Skalica

Skalica

Okresní město Skalica se nachází v severozápadním cípu Slovenska, na úpatí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v povodí řeky Moravy a na hranicích s Českou republikou. Patří k nejstarším slovenským městům.

Vítejte ve Skalici!
Představujeme vám svobodné královské město Skalica, které leží v severozápadním výběžku Chvojnické pahorkatiny, na hranicích s Českou republikou. Právě tato poloha předurčila už před staletími vývoj původně poddanské osady, která se po bouřlivém rozmachu ve 14. století stala královským městem.

V průběhu dlouhé historie se na půdě města odehrávala významná setkání panovníků dvou sousedních království, působili zde příslušníci vícerých církevních řeholí, rozvíjela se řemeslná výroba a obchod, rodila se slovenská národní identita, sídlila tu Dočasná vláda pro Slovensko a především tu žili lidé, kteří vybudovali toto krásné město na pomezí Moravy a Záhoří.

Přijměte pozvání a zažití atmosféry dávné minulosti dýchající z chladných zdí starobylých staveb, měšťanských domů a klášterů, projděte se uličkami starého města, které jsou lemované středověkým opevněním a vychutnejte si „Skalický trdelník“ a místní vína v atmosféře Svobodného královského města Skalica.

Historie města
Ke starobylým slovenským městům, které se v uplynulých stoletích pyšnily přívlastkem „svobodné královské město“, patří i Skalica, město na hranicích s Českou republikou. Jeho historie je dlouhá a bohatá. Střídaly se v ní období budování, rozmachu a rozkvětu s těmi, které byly poznamenané válkami, povstáními, rabováním a ničením, epidemiemi či živelnými pohromami. Z mnoha hledisek má Skalica na historické, ale i současné mapě Slovenska významné postavení.

Příznivé životní podmínky byli důvodem intenzivního osídlení území v okolí Skalice už od dob mladší doby kamenné (4000 let před n. l.). Osídlování potom pokračovalo i v eneolitu, době bronzové, železné, laténské, římské, raně slovanské a velkomoravské.

První písemné zmínky o existenci Skalice pocházejí z let 1217 a 1256, kdy se v dokumentech vzpomíná jako Zakolcha.

Uherský král Ľudovít I. jí udělil 6. října 1372 výsady svobodného královského města. Originál privilegované listiny se sice nezachoval, ale z pozdějších „konfirmácií“ se dovídáme, že město dostalo právo opevnit se hradbami, obyvatelstvo bylo osvobozeno od placení daní a jiných poplatků, zboží Skaličanů bylo osvobozeno od třicátku a mýta v celém království. Městu bylo uděleno právo pořádat týdenní a výroční trhy.

Díky dalším privilegiím od Zikmunda Lucemburského a jeho následovníků se stala Skalice už od 1. poloviny 15. století významným střediskem hospodářského, kulturního a duchovního života širokého okolí. V 17. století počtem obyvatel, domů, ale především z ekonomického hlediska patřila Skalica mezi 5 až 6 největších a nejvýznamnějších měst Slovenska a byla postavená na úroveň dalším královským městům – Bratislavě, Košicům, Trnavě, Bardějovu nebo Prešovu. Ve městě vzniklo množství řemesel, zakládaly se cechy, rozkvétal čilý obchod. Známé v celém Uhersku bylo především skalické soukenictví, které se rozvinulo zejména koncem 18. století.

Ze změdělské výroby se intenzivně rozvíjelo především pěstitelství vína. Před více než 300 lety tu založili vinaři na způsob řemeslnických cechů svoje sdružení – tzv. Bratrstvo sv. Urbana. Z tohoto období jsou i historické památky – kostelík sv. Urbana, patrona vinařů a cechovní oltář sv. Urbana ve farském kostele s erbem vinařů. Dodnes se tu vyrábí velmi kvalitní červené víno. Množství vinařských sklípků nabízí možnosti „koštůvky“ tohoto lahodného moku.

Duchovní a společenský život města už od 15. století ovlivňovalo několik církevních řádů. Pravděpodobně od 30. let 15. století tu působili františkáni, v 17. století k nim přibyli karmelitáni a jezuiti (v roce 1662 založili gymnázium), později paulíni a od konce 18. století milosrdní bratři. Mimo šíření křesťanské víry napomáhali rozvoji kultury a vzdělanosti.

Výrazně se Skalice zapsala do celonárodních dějin ve 2. polovině 19. století a začátkem 20. století, kdy se stala půdou pro organizování národně-osvobozovacího boje proti maďarizaci a spolu s Martinem a Ružomberkem se stala intelektuálním centrem tohoto snažení, které se v památném roce 1918 skončilo rozpadnutím starého rakousko-uherského systému a vytvořením ČSR.

