byla do roku 1683 hlavním městem Oravské župy a také jejím obchodním střediskem. Již ve 14. století měla Veličná městská práva a patří tak k nejstarším obcím dolní Oravy.

Srubový objekt zvaný zemianska kúria Meškovcov pochází z roku 1752 a skládá se ze dvou bytových jednotek. Údajně zde v minulosti byla soukromá latinská škola, kterou vedl Absolón Meško – jeden ze spolumajitelů domu. Novější část stavby je z poloviny 19. století a je zařízená původním dobovým nábytkem. K dalším cenným stavbám této části skanzenu patří rolnický dům z konce 18. století, barokní zvonice, sýpky z roku 1780 a 1827 a také mangeľ z Veličné, což je technická památka, která byla v provozu od roku 1913 do roku 1956.

Zamagurska ulica

Stáří většiny oravských vesnic se datuje do 15. a 16. století, v té době byly zakládány na valašském právu – tzn., že oravské panstvo vydalo každé obci zakládací listinu, v níž byly stanoveny práva a povinnosti jejich obyvatel.  Mezi hlavní práva patřilo osvobození od placení daní zeměpánovi, většinou na několik let. Za správné odvádění dávek byl zodpovědný dědičný rychtář. Ten při založení obce rovným dílem rozdělil mezi obyvatelstvo půdu, tzv. „raly“, což byly asi 100 metrů široké pásy země táhnoucí se od potoka až po hřeben. U potoka posléze začaly vznikat nové domky a postupným rozrůstáním rodin došlo nakonec k vytvoření ulice. Vodu z potoka totiž lidé využívali k praní, napájení dobytka, polívání plátna a na hašení v případě požáru. Zamagurska ulica je tak typickým příkladem řadové zástavby, jaké vznikaly v oravském regionu.

V porovnání s českými vesnicemi je patrný rozdíl v orientaci staveb. Zde jsou situovány do ulice průčelím, zatímco v Čechách tomu bývalo přesně opačně. Nejcennějším exponátem Zamagurské ulice je hrnčířská pec z Trstenej z roku 1918, která sloužila k hromadnému vypalování keramiky. Najednou zde bylo možno vypálit až 3500 kusů nádob. K dalším exponátům patří různé usedlosti drobných, středních i zámožných rolníků, kovárna, a samozřejmě také rekonstruovaný kamenný panský dům - rodové sídlo barvířů a obchodníků s plátnem. Rychtářský (šoltýsky) dům z roku 1828 je rozlohou největším obytným domem v celém skanzenu.

Goralské lazy
V části muzea zvané jako Goralské lazy jsou soustředěny stavby a usedlosti typické pro samoty severních Beskyd. Představují poslední osídlení Oravy pastevci, kteří měli salaše v okolí hornomoravských dědin. Jde o obydlí sloužící lidem jen po dobu sezónního hospodaření, proto mají jen jednu obytnou místnost, která je propojena s větší hospodářskou částí s chlévy a stájemi. Domy často sousedily s políčky a pastvinami, kde se pásly ovce a krávy. Kromě těchto typických domů je zde také lisovna oleje, koliba a také zvonice.

Stranou od obytných domů se nachází Zábřežský dřevěný kostel sv. Alžběty postavený pravděpodobně na počátku 15. století. Během 17. století byla přistavěna zvonice a pořízen nový renesanční oltář. Ze stejného období pochází i kamenná křtitelnice. Kostelík je nezbytnou součástí celistvosti obrazu života oravských horalů v minulosti. Je stále funkční, konají se zde mše a koncerty. Tento kostel je typickým příkladem rustikálního reprezentačního stavitelství severního Slovenska. Nedaleká márnice je kopií původní stavby. V márnici si hrobař schovával nářadí, nosítka na přenášení rakve nebo sloužila také k uložení těla žebráka nebo bezdomovce. Jednou z dalších staveb, které byste při návštěvě Múzea oravskej dediny neměli vynechat je starý mlýn, který patřil rodině Rončáků. Je poháněn horní spádovou vodou a kolo má průměr téměř tři metry. Běžně se zde šrotovalo zrno, pouze výjimečně se mlela jemná žitná mouka. Nyní se v objektu nachází Krčma u Mlynára.

Celá expozice dokumentuje život nejen zemědělců, pastevců a řemeslníků, ale také obyčejných lidí a příslušníků vyšší šlechty. Trvalá a komplexní expozice lidové architektury bydlení nám na jednom místě přibližuje  život oravského lidu až do doby feudalismu.

V letní sezónce se v areálu muzea pravidelně konají ukázky řemeslné výroby a folklórní programy, jako Muzeum dětem, Oživená řemesla, Rozloučení s létem, Podhorácké folklórní slavnosti, koncerty vážné hudby a mnoho dalších. Oživením expozice jsou volně se potulující hospodářská zvířata a pěstování typických plodin. V zimě si můžete v rámci programu „Večer v muzeu“ projít areál s rozsvícenými lampióny. Během programu „Masky v lidových tradicích“ se návštěvníci zase dozvědí všechno o původním významu masek, které si také vyzkoušejí. Součástí obou programů je pak posezení při lidové hudbě, písních a medovině. No řekněte, kdo by odolal?

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 3 263 krát.