Pezinok

Pezinok

Pezinok leží 18 km severovýchodně od hlavního města Bratislavy. Rozkládá se na dvou katastrálních územích Grinava a Pezinok na ploše 7 276 ha na úpatí Malých Karpat, ve výšce 156 m n. m. Je okresním městem, součástí Bratislavského kraje. Sousedí s okresy Senec, Bratislava, Malacky a Trnava.

Pezinok sice nemá přímý styk se státní hranicí, ale nejbližší hraniční přechod do Rakouska je vzdálen jen 25 km, do Maďarska přibližně stejně.

Ve městě Pezinok žije (k 31. 12. 2006) 22 185 obyvatel, z toho přibližně 51,5 % žen a 48,5 % mužů. Přibližně 63 % obyvatel je v produktivním věku. Z hlediska národnostní struktury je složení obyvatel následující: 97 % občanů má slovenskou národnost, 1,3 % českou a moravskou, 0,6 % maďarskou, zbylých 1,1 % ruskou, ukrajinskou, německou, polskou, romskou a bulharskou.

Současnost
Pezinok je staré vinohradní město chráněné oblými svahy Malých Karpat, které jsou od nepaměti němými společníky jeho bohaté historie. Blízkost hlavního města Bratislavy, lehká dostupnost silniční a železniční dopravou, přetrvávající tradice pěstování vína a vinařství, jakož také specifická gastronomie jsou stále větším lákadlem pro turisty a každodenní návštěvníky města.

Pěstování vinné révy a vinařství už léta určují životní styl velké části obyvatelstva. Mimo už zaniklého zlatého hornictví je v Pezinku známá a stále prosperující cihlářská výroba a z ní je odvozena výroba užitkové a umělecké keramiky. Hospodářský profil města dotváří stavební výroba, strojírenství, obchod a drobná řemeslná výroba.

Velkým darem, který městu daly Karpaty, je areál zimních sportů na vrchu Baba a v létě pěší turistika po značených turistických stezkách. Všechny městské lesy jsou součástí chráněné krajinné oblasti Malé Karpaty. Převládají v nich bukové a dubové porosty.

Na půdě města se pravidelně uskutečňují významná setkání, mnohé z nich mají i mezinárodní význam. Ať už je to Vinobraní, Keramické trhy, Týden českého divadla, Pezinský permoník, kulturní festivaly (Ad una corda – v chrámovém zpěvu, Cibulák – divadelní), motoristické a sportovní soutěže (Slovakia Matador – automobilové závody do vrchu na Babe, Malokarpatský střapec – v parkúru.
Ve městě je zvlášť silná výtvarná obec – žijí a tvoří tu známí výtvarníci Alexander Ilečko, Igor Piačka, literát Július Balco.

I pezinská vína se pravidelně vracejí ze soutěží s vavříny – ať už z pezinských tradičních Vinných trhů anebo mezinárodních (Česká republika, Rakousko, Slovinsko, Maďarsko). Jsou mezi nimi i šampióni takových prestižních soutěží jako je Vinoforum čiVino Italia.

Pezinok je domovem mistryně světa v kickboxu, juniorského mistra Evropy v judu, vícenásobní mistři republiky v basketbale, volejbale, orientačním běhu a nejlepšího slovenského horského cyklisty a mistra Evropy v jízdě na horském kole Filipa Polca.

Historie
Území, na kterém se dnes rozkládá město Pezinok, se v písemných materiálech poprvé vzpomíná v listině z roku 1208 jako „terra Bozin“. V následujících stoletích se město postupně změnilo z hornické osady na vinohradnické městečko po druhé vlně německé kolonizace na začátku 16. století. Snaha měšťanů a obyvatel Pezinku o získání práv svobodného královského města vyvrcholila 14. června 1647, kdy král Ferdinand III. Udělil Pezinku tyto privilegia.