Památky

Památková zóna města
Skalica si do dnešních dní zachovala historický ráz centra města, přestože i tu se na několika místech podepsala nemilosrdná urbanistická „moderna“ druhé poloviny 20. století. Naštěstí však Skalici zasáhla jen okrajově, a tak se nyní může pyšnit poměrně celistvě zachovaným historickým jádrem – městskou památkovou zónou. Centrum města tvoří unikátní trojúhelníkové náměstí lemované mnohými historickými sakrálními i světskými stavbami, ze kterých některé se nacházejí i v přilehlých uličkách. Širší okolí lemuje torzo středověkého opevnění, které je nejlépe zachované u františkánského komplexu. Minulými stoletími dýchá okolí rotundy sv. Juraja, tzv. podhradí s úzkými uličkami dlážděnými kamenem.

Rotunda sv. Juraja
Původně románská stavba pochází pravděpodobně z přelomu 12. a 13. století (nejnověji se však uvádí i první polovina 11. století). V pozdějších dobách byla goticky a barokně přestavěná. Horní část, spojená s opevněním, plnila obrannou funkci, spodní část sloužila jako kaple. Z období gotiky se v interiéru zachovaly fragmenty nástěnných maleb, zobrazující motiv z legendy o sv. Jurajovi. Fresky byly v letech 1995-1996 restaurovány. V roce 2002 byla v rotundě instalovaná stálá expozice Záhorského muzea tématicky zaměřené právě na představení této nejstarší zachované stavební památky ve Skalici. V roce 2005 se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce prostoru okolo rotundy a kalvárie, vytvořený byl informační systém a doplněné osvětlení.

Františkánský kostel Sedmibolestné Panny Marie a klášter
Kostel a klášter se začaly stavět v roce 1467. Kostel byl vysvěcen v roce 1484. Skalický konvent patřil k nejvýznamnějším v salvatoriánské provincii. Františkáni ve Skalici působili až do roku 1950, kdy byli odtud násilně vysídleni. Po roce 1989 se o svůj majetek přihlásili v rámci církevních restitucí. Budovy kostela i kláštera byly v uplynulých stoletích několikrát přestavovány a rozšiřovány. Komplex Františkánského kláštera dnes sestává z klášterní budovy (je využívaná částečně pro komerční účely, okresní archív a základní uměleckou školu), kostela, tzv. rajského dvora (kde byla v nedávné době rekonstruována studna) a velké zahrady. Od roku 1993 se uskutečnila náročná rekonstrukce prostoru lodě kostela. Při této příležitosti tu byla nalezena kamenná deska s pozdně gotickým textem – nejstarším zachovaným nápisem ve Skalici z roku 1488 (v současnosti se nachází u vstupu do kostela).

V rámci projektu Imagine action v roce 1999 byly rekonstruovány prostory bývalých hospodářských budov františkánů a vytvořená Vinotéka u františkánů. V průběhu let 2003-2005 město financovalo rozsáhlou rekonstrukci fasád a interiérů kláštera i venkovních prostor – rajského nádvoří, velké zahrady a nádvoří před vinotékou. Vytvořil se tak jedinečný prostor pro konání kulturních a společenských setkání – většího rozsahu ve velké zahradě, kde bylo instalováno nové pódium a na nádvoří vinotéky pro menší setkání – také v Galerii u františkánů, která vznikla úpravou křížových chodeb, či v koncertní síni kláštera, která byla nově vytvořená adaptací prostorů bývalé františkánské jídelny. Tyto rozsáhlé multifunkční prostory posloužily už pro desítky setkání, ze kterých největšího rozsahu byly Skalické dni, Trdlofest a Music fest.

Městský chudobinec – Štibor
V roce 1431 založil ve Skalici vojvoda Ctibor ze Ctiboric městský chudobinec. Gotická stavba byla obnovena v roce 1640 a  upravená ve 2. polovině 19. století. Ve sklepních prostorách se zachovaly původní valené kamenné klenby. Přízemí a přestavěná kaple sv. Alžběty jsou zaklenuté pozdně renesančními křížovými klenbami. Stavba si dodnes uchovala sociální funkci a slouží jako Městské centrum sociálních služeb pro vícero organizací se zaměřením na sociální činnost a pro seniory.

