Zlaté Moravce

Zlaté Moravce

Město vzniklo na soutoku říčky Žitavy a Hostianského potoka (Zlatnianky). Patří do teplé a mírně teplé klimatické oblasti: průměrná roční teplota 9,46 C, průměrně 582 mm srážek za rok.

Poloha
Západní Slovensko, Nitranský kraj, 29 km východně od Nitry, nadmořská výška 196 m.

Městské části: Zlaté Moravce, Chyzerovce, Prílepy.

Počet obyvatel: 13 612 osob

Historie
Město Zlaté Moravce – centrum Horního Požitaví mělo důležité postavení už od doby začátku formování uherského státu. Dokazuje to ta skutečnost, že samotné město Zlaté Moravce, ale i další osady v jeho blízkosti se vzpomínají už v Zoborské listině z roku 1113, kde král Koloman daroval některé majetky zoborskému klášteru. Zlaté Moravce se zde vzpomínají jako „villa Morowa“. V okolí Zlatých Moravců byly v té době široké doubravy, vzpomíná se zde les sv. Hypolita pod Tribečem. Osídlení Zlatých Moravců je však o mnoho starší, což dokazují archeologické objevy.

První stopy po pohybu člověka v této oblasti jsou z mladého paleolitu, když se na naše území dostali lovci mamutů. Důležitost zlatomoraveckého regionu v době velkomoravské potvrzuje také nález zlatého pektorálního kříže v Zlatých Moravcích. V blízké obci v Černých Klačanech se našly fragmenty ze slonové kosti. Předpokládá se, že to byla součást daru byzantského císaře Michala III. velkomoravskému panovníkovi. Někteří historici, kteří se zabývali historií tekovské župy dávají Zlaté Moravce také do souvislosti s listinou vojvody Gejzy, později uherského krále z roku 1075, což však zatím není doloženo.

Město v minulosti velmi trpělo nájezdy kočovných kmenů, ať už to byli Tataři, anebo v 16. stol. Turci, kteří město několikrát vypálili a mnoho mladých lidí odvlekli do zajetí. Město v 17. století bylo hlavou „domínia“, ke kterému patřilo 14 obcí. V 18. století se Zlaté Moravce natrvalo stávají sídlem tekovské župy. Také v době největšího národnostního útlaku, slovenští politici stále počítali s Tekovem, ale hlavně se Zlatými Moravci jako slovenským krajem. Vyplývá to nejlépe z Vídeňského memoranda z roku 1861, kdy v „Návrhu na privilegium“ na slovenské okolí se město uvádí mezi šestnácti slovenskými okresy jako dvanáctý – zlatomoravecký a trvá až do roku 1960. Na základě zákona NR SR se dnem 24. června 1996 město stává opět sídlem okresu.

Pamětihodnosti

Mauzoleum rodiny Migazzi
Bylo postaveno v roce 1887 v neorománském slohu. Dal ho postavit tekovský župan Viliam Migazzi pro svoji manželku Antonii Marczibányiovou a pro sebe. Jejich těla jsou uloženy v mramorových sarkofágách z černého mramoru.

Kolem mauzolea je přilehlý parčík. Je to sadovnická kompozice specifické zeleně hřbitovů a urnových hájů, na Slovensku ojedinělá. Převislé smrky zaroubované tři metry nad zemí vytvářejí jedinečnou architektonicky dokonalou formu smutečního smrku. Převislé mrky byly vysazeny Viliamem Migazzim v roce 1887 – 1896. Sazenice stromečků si obstaral z parku Sanssouci u Postdamu. Park si v podstatě také po více než stech letech zachoval původní architektonický výraz i dendrologickou skladbu. Mauzoleum i park jsou zapsány v ústředním seznamu kulturních památek.

Mauzoleum je otevřeno na požádání, mimo toho každoročně 21. dubna, 28. srpna, 1. a 2. listopadu – v té době římsko-katolická církev celebruje zádušní sv. mše. Park je otevřen denně od 7 do 18 hodin v zimních měsících a od 7 do 21 hodin v letních měsících.

Klášter rodiny Migazzi
Budova je zapsána v ústředním seznamu kulturních památek. Je to jednoposchoďová barokně-klasicistní budova s dvěmi křídly orientovanými do původního parku – dnes je z něho zachovaná už jen malá část. Budova byla přestavěna Krištofem Migazzim, vídeňským kardinálem a arcibiskupem v roce 1789. Jeho erb je na předním štítě kláštera. Západní křídlo kláštera se zděnými arkádami má pravděpodobně pozdně renesanční původ z období druhé poloviny 17. století.