V 17. až 18. století zažíval Pezinok svůj největší rozkvět a patřil mezi nejbohatší města Uherska. Jeho sláva a bohatství bylo založeno na produkci kvalitních vín. V 19. stoeltí začalo postupné zprůmyslňování města. Byla zde založena první továrna na výrobu kyseliny sírové v Uhersku, továrna na výrobu jehel a taktéž velká cihelna. Dočasnou konjunkturu v 19. století způsobilo především obnovení těžby zlata na území Pezinku a zavedení železnice, čímž se Pezinok stal nejdůležitějším městem Malokarpatské vinařské oblasti.

První polovina 20. století představovala úpadek města. V této době nebylo v Pezinku většího průmyslového podniku, což zároveň s poklesem vinařské produkce způsobilo masivní vystěhovalectví do Ameriky. Postupné zlepšení začalo až po skončení II. světové války.

Dnes je Pezinok moderním okresním městem s vybudovaným průmyslem (zejména dřevozpracující, cihlářská a stavební výroba), kvalitní pěstitelskou a vinařskou produkcí, rozvinutým obchodem a zajímavými historickými památkami.

Kulturní památky a zajímavosti
Pro město je charakteristické historické centrum s typickými měšťanskými domy, ulicemi v pravidelném síťovém půdorysu a zbytky původních hradeb. K nejvýznamnějším kulturně-historickým památkám patří zámek z 13. století, 4 historicky a také architektonicky cenné kostely a renesanční radnice.

To, čím žije Pezinok dnes, má každý možnost sám vidět. Třebaže na to, aby člověk městu porozuměl, musí poznat i jeho minulost. Pozýváme vás na procházku po jeho zachovaných historických památkách, abyste toto město lépe poznali, pochopili jej a oblíbili si ho.

I. trasa – Pezinok – centrum

Krušičovská kúria (na rohu Holubyho ulice a Radničního náměstí)
Nazývaná také Perghauz, Berghaus, Eckhaus. Objekt původně sloužil správě pezinských zlatých dolů grófů ze Svatého Jura a Pezinka. Poprvé se v historických dokumentech vzpomíná roku 1425, ale postavili ji ve 14. století. Budova se roku 1575 stala majetkem zeměpána Jána Krušiča z Lepoglavy, který ji přestavěl v renesančním slohu.

Začátkem 17. století se jejím majitelem stal král a začlenil ji do hradního panství. V královském privilegii z roku 1615 se uvádí, že král má přednostní právo čepovat prostřednictvím svého zmocněnce víno v královské vinárně v Krušičovské kúrii. Prodej vína se tu zastavil jen v době, kdy byla otevřená městská „viecha“. Roku 1634 si pezinští evangelíci zřídili v kúrii svoji modlitebnu.

Později se objekt dostal do správy města a sloužil jako daňový dům a poté jako ubytovna pro vojsko. Z původně renesanční dispozice zůstala dvě poschoďová křídla. Navzdory několika přestavbám se v budově zachovala řada místností s renesančními křížovými klenbami s hřebínky. V objektu kúrie se v současnosti nachází Informační centrum.

Mariánský sloup na Radničním náměstí
Jeho součástí je socha Immaculaty, postavili ho v roce 1749. Jeho objednatel Ján Schmidt ho dal postavit pravděpodobně na památku požáru a konce epidemie. Roku 1772 postavili okolo něho ohradu. Roku 1898 ho zrekonstruovali. Roku 1952 ho tehdejší městský národní výbor navzdory protestu občanů dal demontovat a uložili ho do depozitu muzea. Roku 2001 po rekonstrukci našel své důstojné místo uprostřed náměstí.

