PIENAP – Čechům nepříliš známá zkratka

PIENAP – Čechům nepříliš známá zkratka

Východně od skalnatých štítů Vysokých Tater se na slovensko-polské hranici rozkládá malebná a turisticky nesmírně přitažlivá krajina Pieninského národního parku. Tato oblast je v mnoha směrech ojedinělá a ukrývá spoustu jedinečných (nejen) přírodních hodnot.

Pieniny se rozprostírají v severní části Spiše, v kraji nazývaném též Zamaguří. Jde asi o 30 km dlouhý horský celek náležící do pásma Beskyd. V roce 1932 byly Pieniny vyhlášeny Tomášem Garriguem Masarykem prvním Mezinárodním přírodním parkem v Evropě. Ten byl tvořen polským Pienińskim Parkem Narodowym a Slovenskou přírodní rezervací v Pieninách. Roku 1967 byly nakonec Pieniny uznány národním parkem. Většina návštěvníků mířících na Slovensko ze západu se však často zastaví právě u Tater, aniž by tušili, jak krásná příroda je ukrytá za nimi.

Pieninský národní park – Pienap je oblastí člověkem téměř netknutou, kde se louky prolínají s lesy, obce jsou nenásilně včleněné do krajiny, stejně tak jako mnohé skalní útvary. Nenachází se zde sice žádné vysoké skalnaté štíty, ale zvlněná krajina okouzlí snad každého, kdo sem zavítá. Je to místo, kde jsou dodnes k vidění volně se pasoucí stáda ovcí a zapadlé vesničky, ve kterých se zastavil čas, jak z hlediska architektonického, tak i kulturního. Není nic neobvyklého, spatřit dřevěné koňské povozy převážející seno, stejně tak jako před sto lety, nebo stařenky sedící v upravených svátečních krojích na zápraží svých domů. Území bylo v minulosti osídleno převážně Slováky, Goraly, Rusíny a Poláky, ale i Židy, Němci a Romy.

Pohoří je tvořeno z jurských a křídových vápenců s mladšími pískovci, břidlicemi a slepenci. Různá odolnost podloží vůči zvětrávání tak dodala Pieninám esteticky velice působivý ráz. Členitý reliéf s hlubokými údolími, soutěskami a nápadnými skalními útvary je především důsledkem činnosti vody, mrazu, eroze a klimatických výkyvů. Vedle povrchového krasu se zde vytvořil také kras podzemní, proto se tady objevují i četné jeskynní systémy. Hranice národního parku je na východě vytyčena obcemi Stráňany a Kamienka, severní hranici území tvoří státní hranice s Polskou republikou a na jihu je to hřeben Spišské Magury.

Hydrologicky patří Pienap do povodí Baltského moře, přičemž většinu povrchové vody sesbírá řeka Dunajec, která tvoří přirozenou hranici mezi Slovenskem a Polskem. Příroda Pienin je velmi rozmanitá, vyskytuje se zde celá řada rostlinných i živočišných druhů. Z chráněných živočichů v parku žije například jestřáb velký, výr skalní, sokol, krkavec, rak říční nebo rys ostrovid. Nachází se zde také vzácné a endemické druhy, jako například chvostoskok, několik druhů kobylek, stonožek a motýlů. Lesy jsou zde převážně smíšené (jedle, borovice, smrk, buk, javor, a zastoupen je také tis obecný), v dolinách Dunajce pak také lužní lesy. Stejně tak pestrá a druhově bohatá je také místní květena, která patří květenu západokarpatskou. Vzhledem k tomu, že tuto oblast neovlivnila činnost ledovců, zachovaly se zde druhy velmi vzácné a ojedinělé svým výskytem.

Národní park je protkán poměrně hustou sítí dobře značených cest s možností zvolit si optimální trasu dle svých možností. Neznámější a nejnavštěvovanější oblastí v Pieninách je zcela určitě Průlom Dunajce, nacházející se mezi městy Szczawnica a Červený Kláštor.  Dunajec si tudy vyhloubil klikatou cestu napříč pohořím a těchto pět meandrů dnes patří k nejkrásnějším partiím celých Pienin. Právě zde se můžete zúčastnit splavování řeky na „pltích“ – dřevěných vorech, což je největší turistická atrakce. Mnoho návštěvníků však z Pienin zná pouze tuto část a dál se již nepodívá a to je obrovská chyba.

Při plavbě můžete pozorovat nádherné okolní přírodní scenérie, které nemají obdoby. Pokud se vám nechce přímo na vodu, můžete si Průlom Dunajce projít i pěšky nebo projet na kole. Už před druhou světovou válkou zde byla vybudovaná síť turisticky značených naučných chodníků. V roce 1996 byl na tomto chodníku otevřen pěší hraniční turistický přechod Lesnica - Szczawnica, který turistům umožňuje poznávat území a přírodní krásy obou sousedících národních parků.

Nejvyšším vrcholem Pienin jsou Vysoké skalky měřící 1050 metrů nad mořem, jejichž vrchol leží v tzv. Malých Pieninkách,na hranicích s Polskem. Z vrcholu je krásný, téměř kruhový výhled do okolí. Skalky jsou také hraničním přechodem pro pěší a pozorovacím bodem Polské akademie věd. Mnohem známější a výraznější dominantou jsou však Tři Koruny s výškou 982 metrů nad mořem, nacházející se nad řekou Dunajec. Jde o vrcholové skalní věže, jejichž stěny jsou kolem 100 metrů vysoké a mají podobu jakési koruny. Jejich vrchol nabízí neopakovatelný pohled na celou oblast Pienin, Spišskou Maguru, Belianské a dokonce i Vysoké Tatry.

Nádherné jsou také nedaleké Haligovské skály nad obcemi Velký Lipník a Haligovce, které ukrývají Zbojnickou jeskyni a jeskyni Aksamitku. Kromě řady přírodních zajímavosti lze v oblasti Pienin navštívit také další atrakce, zvyšující návštěvnost národního parku, jako jsou národní kulturní památka Červený Kláštor s muzeem a zachovalá lidová architektura v obcích Osturňa, Havka, Veľká Lesná a Jezersko.

Velká část Pieninského národního parku je zatím bohem zapomenutým krajem, který je běžnému turistovi přístupný převážně v létě. Nenajdete zde žádné hotelové komplexy ani lyžařské areály. Přes zimu je krajina neprostupná, uloží se k zimnímu spánku a další návštěvníky přivítá až s jarní zelení. V létě je oblast přístupná naprosto každému, i méně zdatným turistům, protože je z převážné části tvořena jen zaoblenými travnatými kopci. I když je Pienap jen poměrně malým pohořím, je i přes svou malou rozlohu v mnoha směrech oblastí ojedinělou se spoustou přitažlivých míst a nepřebernými možnostmi trávení volného času. Na své si zde přijdou pěší turisté, cyklisté, milovníci tradiční kultury nebo historie, horolezci, dobrodruzi, nebo prostě jen lidé utíkající před každodenním ruchem města.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 6 353 krát.