Liptovský Mikuláš je obklopen majestátními horami

Liptovský Mikuláš je obklopen majestátními horami

Liptovský Mikuláš je kulturně i historicky bohaté město, které je zároveň centrem jednoho z nejkrásnějších regionů Slovenska – Liptova. Díky nádherné okolní přírodě a množství přitažlivých míst ve svém okolí se stal vyhledávanou turistickou lokalitou.

Liptovský Mikuláš je obklopen majestátními horami, jejichž hřebeny přesahují nadmořskou výšku 1500 metrů a které ukrývají dravé horské a bohaté termální prameny. Leží na pravém břehu nejdelší slovenské řeky Váh, kde se od pradávna soustřeďoval život předků dnešních obyvatel. Rozsáhlé archeologické průzkumy Liptova potvrdily osídlení tohoto území už za doby kamenné.  Patrné jsou zde pozůstatky po badenské a lužické kultuře, Keltech i Slovanech. Předpokládá se, že byl Liptov v dávných dobách okrajovou částí Velké Moravy.

První písemná zmínka o městě se nachází v listině uherského krále Ladislava IV. z roku 1286. Město se původně jmenovalo Svatý Mikuláš a tato listina dokazuje, že zde první osada stála již před rokem 1286. Tehdejší název je spojen s nejstarší památkou města – raně gotickým kostelem svatého Mikuláše, který je vlastně jakýmsi prvopočátkem historie města a má významné postavení. Kostel byl vystavěn na místě staršího románského kostela a pohřebiště, později prošel četnými úpravami. V 15. století byl rozšířen, upraven v pozdně gotickém stylu a opevněn. 18. století s sebou přineslo barokní úpravy, ale rekonstrukce v letech 1940 – 1943 mu navrátila raně gotickou podobu. V jeho interiéru se podařilo dochovat tři oltářní tabule: Oltář sv. Mikuláše, Oltář Panny Marie a Oltář Božího těla. Součástí jižní kapličky je kamenná křtitelnice z roku 1490.

Patron svatý Mikuláš je vyobrazen také na erbu města a je znám svou štědrostí. Dějiny Svatého Mikuláše jsou od svého počátku spojeny hlavně se šlechtickým rodem Pongráců, jehož příslušníci byli potomky bojovníků a rytířů českého původu. Nejvýraznější a nejvlivnější osobností tohoto rodu bol v 15. století Ján Pongrác, rozený voják a obratný stratég, flexibilní ve svých politických spojenectvích. Podařilo se mu získat Starý hrad, Strečno, Blatnicu, Vršatec, Budatín, Branč, spravoval hrady Brumov a Světlov na Moravě.

V 17. století už byl Mikuláš administrativním sídlem Liptovské stolice. Pro zasedání stolice byl pak v roce 1712 zakoupen jeden z barokních měšťanských domů na mikulášském náměstí, později známý jako „První stoličný dům“.  Dům charakterizuje trojitá arkáda, díky které je k rozeznání od ostatních domů na hlavním náměstí. Dům je od roku 1955 sídlem městského Muzea Janka Kráľa. V jeho prostorách byl pravděpodobně 16. a 17. března roku 1713 souzen zbojnický kapitán Juraj Jánošík.  V druhý den soudu prošel Jánošík mučením a nakonec byl soudem vynesen konečný rozsudek: „Trest smrti zavěšením na hák za levé žebro“. Poprava byla vykonána ještě téhož dne na veřejném popravišti „Šibeničky“ mezi Vrbicou a Okoličným.

V 18. století začali do města přicházet židovské rodiny z Moravy, Oravy, Spiše, Bratislavy i Bavorska, které zde našly příznivé podmínky pro život. V 19. století už židé tvořili třetinu mikulášského obyvatelstva. Rozvoj židovské komunity tragicky ukončila 2. světová válka, kdy v koncentračních táborech skončilo 885 židovských obyvatel města.  Židovskou minulost města dnes připomíná klasicistní synagoga v centru Mikuláše, která patří mezi největší na Slovensku. Byla postavena v letech 1842 – 1846 v klasicistním stylu, ale svou současnou podobu získala v roce 1907. Dnes je zpřístupněná veřejnosti a používá se jako prostor pro různé kulturní akce.

Významnou památkou a také nejstarší stavbou města je Pongrácovská kúria. Původní gotická stavba je však dnes již velmi těžko identifikovatelná. Dochovala se pouze část severního zděného opevnění, jinak byla překryta mnoha úpravami a přestavbami. Budova má masivní vzhled, proto je možné, že byla v minulosti součástí opevnění Svatého Mikuláše.

Přitažlivou městskou stavbou je také Župný dom, který byl v letech 1778 – 1793 postaven stavitelem Peterem Grossmannem jako nové sídlo liptovské stolice. Původní barokní budova byla přestavěná na způsob klasicistních domů. Dnešní podoba pochází z roku 1907. Ve 20. století zde sídlil okresní národní výbor, v současnosti zde najdete obvodní úřad. Budova známá jako Černý orel patří mezi nejvýznamnější památkové objekty v Liptovském Mikuláši. Původně stavba sloužila jako hostinec, ale byla přebudována a rozšířena o divadelní jeviště. Stala se tak střediskem společenského a kulturního života. První hra zde byla uvedena v roce 1830 a tím byly také položeny základy slovenského ochotnického divadla. Dnes je zde umístěna expozice Liptovského muzea.

Mezi architektonicky nejvýraznější stavby v Liptovském Mikuláši patří secesní budova gymnázia M. M. Hodžu. Podle projektů budapešťských architektů byla postavena v letech 1914 – 1916. Ve městě vás mohou upoutat ještě dvě světské stavby a to je Jezuitský klášter z roku 1764 a Evangelický kostel postavený v letech 1783 - 1785.

20. století bylo pro město ve znamení dynamického politického, ekonomického i demografického rozvoje. Město bylo již v minulosti přejmenováno na Liptovský Svatý Mikuláš, ale v roce 1952 nakonec získalo svůj dnešní název Liptovský Mikuláš. V 70. letech 20. století zde našli domov obyvatelé z okolních vesnic, které zaplavila voda Liptovské Mary. Vodní nádrž má rozlohu 21,6 km2 a pod její hladinou zmizelo 8 celých liptovských vesnic a 2 obce jen částečně. Po jedné z nich, ze které se dochovala jen věž gotického kostela, nese nádrž své jméno. Významné historické stavby z těchto vesnic byly ještě před zaplavením rozebrány a znovu složeny ve skanzenu v Pribylině. Dnes se severní břeh vodní nádrže využívá pro rekreační účely.

S příchodem moderní doby byly staré ulice města zastavěny panelovými sídlišti, přibyly nové školy, kulturní střediska i sportovní zařízení. Dnes se v Liptovském Mikuláši snoubí staré časy s moderní dobou. Národní historické a kulturní klenoty sem celoročně přijíždějí obdivovat tisíce turistů. 

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 7 011 krát.