Majiteli zlatomoraveckého panství byli tehdy Paluškovci, kteří v té době vykonávali vysoké královské úřady (soudní tabule). Juraj Paluška byl rádce místodržitelství. Anton Paluška v roce 1730 byl církevním přísedícím. V roce 1745 byl arcibiskupským palatinem, spravoval sjednocená vrábelská a svatojurská sídla, která byla pod správou ostrihomského arcibiskupství.

Na nádvoří kláštera je pomník Janka Krále postavený v roce 1962 z bílého bulharského mramoru akademickým sochařem Janem Kulichem. Na památku tomuto velkému štúrovskému básníkovi, který žil v tomto městě od roku 1862 až do své smrti v roce 1876, byla odhalena v roce 1928 pamětní deska na domě, v kterém žil na ul. Janka Krále. Na městském hřbitově, kde byl pochován má pomník s travertinu. V budově kláštera sídlí v současnosti Městské kulturní středisko, jehož součástí je také městská knihovna a kino Tekov.

Známé osobnosti

Krištof Bartoloměj Anton Migazzi
Gróf z Wallu a Sonnethurmu se narodil 20. 10. 1714 v Trientě jako syn Vincenta Migazziho a jeho manželky baronky Barbary de Prato Segunsana. Měl dva bratry a sestru. Jako mladík byl přijat mezi pážata archibiskupa kardinála Lamberga v Passau. Střední školu absolvoval v Trientě a Insbrucku. V roce 1732 studoval teologii v Římě na kolegiu Germanicum – Hungaricum. Z Říma se vrátil jako doktor teologie a filozofie.

Za kněze byl vysvěcen 7. 4. 1738. Za kanovníka byl jmenován v Brixenu a Olomouci. Císař Karel VI. ho jmenoval za auditora u Rota – Romana za německo-římskou říši. Dne 10. 10. 1751 byl konsekrován za biskupa. V roce 1752 ho Marie Terezie jmenovala za vyslance španělského krále Ferdinanda VI. V roce 1751 ho papež jmenoval za pomocného biskupa Mechely (Belgie).

V roce 1756 ho Marie Terezie jmenovala za biskupa ve Vacově, ale už 18. dubna 1757 ho jmenovala za arcibiskupa ve Vídni. Arcibiskupem byl do roku 1803 a papež Klement XIII. ho 23. listopadu 1761 jmenoval za kardinála.

Kardinál Migazzi měl vážné rozpory s císařem Josefem II., neboť zasahoval do církevních záležitostí, omezoval svátky, rušil kláštery a církev chtěl podřídit státu. V roce 1771 po vymření zlatomoraveckého rodu Paluškovců koupí od eráru získal panství Zlaté Moravce. Jako majoritní pán Zlatých Moravců upravil klášter, park a v roce 1785 úplně přestavěl a zvětšil římskokatolický kostel sv. Michala archanděla.

Během letních měsíců pravidelně navštěvoval město, zde také úřadoval, vydával oběžníky a nařízení. Zemřel 14. dubna 1803 v 89. roce života na náhlou mozkovou příhodu. Působil 52 let jako biskup a 46 let jako největší církevní hodnostář Vídně. Pochován je v Chrámu sv. Štefana ve Vídni.

Janko Král
Narodil se 24. dubna 1822 v Liptovkém sv. Mikuláši v rodině řezníka a krčmáře, zemřel 23. května 1876 ve Zlatých Moravcích. Dětství strávil a základní školy vychodil v rodném městě. Další studia absolvoval na levočském lyceu, v Kežmarku a na bratislavském Evangelickém lyceu. Ve štúrovském ovzduší se Janko Král činně zapojoval do národně-buditelské aktivity mladé inteligence a zde také začínal tvořit své první básnické pokusy.

Odtud se v březnu 1844 vydal s další skupinou studentů na protest proti násilnému sesazení Ľudovíta Štúra z profesorského místa do Levoče. Putoval po jánošíkovských stopách, byl praktikantem v advokátní kanceláři v Pešti, žil v Báčce v Dolní zemi, občas se vrátil na Slovensko a potom odešel do Dolní země, odtud náhle zmizel a podle legendy byl v Besarábii. O jeho pobytu na Slovensku se zachovaly zprávy z roku 1847.

Opět se vrátil do Pešti, kde ho zachytily revoluční události v roce 1847. Vrátil se na Slovensko a s príbetským učitelem Janem Rotaridesem, bouřil hontianský poddaný lid, za což byl uvězněn v Šahách a v Pešti. Po vysvobození v roce 1849 se ještě zúčastňoval revolučních bojů, zorganizoval povstalecký oddíl, po novém uvěznění odešel do Vídně, potom na Moravu, zúčastňoval se bojů v Krupině. Po skončení bojů se dostal Janko Král do státní služby. Pracoval v Balašských Ďarmotách, Čadci (1854), Martině, Klášteře pod Znievem. Za trest ho 25. února 1862 přeložili za přísedícího soudu Tekovské župy do Zlatých Moravců.