Radnice na Radničním náměstí
Její vybudování podnítilo získání prvních městských privilegii Penziku v roce 1615. Vznikla přibližně v polovině 17. století ze dvou gotických domů na okraji náměstí (městských lázní a Weltzova domu). Původní vstup do objektu byl z náměstí, po barokní přestavbě z bočních křídel. Na poschodí ve východní části byla radní a soudní síň, v západní části archiv. V přízemí se nacházely obchodní prostory – prodejna cechu bílého pečiva, devět menších obchodů a lékárna. V podzemí byla městská věznice a mučírna. V objektu radnice sídlil také městský soud. Roku 1832 budovu velmi poškodil požár, který zničil značnou část městského archivu. Po požáru ji přebudovali v klasicistním slohu. Pro své dispoziční řešení je pezinská renesanční radnice unikátem na Slovensku. Její analogie se nacházejí v německých zemích.

Synagoga (tzv. nová)
Na místě, kde stála, na Šancové ulici 2, je dnes umístěna pamětní tabule.

Synagogu postavili roku 1869. Architektonicky napodobovala orientální slohy, čímž se měl zdůraznit orientální původ židovského náboženství a národa. Na její výstavbu použili materiál ze zbouraných městských bran. Budova stála mimo městské hradby a měla rozměry 25 x 14 metrů. Byla postavena v maursko-byzantském stylu, zdobily ji dvě chrámové věžičky s bohatou štukovou ornamentikou. Synagogu zavřeli roku 1943. Po válce sloužila jako sklad. Dnes na jejím místě stojí banka.

Gotický dům na ulici M. R. Štefánika 3
Pochází z poloviny 15. století. Jeho stavitel byl pravděpodobně ze stavební dílny mistra Konráda z Bratislavského hradu. V přízemí domu byly výrobní nebo obchodní prostory, v poschodí obytné místnosti, černá kuchyně a komora. Pozůstatek gotické architektury (okna) je zřetelný také na objektu na Holubyho ulici 9.

Římskokatolický Farský kostel na Farské ulici
Byl postaven začátkem 14. století v gotickém slohu pravděpodobně na místě románského kostela anebo kaple ze 13. století. Kostel původně neměl věž. Jeho beneficiátory byla rodina grófů ze Svatého Jura a Pezinku, o čemž svědčí také jejich erby osazené v klenbě. Klenby kostela byly vybudovány až v 15. století v pozdně gotickém slohu podle předlohy kleneb v Chrámu sv. Víta v Praze.

Z vnitřního zařízení je nejcennější raně renesanční kazatelnice z roku 1523. K dalším pozoruhodným dílům patří křtitelnice z červeného mramoru, epitaf grófa Juraje z Pezinku z roku 1426, také z červeného mramoru a pohřební kaple Štefana Ilešházyho. Roku 1674 získali kostel kapucíni. V době Rákoczyho povstání začátkem 18. století se ho zmocnili evangelíci. Autorem hlavního oltáře je Štefan Steinmassler, žák bratislavského sochaře Ľudovíta Godeho, který byl žákem nejvýznamnějšího zaalpského sochaře Jureje Rafaela Donnera. Roku 1789 byl namalován oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie. Roku 1863 byly v kostele instalovány varhany.

Zámek na Mladoboleslavské ulici
Vznikl mnohými přestavbami původního pezinského vodního hradu, který na přelomu 13. a 14. století vybudovali grófové ze Svatého Jura a Pezinku. Hrad byl postaven na kruhovém půdorysu kolem nádvoří. Obrana hradu spočívala na hradních zdech, dvou věžích a venkovním opevnění, které tvořily dva valy a dva vodní příkopy. Pod hradem se nacházely rozsáhlé vinné sklepy. Příkopy byly překlenuty dvěmi mosty.

Mezi vlastníky hradu byl také baron Krušič a později Štefan Ilešházy a nakonec Pálffyovci, kteří roku 1844 zřídili nad bránou ústřední sál v klasicistním slohu a upravili západní věž. Roku 1875 blesk poškodil severní část budovy, kterou museli zbourat. Na tomto místě začátkem 20. století postavili novou budovu. Roku 1931 Zámek koupilo město, které ho roku 1936 prodalo Slovenskému vinařskému družstvu. Navzdory mnohým přestavbám si Zámek zachoval dispozici středověkého vodního hradu a považuje se za ojedinělou stavební památku na Slovensku. Dnes je v něm vinárna se zajímavým sálem a sklep se starou sudovinou.

