Velký Krtíš

Velký Krtíš

Poloha
Severně od Velkého Krtíše se nachází druhé městské sídlo okresu, Modrý Kameň se starobylým hradem. Sídlem okresu byl v letech 1923 až 1960.

Směrem na východ ve vzdálenosti asi 7 km se nachází obec Pôtor a asi 2 km směrem na jih samostatná obec Malý Krtíš. Jihozápadně od Velkého Krtíše leží obec Dolní Plachtince.

Katastrální hranice mezi Velkým Krtíšem, Plachtincemi a Dačovým Lomem byly v minulosti hranicí dvou historických regionů – Novohradu a Hontu.

Poloha města Velký Krtíš je z komunikačního hlediska výhodná. Nachází se na trase Lučenec – Zvolen – Levice. Od státní hranice s Maďarskou republikou na jihu okresu, hraničního přechodu Slovenské Ďarmoty – Balassagyarmat, je město vzdálené 17 km.

Geografickou polohu určují souřadnice 19 stupňů 21 minut v. z. d. a 48 stupňů 13 minut s. z. š.

Vodstvo
Území okresu patří do povodí Iplu. Řeka Ipeľ tvoří jižní hranici okresu Velký Krtíš a současně je hraničním tokem s Maďarskou republikou. Největšími postranními přítoky Iplu jsou Tisovník, Stračinský potok, Čebovský potok, Velký potok, Krtíšský potok (Krtíš) a Stará řeka.

Krtíš jako jeden z větších pravostranných přítoků Iplu má dva zdroje, a to Krtíšok a Riečku, spojující se jižně od Modrého Kameňa.

Krtíš přibírá z levé strany Medokýšný potok a z pravé Plachtinský potok. Plocha povodí představuje 238,79 km² a teče v délce 36,5 km. Od pramene po Malý Krtíš teče v úzkém údolí.

Od poloviny Velkého Krtíše je potok upravený v délce 825 metrů. Dno je 4 m široké a svahy opevněné prefabrikáty.

Na horním toku má Krtíš bystřinný charakter, v dolní části koryto Krtíše se rozšiřuje asi na 5 m s hloubkou 1 až 2 m. Ústí u Selešťan do Iplu.

Kvalita vody v Krtíšském potoce se vylepšila vybudováním nové čističky.

Historie
Nejstarší hodnověrné zachované písemné zprávy o Velkém Krtíši jsou už z druhé třetiny 13. století. Není to pozdě, neboť v okolních zemích se začínají pravidelněji a ve vyšším počtu vydávat listiny až od 13. století.

Samotný název Krtíš se poprvé uvádí v listině vydané královskou kanceláří dne 9. září 1245. Z ní se dovídáme, že jistý Martin Bán ještě před tatarským vpádem daroval rozsáhlé majetky na jihu Slovenska šahanskému klášteru a král Belo IV. je v roce 1245 klášteru opět potvrdil. Mezi darovanými majetky byly i dnešní Dolní Plachtince, ohraničené tehdy Krtíšským potokem, který se v prameni označuje jako „Curtus“.

O původu slova Krtíš (lat. Curtur, Kurtus, Kurthes) mezi historiky, lingvisty a dalšími odborníky dosud není jednoznačná shoda a jeho řešení zůstává i nadále otevřenou otázkou.

Během písemně doloženého období vývoje přežil Velký Krtíš několikrát roky rozkvětu, ale také roky nepřízně a úpadku. Tatarské plenění v polovině 13. století, po kterém roku 1245 původně služebnická osada královského hradu a stoličného sídla Novohrad začala zaplňovat prázdné stránky análů vlastní historie.

Obec se nacházela na trase ve středověku významné dopravní obchodní tepny, známé jako „velká cesta“. V 16. až 17. století bylo území vystaveno násilí osmanských hord a uherských stavovských povstání. V letech 1554 až 1593 byla obec Velký Krtíš poplatná Turkům a začleněná do novohradského sandžaku. V polovině 17. století zničená a vylidněná až do roku 1680.

Příznivější vývoj osídlení Velkého Krtíše je možné zaznamenat po zrušení poddanství v 19. století. V letech 1854 až 1864 se začíná rozvoj místního hornictví, otevřením prvních hnědouhelných dolů na území obcí Malý a Velký Krtíš místními zeměpány Andrejem Meššem, Viliamem Sebastianim a spol.
Celková nová etapa vývoje Velkého Krtíše a zároveň také jeho širšího okolí začala po roce 1945, kdy se obnovila těžba hnědého uhlí, nejdříve v Malých Stračinách, a od roku 1962 v závodě Dolina u Velkého Krtíše.

V roce 1950 ve Velkém Krtíši začali stavět hornické městečko tzv. sídliště.

Rok 1960 přinesl útlum těžby v uhelných dolech a stagnaci po zrušení okresu Modrý Kameň a připojení jeho území k větším územním celkům. Upadal hospodářský i kulturní život. V roce 1968 se rozhodlo o obnovení okresu, jehož sídlem byl určen Velký Krtíš, splňující předpoklady dalšího rozvoje osídlení. Rozvíjela se další průmyslová odvětví. Vedle hornictví to byl strojírenský, textilní, potravinářský průmysl, stavebnictví aj.

Památky
Z původní, historické části Velkého Krtíše se zachovaly jen objekty klášterů a hospodářských budov ze 17. století a ze začátku 20. století, evangelický a. v. kostel, postavený v roce 1770 a rozšířený v roce 1841 přistavěním věže, s původním oltářem z 18. století.

Významné osobnosti
Velký Krtíš je rodištěm národních činitelů:

Martina Hamaliara (1783)

Jana Marótyho (1814), významného literáta, pedagoga

Augusta Horislava Škultétyho (7. 8. 1819) ev. kněze

Eduarda Škultétyho (1825), bratr A. H. Škultétyho

Ve Velkém Krtíši umřel Vsevolod Čechovič (1961) – výzkumník a objevitel hnědouhleného ložiska.

Příroda a okolí
V katastrálním území Velký Krtíš převládají hnědé půdy, které se vyvinuly na nekarbonátovém půdním substrátu a na tyto půdní typy se váže lesní společenství a rostlinstvo.

Dominantní dřevinou je akát bílý, který sice není původní dřevinou, ale při své agresivitě v podmínkách tohoto území získal své domovské právo. Mimo produkce dřeva a ochranné půdní funkce je důležitý pro včelařství.

Dalším převládajícím druhem je dub cedrový a dub zimní. Z listnáčů se vyskytuje také habr obyčejný. Jehličnaté dřeviny jsou zastoupené borovicí obyčejnou (sosnou), smrkem štíhlým a borovicí černou. Ostatní dřeviny jako buk lesní, jasan štíhlý, javor mléčný, javor horský, vrba, osika, lípa malolistá, olše lepkavá, topol zabírají nepatrné plochy.

V lesním porostech se na našem území ojediněle vyskytuje třešeň ptačí, ořech černý, dub letní a hruška obyčejná.

Okrajový ochranný plášť lesních porostů tvoří křoviny složené z trnky obyčejné, růže šípkové, ptačího zobu obyčejného a hlohu obyčejného.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.velky-krtis.sk , na kterých najdete další informace.