Jarabina - malá vesnička ukrývající velký poklad

Jarabina - malá vesnička ukrývající velký poklad

Ve východní části slovenských Pienin se nedaleko Staré Ľubovně nachází malá, tichá a turisticky téměř nedotčená dědinka s názvem Jarabina. Jen málo lidí o ní totiž ví, že ukrývá jedno velké přírodní bohatství – Jarabinský prielom, který je výtvorem nevelkého potůčku Malý Lipník.

První písemná zmínka o Jarabině pochází z roku 1329, kdy byla osídlena rusínským obyvatelstvem a stala se centrem spišského drátenictví. Kromě toho se její obyvatelé živili polním hospodářstvím, chovem dobytka, prodejem ovcí a podomním prodejem. V 1. světové válce bojovalo 232 Jarabinčanů, během 2. světové války navíc zdejší lidé poskytovali pomoc utečencům a pronásledovaným. Dnes si v obci člověk připadá, jako by se v ní zastavil čas před více než sto lety. Návštěvníky kupříkladu stále vítají nadšené pozdravy, napsané u silnice v azbuce.

V obci samotné toho moc k vidění není, kromě starých dřevěnic tam najdete pouze pravoslavný jednolodní Kostel Narození Panny Marie, který byl původně římskokatolický, postaven v letech 1803 – 1809 v barokně klasicistickém slohu. Během staletí byl několikrát renovován, poslední větší oprava proběhla v roce 1937. Na hlavním kostelním oltáři je umístěn ikonostas s nápisem pocházejícím z doby jeho výstavby, na bočním oltáři je pak k vidění obraz „Kristus na Hoře olivové“ z počátku 19. století.

Když se z této bohem zapomenuté vesničky, kde lišky dávají dobrou noc, vydáte po prašné cestě do stráně, dojdete až ke kamenolomu. Ten v minulosti ohrožoval existenci nedalekého chráněného přírodního výtvoru Jarabinského prielomu. Neustále totiž ukrajoval další a další prostor tohoto jedinečného útvaru. Dnes už je kamenolom naštěstí v útlumu a díky zapomenutým a opuštěným vozům těžké techniky působí spíše jako technické muzeum pod otevřeným nebem.

Jakmile opustíte kamenolom, dostanete se přes vrchol kopce po polní cestě k samotnému Jarabinskému prielomu, který je nesmírně romantickou a atraktivní lokalitou. Přístup sem není nijak snadný, protože turistické značení není zrovna precizní a rozhodně zde nemůžete očekávat ani jakékoliv poutače, které by vás vedly správným směrem. Než sejdete z kopce dolů do průlomu, můžete se pokochat nádhernými panoramatickými výhledy západním směrem, kde je při dobré viditelnosti možné spatřit velkou část malebné Spišské Magury. A ani samotný vrchol kopce není nezajímavý – po stráních jsou roztroušeny divoce rostoucí jalovce a na vápenitých skalkách lze nalézt celou řadu zajímavých rostlin horského pásma, jako jsou netřesky, lišejníky a hořce. Z vrcholu kopce je dobře vidět nejen kamenolom, ale také výběžek smrkového lesa.

Přímo do nitra Jarabinského prielomu se dostanete asi po 10 minutách sestupu, při kterém však musíte být velmi opatrní  - bývá tady totiž docela kluzko. Také je třeba počítat s tím, že suchou nohou místo neprojdete, nejvhodnější je mít dobrou goretexovou obuv s protiskluzovou podrážkou. Nazouváky nebo sandálky rozhodně nechejte doma. Na dně se pak před vámi otevře uzoučká soutěska, která je dílem malého potůčku s obrovskou silou. Ten pomocí času, kamení a písku vymlel ve skále 5 hlubokých kruhových „bazénků“, jež jsou uzavřené mezi skalami vzdálenými od sebe místy jen 1,5 až tři metry. Potůček se posléze začíná proměňovat na soustavu malých vodopádů. Při procházce průlomem je sice dobré se dívat pod nohy, ale rozhodně byste měli sem tam také zvednout hlavu vzhůru – skalní stěny nad potokem jsou vysoké přes 20 metrů. Soutěska má svou specifickou tajemnou atmosféru, která je doplněna světlem slunečních paprsků pokoušejících se prodrat až do jejího nitra. Tato jedinečná scenérie upoutá opravdu každého.

Nejkrásnější částí průlomu je asi 200 metrů dlouhý úsek (z celkových asi 800 metrů) v dolní části, kde je ale poměrně prudký spád vody, až několik metrů hluboké kruhové vymleté tůně a malé vodopády. Tyto tůně jsou někdy tak hluboké, že na jejich dno nelze dosáhnout ani 3 metrovou tyčí! Při zvýšené hladině potoka se vstup nedoporučuje vůbec a i jindy je určen spíše dobrodružnějším povahám. Voda v potoce je ledová i v těch nejteplejších dnech roku, nikdy se v soutěsce nedokáže dostatečně ohřát, buďte na to připraveni. V soutěsce je velmi vlhko, chladno a skály, po kterých se turisté dostávají do jejích hlubin, jsou značně kluzké. Je tak potřeba dodržovat maximální opatrnost a především zásadu, nevydávat se do nitra soutěsky nikdy sám, ale přinejmenším ve dvou. Průchod Jarabinským prielomom je skutečně jen pro fyzicky zdatnější jedince a pokud chce někdo tuto cestu podniknout s dětmi, rozhodně by s nimi neměl vcházet až do nitra soutěsky, především z důvodů již zmíněných nebezpečných tůní!

Pokud se vydáte na výlet do průlomu, neměli byste zapomenout na teplé oblečení, počasí se zde velmi rychle mění. Rozdíl mezi teplotou v otevřené krajině a teplotou dole v soutěsce může v létě dosahovat až 15 °C. Kdo netouží absolvovat náročnou cestu skrz soutěsku, může dosáhnout jejího jižního konce obejitím kaňonu.

Kdo chce, může se pokusit soutěsku projít z druhé strany, proti proudu. Není to však o nic jednodušší, na mnoha místech potřebujete obě ruce a nohy k překonání skal a přírodních překážek. Může se ale stát, že zdola nebude soutěska přístupná, tato část bývá totiž často hustě zarostlá keři. Rok od roku se informace o přístupnosti mění, proto musíte vyzkoušet, jaké budete mít zrovna štěstí.

Jarabinský prielom je nádherným chráněným přírodním výtvorem, který je ukázkou společné síly vody, gravitace a času. Jde o státem chráněnou přírodní lokalitu, která by rozhodně měla být zachována i pro další generace. Pokud bude tak jako doteď uchráněna před davy turistů, tak se to jistě podaří.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 6 713 krát.