Zámecký park u Zámku
Předchůdcem dnešního Zámeckého parku byla zahrada, která se vzpomíná roku 1915. Rozprostírá se za hradními příkopy, byla oplocena a nacházelo se v ní 100 včelích úlů. Samotný park založil roku 1844 gróf František Pálffy. Ten dal při rozsáhlé přestavbě hradu zrušit staré valy a zasypat příkopy. Potok, který do té doby příkopy spojoval, byl rozšířený na dvě rybníky. V nich se chovaly ryby a želvy. Zahrada byla přeměněna na anglický park, ve kterém byly vysazeny vzácné stromy a vybudované široké chodníky. V současnosti slouží k odpočinku obyvatelům města a jeho návštěvníkům.

Hradby (městské opevnění)
Jeho zbytky se zachovaly na Mladoboleslavské ulici, Moyzesové ulici, Zahradní ulici, Hrnčířské ulici a na ulici Š. Polkorába.

Právo vybudovat kolem města opevnění získal Pezinok prilegiem krále Matěje II. roku 1615. Pro nedostatek financí mělo původně jen provizorní podobu – tvořily ho valy, příkopy a palisády. Kamenné hradby se začaly budovat po roce 1647, když král Ferdinand III. Udělil Pezinku jako královskému městu takovou povinnosti. Opevnění ve tvaru obdélníku mělo 3 brány (Horní naproti Zámku, Trnavská na Holubyho ulici mezi školským klubem a restaruací Demovič a Dolní brána stála na místě dnešní Malokarpatské knihovny) a 11 bašt.

Hradby tvořil 15 m široký násyp s kamennou zdí, který sahal do výšky 6 m, u základu byl široký 180 cm, u vrcholu 1 000 cm. Na zdi bylo nadstavěné dva metry vysoké cihlové cimbuří. Pod hradbami vykopali 12 – 15 m široký a 2 – 4 m hluboký vodní příkop naplněný vodou z Cajlanského potoka. Definitivní zánik hradeb jako překonaného prvku obrany města začal roku 1867, když pezinští židé žádali zbourat brány a postavit z jejich materiálu synagogu. Z cihlového cimbuří byly roku 1872 postaveny protipožární zdi mezi domy a po dvou letech byl odstraněn také zemní násyp opevnění, který se použil na zasypání městských příkop.

Kapucínský kostel a klášter na Holubyho ulici 91
Už roku 1674 byli do Pezinku, jako prvního města v Uhersku, uvedeni kapucíni. Původně dostali do správy farský kostel. Základní kámen kapucínského kostela byl položen roku 1718, roku 1719 začali kapucíni s výstavbou. Kostel byl dokončen roku 1721, jeho hlavní oltář až roku 1739. Kostel vysvětili roku 1726. Tato jednolodní stavba má jednoduchou výzdobu, jedinou její barevnou složkou jsou oltářní obrazy od J. Kucha. V letech 1950 až 1954 zde byl kárný klášter pro kněze a řeholníky nepohodlné tehdejšímu režimu.

Evangelický kostel na Potoční ulici
Je to první budova postavená v Pezinku v klasicistním slohu. Vybudovali ho roku 1783. Má jednoduchou architekturu. Původně byl bez věže, tu dostavěli v letech 1857 – 1860 v neogotickém slohu. Kostel má jeden oltář, kazatelnici, křtitelnici a varhany. Autorství jednoho z oltářních obrazů s názvem Poslední večeře se připisuje pezinskému rodákovi, baroknímu malíři portrétistovi Jánovi Kupeckému. V 80. letech 20. století ve zdi kostela objevili reliéf Zmrtvýchvstání Krista z roku 1622.