Farský kostel sv. Michaela Archanjela
S jeho výstavbou se začalo pravděpodobně po roce 1372, ale není vyloučeno, že na základech starší stavby. Původně jednolodní kostel byl v období pozdní gotiky (1450-1470) přestavěn na trojlodní baziliku. Kostel vícekrát vyhořel, byl přestavován a opravován. Původní stavbu doplnila charakteristická mohutná věž s pozdně renesanční arkádou, boční lodě zaklenuli barokními křížovými klenbami a hlavní loď valenými klenbami a lunetami. Bohatý interiér, oltářní architektura a výzdoba pochází převážně ze 17. a 18. století. Oltářní obraz je dílem vídeňského malíře Františka Antona Maulbertscha. V kostele upoutají pozornost návštěvníků svou dřevořezbou lavice z první poloviny 18. století, dvě intarzované zpovědnice, secesní lustr, 9 bočních cechových oltářů. Kostel je dominantou netradičního trojúhelníkového náměstí.

Morový sloup sv. Panny Marie
Sloup se nachází v parčíku vedle kostela sv. Michala. Byl postaven podle návrhu Giovanniho d´Allio v letech 1691 až 1695 a původně umístěný před radnicí. Na díle pracoval sochař – kameník J. Schäffer. V polovině 19. století sloup opravil vídeňský zlatník J. A. Töpfer. Koncem roku 2005 byl sloup demontován a odvezen do Bratislavy na kompletní restauraci. V současnosti je sloup usazen na původním místě – na náměstí před gymnáziem.

Kostel Nejsvětější Trojice a klášter milosrdných bratří
V polovině 17. století byl na Potoční ulici vybudován původně evangelický kostel, který ještě v tomtéž století přešel do rukou řádu jezuitů. V roce 1700 ho osídlili karmelitáni, kteří postavili klášter a založili lékárnu (1711). Karmelitány po likvidaci jejich řehole koncem 18. století vystřídali milosrdní bratři. Klášter v minulosti sloužil jako lazaret, sanatorium a také školním potřebám. Milosrdní bratři tu působili až do roku 1950. Ošetřovali nemocné a opuštěné, ve své lékárně poskytovali nemocným léky. Jejich obětavé služby byly cenné hlavně v období válek a epidemií.

Jezuitský kostel sv. Františka Xaverského
Jezuiti přišli do Skalice začátkem 60. letech 17. století. Svůj kostel a klášter si postavili v letech 1693 až 1724 a působili tu až do zlikvidování řehole v roce 1773. Koncem 18. století kostel společně s klášterem převzali paulíni, kteří ho užívali jen krátce a po jejich odchodu byl opuštěný. Z umělecky hodnotné výzdoby kostela se zachovala architektura a štuková výzdoba hlavního oltáře, část fresek v boční kapli Panny Marie, kde se nachází vchod do krypt a oltářní obraz (v nedávné době byl restaurován, patří k největším na Slovensku). Zvláštností kostela je vynikající akustika jeho interiéru.

Jezuitské kolégium – gymnázium
Jezuiti se mimo duchovních služeb intenzivně věnovali pedagogické činnosti. Dva roky po svém příchodu založili střední školu (1662), která byla koncem 17. století povýšená na kolégium. Jedna z nejstarších středních škol na Slovensku, skalické gymnázium, je funkční dodnes.

Evangelický a. v. kostel
Toleranční klasicistní kostel s prvky pozdního baroka byl postaven v letech 1796 až 1797. V roce 1938 byla k němu přistavěna věž podle projektu arch. D. Jurkoviča s nápisem „Pamiatce Komenského 1650“ (rok jeho pobytu ve Skalici). V přilehlém parčíku je možné spatřit bustu J. A. Komenského, která byla původně umístěná před gymnáziem. Interiér kostela má klasicistní dřevěnou výzdobu.

Kostel sv. Pavla Pustovníka a paulínský klášter
Pozdně barokní komplex postavili příslušníci řádu sv. Pavla Pustovníka v letech 1715 až 1725. Kostel se v současnosti nevyužívá na církevní účely, klášter je soukromém vlastnictví. Mobiliář lodě kostela je pozdně barokní a pochází z 1. poloviny 18. století.

Radnice
Původně pozdně renesanční budova, barokně přestavěná v 18. století. Klasicistní oprava fasády v 19. století dala objektu dnešní podobu. Od konce 18. století je budova sídlem městské správy. V roce 1918, kdy se rozpadl Rakousko-uherský systém a vznikla ČSR, tu krátce sídlila Dočasná vláda pro Slovensko. Tuto skutečnost připomíná pamětní tabule na průčelí stavby. V roce 1995 byla k původní radnici přistavěna přístavba (ohodnocená jako Stavba roku), která je s původní budovu propojená.