V roce 1867 byl Janko Král ze státní služby propuštěn. V roce 1868 si musel narychlo udělat advokátní zkoušku a dále bídně živořil ve Zlatých Moravcích jako výpomocný přísežný písař. Předčasná smrt přišla 23. května 1867 – zemřel na červený tyfus, a proto ho údajně pochovali také se slamníkem a jeho hrob zasypali vápnem. Už v roce 1900 nebylo možné poznat a ani dodnes nepoznáme přesné místo, kde byl pochován na zlatomoraveckém hřbitově – je to přibližně u pomníku, který byl odhalen v roce 1966. To jsou základní údaje o Králově tragické životní cestě. Její stavba se však výrazně doplňuje jeho nesmrtelnou poezií, která souzvučně zní všemi významnými a převratnými milníky jeho života.

Ve Zlatých Moravcích býval postupně na třech místech. Nejdříve na Župní ulici 18, potom na Keglevichově ulici 7 (nyní Robotnická ulice) a nakonec na Ulici Zeleného stromu 5 (nyní ulice J. Krále).

V ponitranském muzeu – pobočka Zlaté Moravce je instalována Pamětní místnost J. Krále. Projevem úcty Jankovi Králi byla odhalena pamětní tabule na domě v ulici Janka Krále v roce 1966, přejmenování bývalého gymnázia na Československé státní reální gymnázium Janka Krále v roce 1919 a při příležitosti 150. výročí narození básníka v roce 1972 přejmenování na současné gymnázium Janka Krále, jakož také pojmenování parku na Park Janka Krále s jeho bustou a pomníkem postaveným v roce 1962, jehož autorem je akademický sochař Ján Kulich.

Průmysl
Město Zlaté Moravce je centrem zlatomoraveckého regionu Horní Požitaví. V minulosti těžištěm hospodářské aktivity bylo hlavně zemědělství, kde nacházela obživu většina obyvatel města a jeho okolí. Růst řemesel ve městě začal až v 19. století. Velmi dobře rozvinuté byly dílny tkalcovské, obuvnické, mlynářské, kožešnické, krejčovské a později také kovářské, kolářské a zámečnické dílny. Začátkem 20. století se rozšířila výroba ve městě také o cihlářskou výrobu a několik potravinářských podniků.

Dynamický rozvoj města nastal po roce 1948 výstavbou Calexu a Závodů 29. augusta se úloha průmyslu ve městě dostala na rozhodující místo nejen v celém regionu, ale také v celé republice. Růst pracovních příležitostí v průmyslu města Zlaté Moravce vedl nadále k jeho upevňování a stal se rozhodujícím faktorem růstu města, a tím také celkové životní úrovně jeho obyvatel.

Současnost

Průmyslový park
Městské zastupitelstvo ve Zlatých Moravcích na svém zasedání schválilo návrh na založení společnosti ZM Invest, s. r. o., Zlaté Moravce za účelem zabezpečení činností a služeb souvisejících s realizací Průmyslového parku Zlaté Moravce.

Po založení uvedené společnosti byla podepsána smlouva mezi městem a touto společností. Ve smlouvě se uvádí, že město Zlaté Moravce má zájem na zdynamizování rozvoje zlatomoraveckého regionu a ve spolupráci se společností ZM Invest má snahu realizovat zájmy města, hlavně vytvoření průmyslového parku, zaměření se na zahraniční investory se zřetelem na vytvoření nových pracovních příležitostí a zvýšení zaměstnanosti.

Cíle smlouvy se postupně začínají naplňovat, protože v současné době má město podepsána memoranda na investování se 3 zahraničními investory v lokalitě Pláně 1, Pláně 2, s nimiž ZM Invest už přímo jedná na zabezpečení potřebné dokumentace.

Souběžně s touto činností probíhá výkup pozemků od známých vlastníků v daných lokalitách. Městu se tak otevírají možnosti nových pracovních příležitostí, ale i celkového rozvoje a zviditelňování se v regionu Nitranského kraje.

Kultura

Ponitranské muzeum v Nitře – Tekovské muzeum
Pobočka Zlaté Moravce je umístěna v přízemí severního křídla barokního kláštera rodiny Migazzi. Muzeum s názvem Tekovské muzeum bylo založeno 12. května 1896, tak jako více muzeí v tehdejším Uhersku. Tekovské muzeum však nikdy nebylo zpřístupněno široké veřejnosti. Rozvoj muzea byl nepatrný a během I. světové války se úplně zastavil. V roce 1924 byly sbírky převezeny do Nitry, do Státního muzea a odtud potom v roce 1951 do Bojnic.