Hotel Jelen na Holubyho ulici 25
Objekt vznikl spojením dvou starších renesančních budov rozšířených o přístavby ve dvoře. V 17. až 18. století ho přestavěli, o čemž svědčí prolínání renesančních křížových kleneb s barokními či klášterními. V polovině 19. století fasádu objektu upravili v klasicistním slohu, zdobí ji reliéfy symbolizující pohostinství. Nad portálem je kovová barokní vývěska, na které byl v 18. století zavěšen štít hotelu.

Železniční stanice na Holubyho ulici 1
Budova stanice byla postavena roku 1841 v klasicistním stylu. Sestává z kamenné administrativní budovy a dřevěného nástupiště. První vlak koňské železnice dorazil do Pezinku 30. 6. 1841. Pezinská stanice se tak stala součástí bratislavsko-trnavské železnice, první v Uhersku.

II. trasa – Cajla

Cajlanský kostel na Cajlanské ulici
Byl postaven roku 1740. Zasvěcen je Povýšení svatého kříže.

Schaubmarův mlýn na Cajlanské ulici 255
Byl vybudován roku 1767. Posledním majitelem tohoto nejrozsáhlejšího mlýna z původních 15 na území Pezinka byla bavorská mlynářská rodina Schaubmarovců.Jde o komplex hospodářských budov seskupených kolem uzavřeného dvora. Dominantou je mlýnská budova s barokní architekturou a zachovaným technickým zařízením potočního mlýna. Roku 1913 byla do mlýna zabudována válcová stolice.

Svému účelu mlýn sloužil do roku 1951. Roku 1974 objekt koupila Slovenská národní galerie, celý ho zrekonstruovala a zřídila v něm Galerii naivního umění, první svého druhu na Slovensku. Tento mlýn je jediný na Slovensku, který se kompletně zachoval na místě svého vzniku.

Socha Krista Pána – před vchodem do Pinelovy nemocnice
Socha s letopočtem 1622 je jediným svědectvím existence kostela a osady Zumberg. Kostel sloužil také občanům Caily, než si nepostavili vlastní kostel. Z bývalého kostela pochází také stříbrný kalich, který začátkem 19. století přenesli na příkaz grófa F. Pálffyho do kostelna v Grinavě.

Železité lázně
Šířily dobré jméno Pezinku po celém Rakousko-Uhersku, ale také za hranicemi monarchie. První písemná zmínka o slávě pezinských železitých lázních je z roku 1590. Podle dobové lékařské zprávy pezinská léčivá voda „otevírá póry, odstraňuje ostrost a kyselost, je močopudná, léčí vodnatelnost, ledvinový písek, kloubní bolesti, ochrnutí, zdlouhavé horečky, vyrážky a rány“. Začátkem 20. století patřily pezinské lázně k nejoblíbenějším v Horním Uhersku. Zanikly po skončení 1. světové války. Jejich budovy se staly součástí dnešní Pinelovy nemocnice a koncem 90. let 20. století je zbourali.

Pálffyovská papírna – za Pinelovou nemocnicí u Fabiánova mlýna
Papírnu založili roku 1620 Pálffyovci. Několik desetiletí dodávala papír také do univerzitní knihtiskárně v Trnavě. Téměř všechen papír z produkce této papírny byl označen pálffyovským erbem – jelenem vyrůstajícím z kola – v podobě vodoznaku nebo firemní značky.

III. Trasa – Grinava

Katolický kostel na Myslenické ulici
Poprvé je vzpomínán roku 1390. Byl postaven na románském základě. Během Rákocziho povstání začátkem 18. století ho katolíkům na krátký čas odňali evangelíci. Je to gotická dvojlodní stavba. Nachází se v něm cenný neogotický dřevěný hlavní oltář od J. Seilnacha.

Evangelický kostel na Myslenické ulici
Byl postaven v roce 1926. Grinavští evangelíci se něj sbírali od roku 1900. Zdobí ho centrální freska od V. Gordona a plastika Ukřižování od A. Riegeleho.