Městské hradby
Po povýšení Skalice na svobodné královské město se začalo s budováním městských hradeb. Dokončili je okolo roku 1435 a později je vícekrát obnovovali a přestavovali. Od 18. století, kdy opevnění postupně ztrácelo význam, chátralo a na mnohých místech bylo zničené. Z více než dvoukilometrového prstence se dodnes zachovalo několik úseků opevnění v původní výšce (více než 8 m). Kamenná zeď široká asi 180 cm byla zakončená ochozem a cimbuřím se štěrbinovými střílnami. Ze čtyř bran v opevnění největší význam měli Holíčská a Strážnická, kterými procházela středověká obchodní cesta.

Školy
Škola ve Skalici byla pravděpodobně už v době jeho povýšení na svobodné královské město. Další školy přibývaly v následujících stoletích – řeholní u františkánů, střední – gymnázium, které založili v roce 1662 jezuiti a v 19. století vedli františkáni – patří k nejstarším na Slovensku. Svoji školu měli i evangelíci a také Židi. Ve 20. století bylo ve městě pedagogické gymnázium, otevřená byla hospodářská škola, dívčí škola, zemědělská technická škola, chlapecká i dívčí lidová škola.

Po 2. světové válce byla postupně síť škol rozšiřována a v současnosti ji tvoří tři základní školy, šest mateřských škol, tři střední školy – zdravotnická, odborné učiliště a gymnázium. Mimo toho je ve Skalici speciální škola a základní umělecká škola jako nástupce lidové školy umění pro výuku v oborech hudebním výtvarném a nejnověji i tanečním a literárně-dramatickém. Síť škol ve městě uzavírá škola, která pracuje při nemocnici s poliklinikou.

Ve Skalici je postaráno i o mimoškolní aktivity dětí a mládeže. Příkladem toho je Centrum volného času dětí a mládeže zřízené Městským úřadem, které nabízí jazykové, sportovní a další kroužky.

Záhorské muzeum
Stálá expozice Záhorského muzea sestává z vícerých původních částí a jedné novější.
První část expozice je blahovská izba – je pojmenovaná po svém zakladateli J. Blahovi. Jen s malými úpravami dochovaná hlavní místnost původní expozice má dnes už vysokou muzejní hodnotu.

Druhá část je část etnologická, která v další prostorách pokračuje výšivkami, vzorníky, záhoráckými kroji a bytovými textiliemi, polnohospodářskými a vinařskými nástroji a dřevěnými plastikami s náboženskými motivy.

Třetí část je archeologické oddělení s exponáty z období od paleolitu až po slovanské období kontinuitu, osídlení Záhoří od nejstarších dob pravěkého vývoje až po 10. století.

Čtvrtá část je historické oddělení, kterému dominují exponáty z období husitských, protitureckých, protihabsburských válek, exponáty ze škarniclovsko-teslíkovské tiskárny, různé cechovní archiválie (největší byl cech soukeníků).

Pátá a nejnovější část je Galerie Juliusa Koreszku, malíře, krajináře, který se narodil v roce 1895 v Dojči a zemřel v roce 1958 ve Skalici.

Otevřeno: pondělí – pátek od 8 do 16 hodin, v sobotu od 10 do 14 hodin, v neděli od 14 do 18 hodin.

Cestovní ruch

Co je Baťův kanál?
Vnitrozemní vodní cesta vznikla ve 30. letech 20. století jako projekt využívaný na zavlažování území. S jeho plavebním využitím nebylo počítáno. Firma Baťa vlastnila lignitový důl (lignit = hnědé uhlí) v Ratiškovicích a prosadila svůj návrh, aby se úsek ze Sudoměřic do Otrokovic stal součástí plavební cesty, kterou využívali na přepravu paliva. Těmto účelům sloužil až do roku 1960.

Skalica byla součástí tohoto vodního díla už od jeho budování v 30. letech minulého století. O jeho využití na plavební účely pro zájemce o vodní turistiku se začalo uvažovat v roce 2005, kdy byla podaná žádost o grant z fondů EU. Stavba přístavu Skalica začala v dubnu 2006 a byla realizována za podpory Evropské unie, státního rozpočtu a rozpočtu města Skalica.

Nabízíme vám možnost zapůjčit si loď v přístavu ve Skalici a plavit se touto vodní cestou. Je to výborný způsob relaxace pro náročné i méně náročné, pro rodiny i pro jednotlivce. Udělejte si pěkný a netradiční výlet lodí společně s přáteli anebo si přijďte posedět do přístavu daleko od hluku města. Baťův kanál je tu dnes pro vás k dispozici s nespočetným množstvím dobrodružství a zážitků, které na něm můžete zažít.