Nynější muzeum vzniklo 11. 10. 1947 a zpřístupněno bylo 28. 8. 1955. Iniciátorem a duší Okresního vlastivědného muzea byl středoškolský profesor, zanícený muzejník typu Andreje Kmeťa, Dr. Štefan Rakovský. Podařilo se mu získat staré sbírky z Bojnice a díky své autoritě a všeobecné oblíbenosti je rozšířil na téměř 5 tisíc kusů předmětů získaných většinou darem.

Vystavené předměty jsou rozděleny ve dvou odděleních:
přírodovědeckém a historicko-archeologickém součástí expozice jsou také sbírky půjčené z kláštera v Topolčiankách, jakož i materiál ze života Janka Krále. Zásluhou iniciativy Dr. Rakovského se na nádvoří muzea vybudoval památník J. Krále, který od roku 1862 až do své smrti v roce 1876 žil ve Zlatých Moravcích. V roce 1985 rozhodnutím Okresního národního výboru v Nitře přešlo muzeum pod správu tehdejšího Oblastního nitranského muzea.

V současnosti je pobočkou Ponitranského muzea v Nitře. Muzeum je přístupné široké veřejnosti v pondělí až pátek od 8 do 15 hodiny. Kontakt: tel. č. 037/63 21 470.

Městské kulturní středisko
Jako kulturní instituce ve městě chce přispět k rozšiřováním kulturních hodnot a snaží se přinášet všechny žánry umění.

V minulém roce ve městě hostovalo Radošinské naivní divadlo, které má ve městě velký úspěch. Také velmi zajímavé bylo divadelní představení s Milanem Markovičem. Potěšující je také fakt, že se ve městě navázalo na tradici ochotnického divadla a je tak možnost vidět pěkná představení.

Z vážné hudby je třeba vzpomenout koncert rodačky Marianny Benčekové, která působí ve Švýcarsku a koncert skladeb Gejzy Dusíka, který věnoval důchodcům Dr. Berger se svými přáteli v měsíci úcty ke starším. Velký úspěch měla také TS Merlin s tradičním irským stepem a samozřejmě velkolepé vystoupení Uměleckého souboru Lúčnica v městském amfiteátru.

Mimo těchto akcí se pravidelně pořádá loutkové divadélko pro mateřské školky, výchovné koncerty pro ZŠ a nejrůznější výstavy.

Městské kulturní středisko má zájem pozdvihnout kulturní povědomí občanů města a společně vychovávat děti a mládež ke kulturním hodnotám. Protože národ bez kultury přestává být národem.

Sport ve městě
Ve Zlatých Moravcích jsou v současnosti k dispozici nejrůznější sportovní zařízení.

Pro veřejnost je denně otevřeno soukromé fitnescentrum PowerGym sídlící v budově SOUP na ulici Sládkovičově, které je zaměřeno na relaxační a kondiční účely. Soukromá firma ViOn (Továrenská ulice) nabízí svoje kvalitní služby v oblasti relaxace v objektu hotelu, kde je možnost využití sauny, vířivky, bazénu a fitnes centra. Mají zde vybudován celý komplex sportovního areálu, který slouží nejen návštěvníkům hotelu, ale také široké veřejnosti.

Novou dominantou je fotbalové hřiště s umělou trávou. Fotbal nadále zůstává klasickým sportem, kterému se věnují žáci na všech typech škol vlastnících školní hřiště, až po fotbalové oddíly ve městě a v přilehlých částech města Prílepy a Chyzerovce.

Zimní stadion na Továrenské ulici je otevřen během sezóny, provozují ho Technické služby města a využíván je k rekreačnímu bruslení a hokejových zápasům.

V Žitavanech je vybudován autokrosový areál, na kterém organizuje pravidelně každý rok Slovenský autokrosový klub významné soutěže v autokrosu, které začínají v červnu Mistrovstvím zóny střední Evropy a vrcholí Mistrovstvím Evropy v srpnu.

Turistika – Klub slovenských turistů
Blízké okolí města lemuje Tríbečské pohoří a Pohronský Inovec, proto turistický oddíl organizuje pěší a cyklistické túry téměř po celý rok na Benát, Pohronský Inovec, Tríbec, Hrušov, Žibricu přes Zobor, Gýmeš, Zlatno a Skýcov.

Horolezectví – umělá lezecká stěna Jednota Sokol, ulice Štúrova
Tělovýchovná jednota Sokol nabízí atraktivní umělou lezeckou stěnu k organizovanému individuálnímu sportovnímu lezení. Organizátoři každoročně pořádají sportovní soutěže v lezení o Slovenský pohár a Juniorské mistrovství Slovenska, kde dosahují velmi pěkných výsledků.

Topolčianky jsou známé centrum dostihového sportu a parkúrového skákání.

Čerpáno z oficiálních stránek města http://www.mestozm.sk  , na kterých najdete další informace.