IV. trasa – extravilán města

Kaple Rozálka na Suvorové ulici (vedle kasáren)
Byla postavena roku 1754 pravděpodobně jako památník velké morové epidemie, která postihla Pezinok v letech 1711 – 1713. Na malém dřevěném oltáři je obraz sv. Racha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie. Při oltáři jsou sochy sv. Josefa a sv. Joachima.

Hrad u kamenolomu (směr Baba)
Původní středověký hrad v Pezinku se vzpomíná v písemných materiálech z druhé poloviny 13. století. Donedávna byl hrad situován do lokality Starý zámek, ale vícenásobný archeologický průzkum tuto možnost vyvrátil. Hrad objevila skupina nadšenců v létě 2001 v horách, několik km od Pezinka. Podle objevených nálezů lze předpokládat, že byl budován ve dvou fázích. První je možné datovat do 13. a začátku 14. století, druhou do 15. století, do období zvýšeného husitského nebezpeční v malokarpatské oblasti. Tehdy však měl hrad už jen strážní funkci, protože v Pezinku už existoval novější vodní hrad – dnešní Zámek.

Vinohradnické kamenice
(po modré turistické značce, resp. Po trase Banského naučeného chodníku)

Představují dlouhé protáhlé kamenné řady v okrajových lesních oblastech a jsou charakteristickým znakem malokarpatského vinohradnického kraje. Jsou pozůstatkem dlouhodobé činnosti vinařů, kteří na valy, sloužící jako hranice (mez) mezi jednotlivými vinohrady, vyváželi kameny. Kamenice částečně zabraňovaly erozi svahů, na kterých byly vinohrady vysázeny. Rozsah kamenic, který několikanásobně přesahuje rozlohu dnešních vinohradů, je svědkem dávné slávy vinařství v Malokarpatském regionu.

Cestovní ruch
Pezinok je součástí turistického projektu Malokarpatská vinná cesta, která spojuje obce a města Malokarpatského regionu s vinohradnickými a vinařskými tradicemi od Bratislavy až po Smolenice.

Město je zajímavé pro turisty jednak díky svým historickým památkám (Historický okruh po centru města a Banský naučný chodník), známým kulturním setkáním nadměstského významu, jedinečným muzeálním a uměleckým expozicím (vinohradnicko-vinařská expozice v Malokarpatském muzeu, expozice předmětů získaných archeologickým výzkumem Pezinku a první a jediná Galerie naivního umění na Slovensku) a v neposlední řadě svým programem tzv. vinného turismu – ochutnávkami vína a gastronomických specialit, jakož také tradičními vinařskými setkáními (Vinné trhy v dubnu, Vinobraní v září, Svatomartinské požehnání mladého vína (11. listopadu) a Den otevřených sklepů (v listopadu).

Okolí Pezinka nabízí příležitosti pro zimní i letní turistiku a odpočinek – značkované turistické chodníky v Malých Karpatech, v Areálu zdraví Rozálka tenis a jízda na koních, městský krytý bazén, squashová hala a v zimě sáňkařské a lyžařské (sjezdové i běžkařské) terény s umělým zasněžením a 5 vleky na vrchu Baba.

Zajímavosti v okolí Pezinku

Bílý Kámen – zřícenina rozsáhlého hradu ve Sv. Jure, www.hrady.sk

Červený Kámen – muzeum v renesanční pevnosti nedaleko obce, www.hrady.sk

Ostrý Kámen – zřícenina hradu nedaleko Smolenic, www.hrady.sk

Smolenický zámek
červenec-srpen: zpřístupněná věž a zámek (3 miniexpozice), www.hrady.sk

Jeskyně Driny – sezóna 1. 4. – 31. 10., délka prohlídkové trasy 450 m (35 min.), www.ssj.sk

Záruby – nejvyšší vrch Malých Karpat (768 m n. m.)

Vysoká – druhý nejvyšší vrch Malých Karpat (7574,3 m n. m.)

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.pezinok.sk , na kterých najdete další informace.