(všechny aktuální informace o plavbách, přístavech, službách a turistice na Baťovom kanále najdete na www.batacanal.sk).

Perúnská lúka
Skalica se rozprostírá na území Pomoraví, jejíž příroda okouzlí každého. Osou Pomoraví je řeka Morava, jejíž lenivé vody protékají lužními lesy. Meandry vytvářejí nezapomenutelná zákoutí, v kterých je možné obdivovat množství živočišných i rostlinných druhů. Plavby po řece Moravě patří k jedněm z nejdobrodružnějších zážitků, které můžete u nás zažít.

Přístaviště, kde můžete na loď nastoupit, se nachází na Perúnskej lúke vzdálené asi 3 km od centra města, od Přístavu na Baťovom kanáli pěšky asi 30 minut, po cyklotrase asi 10 minut.

Zlatnická dolina
Pouhých 7 kilometrů od Skalice se na úpatí Bílých Karpat rozprostírá příměstská rekreačně-turistická oblast Zlatnická dolina. Nabízí možnosti ubytování a stravování, letní i zimní sporty a turistické vycházky.

V letních měsících je pro veřejnost otevřené velké přírodní koupaliště, na několika kurtech si mohou přijít na své milovníci tenisu, je tu možnost zahrát si fotbal, volejbal či petang. Když se ve Zlatnické dolině dobře daří houbám, je častým cílem místních houbařů.

V zimě je k dispozici lyžařský vlek u udržovaného svahu a návštěvníci si mohou přibalit i běžky. Pro ty, kteří se rozhodnou strávit svůj volný čas ve Zlatnické dolině bez sportovního nářadí, nabízí okolní svahy a lesy, ať už s pomocí turistických značek anebo bez nich, nespočetné množství možností vycházek a poznávání překrásné flóry i fauny Bílých Karpat.

Přes Zlatnickou dolinu vede několik cyklotras označených cykloturistickými značkami. Na své si přijdou všichni – ti, co rádi relaxují i ti, co se rádi věnují aktivnímu sportu.

Turistika
Turista si svůj chodník najde všude a okolí Skalice je stvořené na méně i více náročné procházky malokarpatskou přírodou. Může se pustit k nedalekým rybníkům a odtud k hraniční řece Moravě, může se procházet mezi stovkami skalických vinohradů anebo zajít do příměstské rekreační oblasti Zlatnická dolina, kde začíná a končí několik turistických okruhů na přehoří Bílých Karpat.

Cykloturistika
Kam je možné se na kole vydat? Zajímavé je projet všechny zákoutí historického města Skalice a prohlédnout si všechny pamětihodnosti. Anebo třeba na skalické rybníky, k řece Moravě, k přístavišti na Perúnskej lúke, pro zdatnější jsou k dispozici značené cyklotrasy. Ideálním výletem na kole je břeh řeky Moravy, který byl právě pro tyto účely náročně a kvalitně upravený. Po proudu řeky je možné po napojení se na Záhorskou cyklomagistrálu dojet až do Bratislavy. Proti proudu řeky cyklista může překročit státní hranici a zajet například do Strážnice, půjčit si loď a strávit příjemné chvíle na vodě.

Současnost
Skalica těchto dní není velké, ale moderní sídlo, které v roce 1996 opět získalo statut okresního města. Město má stabilní a plnohodnotnou ekonomickou infrastrukturu a předpoklady rozvíjet se i v třetím tisíciletí. Patří k ekonomicky nejsilnějším městům Trnavského kraje a vzhledem k zachovalému historickému rázu centra města se stává významnou destinací cestovního ruchu v Záhoří.

Základem pro rozvoj města je koncepce s dlouhodobou perspektivou, ve které se klade důraz na propojení silného historického ducha s budoucností. Základními principy je trvale udržitelná kvalita života, podpora identity města, humanizace prostředí, formování progresivního, moderního města s kvalitním lidským potenciálem. Skalica se chce stát vůdcem v trendu vysoké kvality života. Ruch okolo projektu „Viac jako město“, který je koordinován oddělením strategického rozvoje a marketingu města Skalica, neutichl ani na přelomu let. Mimo toho, že pokračují práce na vytvoření manažerského modelu celého projektu, řešitelský kolektiv odevzdal městu Skalica první dokumentace pro územní rozhodnutí.

Čerpáno z oficiálních stránek http://www.skalica.sk , na kterých najdete další informace.