Poloniny - na východ za krásnou přírodou

Poloniny - na východ za krásnou přírodou

Když se řekne „poloniny“, většina lidí si asi vybaví zakarpatskou Ukrajinu a román Nikola Šuhaj loupežník od Ivana Olbrachta. Ale poloniny najdeme i na Slovensku. Dokonce se tak jmenuje celý národní park, ležící na nejvýchodnějším cípu země, na hranicích s Ukrajinou a Polskem.

Mimochodem, a víte, co to vlastně poloniny jsou? Tímto názvem označujeme charakteristické horské louky. Zřejmě nejhezčí z nich se nacházejí v okolí Pľaše, Ďurkovce, Riabej skaly a Kamennej lúky.

Národní park Poloniny byl založen v roce 1997 a má rozlohu 29 805 hektarů. Jeho součástí je také 6 národních přírodních rezervací (Stužica, Jarabá skala, Rožok, Pľaša, Havešová a Stinska). Park sousedí s polským Národním parkem Bieszczady a ukrajinským Užanským národním přírodním parkem, přičemž všechny dohromady tvoří mezinárodní biosférickou rezervaci Východní Karpaty. Kromě samotných polonin tady najdeme především rozlehlé bukové a jedlo-bukové lesy, zabírající až 80% z celkové plochy. Je tu nejvyšší koncentrace přírodních lesů a pralesů na Slovensku, některé z mohutných stromů jsou přitom staré až 400 let.

Autor: Peter Fenďa

Ačkoliv parkem procházejí značené turistické stezky, neočekávejte horské chaty ani restaurace. Pokud se sem vydáte, nezapomeňte, že jdete do míst s nádhernou, téměř nenarušenou přírodou, kam komerce zatím naštěstí příliš nepronikla. Ze stejného důvodu se zejména nezkušeným turistům nedoporučuje scházet ze značených stezek, neboť hrozí reálné nebezpečí, že byste mohli zabloudit. Oblast je opravdu dosti rozlehlá a jen velmi málo zalidněná. I návštěvníků tady nepotkáte mnoho, ačkoliv v budoucnu se situace může změnit. V současné době míří většina turistů hlavně na nejvyšší horu pohoří - Kremenec (1 221 m n.m.), která tvoří trojmezí mezi Slovenskem, Polskem a Ukrajinou. Další zajímavostí, kterou si můžete připsat mezi cíle do svého turistického deníčku, je Nová Sedlica, nejvýchodnější obec Slovenska. V údolích leží další svérázné vesničky, často s typickými dřevěnými kostelíky (např. Topoľa, Kolbasov, Uličské Krivé, Ruský Potok, Jalová a další).

Nádherná příroda parku má pochopitelně i své živočišné obyvatele. Žije tady rys, medvěd i vlk, avšak největší zdejší specialitou jsou zubři. Toto mohutné zvíře, kdysi v Evropě běžné, bylo na sklonku 19. století téměř úplně vyhubeno. Nakonec se z pár kusů, které přežily běsnění lidí v zoologických zahradách, podařilo díky ohromnému úsilí zubry znovu oživit a postupně začali být na různých místech Evropy vraceni do přírody. Jedním takovým místem je právě NP Poloniny. První zvířata sem byla dovezena v létě 2004 z Itálie, Švýcarska a Holandska. Postupně si tady zvykla, časem se k nim začali přidávat další zubři migrující z Polska. K posílení populace přispěla na jaře 2005 také Česká republika, neboť sem byla vysazena zvířata z chomutovského zooparku.

Zubr je vskutku impozantní tvor, váží 800 až 1300 kg, dosahuje délky těla až 3 metry (bez ocasu) a výšky kolem 2 metrů. Je však velmi plachý a člověku se zdaleka vyhne, obavy lidí z něj jsou proto neopodstatněné. Snad se mu bude na Slovensku dařit.

Pokud tedy toužíte toulat se hlubokými hvozdy a krásnými loukami, hledáte klid a únik od civilizace, zkuste navštívit národní park Poloniny. Asi nejlepší dobou je pozdní jaro, kdy tu bývá pěkné počasí a příroda nabírá na síle. Park ale určitě nezklame ani v jiném období.

Článek byl zobrazen 5 737 krát.